3. Práce na volné noze

Rozhovor byl pořízen v únoru 2013

Na čem zrovna pracujete?

Právě jsem dokončila ilustrace pro knihu Evy Papouškové „Kosprd a Telecí“. Byla to po dlouhé době práce na zakázku pro nakladatelství Albatros. Text byl vtipný a přesný, bavilo mě to. S Pavlem dokončujeme naši lichoságu – letos by měl vyjít třetí a poslední díl: „Lichožrouti navždy“. Pustila jsem se i do karetní hry „Černá fusekle“ s lichožroutím tématem, vydáme ji spolu s trojkou.

Současně připravuji rodinný plánovací kalendář na rok 2014 pro Patagonii.

Dlouhodobě chystám celovečerní film podle knihy Lichožrouti, výroba teď ale bohužel zrovna stojí, uvidíme, s čím přijde producent na jaře.

V jednom z rozhovorů jste se svěřila, že Vám vyhovuje práce „na volné noze“. Nikdy jste nepracovala v kanceláři, klasicky od – do?

Ale ano! Hned po střední škole, když mě nevzali na vysokou. Kreslila jsem v propagační kanceláři poutače a plakátky. Píchačky v šest, vstávala jsem v půl páté, abych se tam vůbec dostala načas. Vydržela jsem tam devět měsíců. Pak jsem šla rovnou dělat uklízečku. Jako propagační výtvarnici mi nezbýval čas pro přípravu na další talentovky. Pak jsem ještě krátce učila na LŠU mezi dvěma úklidy –  uklízela jsem školu a pak kanceláře na Vojenských stavbách.

Jaké jsou výhody práce z domova?

Můžete vést skype konferenci v kalhotách od pyžama:-) .

Jaké jsou naopak její nevýhody? Necítíte se někdy opuštěná, dlouho izolovaná?

Doma máte spoustu lákadel. Plná lednička, vana, knihovna ... den by se dal tak krásně prolenošit. Jenže to jde jednou, podruhé,... ale potřetí už si to tak neužijete. A k tomu vás straší termíny a výčitky svědomí.  

Opuštěná se necítím, když to s délkou „pracovní samotky“ nepřešvihnu. Navíc jsou se mnou příběhy, na kterých právě pracuji. Dobrovolnou izolaci jsem si sama vybrala i tím, že jsme se odstěhovali z Prahy na venkov.

Co mě ale rozčiluje, že na vesnici se setkávám s názorem, ze když jste doma, tak vlastně nepracujete. Je mi to jedno, pokud se to netýká mé rodiny, že třeba někdo dceři řekne: „Maminka to může udělat, ona stejně nemá co na práci, přece si jen tak kreslí“. To slůvko „si“ mě vytočí doběla! A nebo vám dítě nevezmou do školky, protože vy jste přece doma a nepotřebujete to. Moje práce vyžaduje velké soustředění a byly doby, kdy když zakokrhal kohout a přetrhl mi myšlenku, nebyla jsem schopná hodinu pokračovat. Tohle už je naštěstí za mnou, dítě vám to dost změní. To pak pracujete v každé volné chvíli a na dvoře kohoutí sbor může kokrhat třeba serenádu. Ale když je dcera doma, nepracuji. Oboje bych dělala jen napůl.

Jste na sebe přísná? Jak se Vám daří udržet si řád?

Poslední půl rok to jde hůře. Ani nevím, proč ... opracování materiálu, únava, tvůrčí krize? Jinak jsem na sebe poměrně přísná. Ale nebylo to hned. Těsně po promoci jsem si dala měsíc volno, vstávala jsem ve dvanáct. Pak jsem ale zjistila, že mě nebaví ležet v posleli, když partner je od sedmi v jednom kole, a já jsem živá ještě ve tři v noci, zatímco on už dávno spí. Takže jsem si naordinovala jasný řád, který čas od času s radostí poruším a těším se, až se zase vrátím do zavedených kolejí.

Co všechno ještě Vaše profese obnáší? Vím například, že jezdíte po besedách a účastníte se tvůrčích dílen, vystavujete, poskytujete rozhovory. Prozradíte ostatním maminkám, jak to všechno stíháte?

Horko - těžko:-(. Přiznávám, že je to občas pěkná honička, hlavně když selže logistika. Navíc skloubit práci v Praze a školku na venkově, to je kombinace téměř neslučitelná s klidným rodinným životem.

Pomáhá Vám někdo s péčí o dceru a o domácnost?

Babičky bohužel z různých důvodů fungují málo. Mám ovšem obrovské štěstí na naše „Mary Poppinsové:-)“.  Teď máme druhou v řadě a jedna byla lepší než druhá. Nevyužíváme jejich služeb příliš, tak jednou týdně, ale i to je báječné. Ta současná mi pomáhá i s úklidem, přišla s tím sama z vlastní iniciativy, a je to k nezaplacení. Praktikujeme to takhle už půl roku a pořád mě uvádí v úžas ten pořádek, když přijdu ve čtvrtek domů. Je to stejné, jako když mi někdo uvaří, jsem za to vděčná až za hrob.

S mým mužem se doma snažíme o genderový přístup k věci. Oba pracujeme, oba vyděláváme peníze, oběma se nám narodilo vytoužené dítě a tak se o něj OBA staráme. Ale to už naštěstí v poslední době není u současných otců takový nadstandart, jako býval dříve.

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Fotografie poskytla: Galina Miklínová

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Galinino dětství

2. Kariéra režisérky a ilustrátorky

Další části rozhovoru:

4. Mateřství

5. Životní styl