Školka, škola a kroužky

Je toho dost a občas až moc. 

Každý člověk má svoje hranice, schopnosti a prý nám život nakládá tolik, kolik zvládneme. Jako já čím dál tím víc obdivuji všechny co mají nějaké opravdové zdravotní problémy. Já teď řeším takové menší starosti ale dělá mi to v hlavě neuvěřitelné věci. 

Od starší dcery už jsem zvyklá na alergie ale tahle mi dává zabrat. Jelikož se u mladší dcery potvrdila intolerance na laktózu, tak od září vařím. Vařím do školky obědy, svačiny dopolední i odpolední. Samozřejmě vařím vždycky na dva dny a upřímně nevařím polévky. Celkově doma moc polévky nevíme a Natálka si nějak nestěžuje. Ono když najednou spoustu věcí nemůže, je těžší tu svačinu vymyslet. Samozřejmě nechcete dávat pořád stejné věci nebo takové aby to ostatní děti nějak neprožívaly. 

Upřímně už opravdu dlouho jsem pravidelně nevařila. Manžel má jídlo v práci, holky doteď jedly ve školce a já jsem prostě lempl. Opravdu bych potřebovala sama sobě začít vařit a shodit nějaká kila ale prostě ne. Nemůžu se prostě hecnout a rozjet a já prostě potřebuji ten impuls. Váha je sice vyšší než bych chtěla ale já prostě potřebuji vědět, že teď to půjde. 

Teď ale zpátky k tomu září. Začala jsem tedy Natálce vařit. Přiznávám nic kreativního to není. Zapečené brambory, těstoviny, omáčka na špagety, jogurtová pizza nebo třeba houbová omáčka.

 Tohle byla sranda. Mladší dcera nejí houby, ani v bramboračce. Zajímavé je, že do lesa sbírat houby ráda chodí. Já už jsem dříve zjistila, že když houby dostatečně vysušíte můžete je rozmixovat na prášek. Tím práškem jsem vždy dochucovala bramboračku, aby byla ta správná. Tentokrát jsem se rozhodla uvařit houbovku. Udělal jsem klasický základ a prostě místo kousků hub jsem tam dala ten prášek. Všichni z rodiny to chtěli ochutnat i starší dcera. Tam málem vznikl problém mami to chutná jako : naklonila jsem se nad ní a říkám neříkej to. Bylo mi jasné, že hned poznala houbovku. Natálka v klidu taky ochutnala a chutnala. Druhý den tedy omáčku dostala do školky. Tentokrát vyzvedával ze školky manžel a starší dcera nedopatřením prořekla, že Naty měla houbovku. Přijdu domů a první věta ve dveřích:

Mami, proč jsi mi neřekla, že je to houbovka. 

Natálko mně bylo jasné, že ti bude chutnat. Vím, že ti hlavně vadí ta houba jako taková. Samozřejmě mi odkývala, že byla moc dobrá. Dala si jí pro jistotu i k večeři a druhý den k obědu ve školce. 

Každé jídlo vařím Natálce na dva dny a plus jednu nebo dvě porce mám i pro sebe. 

K svačině peču buchtu muffiny a nebo pečivo se šunkou či pomazánkou. Vždycky má s sebou jednu krabičku ve které má jablko, mrkev nebo jiné ovoce a zeleninu. Občas dostane kapsičku, jogurt nebo takové ty dětské sušenky z DM drogerie. 

Anetka dostává do školy většinou nějaké pečivo se šunkou, marmeládou nebo sýrem. Samozřejmě nějaké ovoce nebo zelenina. Občas dostane i Termix nebo ovocnou sušenku stejně jako Naty. Anetka navíc dostává ještě mlsky. Nedostává je každý den. Mlsky dávám v podobě slaných křupek, mini bonbónů, preclíků atp.

Na oběd chodí Any klasicky ve škole. Bydlíme v malém městě a Anetka po škole zůstává ještě dvě hodiny v družině. Třikrát v týdnu má nějaký kroužek a poté odchází sama za mnou do práce. Musí přejít jednou přechod a je hned u mě. Ráno to je úplně stejně dojde se mnou k práci a do školy už jde sama. Začali jsme tím hned druhý den školy a naopak dostávám vynadáno když chci jít s ní. Jsem hrozně šťastná jak je samostatná. Samozřejmě v aktovce má sledovací čip abych si byla jistá, že došla do školy. 

Na čip vám zatím recenzi nedám. Má ho teprve týden a mám smíšené pocity. Občas ukáže polohu dobře a jindy musím načítat několikrát za sebou. 

Týdeníčky od

Pro chytré hlavičky 

Rozhodla jsem se s předstihem zkusit týdenníčky. Chtěla jsem to využít abych mohla dělat s Anetkou úkoly do školy a Natálka se nenudila. Některý z úkolů je pro ní ještě těžký a některé sešity jí baví. Jsem ale ráda, že to i tak vždycky zkusí. Čas od času jsi sama řekne, že bych chtěla dělat úkoly. Snažím se z toho nedělat rutinu ale abychom opravdu ty čtyři úkoly týdně zvládli. Je mi jedno jestli jsou z jednoho sešitu nebo ze všech čtyř. Naty má nejradši sešit, kde uvolňuje ruku a učí se psát. 

Narazili jsme třeba na úkol z příbory. Ten jsem s Natálkou v klidu přeskočila píšou to i přímo v zadání. Mám v plánu si s Natálkou pěkně pravidelně projít týdeníčky ještě jednou příští rok. To bude oficiálně příprava jako předškolák. 

Nezapomínáme na pohybovky, kde Natálku vyloženě nebaví obtahovat ty obrázky. Občas je to na hlavu a tak se na to prostě vyprdnu a jen si zacvičíme. Praktik pro život je v něčem pro Natálku těžký a v jiných věcech zase lehký. Každé dítě je prostě jiné a baví ho něco jiného. 

Rovné čáry nemusí být tolik rovné ale nechci aby to flákala. Největší nervy jsou u stříhání. To prostě ne. Naty stříhá už asi od dvou let ale v týdenníčcích se jí fakt nechce. Stále mě baví jak se ji nechce a dělá, že jí to nejde. Když pak něco vystřihne vyloženě křivě řekne: Já jsem nechtěla mami. Už to nějak nemá cenu prožívat a hlavně být ráda, že to zvládne.

Teď když jsme začaly týdeníčky vyplňovat jsem si pořádně všimla proč jsou až pro předškoláky. Jak moc velký rozdíl je, když začnete o rok dříve. Není samozřejmě dítě jako dítě ale jak se říká, všechno má svůj čas. S týdeníčky budeme pokračovat ale Natálky tempem. Je moc šikovná a chytrá ale už teď vím, že ve škole to nebude taková pohoda jako s Anetkou.

Všem předškolákům týdeníčky doporučuji

S Naty jsme teď narazily na úkol pro včasné zachycení vady řeči. Tohle naštěstí už rok řešíme. Někomu by to mohlo přijít zvláštní ale opravdu je lepší přijít včas k logopedovi než to pak řešit až ve škole. Člověk to chce usnadnit dítěti, sobě i paní učitelce. Ono totiž to co dítě slyší i píše. Takže jestli vaše dítě místo ŠEST řekne ŠEŠT, začněte to řešit včas. Je totiž i dlouhá čekací doba u logopeda. Sama jsem na první navštěvu s Naty čekala půl roku. Chodíme teď pravidělně každý měsíc a pokrok je znát. Samozřejmě je na některá písmena i čas ale rozhodně to chce tenhle problém včas podchytit.

Anetka v 1.třídě

Moje malá holčička už je školačka. 

Začalo období domácích úkolů, svačin a velké samostatnosti. 

 od prvního dne

Ve třídě jsme se sešli i s rodiči abychom uvítaly naše prvňáčky. U nás jsou 3 první třídy po cca 20 dětech. Tohle mi přijde super, že nejsou přeplněné. Ve třídě máme jednoho chlapce co potřebuje asistentku a tu k sobě také má. 

Děti se ve třídě posadily jak byly domluvené ze školky nebo jak zrovna chtěli. Paní učitelka si je postupně volala aby si vzaly své jmenovky z tabule. Poté se vracely na místo a dostaly jsme nějaké uvítací informace. Po půl hodině si paní učitelka vzala děti a šli se podívat kde budou mít šatnu. Náš první stupeň je po kompletní rekonstrukci a je to opravdu nádhera. Všechno je prostorné a věřím, že většina dětí se do školy těší.

Anetka od druhého dne navštěvuje odpolední školní družinu. Vždy po vyučování jde na 2 hodiny do družiny a poté jde zamnou do práce. Musí po cestě přejít jeden přechod u školy a pak jde asi 1 km po chodíku. Všechno zvládá skvěle a já jsem na ni moc hrdá. Od třetího dne chodí ze stejného místa i sama do školy. Nejdej bože, když ji náhodou chci doprovodit. Mami to je v pohodě já to zvládnu sama. Když chodí do školky Naty a neprší, tak Any chodí po cyklostezce cca 2 km sama. Koupila jsem si sledovací čip abych měl jistotu, že došla.

Učení Anetce jde zatím v klidu. Naopak se první 2 týdny nudila a chtěla se více učit. Teď už je ale vše v pořádku a je nadšená z učení. První úkoly zvládáme skvěle, i když si se zadáním hlavu lámu i já. On ten úkol samotný není těžký ale přijít na to aby to bylo dobře je občas záludné. Pracovní sešity, které děti dosatávají se mi líbí tak ze 70%. Nevím, ale občas mi přijdou prostě nějak chaotické i pro ty rodiče.

Od druhého týdne ve škole chodí Any na 2 kroužky v doprovodu z DDM. Tohle se mi moc líbí, že je umožněno. Z jednoho kroužku chodí sama a z duhého ji vyzvedávám, když jdu pro Naty na gymnastiku. Any chodí na pohybové hry, keramiku a nově od října i na projek od UEFA jak seznámit dívky s fotbalem. Je to velice zajímavý program ve spolupráci s FAČR, kde se holky hravou formou seznámí s tímto sportem. První část tohoto kurzu je propojuje pomocí pohádky Encanto. Doufám, že po novém roce na kurz škola naváže a Anetka bude moct mít další pohyb. Jsem ráda, že děti pohyb milují stejně jako já a manžel. Je to skvělé uvolnění pro tělo i mysl a také pro zdravější život. 

Od října 2x v týdnu chodí děti v ranní školní družině do školní knihovny. Hned z první návštěvy nám Anet přinesla domů knížku a při uspávání jsem měli co číst. V pondělí i v pátek musíme tedy být ve škole nejpozději v 7 aby mohla do knihovny jít. Od mala holkám večer čtu pohádky a doufám, že čtení budou milovat. Zatím to vypadá, že moje úsilý se vyplatilo. Já sama moc nečetla když jsem byla dítě a teď zase nečtu kvůli tomu, že bych hned usnula .

Ve školní jídelně máme na výběr ze 2 jídel a jedné polévky. S Anetkou objednáváme jídla vždy společně na měsíc dopředu. Jídlo po telefonu můžete odhlásit a případně si ho první den vyzvednou v jídelně když dítě nečekaně onemocní. Občas mi Anetka řekne, že si přidala a jindy, že si dala jen polévku. Jsem ráda, že sní alespoň něco. Ono opravdu nemá cenu to lámat přes koleno. Snažím se ji ale vysvětlit, že je důležité aby jedla i pro její mozek a hlavně tělo. Musí mít dostatek energie na celý den ve škole a na kroužcích. Jediné s čím bojujeme je pití. To jí vůbec nejde a nějak se nám to nedaří zlepšit. Většinou dostává vodu, protože doma také z 80% pije právě tu. Občas když dostane šťávu je to o něco lepší ale žádná hitparáda. Tohle bude ještě boj na delší trať.

Září bylo náročné hlavně pro mě. Holky zvládají školku i kroužky dobře a vše proběhlo i ve zdraví. Na imunitu dostávaji Imunoglukan a plánuji v něm pokračovat. 

Přeji všem školkovým, předškolním i školním dětem jen radost a zdraví.

Rodičům pevné nervy a klid.