zklamání z chladné reakce, poté co se stali prarodiči a teto... - diskuze

Přiznávám, že rezolutně odmítám, aby se sem skorotchán s tchýní nakýblovali v šestinedělí nebo vlastně kdykoliv později. Máme to přes 1100 m, takže je to vzhledem k jejich věku málo reálný, ale přecijen zase nepřekonatelný to není. Čekala jsem ale, že v 65 letech vzhledem k tomu, že se jim před 9 dny narodilo první vnouče, projeví obrovskou radost a budou se moct přetrhnout, jak budou chtít posílat maličkému balíčky plné nepoužitelného oblečení, hraček pro desetileté děti apod. Ale nic. Pogratulovali, pozdravovali nás a tím to začalo a asi i skončilo. To samé jejich dcerunka, která, jak jsem tady už psala, s nima ve 34 letech pořád žije v jedný domácnosti a s takovou teda rozhodně žádný děti mít nebude. Když jsem se partnera ptala, jestli na jedny z prvních fotek, které jí posílal mailem, napsala něco jako že je krásnej, roztomilej nebo tak. Jak to udělá každá normální ženská, která vidí novorozence, tak mi bohužel sdělil, že ne. Jsem z toho docela zklamaná, nemůžu říct, že smutná nebo na nějakém pokraji zhroucení. Mám Adámka a moji rodiče se ségrou by ho nejradši umazlili aspoň přes Skype. Je snad jasný, že nemám naprosto žádnou motivaci, abych za snoubencovýma rodičema jela do Brna, když už budem v ČR, když vidím jejich nadšení po narození. Natož že bych byla ochotná jim ho někdy později půjčit na hlídání. Čím to, že jsou někteří lidi takoví?