#Reakce
Celkem výsledků 110
Články (4)
Dotazy poradny (2)
Dobrý den,22 měsíční syn měl ve středu červené fleky po obličeji. Když jsem ho večer ukládala, všimla jsem si, že se mu objevila na zadní části krku a trochu i v dekoltu vyrážka podobná potničkám. Na rukách spíš od loktů dolů měl také trochu začervenalá místa a sem tam drobnou vyrážku. Červené flíčky v obličeji se objevil i dva dny před tím, ale vždy do pár hodin zmizely. Vyrážku na krku má ještě dnes. Jinak je veselý, jí normálně. Vůbec bych neřešila, jestli je to pátá nemoc, kdybych nebyla těhotná 31tt.

Podle popisu i fotografie myslím, že se nejedná o 5. nemoc. Té předchozí teplota a exantém je po poklesu teplot. Spíš to může být rakce na sluníčko nebo alergická reakce.

Pro akci je nutné přihlášení
Dobrý den, paní doktorko, prosím o radu. Mám 9 měsíčního syna a byli jsme na očkování na menigoka B.Tu noc měl syn horečky 39, druhý den měl kolem 37,8, další den už byl dobrý a vypadal dobře. Čtvrtý den měl v noci horečky 38,5, má trošku rýmu a občas pokašlává, šli jsme hned druhý den ráno k paní doktorce, udělali mu testy CRP a na moč a vše dopadlo dobře. Paní doktorka si myslí, že mu rostou zoubky, protože nemáme ještě ani jeden, ale tu noc měl 39,5 a přes den má kolem 38 ... V noci dáváme nurofen a přes den paralelní čípky, odpoledne víc spinká a je v obličeji bílý a má skleněné oči. Mám to brát, že to patří k zoubkům nebo má ještě k tomu reakci na to očkovani? Moc děkuji za odpověď
Toto už není reakce na očkování. Může se jednat o růst zubů, nebo o virózu. CRP je negativní, není třeba nasazovat antibiotika, jen teploty mohou trvat 2 - 3 dny, nebo i déle až týden, pokud budou trvat déle, zajděte na kontrolu.

Pro akci je nutné přihlášení
Diskuze (100)
Reakce na subjektivní článek
Je mi líto, že dle fotky mladá a sympatická paní doktorka, má takto zastaralé a zkreslené názory, které se neslučují s právním systémem této země, jsem ráda, že není ošetřující lékařkou našich dětí, protože bych k ní důvěru neměla. Chci napsat pár svých postřehů k jejímu článku.Subjekt číslo 1 – zdravotní personál – by měl být standardně zvyklý na to, že rodiče chtějí být nonstop s dítětem při jeho hospitalizaci, toto by snad pro ně neměl být další stresující faktor, a pokud by to za stresující faktor považovali, mohli si za své zaměstnání zvolit jiné oddělení nemocnice, kde vše probíhá klidněji. Nikde jsem neviděla, že by matka dítěte byla nějak neklidná či napadala zdravotní personál slovně nebo fyzicky. Nabízí se dotaz, zda při přítomnosti rodiče se snad chová zdravotní personál jinak „profesionálně“, než když rodič přítomen není? Naopak, když jsem byla se synem hospitalizována v nemocnici, pro zdravotní personál má přítomnost znamenala úlevu, jinak by tam bez tišících prostředků měli trvale plačící dítě, kterému by tato psychická nepohoda ke zlepšení zdravotního stavu nijak nepomohla a vím, že stejně by se choval na jakémkoliv oddělení nemocnice bez výjimky, zda se jedná o standardní oddělení nebo JIP.
Subjekt číslo 2 – malí pacienti – by měl být subjekt číslo 1, tedy ten hlavní faktor, na který by se měl brát zvláštní zřetel tak, aby u malých pacientů ve velmi špatném zdravotním stavu došlo ke zdravotnímu zlepšení i díky zlepšení jejich psychické pohody, a aby na nich hospitalizace nenechala trvalé psychické následky.
Pakliže zákon stanoví právo dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče, nevím, proč zrovna subjekt 3 – rodiče malých pacientů – by neměli být na JIP přítomni, navíc pokud se jedná o kojící matku takto malého miminka. Mám za to, že kdyby se s přítomným zdravotním personálem dalo v klidu domluvit, jak paní doktorka píše, tak by na místo určitě nemusela chodit paní, která provádí osvětu a bojuje za práva hospitalizovaných dětí.
Hanlivé označení slovem „ženské“ mi nepřijde ze strany paní doktorky na místě, možná by bylo lepší volit příště jako autory článku kompetentní lidi, kteří si nemusí pomáhat takovými až urážlivými výrazy k prosazení jejich názorů, vždyť jedna žena tam byla jako maminka, která těžce nesla zdravotní stav svého dítěte a druhá tam byla z důvodu, aby mohla hájit její práva a hlavně práva jejího dítěte, která mu byla upírána. Maminka tohoto dítěte by určitě nemusela telefonovat, kdyby se jen nedomáhala svých práv. Kdyby maminka šla na „čerstvý vzduch“, mám za to, že by ji zdravotní personál k jejímu dítěti již nepustil.
Je mi líto, že jako autorka tohoto článku byla vybrána paní doktorka s takto subjektivním názorem, píše o věcech, které zná jen z doslechu a nemůže je objektivně posoudit. Sama jako maminka dvou kluků si nedokážu představit, že bych v takto obtížné situaci ještě musela něco řešit s policií či bojovným lékařem.