jak tak tady už celé tři dny prohlížím desítky fotek usměvavých miminek, batolat, dětí i pubertáků, nastrojených, nebo navlečených v těch zpropadených santovských úborech z tesca, jak tady čtu, jak jste si to celé užívali, veselili se, hodovali a rádi se měli, tak mi to nedá.Vidím pozující rodinky, snažící se zachytit ty prchavé okamžiky klidu, okamžiky, kdy je rodina konečně pohromadě a jednou se nemusí nikam pospíchat, vidím ty zářící oči těch našich potomků.oči, které září nad rozbalenými dárečky, pusy od ucha k uchu, vždyt i ta miminka vycítí, že dnes se děje něco jiného, je jiná atmosféra, něco se chystá.A tak nechápu, jak někdo může své děti o něco takového ochuzovat.myslím tím ty různé sekty, které ve jménu toho jediného, správného boha ochuzují záměrně svoje děti o tyhle okamžiky.A hlavně tím ochuzují sebe.myslím si, že jehovisti a jím podobní, nemůžou milovat svoje děti, tak jako my, normální lidi, at věřící, či ateisti.možná žijí jinak, ale jsou chudí.jsou strašně chudí a ochuzují se sami.O to kouzlo, o to splynutí s těmi nejbližšími.Vůbec si nedovedu představit, jak by moje dítě mohlo přijít po svátcích do školy, kde se tyhle věci probírají, ostatní se chlubí co dostaly a to moje-nic.jen dva týdny volna navíc.dárky si nedáváme, vánoce neslavíme.Dost divná představa pro mě.Asi bych svoje rodiče za to nenáviděla.byla bych jiná-divná, vyloučená z toho šuškání v hodinách a zkoušení nových dárků.Možná proto jim nepřijde divné, nepovolit svým dětem transfúzi krve, necítí k nim to,co my.necítí tu dychtivost, těšení se, radost, když se přání splní,nevidí ty jiskřičky v očích.Nesdílí spolu.neslaví.nemají radost z jejich radosti.Jsou chudí.Jsou tak strašně chudí, oproti těm, co znají radost z toho, že někomu radost sami udělali.nechci nikoho urážet, jen nechápu....jste tu některá taková, pro které je vánoce jen povinné volno a jak na to reagují vaše děti?já to totiž nemůžu pochopit.já se klepetám blahem, když vidím, že jsem se trefila do toho nevysloveného přáníčka a pořídila ten správný dáreček.A co děti!?