Můj POROD - nové diskuze

Ti,kdo rodily v Motole

Ahoj maminy,moc se omlouvám,že píšu sem,ale nějak nevím kam napsat. Chtěla jsem se zeptat,jestli někdo z Vás nerodil v Motole a jestli by jste mi nemohly napsat jak se tam k Vám chovají. A ještě by mě zajímalo,co všechno mají miminka v Motole k dispozici.Abych věděla,co si vzít s sebou a co ne..Moc děkuju

Ellinka, 6.7.2010, 3:58, 49cm, 3090g

Ahojte nastávající maminy. Ellinka právě pozoruje zvířátka na mantinelu ve své postýlce, tak snad jí to vydrží tak dlouho, než dopíšu svůj porodní zážitek.Termín podle UZ i PM jsem měla 10.7.2010. Moc pěkný datum, říkali všichni. Ale do desátýho jsme s Ellinkou 2in1 nevydržely.Přítel pracuje v zahraničí, takže bylo komplikovaný už jenom zvolit datum jeho příletu aby to stihl, ale nebyl tu zas moc brzo. To jsme nakonec nechali na prvního července. Moje MUDr mě totiž docela postrašila tím, že mi řekla, že jsem připravená a že to může přijít dřív... Prvního července tedy přítel přiletěl, druhýho jsme stihli podniknout svatbu, čtvrtýho jsme decentně oslavovali jeho narozeniny a říkali si, že chybí jenom to, aby se mimi narodilo. Takže pátýho v noci jsem se vzbudila s bolestí v podbřišku, bylo mi fakt divně, s hodně úpornýma jakoby menstruačníma bolestma. Nicméně teplá sprcha je zahnala. Šla jsem spát, protože se všechno uklidnilo. Přes den jsme si vyrazili původně na krátkou procházku do lesa. Nakonec z toho bylo pěknejch devět kiláků. Večer jsme ještě měli chuť na bramboráky, tak jsem do setmění smažila. Nevím, co byl ten hlavní faktor, krom všech těch maliníků a lněnejch semínek, procházek a sexu, jsem totiž měla i homeopatika (těm, v kombinaci se sexem, já osobně dávám největší podíl na rychlosti i průběhu). Každopádně jsem se šestýho v jednu v noci vzbudila se stejnýma bolestma jako den před tím, šla jsem teda rovnou do sprchy. Ta nepomohla, bolesti přetrvávaly. Dala jsem si ještě v tom nočním vedru vanu. No a ta to zjevně popohnala. Začaly mi kontrakce, ale dost nepravidelné, nicméně docela silné. Ještě jsem koukala do knížky, kde psali \"do porodnice nespěchejte\". Tak jsem nespěchala. To byly zhruba dvě v noci. Šla jsem si nachystat kufr. Když jsem ho zvedala, že ho přenesu ke dveřím, tak mi praskla voda. Kontrakce pak zintenzivněly a byly hodně nepříjemné. K tomu mimi tlačilo na úplně nepředstavitelných místech. Vzbudila jsem manžela. Ten tomu ze začátku nechtěl věřit, ale když mě viděl při kontrakci tak si pěkně pohnul. Něco po třetí jsme vyjížděli z domu. Naštěstí, že nebyl žádnej provoz na silnicích, o půl čtvrté jsme byli v Motole. Sestřička na příjmu mi chtěla natáčet ozvy, ale nevydržela bych s bolestma ležet na zádech ani chvilku. Zrovna kolem procházel MUDr, že mě tedy rovnou vyšetří. Ještě jsem ani nebyla úplně usazená na křesle, když prohlásil, že není na co čekat, že jdeme na box. Tam se mě ujala PA, která mi pěkně vysvětlila, kdy a jak tlačit. Manžel šel mezitím přeparkovat, stál na urgentním příjmu. Doběhl právě včas, když se to pořádně rozjelo. Trochu jsem bojovala s hlavičkou, ale po jednocentimetrovém nástřihu byla Ellinka na světe za chviličku. Když ji změřili a zvážili a Pavel přinesl ten čisťounkej uzlík a dal mi ho, pocit je to těžko popsatelný, ale moc krásný. Já jsem měla největší strach z nástřihu a následnýho šití. Podle mé čerstvé zkušenosti je nástřih nezaregistrovatelná bolest. Tělo je hysterický z miminka deroucího se na svět, že tohle vůbec nevnímá. Mně MUDr. na šití navíc píchla lokální anestetikum, čímž mi to strašně ulehčila. Nebyla jsem nadšená, že nestíhám žádný předporodní procedury (klystýr, epidurál a pod.), ale za tu rychlost to stálo a neměnila bych. Co je podle mýho nejhorší není porod samotnej, ale spíš následná rekonvalescence. Rozbolavělost, nemožnost si normálně sednout, poněkud zdeformované tělo... Ale je to kompenzovaný rychlostí, s jakou se všechno zlepšuje. Nebudu zastírat, že porod nebolí. Bolí, ale člověk toho pak má tolik, hlavně starost o mimi, že na to přestává myslet a postupem času mu bolest příjde míň a míň intenzivní.Pokud se některá z vás chystá rodit v Motole, tak moje zkušenost je 100% pozitivní. Personál u porodu i na odd. šestinedělí moc příjemnej. Člověk se musí ptát, pokud se chce něco dozvědět, nefunguje to tam jako automatická \"nalejvárna\". Ale to je vzhledem k počtu rodících pochopitelný.Doufám, že jsem svým popisem nikoho nevyděsila. Snažila jsem se svůj porod objektivně popsat, nejen to krásný, ale i ty negativní jevy. Budoucím mamčám (které dočetly až do konce ) držím palce a přeji rychlý porod a bezproblémové uzdravení a hlavně zdravá, krásná a hodná miminka.

Vojta 15.7.

TAk jsem se konečně na chvíli dostala k tomu, abych popsala, jak se náš malý človíček prodral na svět. Termín porodu jsme měli stanovený na 15. 7., alepodle veškerých vyšetření se nezdálo, že by se tomu tak mělo stát. Tak jsem jen pila maliníkový čaj a jedla lněné semínko a čekala. Už jsem měla stanovený termín na vyvolání na 21.7., když mě 15.7. ve 3:3O probudilo mokro. Šla jsem teda na záchod, abych zjistila co se to děje. Protože ta tekutina byla čirá a po chvilce zase začala téct, řekla jsem si, že to asi bude plodovka, ale protože se jinak nic jiného nedělo, břicho mě nebolelo, šla jsem si lehnout. Asi po půl hodině mě probudila první kontrakce, je to jako když máte silnější menstruační křeče. Protože za patnáct minut přišla další, zavolala jsem tedy příteli, aby se pomalu chystal na cestu, že to vypadá,m že se začíná něco dít. Byl v tu dobu v práci, asi dvě hodiny jízdy od nás. V sedm dorazil, počkali jsme ještě hodinu, na dobu kdy byly kontrakce po pěti minutách a vyrazili do porodnice. To už začínaly být silnějš a jediné co mi ulevovalo bylo pohupování se na míči, židli, křesle, na čemkoliv. Spíš bych řekla, že to bylo takové nadskakování . Kontrakce pomalu sílily, napojili mě na monitor, zavolali doktorku, která nám udělala ultrazvuk, odhadla Cipíse na 3300 g a řekla, že jsem otevřená na 3 cm, ať uděláme přípravu. Po ní jsem si dala sprchu, ač nesnáším horkou vodu, tentokrát to byla úžasná úleva nechat na břicho a záda proudit horkou vodu, najednou mě nic nebolelo . Po sprše jsme šli na porodní sál, kontrakce byly asi po dvou minutách, to už mi nepomáhalo nic, jen jsem věděla, že nesmím tlačit (i když už se mi strašně chtělo) a tak jsem jen zhluboka dýchala, tzv. psí dýchání mi vůbec nešlo a tlak v břiše se mi při něm zdál ještě horší. Šla jsem ještě jednou do sprchy, vrátila se a když přišla porodní asistentka, aby mě vyšetřila, byla jsem otevřená na 10 cm, zavolala tedy doktorku a šlo se rodit. Během dvou kontrakcí byl malej venku. Narodil se ve 12:15.Nastřihli mě jenom kousek, vůbec jsem to necítila, jen jsem se ještě trochu natrhla a to cítit bylo. Vlastně ještě je, vůbec jsem nečekala, jak s tělem porod zamává, samotná \"akce\" byla sice náročná, ale když mi pak večer přišel podvozek k sobě a bolel mě i zadek, že se nedalo ani sednout, tak mě to dost překvapilo. :-)Utekl týden a už jsme s prckem doma, je to kolotoč, ale už si na sebe pomalu zvykáme a snad se někdy i trochu vyspíme :-).

Viktorka 9.7.2010

Tak konečně jsem našla čas vám holky popsat jak ta naše Viktorka přišla na svět. 8.7 jsem byla na poslední kontrole v nemocnici pač jsem měla tehotenskou cukrovku a kdyby jsme neporodili do neděle tak by jsme šly na vyvolání ale to se nestalo na kontrole jsem chytla pana primáře který nás tak prohlídnul že mi to zrovna nebylo příjemné ale nebylo to nejhorší všechno bylo v pořádku tak jsme šli domů ale celý den mi bylo nějak zajímavě večer jsme s příťou šli ještě do kinča že si ještě užijeme poslední dny co jsme sami tak jsme se pak vrátili o půl 11 domů a jak mi bylo tak divně tak jsem si šla hned lehnout a přesně ve 12 hodin v noci mně vzbuli kontrakce které byly celkem silné a hned jsem je měla tak co 2-3 minuty tak jsem si ještě na rychlo dala teplou sprchu jestli to nejsou náhodou pošlíčci což rozhodně nebyly a stále jsem měla tak časté kontrakce tak jsem ještě posbírala nějaké věci co mi chyběly do tašky a v 1 hodinu jsme teda vyrazili do porodnice. Tam nás hned příjeli natočili ozvy a pak mně prohlídla paní doktorka která mi řekla že mi ráno pan doktor udělal Hamiltona o kterém mi ani neřekl tak mi bylo zděleno že se teda dneska bude rodit a vyplnili jsme nějaké papíry a pak jsme šli na přípravnu kde mi sestřička píchla injekci na křečové žíly, injekci na změkčení porodních cest a pak klistýr který mi nepřišel vůbec tak hrozný jak někdo popisuje. Pak jsme tedy šli s příťou na porodní sál asi tak kolem 2 hodiny tak jsem šla hned do spršky kde ty kontrakce nebyly tak hrozné a daly se pěkně rozdýchat. Tak jsme tak pomaličku čekali až budu otevřená na 10cm a netrvalo to tak dlouho a sestřička že mám jít ještě naposledy do spršky a že už pak budem tlačit mezitím se mně ještě zeptala jestli mi nebude vadit když budou u porodu učeňky nacož jsem řekla že někde se to naučit musí holky. Ve srpše už mně ale chytlo tlačení tak jsem trošku potlačila a hned jsme utíkali na postel kde už jsem jen párkrát zatlačila ještě malý nástřih od učeňky v doprovodu paní doktorky a malá byla venku přesně v 6.50 ráno s váhou 3200g a 51cm. Přítel pak šel ještě přestřihnout pupeční šňůru a malou mi hned přiložili na bříško to byl tak krásný pocit když jsem malou poprvé uviděla až mi ukápla slzička štěstí. Pak si ji za chvilku vzali na měření a takové další věci tak pak přišlo na řadu šití což už bylo v pohodě a paní doktorka to zvládla skvěle protože ještě ten den jsem už byla jako čiperka a v pohodě jsem mohla sedět a věnovat se malé. Taky jsem byla ráda že celou dobu se mnou byl můj přítel který se snažil pomáhat a kdykoliv mně chytly silné kontrakce tak mně držel za ruku a byl mi fakt oporou tak si nedokážu představit že bych tam měla být sama. Taky sestřičky, porodní asistentka a paní doktorka byly úžasné a z porodu mám opravdu jen dobré vzpomínky. Tak přeji holkám co čekají až příjde jejich den D aby měly taky tak pohodový porod bez nějakých komplikací jako my

Stellinka 11.7.2010

Tak se pokusím taky napsat něco k našemu příchodu na svět,než zapomenu i ty data.Musím se vám přiznat ,že už těsně po porodu jsem nevěděla ,že jsme rodili,tak třeba vás to trochu podpoří.Máme za sebou první porod,s epidurálem a i přes veškeré moje komplikace po porodu o něm už nevím.Ve pátek 9.7.jsem tu debatovala,jestli je možný splést porod s něčím jiným,ten den se pochybný bolesti nějak rozplynuli.V sobotu 10.7.se ale vrátili a to dost silně kolem půl3 ráno,byli asi po 10-15min. bolel mě celý podbřišek,a nechtělo to přejít tak jsem to v 6 ráno vzdala a že se zajedem podívat do porodnice,co na to řeknou.V porodnici mě prohlídli a konstatovali ,že jsou to jen poslíčci a,že že můžu jet domu,že to může být i na 3týdny,já myslela že si snad ze mě utahujou,těhotenský nález 1.5.tak jsem jim řekla ,že žádný tlaky nemám ,že mě hrozně bolí při každým tom tvrdnutí spodek jako když se mi má rozpadnout.tak mě nakonec přijali jako na pozorování,nic se do 17 nezmenilo až na to,že se mi udělalo najednou dost zle,začal mě bolet žaludek,vylítl mi tlak 160/90,nevěděli co mi je,já taky ne,ale myslela jsem že mě to položí,zkontrolovali nás na UZ kde byl váh. odhad 3180,a mimi v pořádku,vzali mi krev,pak mi dali nějakou injekci po který se to mělo uklidnit nebo něco začít,a do rána jsem byla na příjmu.bolesti se ustálili po hodině,ale nic se nedělo,každou hodinu mě to vytáhlo z postele,snažila jsem se s tím nějak srovnat ,ale nic na to nezabíralo,ani dejchat ani hejbat,takže jen vydržet a tak to bylo až do neděle 10.7.,kdy se na mě přišel v 8 ráno podívat dr. a jaké nebylo překvapení,že jsem byla najednou otevřená na 4cm?Takže mě hned začli připravovat,mě se vám tak ulevilo,že už se bude něco dít,že všechna ostatní bolest už nebyla taková jako celá sobota.Zavolali jsme tatkovi,přijel za 15min. a vydržel to s námi až do konce.Proběhl klystýr po kterým se mi moc ulevilo,oholená jsem byla,jen jsme měla starost aby jsme neprošvihli epidurál a málem jo.,rozjelo se to nějak rychle v 10 jsme byli už na 7 a poslední chvíle na epidurál,na poslední chvilku jsem se teda rozmyslela,protože jsem nechtěla aby se to zbrzdilo ,tak jsem měla dilema ale nakonec jsem si řekla nevím co bude,tak jo.dali epidurál kolem půl11,samo že se to zbrzdilo,byla jsem pořád na monitoru,stahy se skoro ztratili,ale mimi v pořádku,tak mi dali kapačku na zesílení,s epidurálem to nebylo,tak silný ,takže se to dalo dobře prodýchat,kolem půl1 ještě zvýšili a to už jsme byli úplně otevřený na porod,chtělo se mi pořád na malou ,ale nešlo to ven a dost mě to píchalo jak jsem byla plná,jak se zesílili kontrakce,mimi chtělo ven,ale nějak to nešlo a my už jsme museli jít rodit,jen jsem dolehla,dr. mě nechal vycévkovat a zjistil,že kvůli tomu malá nemohla ven,bylo by to min. o půl hodky dřív,jen ze mě cévku vytáhli,malá už si to štrádovala na svět,2x jsem zatlačila,ale spíš mi to přišlo,že jde sama a byla venku,byla malinká 2450.47cm,ani moc nekřičela a já už v tu chvilku jsem nevěděla ,že jsme rodili,když to tu píšu,tak mi to připadá jako vymyšlený.malou ošetřili a pak jí zkusili přiložit,asi z toho taky byla vyjukaná,protože to ani nezkusila a já si jen pamatuju,jak měla strašně moc tmavých vlasů a jak byla malinkatá,pořádně jsme se seznámili až na pokoji,kde jsem si začínala teprve uvědomovat,že už to je naše mimi.byla to taková rychlovka, že jsem nestihla ani uronit slzu a vůbec jsem nemohla věřit,že jsme rodili a máme miminko,Jirka byl statečnej,držel mě za ruku a byl nadšenej a štastnej,ale musím poděkovat epidurálu,vše to šlo uplně jinak zvládnout.Takže z poslíčků byl do rána porod,a tak rychlý a bez nástřihu,že jsem mi to doted připadá jak sen.Malá na pokoji hned začla pěkně papkat a je od začátku moc hodná.I přesto ,že jsem měla druhý den komplikace,že jsem musela na revizi a následně na šití vnitřku,je všechno za námi a zapomenuto,v porodnici o nás krásně pečovali a starali se celých 6dní,už jsme tam byli jak doma,sami na pokoji a měli jsme spolu pohodu,že jsem to při odchodu i oplakala,což asi nebývá zvykem.Takže to je můj příběh,který se asi vymyká normálu,ale opravdu mám jako jedna z mála na porod a porodnici krásné vzpomínky.Takže přeju všem,aby jste to měly rychlý a hlavně bez komplikací,aby jste si mohli miminek hned krásně užívat a at na to máte krásné vzpomínky.

Narození Filípka

Filípek se narodil 3.7.10 ve 4:50min,vážil 3685g, měřil 52cm.Filípkovi se na svět nechtělo a po deseti dnech přenášení jsem nastoupila 2.7. v 8 hod. na vyvolání porodu. Jelikož mi před 5 dny už dávali zátěžák oxytocinem dali mi rovnou do porodních cest gel.Při nástupu na vyvolání jsem byla otevřená na prst a po několika hodinách po zavedení gelu se stále nic nedělo, porodní cesty se neotevíraly a čípek nezkracoval. Pak přišel doktor, který mě měl rodit a šáhl do mě takovým způsobem, že jsem se držela křesla a měla zaťaté zuby bolestí.Ale říkala jsem si on ví co dělá a chce mi pomoci. A světe div se v 11:30 mi začaly kontrakce. Bolelo to jako blázen a veškerá bolest byla v podbřišku. Prý to je normální, když porod vyvolávají. Kontrakce sílily,ale bohužel velké pokroky se neděly. Naložili mě do vany s přesvědčením, že horká vana pomůže,ale bohužel stále nic…. Nejhorší na tom bylo, že bylo vedro a dusno na padnutí. Večer v 19 hod. se vyměnila směna a přišla porodní asistentka, která mi pár dní před porodem doporučila homeopatika. Zeptala se mě zda v homeopatikách chci pokračovat a já řekla, že ano bude-li to mít nějaké pokroky. Tato porodní asistentka mi dělala různé míchanice homeopatik a světe div se ono se začalo něco dít.Čípek se začal zkracovat …porodní cesty začaly být měkčí,ale dál se nic nedělo. Ve 24 hod. jsem si šla dát sprchu a kontrakce trošku povolily. A tak mi bylo řečeno, že se půjde spát, že se dnes už nic nezmění. Myslela jsem, že mě trefí,ale už jsem z té bolesti byla tak unavená, že jsem si říkala asi to bude lepší. Pak mi dali injekci (teď si nevzpomenu jak se to jmenuje),ale je to látka, která buď kontrakce povzbudí a nebo kontrakce ustanou a vy se vyspíte. P.asistentka se mě zeptala zda nechci zkusit ještě vanu a já na to, že ano… Natočila mi tak horkou vanu, že jsem myslela, že v tom vedru tam vydržím vteřinu a hned vylezu. Po pár minutách mi kontrakce zesílily takovým způsobem, že jsem pochopila, že to co jsem prožívala od 11:30 byl průchod růžovou zahradou. Začalo se mi ve vaně dělat pěkně zle,ale zrovna nikdo na blízku nebyl , v tu chvíli jsem myslela, že to tam se mnou šlehne a začalo se mi dělat pěkně zle. Nakonec se mi podařilo se z vany vyhrabat a lapala jsem po čerstvém vzduchu.No i když čerstvý vzduch se v tom parnu moc nedostával. P. asistentka po chvíli přišla odvedla mě na lůžko a po prohlídce zjistila, že mi ve vaně odtekla plodová voda a že jsem konečně otevřená na dva prsty. Zvolala, jde se na přípravu a zajistím Vám píchnutí epiduralu. V tu chvíli jsem byla šťastná jako blecha, že se začíná něco dít. Než proběhlo celkové vyčistění klistýrem tak jsem toaletu, sprchu střídala s hlavou pod kohoutkem, protože jsem myslela, že to se mnou v tom vedru šlehne.Epidural mi píchali na dvakrát,protože mám nějakou zatočenou páteř,ale doktorka co mi ho píchala byla úžasná a já se držela zuby nehty jen ať se mi po těch hodinách uleví. Úleva to byla úžasná. Zavolala jsem příteli, že má dorazit, že se porod pomalu blíží. Nakonec to mělo rychlí spád a když mi řekli, že jsem otevřená na 5 prstů nevěřila jsem vlastním uším. Byla to nádherná zpráva. Přítel dorazil a za 1:30 minut se šlo rodit. Porod byl velice rychlý a musím říct néééé tak strašný a když jsem slyšela pláč toho našeho Čertíka byl to ten nejkrásnější pocit, který jsem kdy měla. A ten první pohled na něj to je nezapomenutelný zážitek. Chtěla bych poděkovat všem co se o mě během vyvolání a porodu starali a hlavně porodní asistentce, která se mi intenzivně věnovala. Nebýt jí tak jsem rodila bůhví kdy anebo nakonec skončila císařem.

Alánek 23.6.2010

Sice nejsem moc velký spisovatel, ale zkusím Vám popsat, jak přišlo na svět to naše štěstíčko.Termín jsem měla až 30.7., takže jsem nějaký porod prozatím ještě neřešila. Je pravda, že zrovna v ten den, kdy jsme jeli do porodnice, jsem si říkala, že by mi vůbec nevadilo rodit třeba už dneska, malý mě totiž hrozně tlačil na žebra a byla jsem celá nějaká neohrabaná. Ale vůbec mě nenapadlo, že se mi přání vyplní :)V pátek 18.6. jsem nastoupila na mateřskou, s plánem co všechno bych chtěla za těch 6 týdnů udělat. Výbavičku pro mimi jsem měla nakoupenou, ale všechno jsem měla ještě zabalené, měla jsem v plánu to vyprat a vyžehlit až na mateřské. Den před nástupem na mateřskou jsem ještě stihla udělat příjimačky na VŠ a v pátek jsem zajela na zápis. No a hurá, už jsem se těšila, jak budu do porodu pěkně odpočívat. No jo, člověk míní....V úterý odpoledne jsem měla pocit, jako by jsem měla v kalhotkách trochu vlhko, tak jsem si dala intimku. Myslela jsem, že se mi jenom zvlhčuje sliznice, posledních pár dnů se mi to občas stávalo. Až teď si zpětně uvědomuji, že to nejspíš postupně odcházela hlenová zátka. Večer kolem půl desáte už jsem ale měla pocit,že to asi nebude jenom nějaký výtok nebo hlen... Začalo ze mě totiž něco vytékat, ale bylo to fakt jenom po kapkách. Nejdříve mě napadlo, jestli to nebude plodová voda, ale říkala jsem si, že by to nejspíš mělo téct trochu více. Jenže když jsem si zašla na záchod, pak do sprchy a ono to pořád kapalo, zkusila jsem si dát vložku. Bylo to narůžovělé a začala jsem si říkat, že to ta voda nejspíš bude, co jiného by ze mě asi mohlo téct. Zavolala jsem ještě pro jistotu kamarádce, která už má porod za sebou a má podobnou zkušenost s vodou. Ta mi to potvrdila, jí tak voda odtékala 3 dny a hnala mě do porodnice. Tak jsem si řekla, že mě přinejhorším pošlou zpátky domů. Tak jsem si začala balit tašku, neměla jsem totiž ještě vůbec nic připravené. Pak jsem šla vzbudit manžela, že jedeme do porodnice. Byl totiž chudák po noční, takže usl jako špalek, než jsem si zabalila. No tak jsme jeli. Vůbec nám ale nedocházelo, že možná opravdu budu rodit.Do porodnice jsme přijeli o půl dvanásté, hned mě přijali, sepsali všechny potřebné věci a natočili ozvy. Test na plodovou vodu na vložce už prý nedělají, tak že si mě tam nechají a uvidí. Pak přišla paní doktorka a vyšetřila mě. U toho, jak mě prohlížela, mi nejspíš praskla vodu, protože to najednou ze mě začalo valit. Chudák doktorka nestihla ani uskočit a už měla vodu v botě :) Udělala mi utz, a říkala, že se začínám otevírat,ale že to nebude tak hned, takže manžela poslali domů a mě odvedli na pokoj, ať zkusím usnout, že mě budou přes noc průběžně hlídat a natáčet ozvy. To bylo půl druhé v noci. Jak jsem přišla na pokoj, začalo mě trochu bolet břicho. Ve dvě hodiny jsem volala sestřičce, že se ty bolesti stupňují a že je mám už pravidelné, co 3-4 minuty. Sestřička mě poslala do sprchy, ať zkusím teplou vodu a hopsat alespoň půl hodiny na balonu. Tak jsem byla ve sprše hodinu a hopsala, co to šlo. Bolesti se stupňovaly a pořád přicházely pravidelně. Teplá voda mi ale pomáhala. Jenže po chvilce mi z té horké vody začalo být mdlo, tak jsem si šla raději lehnout, ať se tam ještě nevybulím. Mezitím jsem byla 2krát na záchodě, tělo se už asi připravovalo na porod a chtělo zajistit, ať se vyprázdním. Ve 3 hodiny mi přišla PA natočit ozvy a já už ji říkala, že mám bolesti skoro pořád, že mám mezi kontrakcemi pauzu tak půl minuty, max. minutu. Píchla mi něco proti bolesti, vyšetřila mě a řekla, že mám zavolat manželovi, že se to pěkně rozjelo a že budeme rodit. Tak jsem manželovi volala 3.15, ať hned přijede. Mezitím mi ještě řekla, že mi musí ještě natočit ty ozvy, ať ví, jak je mimi na tom. Odešla asi na 5 minut, a já najednou začala cítit hrozné tlaky, cítila jsem jak mi začíná téct krev a že musím tlačit, že mimi už je na cestě. Tak jsem začala hekat hlasitěji, aby mě slyšela a přišla :) Což zabralo (ale jak píšu, byla pryč asi jenom 5 minut), PA prišla, mrkla na mě a že jdeme na sál tlačit. Chviličku na to, co jsme přišli na sál, přišel i manžel. Asi 7-8 krát jsem zatlačila, a prcek byl ve 3:40 na světě. Takže to manžel stihl jen tak tak :) Všichni byli úžasní, hrozně mě povzbuzovali. Alánka mi dali na chviličku na břicho a byl to opravdu úžasný pocit a úžasná úleva. Pak ho vzali na vážení, měření a kontrolu, jestli je v pořádku. Přinesli mi ho ještě na chvilku v zavinovačce. Pak ho ale odvezli na novorozeneckou JIP. Byl sice v pořádku, pěkně sám dýchal, ale protože se narodil o 5 ýdnů dříve, chtěli ho mít pěkně pod kontrolou, ať je koblížek v pořádku.Bolesti byly dost silné, ale vzhledem k tomu, že trvaly jenom 2 hodiny, tak se to dalo zvládnout a musím říct, že na porod mám hezké vzpomínky, a klidně bych si ho zopakovala :D, tedy pokud bude stejně rychlý, jak ten první:DNástřih ani šití jsem vůbec necítila.Takže když to zesumarizuju, tak v půl desáté mi začala odtékat voda, o půl dvanásté jsme přijeli do porodnice, o půl druhé mí začali bolesti a za 2 hodiny jsem porodila. 6 hodin i s balením a cestou do porodnice. Tak doufám, že tohle alespoň trochu povzbudí všechny, které porod teprv čeká. Ne u všech provorodiček je porod zdlouhavý a hodně bolestivý, takže se toho nebojte, myslím, že psychika dělá své. Držím palce všem a přeji rychlý a co nejpohodovější porod.

NAROZENI VENDULKY

Ahojky i kdyz je to uz 8 mesicu od porodu tak jsem se rozhodla taky vam popsat prubeh porodu.V pondeli 9.11 jsem se doplazila do nemocnice na echo uz v tu dobu mi nebylo nejlip mela jsem bolesti a myslela jsem ze to byly poslicci asi taky jo.v nemocnici my oznamili ze mam sileny stahy ze se brzy vratim a ani nestihnu pockat do terminu ten byl 15.celej tyden nic bolesti teda jo ani chodit jsem nemohla ten tyden byl fakt silenej a v patek to bylo 13 jsem porad opakovala ze nechci rodit v PATEK 13 a vecer jsme sli na pivko a byla takova pohoda no a dosli jsme domu a ve 23 hod to zaclo bolesti po 5 minutach asi pul hodky pak to skocilo na 3 minuty uplne pravidelne tak kolem 1 hod jsme jeli ale tatku poslali domu a me rekli bezte si lehnout jeste to nebude a vydychavejte celou noc jsem nespala porad bolesti po 3 min a rano o pul 8 mi odtekla voda nechali me 13 hodin trapit v bolestech porad dokola chodili a resili co semnou ze mala nepostupuje dolu ze budem cekat ale po tech 13 hodinach jsem byla maximalne vycerpana a to se rozhodli ze teda jsem uzka v panvi tak bude cisar.na sale jsem nebyla schopna prelist na druhou postel porad vtech silenych bolestech az kdyz mi pichli na sale epidural tak uz to bylo ok ale behem tech 13 hodin do me porad valili caj ze musim pit a asi pul hodky pred zakrokem mi rekli uz nesmite pit pujdete na sal a jak jsem v sobe mela hafol caje tak pri operaci jsem se zacala dusit a zvracet samozrejme z toho caje byl to mazec ale ve 12.28 my vytahli z briska to nejvetsi zlaticko a nejmilovanejsi a nastesti je zdrava a krasna a to je nejdulezitejsi.ale kdyby me merili v panvi nemusela jsem tak dlouho trpet ted uz vim ze druhej porod bude taky cisar.stejne to vsechno kolem toho stoji za to i ta bolest protoze nic neni vetsi stesti nez krasny zdravi detatko!!!!!a to nase strsne moooc miluju

Terezka 23.6.2010

Ahoj, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych Vám tu odvyprávěla narození našeho štěstíčka Terezky. Začalo to v úterý večer a vcelku nenápadně ten den jsem měla celkem napilno, ráno prohlídka+ozvy u doktora a pak ještě poslední nákupy v Jihlavě.Monitor zdaleka nic nenasvědčoval, že by se mělo něco dít a tak jsem si plánovala jak si ty poslední 3 týdny ještě užiju s bříškem jenže...večer mezi 22-23hod jsem šla na záchod a pak po ulehnutí do postele jsem cítila vlhko tak jsem šla znovu na záchod, myslela jsem, že mi utíká moč, že by mi praskla plodovka mě napadlo až když se to opakovalo asi po třetí, tak jsem vzbudila přítele, že se asi něco děje, že mi asi praskla voda, ale že nevím, že bolesti nemám..tak jsme hledali v knížce o těhotenství a dohodli jsme se, že ráno zavolám mému doktorovi...jelikož ta voda ze mě už netekla...v noci pak začali bolesti, jako když bych to měla dostat, ale že by mě to vyloženě bolelo, to ne...ráno jsem si dala vanu, jestli to nejsou poslíčci, ale kontrakce mě dostihli i ve vaně, tak jsem zavolala ke svému doktorovi a tam mi řekli ať hned přijedu, že mi natočí ozvy...hned jsem to volala přítelovi, který mezitím odjel do práce a tak hned, snad do 5min byl u mě a dobalili jsme tašku a jeli jsme k doktorovi, monitor nenatáčeli, doktor mě hned vyšetřil a řekl, že dnes budu rodit, ať tedy jedem do porodnice....jeli jsme..z Humpolce do Pelhřimova je to cca 20km a během cesty mě chytli asi 2 kontrakce, jinak si s té cesty nic nepamatuji. Příjem do porodnice byl asi o půl 9, hned nás odvedli na předporodní pokoj a pak se mě ujala porodní asistentka, která mě vyšetřila a natočila na monitor, pak přišel lékař a ten mě také vyšetřil, bolesti stále docela malé i když mi šly do zad, takže jsem ani nepožádala o epidurál, pak následoval klystýr.... No a asi v 11hod mi začali ty velké bolesti, tak PA mi natočila vanu, aby mi ulevila od bolesti a kolem poledne mi pícha injekci ne na bolest, ale na změkčení porodních cest, v půl 1 jsem lezla z vany a dožadovala se pomoci, tak mi PA oznámila, že už jdu rodit, že jsem otevřená na 9cm a rodí se na 10cm, vylezla jsem tedy na „kozu“, přišel primář a během 3 kontrakcí byla Terezka na světě!!!!Bylo 12.51 hod středa 23.6.2010...maličký uzlíček radosti 2,66kg....a ten pocit, když mi vyklouzla z těla...to je ten nejkrásnější zážitek...asi každá z Vás co rodila, víte o čem píši...Ještě bych chtěla napsat, že celou dobu tam se mnou byl můj přítel Pepa a byl naprosto senzační, bez něj bych to asi nezvládla...pomohl mi i během prvního týdne,co jsme byli z porodnice doma. Za to ho miluji ještě více...V porodnici jsme si byli o den déle, jelikož Terezka měla žloutenku a nechtěla moc papat, ale hnedle druhý den jsme to napravili:-)Jinak ještě k pelhřimovské porodnici (baby friendly hospital)...fakt super lidi, hodně mi pomohli nejen u porodu, ale i poté...takže děvčata co jste z Vysočiny, tak Vám tuto porodku jen doporučuji!!!!A pro ostatní...vůbec se porodu nebojte, na ty bolesti se hnedle zapomene!!!!Užívejte si svá štěstíčka a Vy co ještě čekáte, tak za nás pohlaďte bříška:-))) Přeji hezký sluníčkový den.Petra s Terezkou.

Tadeášek 2.7.2010

Den před porodem vypadal úplně stejně jako všechny předchozí dny. Porod se dal očekávat každou chvílí, bříško tvrdlo. Jediný rozdíl byl v tom, že měl můj prvorozený syn narozeniny. Stačila jsem mu uspořádat malou oslavu, protože nějaké veliké plány jsme radši nedělali. Všechno proběhlo v pohodě, návštěvy, dárky atd. Večer, když už malý spal, jsem si konečně sedla a říkala si, že co jsem chtěla jsem udělala a teď můžu klidně porodit. Kolem osmé hodiny jsem začala mít pobolívání břicha, ale nic extra se odlišujícího od toho, jak mě bolelo bříško doposud. Kolem deváté jsem začala pociťovat výraznější bolení. Doma byla moje mamka a manžel, ale ještě jsem nechtěla nikomu nic říkat. Asi v deset hodin jsem už začala cítit, že by se porod mohl skutečně blížit, tak jsem si šla dát teplou vanu s tím, že buď se to rozjede nebo to rozeženu. Ve vaně kontrakce zesílily, tak jsem se rozhodla, že do porodnice se jede. To byl ještě problém vzbudit manžu, který na mamky slova, že už asi rodím říkal jen jo jo a spal dál.Už cestou v autě byly kontrakce asi po 4 - 7 min. Nic extra pravidelného, zato intenzita se zvyšovala. Do porodnice jsme dorazili v 23.hod. Sestra mi natočila monitor se slovy, že kontrakce teda nic moc. Ale já je cítila docela intenzivně. Když mě doktor vyšetřil, konstatoval, že jsem otevřená na 3-4 prsty, ať mi tedy udělají klystýr. Pak jsem šla na pokoj, kde se mnou byl manžel. Kontrakce pomalu zesilovaly a poměrně rychle jsem začala mít pocit na tlačení. Asistentka mě tedy vyšetřila se slovy: šikulka, jdeme na sál. Na koze jsem pobyla asi půl hodiny. Píchla mi vodu a mohla jsem tlačit. Malý byl ale ještě moc vysoko, tak jsem si lehla na bok a představovala si, jak sestupuje. V tu chvíli sestoupil a pak už byla otázka pár minut a Tadeášek byl na světě. Byla 1 hodina a 7 minut, takže od příchodu do porodnice trval porod jen 2 hodiny. Byl to můj druhý porod a oproti tomu prvnímu byl velice rychlý. Ráda bych se s vámi podělila o jednu pro mě velice zajímavou zkušenost. Jeden nebo dva dny před tím než porod začal, jsem se rozhodla, že si budu po celou dobu intenzivně v mysli představovat, jak se můj děložní čípek otevírá. Nazvala jsem si to pro sebe vizualizace otevírání čípku. Opravdu jsem si to během první doby porodní pořád představovala a opravdu jsem se otevírala hodně rychle. Myslím, že to fakt pomáhá. Psychika je při porodu hooodně důležitá. Já jsem přesvědčená, že mi to pomohlo a celý porod dost urychlilo.Všem, které to máte před sebou, přeju hladké porody a zdravé dětičky.

Sárinka 7.6.2010

Ahoj holky, už máme doma 20 denní holčičku. Moje paní doktroka mě srašila, že dřív jak ve stanoveném termínu, který byl 11.6. neporodím, že to vypadá, že budu malou přenášet. Ale protože měl přítel od 7.6.2010 jen 3 týdny dovču, rozhodla jsem se, že tomu trochu pomůžu. Od začátku června jsem pomalu doma začala mít okna, nosit těžší věci a tak podobně. No a v neděli 6.6. se mě přítel zeptal, jestli se s ním nechci jet podívat na motorku a pomoct mu ji vyčitit. Tak jsme jeli a udělali to, nakonec se jel přítel projet,protože ještě letos nejezdil. A naše malá, jak asi slyšela v bříšku ten krásný zvuk motorky, rozhodla se, že se narodí. O půlnoci mě začalo takové popíchávání v podbřišku (jako když máte dostat silnou menstruaci). Potom začali kolem jedný bolesti a ve 3 ráno jsme jeli do porodnice. Měla jsem bolesti už skoro po minutě...v porodnici mi porodní asistentka řekla, že to ještě nic není a taky měla pravdu. Ty nejhorší bolesti teprve přišli. Naše Sárinka se nakonec narodila v pondělí 7.6. v 6:36 hodin. Byla jsem pak šťastná, že už to máme za sebou. Prý na to že jsem rodila poprvé jsem to měla rychlý (říkali ty prodní asistentky).Všem holčičnám, co je to teprve čeká, držím pěsti a hlavně ať jste zdravé i vaše očekávané přírustky.

Nikolka 26.5.2010

Ahoj holky, tak maličká teď sice nespinká, ale zatím kouká celkem v klídku z lehátka, tak snad mi dovolí konečně popsat, jak přišla na svět.Všechno to začalo 25.5. (9 dní před TP) kolem 5h ráno, kdy mě probudily bolesti bříška, zanedlouho jsem vypozorovala, že to přichází pravidelně po 8 minutách. Nějakou dobu jsem vyčkávala a pak to oznámila příteli, ten mi řekl, že jsou to určitě poslíčci, že to ten týden předem sedí. Tak odjel do práce, aspoň teda vyvenčil našeho pesana, a já si dala vanu, co to se mnou udělá. A vana nerozehnala, právě naopak stahy byly častější. Asi hodinku jsem si je zapisovala a kolem 10h odvolala příťu z práce a zavolala našim, ať nakopnou z Brna vrtule, že potřebujem hlídat Rossiho. Dochystali jsme věci do porodky a vyrazili ještě směr Zdeňkova práce, tam jsme zatím nechali Rossiho a pak ještě na poštu, protože jsem tam měla balíček s hudbou k porodu, kterou jsem fakt chtěla (šel pro to Zdeněk, ale nechtěli mu to dát, tak se tam rozčílil, že ať se na mě jdou podívat do auta, jak tam mám kontrakce, tak nakonec dali) a potom už konečně frčeli do porodky, na magistrále byla zácpa a mně se v autě zvedal žaludek. V porodce na příjem, natočili mi monitor, sestra se při tom vyptávala na nějaké věci a pak mě vyšetřila doktorka se slovy, že ano, že to vypadá na porod, tak že nás přijmou na sál. Kolem 12:30 už jsme si s příťou lebedili na sále, mě za chviličku čekala kapačka (pozitivní streptokok) a klystýr. Kontrakce byly pořád tak stejné, daly se v pohodě vydržet a já jsem se stále ještě usmívala. Přesto mně byla příjemná teplá sprcha a míč. Když mě později PA vyšetřila, mimi bylo stále vysoko a neotvírala jsem se, tak jsme čekali a čekali, dostala jsem další kapačku a potom dokonce ještě i jogurt, protože to vypadalo na dlouho. Už jsem se tam nudila, a tak jsme s příťou začli hrát piškvorky, vydržela jsem snad 4 hry, bolesti už byly silnější a já začínala být unavená. V 19h se vystřídaly PA, i po vyšetření nové PA stále nic. Zase jsem střídala sprchu, balón, příťa chvilku masiroval záda, už jsem měla v sobě třetí kapačku. Byla jsem unavenější a unavenější, až jsme se s PA kolem 22:30 dohodly, že mi píchne injekci, která ty bolesti buď potlačí a já si odpočinu, nebo se to rozjede. A světe div se, ono se to rozjelo, ležet jsem opravdu nevydržela, tak jsem chodila, už to moc bolelo, prodýchávala jsem jak šílená, snad proběhla ještě další sprcha (úplně si to nepamatuju), ve které jsem usínala. PA mi praskla vodu, fakt si přesně nevybavuju, jestli to nebylo ještě před tou sprchou, kontrakce tím ještě zesílely, chtělo se mi u nich už brečet. Cítila jsem tlak na konečník, chtělo se mi tlačit, Zdeněk zavolal PA - najednou rychlost, jsem otevřená na 9 - chceme epidural, ale je na něj pozdě. PA mě dala na monitor, zvládat kontrakce při něm bylo opravdu těžké, bylo mi na zvracení, až jsem se při jedné fakt pozvracela, přítel mi statečně držel pytlík. Další vyšetření - jsem na 10, můžu si přitlačovat. No a za chviličku už byla hlavička sestouplá tak, že jsem měla začít intenzivně tlačit. To už byla na sále krom PA i její asistentka a doktorka sledovala porod jen zpovzdálí. Po pár zatlačeních už jsem nahmatala hlavičku, byly tam vlásky, Nikolce stále sledovali ozvy, ale byla v naprosté pohodě, pak už jen ramínka a poslední zatlačení a slyším křik a cítím teploučký uzlíček na břiše, pláču štěstím, nepopsatelným štěstím. Nedokázala jsem tomu uvěřit, prožila a stále prožívám zázrak všech zázraků, kterým je naše princezna Nikolka narozená ve 2:33 s váhou 3650g a mírou 50cm. Nechali jsme dotepat pupečník a pak Nikinku ošetřeli za tatínkova natáčení, zabalili ji a ještě další 2 hodinky jsme na sále prožívali ten neskutečný pocit štěstí. Donesli nám k tomu i nějaké občerstvení, ale já nespustila oči z naši berušky.Co se týče mě, tak jsem Nikolku porodila bez nástřihu i bez natržení. Paní doktorka pouze po porodu placenty a vyšetření udělala pár kosmetických stehů mimo hráz, kde byly nějaké oděrky.Následoval pobyt na oddělení šestinedělí, kde se bohužel u maličké rozjela žloutenka, byla pod lampou a nemohla jsem ji mít u sebe, jen co 3h na kojení. Hrozně mě to bolelo a několikrát jsem to v porodnici obrečela, i se nám to tam o 2 dny protáhlo. Teď už vím, co znamená starost o vlastní děťátko a je to snad to nejintenzivnější, co ve svém životě prožívám.Obrovské dík patří novopečenému tatínkovi, protože Niki jsem na svět nepřivedla já, Niki jsme na svět přivedli my oba, klystýr, zvracení, podpírání ve sprše, drcení ruky, tím vším a mnohým dalším si se mnou prošel a ještě se mě stále ptal, co pro mě může udělat, Zdeněčku děkuju, věřím, že Nikinka je pro tebe maximální odměnou.Tááák, psala jsem tento příspěvek poměrně dlouho, Nikolka už dávno není v lehátku a nekouká zvědavě na svět, ale spokojeně usnula v mé náruči, miluji ji nadevše na světě.