Tadeášek 2.7.2010 - diskuze

Den před porodem vypadal úplně stejně jako všechny předchozí dny. Porod se dal očekávat každou chvílí, bříško tvrdlo. Jediný rozdíl byl v tom, že měl můj prvorozený syn narozeniny. Stačila jsem mu uspořádat malou oslavu, protože nějaké veliké plány jsme radši nedělali. Všechno proběhlo v pohodě, návštěvy, dárky atd. Večer, když už malý spal, jsem si konečně sedla a říkala si, že co jsem chtěla jsem udělala a teď můžu klidně porodit. Kolem osmé hodiny jsem začala mít pobolívání břicha, ale nic extra se odlišujícího od toho, jak mě bolelo bříško doposud. Kolem deváté jsem začala pociťovat výraznější bolení. Doma byla moje mamka a manžel, ale ještě jsem nechtěla nikomu nic říkat. Asi v deset hodin jsem už začala cítit, že by se porod mohl skutečně blížit, tak jsem si šla dát teplou vanu s tím, že buď se to rozjede nebo to rozeženu. Ve vaně kontrakce zesílily, tak jsem se rozhodla, že do porodnice se jede. To byl ještě problém vzbudit manžu, který na mamky slova, že už asi rodím říkal jen jo jo a spal dál.Už cestou v autě byly kontrakce asi po 4 - 7 min. Nic extra pravidelného, zato intenzita se zvyšovala. Do porodnice jsme dorazili v 23.hod. Sestra mi natočila monitor se slovy, že kontrakce teda nic moc. Ale já je cítila docela intenzivně. Když mě doktor vyšetřil, konstatoval, že jsem otevřená na 3-4 prsty, ať mi tedy udělají klystýr. Pak jsem šla na pokoj, kde se mnou byl manžel. Kontrakce pomalu zesilovaly a poměrně rychle jsem začala mít pocit na tlačení. Asistentka mě tedy vyšetřila se slovy: šikulka, jdeme na sál. Na koze jsem pobyla asi půl hodiny. Píchla mi vodu a mohla jsem tlačit. Malý byl ale ještě moc vysoko, tak jsem si lehla na bok a představovala si, jak sestupuje. V tu chvíli sestoupil a pak už byla otázka pár minut a Tadeášek byl na světě. Byla 1 hodina a 7 minut, takže od příchodu do porodnice trval porod jen 2 hodiny. Byl to můj druhý porod a oproti tomu prvnímu byl velice rychlý. Ráda bych se s vámi podělila o jednu pro mě velice zajímavou zkušenost. Jeden nebo dva dny před tím než porod začal, jsem se rozhodla, že si budu po celou dobu intenzivně v mysli představovat, jak se můj děložní čípek otevírá. Nazvala jsem si to pro sebe vizualizace otevírání čípku. Opravdu jsem si to během první doby porodní pořád představovala a opravdu jsem se otevírala hodně rychle. Myslím, že to fakt pomáhá. Psychika je při porodu hooodně důležitá. Já jsem přesvědčená, že mi to pomohlo a celý porod dost urychlilo.Všem, které to máte před sebou, přeju hladké porody a zdravé dětičky.