Davídek 29.7.2010 - diskuze

Byl čtvrtek ráno kolem 6, když jsem se vzbudila s divným pocitem. Na záchodě jsem zjistila, že ze mě odkapává cosi slabě růžového, jinak mi nic jiného nebylo. Vedla v pokojíku spali dva raubíři a manžel se měl vrátit po noční v půl 7.Volal jsem kamarádce, která je ženská zdravotní sestra, ta mi řekla že mám chvilku počkat a když se stále nebude nic dít, zkusit zavolat v 8:00 svého gynekologa a domluvit se. Tak jsem čekala a stále jen kapalo. Vstali ti dva, dorazil manžel a já v 8 volala. Mudr. řekl, ať se vydám do nemocnice, že mě zkouknou a řeknou. Takže snídaně a odvézt raubíře do vedlejší vsi tetě na hlídání. V 9:30jsme vyrazili do porodnice a v 10 jsme byli na místě. Kontrakce žádné, prostě pohoda. Vzali mě na příjem, že mi natočí monitor a vyšetří a manžel zatím čekal v čekárně. Monitor celkem v klidu, nic nenasvědčovalo tomu, že za chvíli bude po všem. Pak ovšem přišla doktorka a když sáhla dovnitř řekla že jsem na 6 prstů a jdem sepisovat papíry a klystýr, že to snad stihneme. Dopsali jsme veškeré papíry ohledně příjmu a v 10:50 mi sestra řekla, že jdem na klystýr a ať volám manžela, že za půl hodiny má přijít.Ještě mám v mobilu čas volání 11:01. Po klystýru začali být bolesti silnější a když mě po půl hodině vedli do sprchy, ještě se to dalo. za pět minut bylo hůř a když mě 11:30 položily na sál akorát přišel manžel. Natočit monitor už nestihly, Martin mi dal hlavu na prsa a v 11:46 byl Davídek venku. Takže nějakých 15 minut bolestí se dalo přežít a zvládnout. Nebudu nikomu lhát, že to nebolí, bolí, ale jen chvilinku a za chvilinku na tu bolest zapomenete. Nám umyli 4200 g těžký a 53 cm dlouhý poklad a řvoucího nám ho přinesli zpátky a my se z na něj užasle koukali.Je to náš miláček-už třetí.Holky nebojte zvládají to ženský všude na světě, tak to zvládnete i vy, které to teprve čeká. Držte se