Můj POROD - nové diskuze

Natálka 16.5.2011 7:14 3,66kg

Můj první porod :-)Termín jsem měla 2.6.2011, moje tchýně mi pravila, že neví proč, ale že si myslí, že porodím 16.5. a že to bude holka (pohlaví jsme nevěděli).No samozřejmě...15.5. večer v 18h mně praskla voda, rozklepala jsem se jak ratlík a nevěděla co mám dělat :-D (samozřejmě věděla, ale ty nervy s tebou zacloumají :-D), volala jsem mamce, ta za mnou přijela domů a dávali mi psychickou oporu v tom přijel domů můj manžel, celý vyděšený co se děje :-D. Ubrečená jsem mu sdělila, že mi praskla voda. Tak jsme se pak před 20h zbalili a jeli do Ústí nad Orlicí do porodnice (mimochodem super nemocnice, jinde bych nerodila), sice jsem byla bez bolestí, ale vím, že když praskne voda do 2h by si se měla dostavit do nemocnice. Lehce po 20h jsme byli v Ústí...vyšetřili mě a nebyla jsem otevřená...tak mě šoupli na pokoj a manžela poslali domů....no a okolo 22h to přišlo...začali bolesti....v jednu ráno už jsem si myslela, že půjdu rodit a niiiic...ve čtyři ráno už jsem mohla zavolat manžela, aby byl na sále se mnou, dala jsem si za jeho přítomnosti horkou vanu, bylo to příjemné...pak jsem pochodovala po sále a on na mě chudák jen koukal a nevěděl jak mě má pomoci. Začala mi být i zle, začala mě pálit žáha a bylo mi na zvracení, takže mazec. Pak mi v 6 píchli vyvolávačku, antibiotika no a v 7 hod. už to přišlo, potřebovala jsem tlačit, tak jsem řvala na sestřičku tak zavolala doktora a šli jsme na to...no a v 7,14hod se nám narodil náš pokládek jménem Natálka :-), mimochodem vysněná holčička :-). Nejkrásnější den v mém životě!!! Do šestinedělí jsem si říkala, že druhý si snad nepořídíme, ale teď jak o tom píšu, tak se na další porod těším... :-), stojí to za to!!!JInak ještě na závěr, nechápu proč tátové platí 700,- za to že můžou být na sále...od 4 do 7 hod. byl manžel celou dobu se mnou, dýchal se mnou a hodně mi pomohl (za celou dobu tam nikdo z personálu nebyl) a doktorovi pak při porodu pomáhal, držel mi nohu, asistoval mu, protože v tu dobu tam měli frmol. Nedávno jsem četla, že tátové platí z toho důvodu, že tam kvůli nim musí být sestřička navíc a musejí se o tátové starat. :-o

Naše Amélka 10.12.2011, 3910g, 52cm

..ahoj holky, tak jsem se konečně dostala popsat můj porod. Nevím jak to dopadne, páč žádná spisovatelka moc nejsem, ale budu se snažit popsat ten nádherný, ale zároveň snad nejbolestivější zážitek, který ale opravdu za to stál Můj první porod byl kvůli přenášení vyvolávaný a i přesto, že z něho vzešel můj prvorozený syn, naštěstí zdraví a v pořádku, se mě ten porod moc nelíbil. Věděla jsem, že to neprobíhalo, tak jak mělo. Tudíž tohle druhé těhotenství jsem se začala hodně zajímat o přirozené porody, bez zásahů lékařů a o ničem jsem nesnila, než právě tak rodit. V našem městě jsem ani jedné porodnici nevěřila, že by mě to splnili, tak jsem přemluvila manžela, že se pojede rodit do 52km vzdálených Hořovic. TP byl na 2.12. jenže co čert nechtěl, historie se opakovala a já opět přenášela, už jsme měli stanovený termín na nástup na vyvolání, a to 12.12. Ani to při poslední poradně na porod nevypadalo, tak mě MUDr udělal Hamiltona a stále nic. Dělala jsem vše možné a nemožné abych začala rodit sama od sebe, sen o přirozeném porodu se pomalu rozplíval a já byla na nervy. Měla jsem poslední trumf v rukávu. A to že v noci z 9.12. na 10.12. začínal úplněk a já ho ještě podpořila ricinovým nápojem, který jak známo pomáhá rozjet ženě porod, pokud přenáší a je ona a i mimi připraveno na porod. Dala jsem si ho někdy po 23 hodině, během dvou hodin se mě rozjely takové zvláštní bolesti- neznala jsem to, při prvním porodu, kdy mě byl vyvolán snad vším co MUDři dávají, mě vzbudily v noci bolesti, jako když je na mě hodíš, takže takový krásný a pomalý průběh, jsem vůbec neznala-. Šla jsem na WC, měla jsem pocit na velkou, ale vůbec nic. Tak jsem si šla lehnout, bylo cca 2.30hod... ležím, pohoda a najednou RUP!! Cítila jsem doslova jak ve mě něco ruplo a i bych přísahala, že jsem to zvláštní křupnutí slyšela. Nevěděla jsem co se děje- u prvního malýho, mě voda rupla až v těch největších bolestech, tak jsem to tenkrát ani nějak nevnímala-. Běžela jsem na WC a něco po kapičkách ze mě kapalo, pak to ustalo a pak se to zas hodně rozkapalo, tak jsem zalezla do vany, abych nenadělala na podlaze. A byla jsem vtipná, páč jsem si v duchu myslela, že jsem si třeba jen učůrla. Ale pak mě docházelo, že ta CHvíle už přišla a děkovala jsem úplňku a ricinovému nápoji, že mě zachránili od vyvolávačky Vzala jsem si vložku, vzbudila manžílka, který kupodivu v klidu a v dobré náladě vstal, že jde teda vzbudit malého, já zavolala mamině, že jí tam maličkýho vezem- samozřejmě začala jančit, to jsou prostě ty maminy-. Popadli jsme kufr a už se jelo směr Hořovice. Tam jsem nejdřív volala, jsou radši, když se jim předem zavolá. Sestra mě vcelku polekala, že prý mají na všech porodních pokojích plno, ale pak se jí to asi rozleželo v hlavě a řekla, že když mám ruplou vodu a začínající bolesti, tak ať přijedem. Přijeli jsme, měli jsme oba dobrou náladu a celou dobu jsme vtipkovali. PA mě natočila,vše ok, otevřená jsem byla na 3 prsty. Jeden porodní pokoj se už uvolnil, mají tam 3, 2 jsou z vanou a jeden bez a ten měli zrovna volný. Trochu mě to zamrzelo, ale byla jsem šťastná, že mají vůbec volno a že se hlavně porod rozjel sám, tak jsem vanu oželela. I tak byl pokoj krásný a hlavně, měli jsme s manželem naprosté soukromí, byla tam tlumená světla a připraveno na vše, od první doby porodní, přes porod a i na odpočinek po porodu, včetně sprchy. Tudíž jsem na porod nemusela do jiné místnosti, zkrátka vše se odehrávalo tam. Dostali jsme výborný čaj a já mohla v pohodě jíst. Ne že bych měla chuť, ale vzala jsem si s sebou hořkou čokoládu, abych měla energii. Taky jsme probírali s PA porodní plán, kde jsem měla uvedeno, že si právě přeju přirozený porod, bez jakých koliv medikamentů, ať už na bolesti, či na urychlení. Samozřejmě pokud půjde porod v pořádku a tak jak má. Jakmile by nastaly nedej Bože komplikace, do ničeho bych jim samozřejmě nekecala. Po porodu jsem chtěla maličkou nechat u sebe a nikam neodnášet, neotírat jí a neměřit, jen vážit, nechtěla jsem, aby jí někdo natahoval ručičky a nožičky. Měřili jí až když nás propouštěli. PA říkala, že samozřejmě není problém, že pokud nenastanou komplikace, že tohle vlastně dělají standartně. Jinak byli všichni milí, respektovali, že chcem soukromí, PA tam jen vždy nahlídla, maximálně mě prohlídla a samozřejmě miminku poslechla ozvy, vše bylo ok. a i mě chválila, že jde všechno jako po másle, že to ani nečekala, že to půjde tak hladce. S manželem jsme pořád vtipkovali, ještě mě dokázal asi i v půlce první doby porodní rozesmát, pak už jsem se smála jeho vtípkům jen v duchu a pak už vycítil, že mě až tak vtipnej nepřijde, tak toho nechal. Ale jinak ho tu musím moc pochválit, za jeho neuvěřitelnou empatičnost. Dokázal záhadně vycítit, kdy jsem jeho doteky potřebovala, kdy jsem chtěla třeba masírovat a hladit a kdy mě to vadilo. Věděl co má dělat, kdy ho potřebuju a kdy ne a neuvěřitelně mě tam pomohl. Když jsem prostě chtěla být úplně sama, tak jsem si zalezla do sprchy a tam jsem se vypořádávala se vším sama a po svým. Par kontrakcí jsem si tam prodýchala a pak se zase za ním vrátila. Pomáhalo mě při těch sílících kontrakcích koukat z okna do přírody, asi to zní divně, ale bylo to tak. Bolesti pomalu sílily a sílily, pomáhala mě sprcha, balon, chodit, chvilkama masáž a hlazení od manžela a hodně mě sílily bolesti, když jsem si masírovala bradavky. Pak ale v posledních chvílích mě začaly bohužel kontrakce lehce slábnout, mezi kterými jsem teda už jen tak mimochodem únavou usínala a při posledním prstu jsem se nemohla úplně dootevřít. PA se šla poradit s MUDrou a prý mě zkusí dát něco na uvolnění svalů, je to prý slabší než oxytocin a jestli souhlasím, mrzelo mě to, že se to zarazilo, nicméně jsem samozřejmě souhlasila, nechtěla jsem v žádném případě ohrozit miminko. Bohužel to nepomohlo, takže došlo na oxytocin. Sledovala jsem, jak mě PA píchla do žíly oxitocin, stačila fakt kapička a mohla kapačku hned zastavit. Okamžitě jsem cítila, jak mě bolest doslova trhá a věděla jsem, že už je to tady a jde se tlačit, po rychlém prohlídnutí mě to i MUDra potvrdila. Maličká byla prostě moc velká a v porodních cestách se trochu zasekla a tak jsme jí tim oxytocinem trochu pomohli. Jak se šlo na tlačení, bylo na porodním pokoji najednou asi 6 lidí, včetně dětské MUDry a sestřičky. Zkoušela jsem tlačit na boku, nic.. tak jsem začala tlačit v poloze napůl vleže a napůl vsedě. První dvě kontrakce nic, cítila jsem jak hlavička zas zalézá zpátky. Podívala jsem se na manžela, viděla jsem v jeho očích slzy, říkal pak, že mu mě bylo hrozně líto, když viděl zoufalství v mých očí. Mě ale ty jeho slzičky dodaly hroznou sílu, řekla jsem si, že prostě maličkou vytlačím a opravdu, jsem už jen zatlačila asi jen dvakrát a pak už je malá krásně vyklouzla.. Není nic krásnějšího, když to miminko z vás vyklouzne a dají vám ho hned na hruď. Ona byla tak sladká, měla kudrnatý tmavý vlásky. Proto jí to tak trvalo, když se tam tak ondulovala a čančala, pusinka moje, naše Nechali jí chvilku na mě a mi se s manželem kochali její krásou a oba jsme plakali štěstím, radostí a dojetím, manžel přestřihl pupeční sňůru. Pak si maličkou vzali a hned vedle porodní postele, kde jsem rodila, ji vedle nás ošetřili. Vše v pořádku naštěstí Jak ji ale od nás chudinku vzali, tak propukla v lítostivý pláč. Řekla jsem dětské doktorce, že ji chci u sebe, ona na to, že by se prý měla nahřát na tom speciálním vyhřívacím stole a já na to, že já ji přece zahřeju mnohem líp, než nějaká krabice. To se jí moc nelíbilo, nicméně jsme se naštěstí pak domluvily na rozumném kompromisu, že nám jí teda dá, ale jen na chvilku a že se pak dá zas zpátky vyhřívat. No měli jsme ji u sebe nakonec delší chvilku Jo a šití nic moc 3 stehy ve vnitř a 7 stehů zvenku. Prý to jinak nešlo, maličká byla na mě moc velká. Já takovej prcek a rodim skoro 4kg děti, maličkej měl skoro stejně jako maličká. No, pak si vzali malinkou asi na 2 hodky na dětský a já se mezi tím osprchovala, ubytovala na pokoji a pak už jsme byly jen spolu. Personál na odd. šestinedělí a i z dětského, byli úplně skvělí a jsem šťastná, že jsem si právě vybrala Hořovice a nešla rodit do naší porodnice. Kdyby jsme se z miláčkem zase zbláznili a chtěli třetí, tak chci zas do Hořovic Jinak maličké je dnes přesně měsíc, jsme za ní opravdu moc sťastní, je úžasná a jak říká její bráška, který je do ní úplně zamilovanej, je rozkošná Není nic úžasnějšího, než mít právě děti, jsou můj život a ještě šťastnější jsem, že můžu mít po boku tak skvělýho chlapa, kterýho mám a vše s ním zdílet. Moc děkuju všem holkám tady za podporu v těhotenství, moc jste mě pomáhaly a všem co mají před porodem, držím moc palečky, ať je vše v pořádku a ať zažijete taky tak krásný a bezproblémový porod, jako jsem měla teď já

Co se děje??Nikdo nepíše nic nového,holky šup popsat ať můžu zamáčknout slzu

Lendulka 22.11.2011, 3000g, 48cm

Nemůžu se s vámi podělit o zážitky z klasického porodu, protože naše hvězdička přišla na svět plánovaným císařem. Nevím, jaké nervy máte vy, které rodíte normálně, když čekáte, kdy to přijde, ale já měla jisté datum. Teda pokud by to samo nepřišlo dříve.V pondělí 21.11. nástup do porodky do tří hodin. Příjem, převléknout do košile, kontrolní monitor, doplnění informací do registrace. Pak mě sestřička odvádí na pokoj, jsem tam sama a jsem fakt ráda. Jirka mi musí ještě dojít pro večeři, protože jsme se trefili do jediného pondělí v měsíci, kdy je studená večeře a mě, nevím proč, nenahlásili. Na pokoji mi sestra dá první injekci na ředění krve, vezme krev a za chvíli dorazí anesteziolog domluvit se na epidurálu. Je přede mnou dlouhý večer a ještě delší noc. Nervy pracujou, usínám kolem třetí ráno jen únavou. Vzhůru jsem před pátou. Pokusím se dát si sprchu, ale voda teče jen studená. Tak to zkusím ještě dvakrát a lehce před sedmou už teče trochu teplá. Jenže když se namydlím, tak opět teče jen ledová. Klepající se zimou a nervozitou se obleču do erární košile. To už přichází sestřička s kapačkou se slovy: “Vezu vám snídani.“ Je něco kolem sedmé a sekce je plánována na osmou. K vlastnímu překvapení ještě na chvíli usínám. Kolem půl osmé mě vzbudí dvě sestřičky s tím, že jdeme na přípravu na sál. Klepou se mi nohy a mám pocit, že tam nemám šanci dojít. Naštěstí na přípravě se mnou může být i manžel, který už dorazil. Evidentně toho taky moc nenaspal. Na porodním sále mi znovu změří tlak, sledují srdíčko miminka, zavedou cévku a zabandážují nohy. Z erární košile se převlékám do anděla. Pak přijde sestřička z operačního sálu, že můžu jít vedle. Rychlé loučení s manželem. Za chvíli přichází anesteziolog. Tak božského člověka bych přála zažít všem. Opět mi podává ruku, i když mu můžu podat jen levou, vtipkuje, vše mi vysvětluje krásně klidným hlasem a nakonec i utírá slzy, kterým se při „porodu“ neubráním. Ještě napomíná kolegy, ať zavírají dveře, že jsme na operačním sále a ne ve stodole. To mi víc než pomáhá. Píchne mi epidurál a cítím, jak se mi od pasu dolů rozlévá teplo. Pak ještě dostávám kyslíkovou masku. Najednou je na sále spousta lidí, ale protože mi vzali brýle, tak toho moc nevidím. Pak už jen „cítím“, jak mi natírají břicho dezinfekcí. Je to takový divný cit necit, protože jsem vlastně „umrtvená“. To mě vyděsí, co vše ještě bude cítit. Samotný řez necítím, ale překvapivě moc bolí, když se dostávají do dělohy a malinkou princeznu tahají ven. Mám pocit, že to nebude mít konec. Pak asi vyndají placentu, protože mě sestřička upozorňuje, že teď se uvolní všechny hormony. Vidím, jak malinkou nesou vedle na porodní na vyhřívané lůžko. Jen lehce pobrekává. Mezi tím už doktoři začínají šít. Je to taková tupá tahavá bolest. Strašně nepříjemná a já mám pocit, že to nikdy neskončí. Mezi tím mi sestřička hlásí váhu, míru naší holčičky a hlavně to, že je úplně zdravá. Když jí pak zabalí, vezme mi ji ukázat ještě na sál. Když říkám, že jí nevidím, protože nemám brýle, ten skvělý anesteziolog mi malou položí k obličeji a ještě dojede k manželovi pro foťák. Sama si ji volnou rukou trochu přidržuju. Je nádherná a já díky tomu vnímám mnohem méně, co se děje tam za plentou. Za chvíli ji zase odnesou. Doktoři už mají hotovo, protože je tu zřízenec s postelí z JIPky. Ze sálu mě vyvezou do předsálí, kde už je opět manžel. Chce se mi úlevou brečet a opět se slzám stejně neubráním, ale tentokrát jsou to už slzy štěstí na ne bolesti. Máme ještě chvíli čas, než mě odvezou na JIP. Ještě nám Leničku přinesou, jen se narodila těsně před vizitou, tak rovnou projde i vizitou na dětském. Pak už je tu sestřička s malou a položí mi ji do postele. Ještě si jí pochová manžel a teď už jen rychlé loučení s tím, že přijde odpoledne za mnou na JIP. Pak už se za mnou zavřou dveře výtahu a za chvíli už parkujeme na pokoji JIPky. Všechen ten strach, který jsem měla, je ten tam a já jsem víc než šťastná, že je to za mnou. Jen Leničku zatím mám jen na fotce v telefonu, kterou mi sestřička rychle pořídila.Musím přiznat, že jsem se císaře strašně bála a nedokázala jsem se smířit s tím, že normálně to nejde. Možná o to víc a hůř jsem to vše nesla a prožívala a až teď dokážu přiznat, že doma bylo několikrát slzavé údolí. Do dnes nedokážu říct, že jsem rodila, protože rodit je něco úplně jiného. Ale díky sestřičkám i doktorům, kteří byli milí, ochotní, prostě skvělí, jsem se se vším dokázala „porovnat“ a už teď se tak nebojím, až jednou půjde na svět stejnou cestou i Lenčin sourozenec.

Gratulace

Vsem mamkam, souputnicim dodatecne gratuluji ke zdravym miminkum a preji hodne zdravi a radosti z materstvi! Dlouho jsem nenakoukla, mala mi dava zabrat

Toníček, 12.11.2011, 13:28, 3445 g a 50 cm

V pátek 11. kontrola monitor normální otevřená asi na 1 cm. Šla jsem domů, během dne drobné bolesti, spíše poslíčky a tak nějak nepravidelně během dne. V osm večer jsem si šla lehnout ale vzbudili mě bolesti, začala jsem sledovat hodiny a byly aspoň teda podle mě dost pravidelný. Od 11 jsem měla bolesti po 5 minutách, tak jsem vzbudila manžela, že pojedeme. Natočili mi monitor a prohlídli, nález stejný jako odpoledne, po monitoru přišla doktorka, že se to malinko pohlo, že to být porod ještě nemusí ale taky může být v začátku. přijali mě, převlékla jsem se, natočili mi monitor znovu, pa mě prohlédla a trošku pomohla takže jsem se otevřela asi na 2 cm, šla jsme do sprchy, bolesti byli pořád stejné cca po 5 minutách. dostala jsem klistýr, čekala asi dvě hodky, další monitor a prohlídka - bolesti pořád stejné, otevřená taky pořád stejně, dostala jsem tedy tabletu volala manželovi, že může přijít, že to asi ještě potrvá ale že tu může být se mnou. Taky jsem dostávala injekce, ale nějak se mi ten čas smazává dohromady, pak začali silnější bolesti ale pořád jsem se špatně otvírala, byla jsem asi na 4 cm, mezitím byla nějaká ta sprcha, ta byla parádní, mohla bych tam zůstat celej porod, ale bolesti byli už dost hrozný, pa mi praskla vodu takže to kousek pomohlo ale furt žádnej zázrak, po další injekci jsem se otevřela asi na 7 cm, manžel byl se mnou u sprchy, strašně to bolelo, pak přišla pa že zase prohlídnem, ale už mě to nutilo tlačit, prohlídla mě že ještě tlačit nemůžu, tss to se jí řekne (ale abych ji nekřivdila, byly všichni hrozně hodný :) ) no co si vybavuju tak jsem se otevřela na 9 cm a víc prostě ani rana, to už jsem došla na pordní sál, tlačit jsem furt nesměla, to byla snad nejhorší část, když se nemůžu tlačit (nebejt toho, že mi řekli, že by to ublížilo malýmu, tak na svoje potrhání bych se vyordla a tlačila). no nakonec mi ještě trochu uvolnili močák, udělali nástřih, ten si ale vůbec nepamatuju, už mi dovolili tlačit, ale 10 cm se nepovedl, malýmu naknec pomohli ven kleštěma, ale ty si teda taky vůbec nepamatuju. manžel říkal, že na tom porodním sále už to šlo docela rychle, mě to přišlo hrozně dlouhý, ale pak už tu byl malej, ale nechtěl sát, pro jistotu se mi neodloučila ani placenta,takže mě ještě museli uspávat, ale zase jsem uspáním vydělala, že jsem necítila šití, prej ho bylo dost, sestry mě litovali, že jsem si vybrala snad všechno vč. neodlučování placenty, ale co, malej je v pořádku, hezky papá. manžel tam byl se mnou, jsem ráda, i když jsem nechtěla aby na mě mluvil nebo něco, vůbec jsem nechtěla nad ničím přemýšlet, bylo to strašný ale člověk s tím mrňouskem na to celkem rychle zapomíná, až je to podezřelé. :) ztratila jsem dost krve takže mám železo předepsaný, ale to už je detail. Uff je to jak román na pokračování, ale takhle si to pamatuju :)

Martin 9.11 2011 18:09 3640g/52cm

Takže v neděli 6.11 ráno nástup do porodnice,proveden zátěžový test s oxytoxinem,vše o.k ,odchod na pokoj ,v pondělí mi bylo řečeno,že budeme ještě čekat ,jelikož rodím po třetí mělo by to být v poho ,haha.v úterý ráno zavedana tabletka po ní mírné bolesti celý den ,ale neotvírala jsem se vůbec,takže injekce a spátvečerní monitor nic moc jeden velký propad ozev malýho,asi na 60.jsem vystrašená ,ve středu ráno další tabletka už na porodním sále ,celou dobu jsem musela být na monitoru ozvy malýho nic moc ,bolesti dost ,ale nepravidelné,neotevřela jsem se ani o mm.Odpoledne pořád silné bolesti ,ale nic ,malý vysoko,pan doktor navrhl stopnout to,ta představa mně rozbrečela ,bolelo to ,musela jsem jen ležet ,klystýr jsem měla za sebou a on řekne stop.Já teda řekla neexistuje ,jinak odjíždím do Poruby,doktor se ztratil místo něj přišel anděl ,paní doktorka ,která se mně zeptala chcete rodit,já že ano a ona tak budetenapíchnutý epidurál,neskutečná úleva,během první dávky jsem se otevřela na 7cm,pak druhá dávka ,ale ta už nezabrala,cítila jsem tlak na konečník a mohla jsem pomalu začít tlačit,bolesti strašné ,neznám to.....jsem hodně nastřižená i natržená na obou stranách,malý měl pupčník kolem krčku,ale Apgar 9-10-10 takže paráda ,šití nic moc ,malý mi řval na břichu tak jsem zavolala tatkovi at ho slyší ,jsme si poplakali všichni tři.Pak mi porodní asistentky řekly ,že mně strašně litovaly jak mám ten porod vydřený a složitý,celou dobu byl připravený i sál.ale jsem štastná ,že jsem to zvládla přirozeně ,ikdyž jizvy bolí i ted ještě pekelně....ale to přejde ,malý není moc hodný ,dost pláče ,moc nespí ,kojení celkem jde ,ale začínají ho trápit prdíky....ale jsme zdraví to je hlavní!taky mám pěknou depku ,jsem tu sama manžel zase odjel,no do toho to počasí ,hnus je mi fakt smutno.ale říkám si všechno to přejde a bude zase fajn,tak papa všem

Adriánek 30.10.2011 21:20

V 36.týdnu nám odešlo kousek hlenové zátky ,tak jsme se rozhodli jet do nemocnice, po monitoru se nic nedělo a otevřena jsme taky nebyla , tak nás pustili domu a upozornili nás , že je možne že do 14ti dnu porodíme, já byla moc natěšena.jenže se nakonec nic nedělo. Já byla už zoufala , že s enic neděle .Vše mě bolelo a na nic jsem neměla náladu.V těhotenské kartě jsme měli první termín napsaný na 30.10.2011 a druhý měl být 12.11.2011 , ale ten už měl být vyvolaný.30.11 ráno jsme zaregystrovala nějake menší bolesti ,a le nebyly tak strašné a tak jsme se šly s přítelem projíít s pejskem.Byla neděla a jao každou neděli jsme měli jít k přítelovy babičce na oběd. Šli jsem tedy na oběd. U oběda už jsem citíla větší bolesti , že jsem musela od stolu odchazet a prodýchávat to. Po obbědě jsme sli domu .Já si doma dala sprchu a šla si lehnout, usla jsem.Když jsem vstala tak jsme zapla počítač , že zavolám mamce, protože nebyldim v čechách tak sjem jí volal po skypu. Mezi tím než se mi nastartoval počítač jsme šla na záchod a vidím spoooousta hlenu s krvý, tak jsme se lekla a okamžitě volal tedy mamce.mluvili jsme asi půl hodinky bylo kolem 19:30 .Začali kontrakce , tak jsme je s mamkou počítali , ale byly mnoohem silnější jak nikdy před tím, byly čím dál vce silnějsí a po méně intervalach .. kdyz jsme je měla už po 3 minutach tak jsme jeli do porodnice, kterou tedy mam asi 5 minut autem od baraku.Když jsme přijeli tak už jsme měla tak strašné boletsi , že jsem přemýšlela že si nechám píchnout epidural , protože jsem si myslela že kdyz to bude takhle pokračovat nadale tak to nezvládnu. Myslela jsme si že tam bduu nejmin do rana tvrdnout , ale prdlajs Přišla doktorka natočila monitor a říkala , že kontrakce jsou moc silne a že s epro jistotu ještě podívá jak moc jsem otevřena.Měli sjte videt ten její výraz když do mě vsunnula ruku :Okdyž vyndala ruku tak mě oznamila že jdeme rodit protože jsme už otevrená na 9 cm .já na ní koukala jako bych videla ufo :DPředemnou na sále byla paní co čekala a porod byla otevrena na 6 cm . A ptro mě neměli místo , tak paní vystrčili ze salu a převezli tam mě. Bylo 20:45 , tak mě paní doktorka praskla vodu a převlekla do andělíčka, čekali jsme na ten posledni cm abychom mohli začít tlačit.Bolesti byly tak šílene že jsem brečela bolestma. Chtěla jsem epidural ,a le už mě ho nedali.Trpěla jsme .Přítel byl moc hodny , mohla jsem normálně pít tak mě daval neustale pít a hladil mě.21:00 Tak jsme začali tlačit .Po pěti kontrakcich jsem už opravdu nemohla tlačit, ale kdyz jsme si sahla mezi nohy tak jsem citila hlavicku , to mě pobídlo k dalšímu tlačení, po jendom zatlacením byla venku hlavička apo dalším cele tělíčko.Byla sjem tak unavena že jsem ani nezaregystrovala to že je maly už na mé hrudi.Byla sjem tak štastná,ale přitm tak vyčerpana že jsem neměla sílu ani plakat jak jsem byla štástná , že už mám maličkého na světě. Narodil se tedy ve 21:20 vážil 2790g a měřil 47 cm.Žádný nástřih jen 2 stehy uvnitr. 1 noc byl taks trašně hodný ani neplakal.Ale druhou noc jsme si zažili :D ale to mě bylo opravdu jedno , protže jsem měla radost že už mám sveho drobečka

Matěj 11.11.2011 11:45

Minulý čtvrtek jsem šla klasicky do poradny a ač mi tlak změřili normální, tak se kvůli tomu, že jsem ho měla vícekrát vyšší a byla už jsem vlastně v termínu, paní doktorka rozhodla, že už si mě tam nechají a druhý den, že porod vyvolají. Večer mi udělali zátěžový test a zdálo se, že všechno se rozeběhne, tak jak má, takže v pátek v šest ráno mi dali nějakou tabletku a už to jelo ... po přípravě mě po devátý píchli vodu a pak na monitor a tak už jsem zůstala skoro celou dobu (a to prý, že to půl hoďky natočíme a pak se budu moct projít, osprchovat a tak). Blbý bylo, že jsem mohla ležet jen na zádech, protože když jsem byla na boku nesnímalo to Matěje. Manžel přijel asi kolem jedenáctý a byl úžasnej, držel mě za ruku a po kontrakcích navlhčoval pusu, úplně dokonalej servis :) Vše šlo fakt rychle, takže jsem měla pocit, že to doktorka skoro nestihne, porodní asistentka přišla ještě později - byla tam snad jen na ty tři poslední kontrakce, kdy šel Matěj ven (11:45). Sice jsem byla otevřená hezky a tlačila jsem až když jsem měla, ale i tak mi udělal pořádnou modřinu (sám měl v tom místě bouli, která mu do hodiny zmizela). Takže jen co se narodil - jsem ráda, že rychle, protože měl pupečník dvakrát kolem krku (ale přidušenej nebyl vůbec, i to apgar skóre měl hned plných deset bodů)- tak mě museli uspat, že to budou muset rozříznout a nevím co ještě bylo potřeba zašít. Uspaná jsem byla cca hodinu a půl, takže v pátek do večera jsem byla víceméně nepoužitelná a nedokázala jsem se ani postavit u postele. K tomu jsem měla zavedený drén z toho hematomu a to bylo dost otravný. V sobotu už jsem sice s asistencí zvládla dojít do koupelny, v neděli už jsem si došla i sama, ale krevní obraz se mi zhoršoval, takže v neděli mě nakonec stejně neminula krevní transfuze. V pondělí už mi Matěje mohli nechat na pokoji a až ve středu mě kvůli tomu \"většímu\" šití pustili domů (Máťu by pustili už v úterý).Takže porod byl rychlý a ač se to pak trochu zkomplikovalo, tak myslím, že to bylo fajn :) a hlavně stálo to za to ... no nic jdu pomalu zase kojit. Všem přeju ať mají pohodový porod a zdravá mimča

Denise 7.11.2011 v 18:33, 3820g a 51 cm v porodnici Příbram

Ahoj holky, tak jsem konečně našla čas popsat i moje zážitky z porodu... V neděli 6.11 kolem oběda jsem začala špinit, tak říkám partnerovi že zajdem raději do porodky ať se na to kouknou. V porodnici natočili monitor srdíčka a nebyl úplně OK, nicméně čípek otevřený pouze na 1,5cm. Tak že si mne tam nechají a v pondělí se uvidí jestli mne pustí anebo se porod v noci rozjede. Mezitím další monitor a v noci se nic nedělo. V pondělí před velkou vizitou další monitor... Při vizitě primář navrhuje indukovaný porod vzhledem na ne úplně dobré monitory. Souhlasím a tak se přesouvám na porodní pokoj kde mi v 9:00 zavádějí tabletku na dozrání čípku. Mezitím další monitor... Pouštím si TV a sleduji nějaký přiblblý seriál a čekám co se bude dít. Kolem 11:00 začínají první bolesti v podbřišku po 15 minutách tak je rozdýchávám u otevřeného okna a pak sedím na balóně ve sprše a pouštím na podbřišek horkou vodu. Trochu to zabírá. Volám partnerovi že ať nespěchá jelikož kontrola bude až kolem 13:00 tak se pak ozvu. Kontrakce přicházejí po 10 minutách a zkouším opět horkou vodu v sedě na balóně. Samozřejmě z toho kluzkého balonu upadnu, tak to vzdávám a sedám do hrušky. Přichází doktor na kontrolu čípku, nález postoupil ale je je otřeba píchnout vodu, zkouší to nějakou dobu ale blana je nalepená na hlavičce malé tak ze mne unikne jenom pár kapek. Opět sedím v hrušsce a při další silnější kontrakci zatopím hrušku i podlahu asi hektolitrem vody. Volám sestru, ta navrhuje klystýr. Tak se ho snažím v sobě udržet ale moc to nejde. Volám partnerovi ať dorazí...Kontrakce nasledují coby po 5 minutách a jsou dost hustéééé. Dorazí partner, vrhám se mu kolem krku a tisknu zběsile jeho bicepsy až mi později ukazuje modřiny. Mezitím dorazí moje porodní, která má zrovna službu. Cítím tlak na onečník, během 2 minut mi přestavují lůžko na porodní židli a jdeme na to. Další silná kontrakce, partner z vlastní vůle odchází čekat za dveře (nedivím se mu). Bolset šílená, dýchám jako pejsem ... nezabírá... tlačím... chci epidurál. Porodní navrhuje nedávat, jelikož se porod dobře rozjel a mohlo by se to tím spomalit. Je mi do breku, bolest šílená \"Má nějaké vlásky\" hlásí porodní... já na to \"Už vidíte hlavičku?\" dodává mi to odvahy a sílu tlačit znova. Šílený tlak na konečník, tak si v duchu říkám \" buď vytlačím hov... anebo dítě\" a tlačím. Hlavička venku, na další dvě zatlačení celé tělíčko. Malá ma jednou omotanou šňúru kolem krčku, proto ty ne celkem dobré monitory ale vše je naštěstí naprosto v pořádku. Malou dostávám na hrudník a nemůžu tomu dosud uvěřit, úleva obrovská a mimi v náručí. Nastříhli mne jenom málo (masáž hráze asi zabrala)a ani šití jsem nevnímala. Partner přichází a bere si malou do náruče, takový něžný a laskavý pohled v jeho očích jsem nikdy neviděla. Jdu bez problému na malou a pak už mne odvážejí na pokoj... Tam všichni tři si užíváme blízkosti a rodinného štěstí...

Julinka, 31.10.2011, 52 cm, 3,43 kg

Tak jsem se rozhodla vše popsat nezvykle brzo - začala jsem totiž zjišťovat, že čím déle je to od porodu, tím pohodovější mi to přijde, protože už to mám za sebou Takže - 29.10. jsme se vydali na návštěvu ke kamarádům do Prahy, protože Hořovice, kde jsem se rozhodla rodit byly z Prahy stejně daleko jako od domova. Ze srandy jsme říkali, že k nim jedu porodit - termín podle UZ už padl a já byla nervózní, protože doktoři už 2 týdny říkali že to vypadá na brzský porod a stále nic... dala jsem si tedy s kamarádkou podle babských rad decinku červeného a šlo se spát.Ráno v půl osmé jsem se probudila, vstala a ucítila vlhko - praskla mi plodovka. Vzbudila jsem manžela a známé, že tedy jedeme . Osprchovala jsem se, ještě jsme si v klidu dali snídani a vyjeli jsme do porodky. Tam nám natočili monitor a konstatovali, že jsem otevřená na prst a zatím se nic neděje... kontrakce nikde. Poslala jsem tedy manžela domů a šla si lehnout na gynekologii, že budeme čekat, jestli kontrakce přijdou. Pokud by nepřišly, v 7 ráno by se dávala tabletka na vyvolání. Pořád se nic nedělo, takže v 11 večer jsem se s klidem uložila ke spánku, že zítra ráno bude vyvolávačka... to jsem se ale spletla - kontrakce začaly snad přesně v okamžiku, kdy jsem zhasnula Rovnou se dostavily po 10ti minutách, šla jsem tedy za sestřičkou - prý počkáme půl hodiny. Během půl hodiny už byly po sedmi minutách, než jsme došli na monitor, byly po pěti... ve 3/4 na 1 ráno jsem tedy volala manželovi, ať dorazí - mezitím mě uložili na porodní pokoj. Manžel dorazil a kontrakce už byly po třech minutách - musím říct, že to byla fakt síla - já totiž neměla \"jen\" kontrakce, ale také takovou \"mezibolest\", takže buď to byla silná bolest z kontrakce, nebo slabší, ale stejně intenzivní bolest v té pauze - po půl hodině těchhle bolestí jsem byla totálně hotová, a po vyšetření, že jsem na 4 prsty a branka je moc pevná jsem požádala o epidurál. Doktorka souhlasila, prý mi to sama chtěla navrhnout. Než dorazil anesteziolog, kontrakce byly po dvou minutách - vydržet v klubíčku po 3 kontrakce, aby mě mohli napíchnout bylo asi to nejhorší, hodně mi pomohlo, že mě manžel držel. Napíchnutí proběhlo naprosto v pohodě, nic mě nebolelo. Epidurál naběhl do nějakých 10ti minut a já zažila neskutečnou úlevu - kontrakce sice stále po dvou minutách a stále jsem je hoodně cítila, ale byly pryč \"mezibolesti\" takže jsem si alespoň odpočinula. Cca po dvou hodinách přišla porodní asistentka, že hlavička už sestupuje a měla bych začít dávat nohu nahoru - to tedy byla bolest opravdu drsná, nicméně po hodině už byla hlavička dost sestouplá a šlo se na to - nevím, na kolik to bylo zatlačení, jen vím, že bylo úžasné slyšet \"na další zatlačení bude miminko\". Dala jsem do toho vše a na 2 zatlačení při 1 kontrakci byla Julinka venku . Přesně v 7:00 se mě paní doktorka zeptala, jestli chci malou na břicho - chtěla, byla naprosto nádherná a měkoučká Při tom koncovém tlačení už jsem byla dost vyčerpaná, takže jsem 2x omdlela - později se zjistilo, že jsem ztratila hodně krve, nemohla jsem až do večera po porodu ani sedět, vždycky jsem omdlela - nakonec jsem bohužel první noc malou u sebe neměla, ale aspoň jsem si odpočinula. Nalili do mě moře kapaček a 2 krevní konzervy, ale do druhého dne jsem byla OK a už mohla mít tu malou berušku u sebe. Když na to mrknu zpětně, tak to byl celkem rychlý porod - 8 hodin od prvních bolestí a malá byla venku, nebýt té velké krevní ztráty, tak to snad lepší ani být nemohlo - takže přeji holky, ať to máte taky takové pohodové

Vojtíšek, 12.10. 2011

Jak nám to naše koťátko přišlo na svět? Jak mnohé z vás vědí, přenášela jsem a měla jsem jít 13.10. na indukci. Ovšem jak to tak asi bývá ve středu 12.10. v 1 ráno na mě přišly bolesti..takové snesitelné, ale pravidelné. V 5 mi pak odešla hlenová zátka a to jsem měla tušení, že to už něco bude. Tak mě rodiče hodili do porodnice, protože přítel byl na služebce..Počítali jsme s tím, že jdu ve čtvrtek na vyvolání a to už měl být doma :-) V porodnici mě teda už přijali, sepsali se mnou veškerá lejstra a doktorka řekla, že mi zavedou tabletku aby se mi porod spustil... Tak teda jo...Pak jsem šla na natočení, během kterého se nic moc nedělo. Tak mě PA poslala na pokoj s tím, že v 13 hod půjde znovu na natočení. Když jsem šla v tu jednu na druhé natočení bolesti už byly výrazně silnější...a to už si mě teda na porodním sále nechali..Bolesti byly čím dá větší. Nakonec mi ve tři PA udělala nálev a ve čtyři přišel doktor, zkoukl mě a šel o PS vedle, protože tam byla taky maminka... po půl paté mi píchl vodu-která byla špatná, ale to jsem se dozvěděla až z propouštěcí zprávy. Pak to šlo rychle. Bolesti byly už strašně ..,Myslela jsem ,že jim tam sežeru to lehátko...Ale uklidňovala jsem se tím, že to už každou chvíli musí být, protože se mi chtělo tak strašně moc tlačit. Ovšem v šest hodin přišel doktor s tím, že musím okamžitě na sál, že tam jsou do 5 minut nachystaní a já tam musím do 5 minut být. Já byla šťastná, že jdu na císaře, protože ty bolesti už byly hrozné. Akorát přítel byl špatnej, protože mu nikdo nic neřekl, kolem mě začalo lítat pět sestřiček a pak se mnou rychle odjeli. Bylo mi ho líto, takový strach a beznaděj v jeho očích jsem ještě neviděla..Důvodem pro císaře bylo nakonec to, že Vojtínek měl pupečník 2x kolem krku, takže bych stejně normálně neporodila. Ale jinak je to zdravé miminko...naprosto zdravé. Tak jsme s tatínkem oba moc šťastní, že to dobře dopadlo ač to mělo takový dramatický průběh...Každopádně je to naše zlatíčko náš miláček a já i přítel bychom pro něj dýchali...nic není krásnějšího než chovat takový uzlíček :-)