Můj POROD - nové diskuze

František, 30.9.2011

tak holky, já měla porod tryskem. Týden před jsem ležela na rizikovce v Bohunicích..30.9:ráno v 5 mokro, odtekla mi plodovka a při vizitě mě prohlídla Dr. a řekla, že v 7 půjdu na sál a malého mi vyvolají...v 7 tedy tabletka, v půl 8 příšerné kontrakce po minutě...pak po půl minutě , trvaly do 10 a když začaly slábnout, už jsem byla dost otevřená a měla jsem tlačit..děs..takže nástřih jsem cítila velice intenzivně a malý se dral vší silou ven, takže jsem měla velká poranění vevnitř i venku a šití bez anesteze trvalo hodinu...bylo horší než samotný porod..pořád jsem sebou cukala, jak moc to bolelo a ujížděla na lehátku dozadu a Dr, který mě šil měl hloupé poznámky..naštěstí na šití přijel manžel, kt. si bláhově myslel, že když přijede v 10, tak tam bude ještě do večera se mnou a ejhle - František byl 10.45 venku takže sečteno podtrženo to celé trvalo 4 hodiny..zapomenout se to nedá, s ničím srovnat taky ne, ale ten drobeček zato stojímá rada zní - pokud to není nutné - brańte se vyvolávání..není nad přirozenost...já jsem musela při porodu ležet a dostávat plazmy po celou dobu, kvůli špatné srážlivosti, takže u mě to jinak nešlo..ale vy, co máte možnost volby, nechte to jít přirozeně, žádný tam v tom bříšku ještě nezůstal

Nelly 22.9.2011, 3710g, 51cm

Tak malá spí a já dokud mám vše ještě v živé paměti musím vše popsat. Původní termín jsem měla 13.9., do poradny jsem chodila už obden. Na poslední poradně jsem byla v sobotu 17.9. a doktor mi hned napsal doporučení na příjem do porodky na vyvolání. Trochu jsem byla smutná, že to nejde přirozeně, protože celé těhu jsem si nestříkla ani Nasivin do nosu, když mě na jaře skolila alergie a teď do mě budou cpát chemii. Tak jsme tedy v pondělí vyrazili směr porodnice. Hodinku jsem strávila na příjmu, kde mi doktor řekl \"předběžně si slíbíme, že do pátku to bude\". Začala jsem se modlit, aby to bylo co nejdřív. Zatím mě ubytovali na pokoji, kde ležely jen \"přenašečky\". Pokoj byl ponurý, byla jsem z toho přešlá, ale ještě to dopoledne mi přidělili fajn holčinu se kterou jsem si rychle padla do noty, tak bylo po smutku. Odpoledne mi píchli provokačku, která měla být na změkčení čípku, ale vůbec nepomohla. Večer přišla sestra, aby jsme po půlnoci nejedly, že nás čeká druhý den Amnioskopie a potom zátěžová test, když bude volný sál. Ráno jsem byla ještě na odběrech a pak jsme šli s kolegyní společně na vyšetření po kterém jí praskla voda, tak jí řekli, aby si vzala polštář a peřinu a šla na „první dobu“. popřála jsem jí hodně štěstí a snadný porod. Za hodinku jsem šla na sál, kde mi napíchli kapačku. cítila jsem pravidelné, ale nebolestivé kontrakce. PA mi dokonce pochválila dělohu Potom jsem se vrátila na pokoj, kde jsem měla už novou sousedku, která zrovna nevoněla a noc jsem přečkala jen díky dvěma otevřeným oknům Od půlnoci jsem zase nejedla. Ráno v 7h jsem už čekala na svou první tabletku do čípku. Na to jsem si ale ještě počkala, protože byl doktor u porodu té mé první sousedky, které se právě chýlil porod ke konci a já vše slyšela i včetně závěrečného pláče její malé Karolínky. Slzy mi tekly jak hrachy. Doktor mi vložil první tabletku v 8h po které nastaly kontrakce po 15-ti minutách, které po 2h začaly ustupovat, tak mi vložil druhou a kontrakce se opět rozjely, ale po 3h zase ustupovaly. PA mi řekla, že až odezní vrátím se na pokoj, jenže se zase rozjely a tentokrát už neustoupily Byly znovu po 15-to minutách. Taťka za mnou přijel ve 14h s tím, že jen na nálevu a pak koukal, když ho poslali na „hekárnu“. V klidu jsem je až do 20h rozdýchávala a chodila co hodinu na monitor a vyšetření. Nejhorší byla ta vyšetření při kontrakcím, měla jsem pocit, že vylítnu snad z kůže. Taťka si zatím v klidu luštit v křesle křížovku, obdivovala jsem klid nás obou. Tak to šlo až do 22h, kdy přišla PA s návrhem, že mi dá injekci na uklidnění, abych se prospala a která vlastně ukáže, jestli jsou ty kontrakce jen z podráždění tabletkami a pokud bolesti neustoupí, tak to je dobrá zpráva a porod je v dohledu. Světe div se bolesti pokračovaly. Já byla jak sjetá. Nebyla jsem schopná udržet se na nohách a když jsem chtěla rozehnat kontrakci ve vaně, málem jsem se zabila, když jsem do ní lezla. PA se mě ptala, jestli jsem byla zvyklá brát prášky na bolest třeba při menstruaci a já, že vůbec. Tak to že se nediví, že jí taky hned všechno položí. \"Zkuste se trochu prospat\" říká. Jak asi v bolestech?! Tak strašně se mi ještě nikdy spát nechtělo. Ležela jsem ve vaně a hlava mi neustále padala. Po hodině jsem to vzdala a šla do postele .Prostě jsem se mezi kontrakcema prospala a jak sladkých bylo každých 15minut spánku. Pořád jsem koukala na hodiny a hlídala kdy mi skončila kontrakce a spočítala, kdy přijde další. Minutu předem jsem hned vyskočila a už se pohupovala nebo byla ve sprše a už nechala odtéct vodu, aby mi tekla teplá, až to přijde. Ještě kolem 19h, když to ještě šlo četla jsem na nástěnce, kde byly popsané fáze porodu, že když je ženská na 6-7cm, má pocit, že to nezvládne. To mě docela postrašilo. Ve 4h mi PA oznámila, že jsem 8cm a gratuluje mi, že mám už půl porodu za sebou. Já měla takovou radost a uvědomila jsem si, jak jsem to zvládla bez jančení. Ty poslední 4 hodiny mi přišly rychlé. V 7h přišel na řadu můj Yal. Docela fajn chytit kontrakci zrovna když..... Taťka když za mnou den před tím jel, nečekal, že to bude na porod, neměl kartáček a tak mazal do přízemí si jeden koupit. Bála jsem se, aby to nakonec neprošvihnul mezitím co byl pryč mě přemístili na sál a píchli vodu. Taťku jsem sledovala na obrazovce, která zabírala chodbu našeho oddělení, kde byl vidět taťka u automatu s kafem. Obdivovala jsem jeho klid a málem jsem začala volat na doktorku, aby ho zavolala. přišel právě včas a divil se, že už mám i píchlou vodu. Napojili mě znovu na monitor a viděli, že kontrakce mám silné, ale daleko od sebe. Dáme kapačku na posílení. Doufala jsem, že pak budu moct co nejdřív tlačit. Kapačka zabrala a to pak byla jedna kontrakce za druhou. Přišla PA a začala zjišťovat jak na tom tam dole jsem. Tahle chvíle byla na celém porodu nejhorší. Řekla mi \" zatlačte\". A během chvilky z lůžka bylo porodní křeslo. Nemohla jsem se dočkat, až mi nastaví madla, kterých se můžu chytit. Najednou tam bylo plno lidí a já mohla konečně přivést na svět naší berušku na čtvrtou kontrakci byla venku. Jak tu popisují všechny- Obrovský pocit úlevy mi tak zatemnil mozek, že když mi ji položili na prsa, tak jsem ani nebrečela, jak jsem si myslela a jen funěla a byla šťastná, že je zdravá. O nástřihu jsem ani nevěděla, ani jak mě vevnitř potrhala nebolelo. Mezitím co mě šili taťka natřásal náš poklad schovaný za sloupem a já měla zlost, že mi jí nechce ukázat. Chudák byl z ní tak mimo, že si to ani neuvědomil. Když ten můj porod shrnu, tak nebyl tak špatný, ale přiznám, že jsem ráda, že je to za mnou.

Patrik, 18.10.2010, čas 16:27, 50cm, 3,030 kg

Zavzpomínám k ročnímu výročí. Hned po porodu jsem neměla internet, pak už mi to bylo blbé psát, ale dneska je ta správná chvíle. Bylo pondělí 11.10. a já jsem jela poprvé do nemocnice na prohlídku, nic nenapovídalo tomu, že by se mělo něco dít a já jsem měla přijet další týden 18.10. znova. V pátek mi odešla hlenová zátka a já lehce znervozněla a říkala jsem si, že snad by se mohlo začít něco dít. Do té doby jsem neměla žádné poslíčky a celé mé těhotenství bylo bezproblémové. Bylo to období, kdy jsem pořád trajdala mezi našima, manželem, který bydlel po většinu času ještě u svého táty a naším novým bytem, kde ještě nebyly ani skříně. O víkedu jsem spala u manžela a to jsem neměla ráda a modlila se, aby mě to tam nechytlo. Ale už jsem očekávala, kdy se bude něco dít a v sobotu večer mi odešlo trošku vody, ale jen malinkato a pak už se nic nedělo. V neděli už jsem byla nervózní dost a dohodli jsme se s maželem, že odjedem na byt. Sotva jsme tam dorazili, tak jsme měli telefon, že se Marianův táta s macechou nabourali a manžel musel jet za nimi. Měla jsem strach o ně a Marianovi raději neřekla, že cítím, že bych mohla začít rodit a doufala jsem, že brzy přijede. Bylo nedělní odpoledne kolem 5 hodiny a já už byla notně nervózní, byla jsem bez bolestí, ale sama a občas jsem měla trochu vody na intimce. Pak už přijel manžel a já jsem furt běhala na záchod čůrat. Na bytě jsem byla bez netu. Tak jsem, alespoň napsala kámošce, ať se mi mrkne, jak má vypadat plodová voda. Manžel furt, jestli teda pojedeme nebo ne. Pak tam byl večer nějaký hokej, tak jsem říkala, že až po hokeji. No a ke konci hokeje jsem už byla na záchodě furt. Osprchovala jsem se, dobalila. Kolem 22 hod jsme tedy vyrazili do porodnice a já jsem byla pořád bez bolestí. Podle vložky o plodovku nešlo, ale při kontrole doktor zjistil, že už mám plodovky strašně málo a že si mě tam nechají na pozorování do rána. Já jsem byla pořád přesvědčená, že se ráno budu trmácet autobusem zpátky domů a tak jsem řekla Marianovi, ať si tašku vezme zpátky, že se s tím autobusem nebudu tahat. Pak už mě připojili na přístroje a já se nemohla skoro ani hnout. O půl noci mi odteklo trochu plodovky prokazatelně, pak začali pozvolna bolesti, nejprve jako menstruační a ty sílily. V 6 hodin ráno už jsem měla takové křížové bolesti, že jsem prosila o něco od bolesti. Dostala jsem ibuprofen nebo ibalgin teď nevím do žíly, že by to nějak výrazně pomohlo říct nemůžu. Nejhorší pro mě bylo, že jsem byla pořád na tom přístroji a nemohla se skoro ani hnout. A křížové bolesti sílily a já jsem byla v 10 hod otevřená na 3 prsty a já měla tak šílené křížové bolesti, že jsem si přísahala, že už nikdy nikdy znovu těhotná nebudu. O půl 12 jsem šla na sál a dali mi kapačku, otevírala jsem se strašně pomalu. Po těch kapačkách, už byli ty bolesti šílené a já jsem byla na míči, procházela se, mezitím byla na klystýru. Občas jsem prosila sestru, ať se na mě mrknou, že už určitě musím být otevřená dost. To nechtěla, že se to nesmí, ale někdy mi vyhověla, a řekla mi, že jsem teprve na 5 prstů. Po třetí hodině přijel manžel, ale zapomněl foťák, tak jsem ho poslala zpátky, u porodu stejně původně být nechtěl. Jen mi ještě skočil pro pití, konečně, už jsem umírala žízní. Na sále jsem byla sama, ale přesto mi bylo blbé křičet a tak jsem, alespoň potichu syčela. Jo a ještě bylo dobré mi volala mamka, protože jsem se pořád neozývala. Já jí ani nevolala v neděli večer, protože jsem nechtěla zbytečně všechny plašit. A ona volala i do porodnice a oni ji nechtěli nic říct, protože já jsem napsala jen jednu osobu komu mají říkat informace - manžela. Dostala jsem i antibiotika, další kapačky a pořád jsem chtěla něco od bolesti, ale střídala se směna a nějak na mě zapomněli. Pak přišla nová doktorka a ptala se jestli už mi něco dali od bolesti, tak jsem říkala, že ne, tak mi dala na výběr, ale doporučila mi něco ne tak omamného, abych měla sílu na samotný porod, tak jsem ji poslechla. A jsem ráda, že mi nedali nic silnějšího, bolesti byly stejně velké, ale v mezidobí jsem usínala. A i u samotného porodu, bych uvítala více čerstvosti. Po 16 hodině jsem konečně byla na 10 prstů a mohlo se jít tlačit. Já už jsem, ale byla tak vysílená a i utlumená, že jsem neměla moc sílu tlačit. Pak mě najednou něco strašně štíplo a já jsem nevěděla co se stalo, jestli je něco špatně. Tak jsem začala plašit a ptát se co to je. Byl to nástřih a strašně mi vadilo, že mi neřekli, teď vás nastřihnem. Nejsem proti, ale v tu chvíli jsem nevěděla co se děje, jestli není něco špatně, bylo to hrozně nepřirozené. Pak se mi pořád nedařilo tlačit, jak bych měla a nakonec mi pomohli a zmáčkli břicho a pak už to bylo hned. Bože to byla úleva. A najednou tu byla obrovská eufórie a já už si při šití vykládala s doktorkou o tom, jestli má děti a blablabla. A pak tu byl hned manžel a sestřičky ho hned po šití pustili za mnou. Normálně je to součástí porodu a musí se to platit. My jsme neplatili nic, děkuji , byla jsem šťastná, že je tam se mnou v tu chvíli, když jsme měli Patýska u sebe. Udělali jsme pár fotek, pak Patrička odvezli a Mariana už taky vyhnali a mně odvezli na pokoj. U mně pokračovala nadále euforie a já jsem měla chuť vykládat si a tak jsem všem psala a oni volali mě. A všechno jsem ze sebe musela dostat. Najedla jsem se konečně první jídlo za celý den,šla osprchovat a necítila skoro žádnou bolest. Pak nám ještě přivezli prcky na pokochání. Na pokoji jsme byli dvě, ale první noc nás nechali odpočinout a prcky si odvezli. Ráno nám je přivezli a od té doby už ho mám pořád jenom u sebe. A už se moc těším až budu znova držet své další miminko v náruči. Za těch pár hodin bolesti to stálo.

Nelinka, 1/10/2011

Mile BOLky.Rada se s vami podelim o prubeh meho porodu, protoze doufam, ze tim mohu podporit budouci maminky a zmirnit jejich pripadne obavy.Planovane dva TP: 21 nebo 27.rijen, 29/9 poslední navsteva moji OG, 4/10 planovana první poradna v porodnici.Zacala jsem 36tt, a stále sledovala, jestli se neobjevi konecne nejaci poslicci.Vsude jsem cetla, jak zacinaji několik tydnu ba i mesicu před porodem, a ja porad nic.Vicemene jsem se smirila s myslenkou, ze ja proste budu prenaset.V patek, 30.9. jsme se byli podivat na veletrhu For Babies, poohlednout se po posledních detailech pro mimi. Sehnala jsem tam vse a uspokojila pocit,ze mam konecne uplne vse..Mozna i to byl impuls pro nasi Neli, protože při odchodu z veletrhu jsem najednou pocitila divne vlhky pocit v kalhotkách. Letela jsem na zachod, nastesti krev nikde, jen trochu vlhko. Zkoumala jsem, jestli to není třeba plodovka, ale nic jsem nepoznala, jen pojala podezreni.2h nato doma uz nebylo pochyb, ze první „poslicek“ se ohlasil-odesla mi hlenova zatka. Vstoupil do me tak nejak klid, rikam si, mam minimálně 1-4tydny na porod.Rano v pul sedme me vsak vzbudila praskla plodova voda. Nastesti, poucena z kurzu (tyden před tim, aniz bych tusila… ) jsem zustala v klidu a cekala az voda odtece-bylo to totiz na raz a pak s vyhledem, ze mame byt do 3h od odtoku v porodnici sla do sprchy a dobalit poslední věci do tasky. Voda ovšem stále prubezne odtekala i potom, takze jsem litala s rucnikem mezi nohama po baraku :D.Pritel se stihl nasnídat, ja vedela, ze uz jist nemam, tak jsem si s sebou vzala aspon porodni caj pro kontrakce, na ten vsak vubec pak nestihlo dojit. Cca za pul hodiny po odtoku vody jsem citila lehoucke pichani v podbrisku, ale sotva znatelne, nez jsme odjeli, objevilo se asi 2-3x. Do hodiny jsme sedeli v aute a jeli. Ja v dobře nalade, pomerne jsme hyrili vtipem oba . Pichani se objevovalo behem cesty v kratších intervalech, musela jsem uz zacit s hlubokym dychanim; tak jsem az poznala, ze se zrejme bude jednat o kontrakce. Ale byly kratoucke a v pohode zvladnutelne.Na prijmu hned na monitor, vyrizeni admin.formalit a informace, ze musim dostat ATB penicilin, jelikoz test na streptokoka jsem mela absolvovat v te poradne v nemocnici, která me teprve cekala.Pritel byl zpočátku v „cekarne“ se mnou, ale poslala jsem ho pro tasku do auta a od te doby jsem ho nevidela. Cekatelak byl, totiž obsazen jeste jednou maminkou, takze tam za mnou nemohl. Ale prislo mi to cele tak rychle, ze jsem na to ani nemyslela. Cca 9h,kontrakce po 7-5min. Dr. me vyšetřila a ukazalo se, ze jsem uz otevrena na 2-3prsty. Za doprovodu kontrakci jsem cekala na por.asistentku (p.a.), která se ukazala cca za 20min. To uz jsem nahlasila kontrakce 4min a rychle se zkracovaly ke 2min. P.a. me vzala na čekatelský pokoj (cca kolem 10h), kde mi dala kanylu s atb nechala rozdychavat kontrakce. Bolest se postupne zvysovala, ale diky intenzivnimu soustředěni na dychani se to dalo vydržet. Bylo asi 11:20, když se p.a. objevila znovu a to uz jsem hlasila kontrakce 1-2min. Tak sup na vyšetřeni, a hle, uz na 4prsty. Dojit za p.a. na vyšetřovnu znamenalo asi 2zastavky diky kontrakcim, cekala jsem, ze me bude třeba pobizet, at si pospisim (na to jsem vazne stihala myslet ), ale byla v pohode, nechala me se doplazit podle svého tempa. Vylezt na lehatko taky nebylo nejrychlejsi a za doprovodu kontrakci jsem myslela, ze me pri tom vysetreni rozpuli vedvi. Kazdopadne, 4prsty znamenaly doporuceni dat si 20min horkou sprchu, at si ulevim. Takze jsem se prestehovala do sprchy a jela a jela. Vrele doporucuji, pri kontrakcich opravdu velka uleva!Nevim, jak jsem tam byla dlouho, ale když prisla sestra, uz me vybizela, ze musime na klystyr. Při kontrakcích 1-2min dost vycerpavajici, ale sam o sobe mi opravdu pomohl, protože jsem mela pocit, ze kontrakce pak nebyly tak silne a caste. Po klystyru sprcha, kde jsem zacala rozdychavat silnejsi a silnejsi kontrakce. Az pri te poslední me prvne napadlo „zachrante me, nebo to nevydrzim“ a byla jsem hrozne vycerpana. V ten moment dorazila p.a. i s pritelem, uz prevlecenem v zelenem. Hodne „z dalky“ jsem si nechala pomoci na nohy a slysela p.a. jak rika, „tak pojdte, pojdte, nebo nam tu porodite“. Tak slava, uz se to blizi, napadlo me .Ten kousek na sal jsem dosla vazne v mrákotách, totálně vycerpana. Lehla si na lehatko a p.a. zacala lehatko a „teren“ připravovat. Po první kontrakci na sale me p.a. vysetrila, se slovy „no vida, citim hlavickou, branka zasla, s pristi kontrakci tlacime“ . Rekla to mile, vyraz v obliceji mi naznacoval, ze sama byla prekvapena, jak to jde rychle. Jen jsem prikyvla, ale v tom prisla druha kontrakce.Tak p.a. zvolala „tak jeste ne, ještě netlacte, nemam vse pripravene!“ Tak jsem urychlene místo tlaceni zacala rozdychavat-psi dychani. Pritel me drzel za ruku a zacal rychle dychat se mnou, abych se chytla.S prichodem treti kontrakce uz tam byla i dr.a zacala jsem konecne tlacit. Byl to v podstate první moment, kdy jsem tu potrebu vůbec mela, nastesti. Presne jsem sledovala instrukce obou a dychala a tlacila jak rikaly. Hodne povzbuzovaly a byly mile. Chvalily, jak umim tlačit . Nebudu to prodluzovat – po 4.tlacici kontrakci, ve 12.10h byla mala venku .Bezprostredne potom ji videl jen pritel, protože jako nedonošenec ji hned odnesli zahrat a zkontrolovat stav. Hned sel v doprovodu sestry udelat první fotecky a ja cekala na odchod placenty. K prekvapeni memu i dr.odchazela okamzite.Za chvili malou prinesli zabalenou ukazat, polozili ji na mne a vim jen, ze jsem byla strasne šťastna.Při te rychlosti me mala nepatrne natrhla, ale jen na 2stehy, a siti nebylo skoro citit, az na par momentu, kdy jsem priteli drtila ruku. Ale personál byl vyborny, mily a sikovny.Další dr., která prisla sdelit udaje o casu narozeni, velikosti atp. sdelila i Agar 9-10-10, coz jsem byla moc rada. Ale soucasne nas informovala, ze z duvodu predcasneho narozeni musí malou na 4-6h pozorovat a nedaji nam ji. Trochu jsem litovala, ale byla jsem tak unavena, ze jsem to tak neresila.Další 3h na sale odpocivacka s pritelem, vtipkovali jsme a bylo to moc fajn. Jen jsem byla strasne unavena, telo jakoby nebylo moje, ale pusa mi jela. Pri odjezdu ze salu se se mnou p.a.loucila slovy \"pri tom druhem diteti si zacnete balit tasku uz v 34tt, at sem vubec stihnete dojet \".Prvne jsem pak videla malou az v pul ctvrte v inkubatoru a k prilozeni ji prinesli v pul seste vecer.Personál Motolske nemocnice byl vyborny – byly jsme tam tyden a za tu dobu jsem poznala 3 smeny sester. Az asi na dve byly všechny moc mile, ochotne a iniciativni v radach.Byl to, ovšem, na porody narocny vikend, takze první 2 dny mi malou nosili jen na krmeni, nez se uvolnil rooming-in.Zpetne to prvotni odlouceni nehodnotim negativne, aspon jsem si odpocinula, protože rooming-in byl zase další velka neznama a změna.Nebudu uz to protahovat, porod jsem popsala, jen ještě maly dodatek v „magii cisel“ -nase Nelinka se narodila v 36tt+3, 1/10/2011, ve 12:10, hmotnost: 2,810g, délka: 47cm. Snad ji ty nuly, jednicky a dvojky na startu života přinesou po celý jeho zbytek zdraví a štěstí.Drzim palce vsem budouci maminkam a preji jim tak hladky porod a peci odborniku jako jsem mela ja.

Oliverek, 50cm a 3,5kg, 7.10.2011, čas 17:01

Tak i my už to máme za sebou, ráda bych se s vámi podělila i já o svoje zážitky a pocity z porodu, já z toho mám pocit dobrej, tak snad vás nastávající uklidní. Přítel večer 6.10.2011 odjel 300km za prací. 7.10.2011 ranní probuzení 8:30- pohoda, ale nějaký vlhko v kalhotkách, žádné bolesti, tak jsem volala obvodní gynekoložce, jestli by se na mě podívala, ať nejedu zbytečně 30km do porodnice v Olomouci, odmítla, ať raději jedu, ale já tvrdohlavá, to nemůže být plodovka, jen jsem si ucrbla beztak :), tak jsem to nechala tak nějak být... 9:00- wc- zjistila jsem, že jsem zašpinila, tak už jsem se začala bát, volám porodnici ať poradí, tak mám přijet, tak teda pojedu, ale ještě sehnat odvoz... Volám příteli, sbal se a val za mnou domů, asi rodím jedu do porodnice!!! Přítel: nedivoč zlato, jeď tam a zavolej mi co se děje, já za tebou za 2-3 hoďky dojedu. No tak jo, nedal se ukecat ať jede hned. 10:00 přijel odvoz, mezi tím mě chytly kontrakce, po 6ti minutách a pravidelné, volám znovu příteli, už jsme na cestě, mám kontrakce a na 100% rodím, tak pojeď! Ne, mám zavolat z porodnice... tak jo... 10:30- porodnice KTG a skáče kontrakcema jako blázen, vyšetří mě dr. a říká, no jo něco se děje, plodovla to nebyla, vytáhla ze mě ruku od krve, hned mě přijali na porodní sál, pustili mi rádio, ať se nenudím asi :))) Alarmuju přítele: Opravdu rodím, dělej, pohni, tak si sbalil nářadí, kolegu a jel, že se doma ještě rychle sprchne, no, proč ne, když kamarádky rodily 12 hodin a déle.... 12:30- kde je tak dlouho? Kontrakce časté, bolavé, nemám páru v jakých intrevalech, volám příteli, kde je? Na něco najel a něco se mu urvalo z auta, tak stojí a snaží se to opravit... Mě haprujou nervy, ale, že už to skoro má... Tak fajn. V zápětí přišla skvělá porodní asistentka: že prej píchneme tu vodu, ať to urychlíme a já že néééééé, musíme počkat na přítele, co když to půjde opravdu rychle, ještě chci vydržet, no, tak dobře, počkáme ještě hodinu a už ji opravdu píchneme, já že jo a ještě mě zavedla do sprchy, tam jsem si hačla na balon, jééé, mě bylo o dost lépe v té sprše než na lůžku, ucpal se odtok vody a seřvala mě uklízečka, že to všechno teče ven, že mám vylízt z té sprchy, naštvala mě, mě to bolí, já tu budu a nic mě odsud nedostane ani za nic. Odešla. Pár minut před 13:30- asistentka: tak pojďte, píchneme tu vodu, jak jsme se dohodly, no, tak já jdu teda, co už, přítel už je na cestě, to stihne, kontrakce bolí jako prase, už nemůžu ani jít. Dala jsem si ale na čas, kdyby náhodou... 14:00- jsem zpět na porodním sále, tak a ležím. 14:30- přišla paní doktorka, přesně mi řekla co mi udělá, čím to udělá a co se potom bude dít, jsem klidná, tak jdeme na to, píchnutí vody jsem absolutně necítila, bylo příjemný cítit tu teplou vodu ze mě téct, vytlačili ji ze mě co nejvíce. Volám příteli: dupni na to sakra, píchli mi teď vodu!!! Po té nastaly daleko větší bolesti, nikde nikdo, já se nemohla natočit na zvonek na porodní asistentku,tak jsem prožila 3 neskutečně bolestivý kontrakce, tečou mi slzy bolestí, v tom přišla porodní asistentka: dám vám něco od bolesti, řvu, že nechci epidurál,ten mi ani dát nechtěla, píchla mi nějakou injekci, co to malinko zmírnila, dostávám kyslík, přítel furt nikde... 15:30- už mě tlačí hlavička, potřebuju tlačit znovu hovor příteli, nemůžu bolestí ani mluvit, řvu zoufale do telefonu: Dělééj, dělééj, na nic víc se nezmůžu.... 15:50- přítel je konečně u mě díval se na mě s vytřeštěnýma očima a chtěl ať mi dají epidurál, ten já nechci ani za nic! Podal ruku, myslím, že ho to šíleně bolelo, jak jsem ho mačkala, ale mě to neuvěřitelně pomáhalo, nemusel ani nic říkat, aby mě utišil, myslím, že ani nemohl. Tak už můžu zase tlačit, s nohama na koze to nejde, tak musíme z boku, z boku to jde skvěle. Jak už byla hlavička dostatečně blízko východu, tak mě dali nohy zpátky na kozu, cítila jsem jak se malej Oliverek v bříšku natahuje a tlačí se ven, po pár zatlačení byla hlavička venku, miminko se otočilo a tělíčko už vyklouzlo jako na klouzačce, již bezbolestně, bylo 17:01 hodin, po hlavičce už mě nic nebolelo, vůbec nic. Hned mi malého položili na břicho, úžasnej pocit, pocit klidu a pohody, neuvěřitelná úleva, jako by se před tím, nic nedělo. Malý šel ven s ručičkou u brady, tak mě potrhal, prý mám 5 vnitřních stehů a jeden mám venkovní, žádná hrůza. Na vypuzení placenty mi ho vzali zvážit, poměřit a osušit, to už si ho donesl jeho hrdý tatínek, měl slzy v očích, ale říkal, že má rýmu- HA HA HA. :))) Kdyby nebylo toho, že nebyl přítel k dispozici hned, tak by to nebylo takový drama jak tady píšu... No, omlouvám se za ten román, je to spíše komedie. Prostě dost rychlej porod. Omlouvám se za ten román.

Sebastian 13.9.2011 - 50cm; 3,36kg

Tak konečně jsem si udělala chvilku, abych se s vámi podělila a své zážitky z porodu. Původní termín jsem měla 29.9., už jsem se radovala že bude mít prcek narozeniny stejně jako můj synovec, ale ouha začalo to o trochu dříve Porod byl dlouhý a bolestivý. O půl noci v neděli 11. mi začala odtékat voda, popravdě jsem z toho byla vyjukaná, nevěřila jsem že je to plodovka. Do porodnice jsme vyrazili s partnerem v pondělí dopoledne a zrovna od 6:00 se porodnice otvírala po malování, tak jsme měli opravdu štěstí. Následovala hospitalizace na šestinedělí, antibiotika a dlouhé čekání na kontrakce jestli přijdou sami. Ale nepřišly, tak do mě začali píchat snad všechno možné a nemožné na vyvolání. Úterý jsem strávila v šílených bolestivých kontakcích do kříže. Kontrakce byly po 5 minutách a já se neotvírala ani trochu. V 18hodin se rozhodlo že půjdu na porodní box, podotýkám otevřená jsem byla jen na 4cm. Hodinu jsem si ulevovala ve sprše na míči a otvírala se dost pomalu. Pak mi napíchli oxytocin a ródeo začalo. Kontrakce po 3 minutách a ty šílené křížové bolesti, no hrůza.Nebýt partnera, který mi masíroval kříž tak to asi nepřežiju. Najednou předemnou doktorka že půjdeme na to.Prcek šel ven dost pomalu. Při tlačení jsem v těch nejhorších momentech měla zatmění, asi bych si to pamatovat nechtěla. Akorát jsem zaznamenala spoustu lidí kolem mě. Asi na pátou kontrakci byl prcek venku a následovala úleva PA jsem stačila říct akorát prckovo jméno a omdlela jsem.Prcek se narodil ve 23:15. Nástřih, ze kterého jsem měla strach cítit nebyl, ale poranění jsem i tak měla velké, sešití až na zádech a to museli pak sešívat v narkóze, zaživa bych to nedala. Nejhezčí moment byl stejně když jsem prcka uviděla a uslyšela. Malého jsem hned na přiložení nedostala, asi skrz tu narkózu, donesly mi ho sestřičky až druhý den ráno. Kojení v porodnici mi teda vůbec nešlo, dětské sestry se snažily mi teda při přikládání pomoci, ale jak jsem nemohla ani sedět, tak mě to dost stresovalo a Sebastian byl tím pádem taky ve stresu. V porodnici jsme to nějak přežili a když nám sestřička řekla že půjdeme domů tak se Sebastian rozkojil jako divý . Stres a úzkost opadla a kojení najednou šlo.Zítra malému budou už 4 týdny, tak to letí strašně rychle. Sešití se díky dubové kůře hojí velmi dobře, už i stehy vypadaly a jizva se krásně zatáhla. Moc si vážím partnera, že mi byl při porodu tak velkou oporou. Jsme moc šťastní, že máme prcka i když ty začátky jednoduché nejsou, ale to chce čas a ono se to zaběhne.

Anetka 4.10.2011, 3800g 51cm

tak už je to tady, můj příspěvek o porodu. Moje termíny 24.9 a 27.9 byli za mnou a tak jsme chodili pravidelně do porodnice na monitoring co by dva dny. Ještě v pátek mi řekli, že to vypadá, že v sobotu 1.10 spontálně porodím a v sobotu se nic nedělo. Už to bylo zdlouhavé, protože 14 dní před tím jsem byla nemocná a stále jsem kašlala, tak to nechtěli uspěchat. Měli jsme se dostavit v neděli, když bych v sobotu neporodila. V neděli mi řekli, že čípek je hodně nahoře a že je také možné, že jej Anetka svou váhou vytlačila a že je i dlouhý tudíž si mě budou muset tzv.nachystat tzn. v pondělí ráno na příjem do porodnice, kde mi prvně udělají zátěžový test. Ráno v sedm jsme naklusali do porodnice. Měla jsem docela obavy jak ten oxitocinový test bude probíhat. Přijali mě sice až nakonec ve dvanáct, ale kolem druhé mi dali kanylu s oxitocinem do žíly a zvyšovali dávky (počet kapek),aby zjistily jak moje tělo reaguje. Byla jsem na pokoji s maminkama co třeba 4 x potratily a šli na revizi a ta druhá zase měla postižené dítě a čekala ve 12tt jestli bude i to druhé tak mi jich bylůo dost líto, ale byli fajn.Potom asi kolem 16 hodiny mi sestra řekla, že tělo reaguje dobře i monitor je v pořádku a že se pak na mě přijde podívat dr, ale ta až do osmé deváté hodiny pořád nic, jen mi dělali další 2 monitory a pak mi řekli, že dr má toho hodně a že si mě prohlédné až ráno. Nakonec ale přijeli kolem deváté desáté a že dr.chce znovu monitor. Stále jsem si myslela, že je vše dobré a tak jsem se vysprchovala a šla spát. Najednou v noci o půl dvanácté přišla sestra a že se budu stěhovat na JIPku, že se tam doktorovi něco nelíbilo, že ta křivka nějak je rovná, že mě prohlídne a ať si zbalím věci . To bylo docśt nepříjemné, protože jsem nevěděla co se děje. Dr. mě prohlídl, docela to bolelo, tak jsem si to odfuněla a on řekl, že je možné, že se to chystá, připadlo mo to jak hamilton..nevím, a tak jsem skončila na JIPce a dělali mi další monitor.Ten pokud by nebyl dobrý museli by mi porod vyvolat. Vedle na pokoji byla opět paní po nějakém zákroku, prý asi přišla o miminko a tak byla rozladěná, kydž slyšela tlukot srdíčka a jak jsem pak šla na wc řekla mi, že už ji ruším a to podotýkám, že jsem ani nevybalila tašku, protože mi řekli, že se ráno stejně budu stěhovat na sál.Pak přišla sestra a ptala se mě jestli nechci prášky na spaní bylo zhruba půl jedné a že se musím na zítra vyspat. Já jsem nevěděla jak se mi bude usínat, jestli nemůžu jí říct později a ona ne, že jedině hned, tak jsem léky odmítla. Nakonec jsemdocela usnula,ale asi 2x jsem se zbudila, protože sestřičky se tam v noci docela smáli, byly hned za dveřmi,ale to mi ani tak nevadilo, stejně jsem věděla, že nebudu spát moc tvrdě. Vzbudily jsem se ráno asi o půl sedmé a přišla sestra dala mi snídani, udělala další monitor a pak už jsme jeli na sál B. Tam jsem se vybalila a přišla asistentka.Byla mi docela sympatická a hezky mi vše vysvětlila.Něco před osmou mi zavedli první tabletku a dali mě opět na monitor, nesměla jsem se hýbat a mohla jsem napsat manželovi ať dojede, protože mi řekli, že někdo potřebuje třeba i dvě až tři tabletky, aby nejezdil zbytečně brzy..Ptala jsem se asistentky jak dlouho to obvykle trvá a ona mi řekla, že většinou do 14 hodiny dřív, že se to nedaří,ale u mě že to možná bude dřív. Takže jsem do půl deváté ležela, pak dojel manžel. Byla jsem ráda, že už tam je a je mi k dispozici kdyby cokoliv, je to taková fajn útěcha.Monitor byl v pořádku tak mě odpojily a domluvili jsme se , že na půl desátou uděláme klystýr, že se zatím pomalu začnou rozjíždět slabé kontrakce..Zatím jsem cítila jen lehce spodek jak při ms a pak píchání v tříslech a malinko kříž. Klystýr jsem zvládla moc dobře,akorát jsem utíkala na záchod na 2x - naštěstí jsem to stihla a pak se mi udělalo na zvracení, protože midali k snídani buchtu a jablko a to jablko mi tam leželo a sestra říkala, že to asi půjde ven no..taky že jo ,ale bylo to rychlý a pak už se mi zvracet nechtělo. Pak abych se dostala k jádru věci začali silnější a silnější kontrakce tzn po desáté hodině po pěti minutách a do 10.15 po čtyřech a do 10.30 po třech a dvou minutách!! Pořád se to zrychlovalo a já se stihla vždy sem tam jen lehce napít. Petr mi vždy podal doušek vody a stihla jsem si občas namazat rty , protože jsem pak už byla jak kůň co odfrkává , že jsem mu to i řekla a zasmáli jsme se i tomu jenže potom něco málo po půl jedenácté - podotýkám docela sešup ! - na mě přišli tlaky a já si připadala jako kdybych se otevírala už aspoň na víc jak 5 cm. Ještě o čtvrt na jedenáct mi dr řekla že jsem na 3cm otevřená. Jak začalo už asi čtvrté tlasčení cítila jsem jako kdybych měla nohy od sebe a tak jsem řekla Petrovi ať jde pro sestřičku že rodím! ještě jsem zapoměla, že jak mi začali ty silné kontrakce tak petr chtěl,aby mi dali epidural, říkal,ať si ho nechám dát, že mu kluci na hokeji říkali, že je to lepší,ale já jsem moc nechtěla, ta bolest se zatím dala zvládnout a nechtěla jsempdstupovat zbytečné rizika, jako kdybych věděla, že to za chvíli bude za mnou. Sestra řekla, že anistezelog dává epidural vedle paní,ale že jsem už na 4 a že by se to nemuselo stihnout, petr jí totiž o ep. přišel požádat. Já jsem jí řekla, že to nevadí, že budu rodit bez něho, že je vše v pořádku a ona že by to tak také nechala. Tak jak říkám něco po půl jedenácté skočil Petr pro sestřičky, že rodíme, přišly - moc mu zprvu nechtěli věřit, ale jak mě viděli řekli jo je to tady rodíme! Přijela ještě s jednou asistentkou a radili mi jak tlačit na zhruba pět kontrakcí byla malá venku, pálilo to trochu,ale šlo to moc dobře , perfektně mi řekli, nádechy a výdechy , prostě skvělá spolupráce a ani mě nénastřihli- asi to nestihli . Pak mi dali malo na bříško, byla nádherná a krásně teplá, byla to obrovská úlevá a víte kolik bylo hodin 11.OO! tak takle rychle jsme to stihli Petr pak udělal fotečky.Během porodu mě držel za rameno a druhou ruku jsem mu mačkala palec a část dlaně, moc mi to pomáhalo.pak až jsem porodila mě hladil a byl dojatej. Byl to ten nejkrásnější okamžik co jsme spolu zažili a pak až jsem porodila placentu byla další úleva. Jediné šití bylo jedno vnitřní a pak venkovní- to bylo pro mě docela nepříjemné,ale prodýchala jsem to a pak se zklidnila. Ještě jsem zapoměla, že jsem měůa nějakou malo kapačku asi na otupění těsně po těch čípkách a po porodě jsem těžko vstávala tak mi museli dát další na doplnění tekutin. Petr si po porodě choval Anetku asi tak hodinu a ona si u něj žužlala prstíček přes plínku. Anetka má neuvěřitelnou sílu a je moc hodnoučká, má spoustu vlásků a je do Petra. Nevím co oči a vlasy,ale v obličejíčku je celá on. MOc moc ji milujeme a jsme moc šťastni, že byl porod tak dobrý.Takže holky nebojte se vyvolávaných porodů i ty můžou být v něčem dobré a nakonec i bezproblémové..fotěčky až budou vložím.

Klára, 20.09.2011, 3220g, 50cm

Tak jsme v porodnici měli tak hodnou holčičku, včera jsme přijeli domů a cestou nám ji asi někdo vyměnil... Krmíme co hodinu a chováme, jinak pláče.Ale jak ten uzlík k nám vlastně přišel:V pondělí večer, jsem měla pocit, že to přijde a v noci nebo v úterý pojedeme. Intuice nezklamala. V 21h začaly křížové bolesti po 15min. Docela to šlo tak do 23h, pak jsem vlezla do sprchy, aby se ukázalo. Po 30min sprše bolesti dál a co 5 min. Vydržela jsem je prodýchávat do cca 1h a pak jsme raději popadli tašku a jeli. Ve 2 ráno příjem-cesta autem nic moc, v sedě...Na příjmu čekali na kontrakci a ona ne a ne jako na potvoru přijít.Tak mě vzali na monitor. Ve 3 jsme byli na porodním pokoji. Nechala jsem si udělat klistýr-docela v pohodě a pak střídala sprchu a pochodování po pokoji.Přítel mě při prodýchávání držel za ruku. V půl 6 znovu monitor, což byl děs vydržet ty bolesti v leže. V 6 mi píchli vodu a začal teprve mazec. Ve sprše už bolesti do zad taky nepřestávaly,otevřená jsem byla jen na 4-5cm. To jsem myslela, že to už nezvládnu.Přítel na nervy, že mi nemá jak pomoci. Pak mě posadili chvíli na balon a po chvilce prohlídka. Mladá asistentka nevěděla co se mnou, že se neotvírám, ale už mám strašný pocit na tlačení. Přišla jiná, dala mi čípek, sáhla a při další konrtakci říká: Maminko, už tam cítím tu hlavičku, zatlačte, porodíme!Konečně konec v dohlednuMalá nechtěla projít přes branku, jak jsem byla málo otevřená, tak mě PA roztahovala. Strašně to bolelo, přiteli jsem drtila ruku.No a hlavičku jsem pak vytlačila asi až na 4.kontrakci:víc jsem řvala, že to bolí než tlačila. Přítel mi ale pomáhal, tlačil se mnou, podpíral mi hlavu a říkal kdy tlačit, kdy dýchat. Na dvě zatlačení už pak byly venku ramínka a malá vyklouzla. Neskutečná úleva. S tatínkem jsme oba plakali dojetím. dali mi ji na bříško. On ji šel pak fotit a mě čekalo šití, protože mě malá hodně ptrhala uvnitř. Na 10 min mě uspali a bylo hotovo. Jsem neskutečně ráda, že je to za námi a že mě v tom miláček nenechal a pomohl mi až do samého konce, ikdyž plánoval odejít. Měl z toho docela trauma ještě dva dny, ale už je to lepší a já vím, že nás to strašně sblížilo!

Patriček, 28.8 2011, 3810g, 52cm

Takze uz sem si udelala chvilku i ja, pac dokrmujem, tak to byla hruza vychytat vsechno! Tak nakonec mi to vyslo na datum ktery sem chtela, ikdyz sme se mely narodit 23...:) no a ted k porodu, konecne se v sobotu ochladilo a me v nedeli o pul 2 rano praskla voda. Vzbudila sem manzela, a valily sme do nemocnice :) tam mi natocili monitor s tim, ze se nic nedeje, ze me nechaj 48 hodin na porodnim a pokud do ty doby neporodim, tak se mnou budou teprav neco delat a jako bonus sem dostala antibiotika. Od ty doby sem mela snad po 5 minutach posliky, az do pul 2 odpoledne. Uz se to nedalo, byla sem unavena, nic se furt nedelo, tak ze mi pichnou neco na spani, abych na porod nebyla unavena. No a ejhle, mezitim sem dostala jeste jedny antibiotika a ja misto abych usla, tak sem porodila :) sotva sem dolezla na kozu :) zadnej klistyr nic se nestihlo, jen sem mela kontrakce strasne dlouho po sobe a malej se sekl hlavickou, tak sem dostala nakou kapacku ci co to bylo, 2x sem zatlacila a zlaticko bylo na svete :) jen vaze sem nemohla uverit a doktor koukal kde sem ho mela schovanyho :D jen za dva dny po porodu sem musela znovu na sal, pac me blbe vycistili, tak sem to obrecela, ale nastesti sme oba v poradku :)

Pavlik 29.8.2011 3400 g 50 cm od Maca 78

Ahoj holky, dnes jsem se teprve pořádně dostala k PC a vložila i fotečky malého. Můj porod nebyl zrovna ukázkový, malej měl špatnou polohu a hlavičku neměl sestouplou, 27.8. mě praskla před půlnocí voda, přítel mě odvezl do porodky s tím, že jsem zavřená a poloha na nic, že mě nechají 4h prospat a nejspíš cícař, ráno se rozhodlo, že se zkusí vyvolávačka,první nic,druhá též, jen bolesti a já zavřená, další noc na prospání, což už kvůli bolestem nešlo a ráno prý císař, jenže jiná směna lékařů a zase, že to zkusíme, tak zase 2 provokačky, otevřená na 5 prstů, sál, bolesti, malej ven nechtěl, co půl hodku chodila por. asistentka a říkala zkuste 20 min a pokud to nepůjde,tak císař, takhle se to opakovalo asi 3 h, to už i přítel šel udělat rozruch, jak mě můžou tahle trápit a něco mě chodit slibovat a pak nutit tlačit přírodní cestou, půl hodky než se malej narodil, jsem omdlela, pamatuji si jen kyslík, jak mě sestry skáčou po břiše, vyplašeně volají primáře, shánějí volný sál,malej neměl ozvy,kleště a v tom jsem se nějak zabejčila, přítel mě držel hlavu,nohy a já tlačila jak o život.Malej nedýchal, hned ho odnesli pod kyslík ... . Naštěstí vše dopadlo dobře, v porodce jsme byli 9 dní, moc na to ráda asi nevzpomenu, ale ten můj uzlíček štěstí stojí za to a hlavně je v pořádku.

Malý Péťa 2940g a 50cm.

V neděli 4.9. jsem měla neustálé pobolívání podbřišku jako před měsíčky. Věděla jsem, že to v nejbližších dnech příjde a budeme mít malého u sebe. po úklidu dvoudenním po stupačkách jsem byla celkem hotová, už mě to nebavilo a přála jsem si, a´t už máme s manželem chvilku na vydechnutí a jsme sami pro sebe. Naordinovali jsme si krásný večer s romantikou a pr mě to bylo jako proběhnutí přes cílovou pásku - teď už jsem stihla vše, co jsem stihnout za těhu chtěla, až tedy na ty hřiby a mohli jsme rodit. Spinkat jsme šli kolem jedné a kolem půl čttvrté mě probudila bolest. Myslela jsem, že to jsou poslíčci, ale nechtěla jsem něco zaspat, tak jsem počítala. Pak za 2 minuty další slabší poslík, za další 4 min další, pak za další 2 min silný na prodýchání... Poprvé za celé těhu jsem tedy vzbudila manžela, že do práce ho nepustím, protože se takhle nemůžu o malého postarat. Leželi jsme spolu chvilku a počítali jedna ze čtyř kontrakcí na prodýchání, zbytek úplná pohoda. Ovšem pořád po dvou, čtyřech minutách. šly jsme do vany jestli se to rozjede, či přejde, musela jsem se také oholit a tak. Nepřešlo jen intervaly byly pak po 6 minutách.Jedna kontrakce za 15 minut byla taková silnější zbytek slaboučké. Zavolali jsme v pět tchána, s tím, že má přijet až v 5:45. Musím se přece namalovat k porodu taky vybrat něco na sebe Pořád úsměv na tváři a velká pohoda. Přijel tchán, aby byl s malým - ten si spokojeně spinečkal ve svém pelíšku, já mu s úsměvem otevřela a taky mávala z auta. Péťovi se to nezdálo a ptal se mě, jestli si z něj dělám srandu nebo vážně rodíme ttak jsem řekla, však uvidíme, oni nám řeknou. Na půl cesty do porodky jsem si říkala, že si dám žvýkačku a ptám se manžela, kde že mám kabelku.... Zapomněl mi ji vzít Tak jsme se ještě vráátili zpět domů, smáli se a poslouchali písničky z rádia. Péťa mi vzal ty mé tašky, co tam měl nachystané a vyrazili jsme podruhé. Pěkně předpisově jsme jeli spíše jako na výýlet než rodit. Po příjezdu jsme vstoupili do čekárny, způsobně počkali na příchod sestřičky, na co ťukat že? sestřička se na mě dívala jak na ufo, a já: Dobrý den, my k vám jdeme asi rodit:o) Natočili mi monitor, konttrakce slabší a pak silnější, slabší, silnější. Nic, co by se nedalo vydržet. U příjmu otevřená na 2 cm a dle dr prý je to k porodu. Už jsem si nadávala, že jsme přijeli brzo, že to buude trvat a budou nás šikanovat vyvolávním a tak. naštěstí mudr byl rozumný, řekl, že za dvě hoďky mám mít kontrolní vyšetření a že do té doby si můžu jít kam chci. setrřička u příjmu na to měla ale jiný názor, tak jsem jí to rozmluvila do žádného pokoje jsem se nenechala zavřít. pé´ta s tím moc nesouhlasil, ale stál při mě a neshodil mě. dokonce mě podpořil v odmítnutí injekce, kterou se kontrakce zintenivní a porod urychlí. to jsem měla zkušenost s Davídkem a ty kontrakce jsou pak opravdu nesnesitelné. takto nám šlo pěkně vše přirozeně, pomalinku, u bolestí mě rozptaloval čerstvý vítr a chodící lidi, hýbající se větve, možnost svobodného pohybu. Byla to krása.Pak tedy kontrolní vyšetření - otevřená na tři cm a že mám jít pro manžela a vzít si ho na porodní sál, že mi udělají přípravu a píchnou vodu. Tak jsem šla, s úsměvem jsem rozeslala sms, že rodíme - to bylo 10:30 a jelikož manžel musel jít přes venek, já šla vnitřními chodbami se sestřičkou. Najednou ze mě tekla voda, já najednou nevěděla, co mám dělat, jestli stát nebo jít, ale došli jsme na ten sál, za mnou potůček:o) Jak jsem byla šťastná, že i toto bylo přirozeně, poté monitor, intenzivnější bolesti a odmítla jsem epidurál. dalo se to krásně vydržet, svelkým prodýcháváním ale dalo:o) Pak tedy klystýr, vyčistilo mě to řádně a pak další monitor, u kterého jsem už měla svou lásku u sebe a mohla jsem mu drtit ruce, málem jsem ho kousla, jak to bylo silné, ale pořád jsem zvládala. nabídli mi něco do kanyly od bolesti, přijala jsem a začala usínat. ty drogy jsou fakt krásné sestoupila jsem po monitoru z porodního křesla, objala miláčka a takhle jsme byli asi tak 5 kontrakcí, už vážně silných, už jsem cítila i velký tlak. Porodní asistentky si stále stěžovaly na mé kontrakce, že nejsou vytrvalé a oni že potřebují účinější, delší... No co mám dělat, že? Pak mě vyšetřili po těch 5 kontrakcích, zjistili, že už nejsem na tři cm, ale že mám porodní cesty otevřené a že prý mám zkusit zaatlačit. no chápete to? Já ne. Říkaly, že jsou rády, když se mamka otvírá cm za hodinu... Tak jsem zkusila zatlačit a Petříčka máme na jednu jedninou kontrakci, ne jednou jediné zatlačení u sebe. Pohodovější porod jsem zažít nemohla. Jsem bez jakéhokoliv poranění a vabsolutní pohodě se nám rozjelo i kojení. Krása, krása a prý jsem manželovi po položení mimi na bříško říkala: Tak co, jdeme domů ne? Přeju Vám to také tak, pa jdu kojit toho méhho miláčka malého

Verunka 30.8. 2011 3530g, 49 cm

Ahoj holky. Tak jsem si udělala chvilinečku, abych napsala do této kolonky. Kdo trošku sledoval ten náš příběh ví, že s poslíčky jsme bojovali skoro celý měsíc před plánovaným porodem. A byly opravdu festovní. U první dcerky vůbec neznám. V neděli jsem nechala vyvolat manžela z práce, protože se bolesti po teplé sprše zhoršily. Jenže si nás v porodnici nechali kvůli tlaku. A nic se zatím prý nedělo . A tak manžel opět do práce v jednu v noci, aby to vrátil kolegovi a celý den k tomu 12tku denní. Byl úplně hotový, já taky, protože jsem věděla, že když budu rodit, nemá ho kdo vystřídat. Vůbec jsem tu noc nespala. A bolesti byly pořád. Nepravidelné, ale byly. Z pondělí na úterý jsem si nechala píschnout injekci, ať se vyspím a řekla jsem manželovi, že buď nás zítra pustí, nebo budu rodit. A ráno k mému překvapení jsem byla otevřená na 4cm a že se prý na sál. Zbalila jsem si pomalu věci z pokoje a v devět jsem dorazila na porodní sál. Úplně v pohodě. Vůbec jsem nevěřila, že budu rodit. Nic mi nebylo. Volala jsem Jirkovi, přijel rychle, snědl jen banán. Ještě, že jsem duchapřítomně měla v kabelce tatranku. Naše porodní asistentka byla úžasná. Píchla vodu, udělala klistýr a pak už se bolesi rozjely, tak jako u Evičky. Pořád co dvě minuty. Strašně rychle to ale uteklo Podporu manžela jsem opravdu potřebovala až když jsem naposledy slezla z monitoru a chtěla do sprchy, že teda ještě zvládneme to otevření z 9 cm na 10 cm, ale to už byly tlaky na konečník a naše procházka byla opravdu krátká . Pak už šup .... Pak už jsem jen 4 krát zatlačila a malá byla v 11:43 venku. Všechno proběhlo naprosto bezproblémově a my byli nejšťastnější na světě. Nenastřihli mě a malá, jak se drala mi způsobila otok. Takže to jediné vidím na celém porodu, jako černou tečku. Kvůli otoku jsme museli zůstat na sále o hodinu déle, kdyby se zvětšoval, tak by mě museli znovu sundat stehy, odstát hematom a znovu zašít. ALe nic takového se nestalo. Krásným a rychlým porodem pohádka skončila