Naše rodina. Jak přežít tchýni??? - nové diskuze

Jen si tak trošku a výjimečně postěžovat...

Ani to není velká věc, jen se potřebuju vypsat, tak se omlouvám, když to bude delší. Já mám docela fajn tchýni, i když to taky ze začátku skřípalo, ale teď mě bere jako dceru, protože má jen dva syny, tak je vždycky hrozně ráda, když se spolu jdem projít do lesa, teď jsme dělaly adventní věnce nebo jsme v předchozích letech pekly cukroví. Se svýma chlapama to nemá jednoduché, s tchánem se pořád hádá, že jí doma s ničím nepomůže, jenže on argumentuje, že postavil barák a stále je na něm co dělat, což je zase fakt,ale on jí zase předhazuje, že se při stavbě taky nijak neangažovala (to že vždy bylo navařeno a i okolí stavby udržováno v relativním pořádku nevidí zase on) no a pořád se kvůli tomu hašteří a věčně je tam dusno, i když přijedeme na návštěvu, to je pak hrozně príma pocit. Mladší syn sice občas pomáhá (po donucení) ale stejně není nikdy spokojená (protože je ale uklízecí maniak, to je zase jiná věc) a s ním se zase hádá, že to neudělá pořádně nebo hned když mu řekne, že se domů chodí jen vyspat, pořád někde paří a chlastá (je mu 21) a vstává na oběd, dřív měl ještě problémy s prací, no ale snad se to zlepšilo. V práci to má teďka taky na houby, mají nové vedení a to je vždycky průšvih, takže je z toho dost ve stresu. No a teď ještě tchán přišel na 3 měsíce o řidičák, že poprvé v životě zavinil nehodu (nikomu se nic nestalo, jen auta rozbité, ale přesto mu ho vzali, že předjížděl na plné čáře), takže teď když potřebujou udělat velký nákup, tak k nim jedeme my(máme to asi 30-40 min,což není úplně kousek) a jedem s nima nakoupit, nebo když potřebovali s jejich autem něco v servise, tak můj Petr k nim přijel naším autem brzo ráno, vzal to jejich, zajel do servisu, do práce se dostal až kolem desáté a odpoledne jel zase jejich auto do servisu vyzvednout, odvezl ho k nim a zase si to naše vyzvedl a našlo by se toho víc, třeba i to, že Petra vždy jen prozvoní, aby jí zavolal (což chápu, když on pracuje u jednoho z mobilních operátorů a volá v podstatě zadarmo, ale někdy mě to štve, jak to bere automaticky a když jí to jednou Petr jemně vyčetl, tak mu ještě vynadala) Každopádně teď jsem nechápala, už se delší dobu domlouváme, že s námi tchýně pojede do Ikei, aby k nim koupila postýlku pro naše mimi, což je jako fajn, no ale chtěla jet tento týden a když jí Petr řekl, že tenhle týden to fakt nezvládne, že toho má hrozně moc v práci, že se tam chystáme příští pondělí, tak na něj spustila tak, že jsem to i já z toho telefonu slyšela, že ji zaráží jeho ochota, že oni taky když něco potřeboval, tak mu vždycky vyhověli a že ani ty štafle od ní z práce tím služebním autem neodvezl, když tam u ní byl (co by s nima v práci asi tak dělal, to přesně nevím) a podobné výčitky....no já jen koukala. Pak jí Petr znovu volal, ale vzal to brácha, že zrovna mamka nemůže, tak jí vzkázal, že do té Ikei pojedou teda v sobotu ráno, protože v pátek u nás bude spát po firemním večírku (a samozřejmě to bude pak ještě s velkým nákupem někde v supermarketu). A to už se pak neozvala, jako že jo a díky nebo něco. Tak jsme usoudili, že ji zase někdo nasral nebo naopak zrovna nikdo a potřebovala se preventivně vyřvat, aby nevyšla z tréninku ale docela mě to mrzelo, protože fakt myslím, že v poslední době si na Petra nemůže stěžovat absolutně v ničem. Ona má prostě pocit, že všichni jsou proti ní a nikdo jí nepomůže, tak se snažím stát při ní, protože Petr spíš většinou hájí tátu a bráchu, tak aby v tom nebyla sama, ale v duchu chápu argumenty obou stran, já bych se asi zcvokla bydlet s ní pod jednou střechou (což jsem na pár měsíců kdysi dávno taky měla tu čest...brrr)...no tak to by asi stačilo

musím to dát sem :-)

U zpovědi se chlap zpovídá ze svých hříchů:\"Víte, otče, ta moje tchýně, to je ale ženská.Chvílema uvažuju, že by stála za hřích!\"\"Pamatuj synu, nesesmilníš!\" \"Kdepak velebnosti, NEZABIJEŠ!\"

Smutné nebo veselé?

Je to spíš ve vztahu matka - syn, můj manžel - moje tchyně. Jaksi se nestačím divit čímdál víc, když jsme se stěhovali k sobě, musel manžel tchyni odevzdat klíče od jejich domu, protože už tam nabydlí a když bude chtít dojít, zazvoní si jako každá jiná návštěva. To bych ještě celkem brala.Kdysi se rozhodl, že je načase si vzít knížky a hračky, co jako dítě dostal k narozeninám, Vánocům... Nesměl, sice to dostal, ale platila to tchyně, tak je to její. To samé s fotkama z dětství, pár jich dostal, ale jen ty, co se jí nelíbily, prý ty ostatní si chce nechat. Vysvědčení ze školy??? To nemá šanci vůbec, tchyně si to chce taky nechat. A teď mě už vytočila, manžel má po vážné operaci, vyptal si od tchyně propouštěcí zprávu z nemocnice pro doktora, ke kterému šel na preventivní kontrolu. Dostal kázání, že si to má okopírovat a pak jí to MUSÍ vrátit, že ona si to chce nechat... Už jsem se nadechovala, že se jí zeptám na co to chce, jestli si to vezme do hrobu. Proboha, ten chlap je dospělý, má svou rodinu svůj život, přece zdravotní zprávy jsou o jeho zdraví, on sám si chodí po doktorech. A proč by si nemohl vzít vzpomínky na dětství v podobě hraček a knížek???Máme to jen my nebo i někdo jiný?

Mikuláš

moje máma nemá ráda Jiříka.S Terkou jsem u nich bydlela do sedmi let, v Máje se vidí, ale na Jirku má pořád něco.Ano, Jirka je zvláštní dítě, hodně jsem si ho odkládala ke tchánovcům, byl hodně stonavý a já nemohla mít každý měsíc paragraf.A tak se Jirka dloube v nose, jako to dělá tchán, nesedí způsobně na křesle, ale rozvalí se na gauč, atd.I mě vadí plno zlozvyků, které si tímto získal, ale co mám dělat..moje vina, i jejich chyba, on je v tom nevinně.Tak napravuju co se dá.Ale moje máma na něj hned vyjede.Jirka se dloube v nose vždy předtím, než omarodí-jak má stříkadlo do nosu s kortikoidama, má problémy.A hned mu teče krev.Ted má zas dloubací období, tak jsem v pozoru, něco přijde.A vadí jí to, že je tlustej.On je pupíkatej, však víte z fotek.Přijde k ní ze školy, já tam na něj čekám a on-maminko, já mám hlad, máš housku?A máma vyjede-no vždyt si ted byl ve škole na obědě, koukej, jak si tlustej!!A Jirka má slzičky v očích a stáhne se do sebe.To je zas máma naštvaná, že je urážlivej...a reje do něj...Včera jsme u ní byli pro mikuláše-já a všechny tři děti.Všichni dostali stejně, Jirka si to vyndal, snědl dvě mandarinky a figurku, rozložil si to a radostně si to prohlížel.A matka-TO SIS NABAHNIL, CO!Věříte, že nebýt tam děti tak to po ní hodím?Povídám jí-snad si nabahnili všichni, ne?Ale chtělo se mi brečet víc než Jirkovi..Ted jak to píšu, řvu u toho.Mě Jirka taky dokáže vytočit k nepříčetnosti, má složitou povahu, ale je mi ho líto.Nechce k ní chodit a ona je dotčená a prý-no aby se nezbláznil, jemu se nesmí nic říct...Ale, holky, kdybyste slyšely, jakým tonem s ním vždycky mluví...achjo...

\"Milé titulování\"

Myslím, že o svých rodičích jsem tu už psala, už je mi to trapné to tu prezentovat, ale kde se vykecat, když ne u vás, holky.Máme doma tichou domácnost, já už asi ani nestojím o normální komunikaci, sama nevím, co dělat. Můj muž není stabilně doma, když přijede , tak si naši myslí, že bude makat jak šroubek, když to není podle jejich představ, tak je zle. Jenže oni jsou tak falešní, že mu neřeknou nic, ale všechno si vyslechnu já. Tentokrát to teda přehnali, označili ho za lenivého haj.la,vyčurance, což mě hrozně urazilo. Jenže on udělá, co je třeba, ale naši vymýšlí nepotřebné práce, tak proč bychom to měli dělat my. Nejvíc mi leze na nervy, když se s ním baví, tak normálně a přitom si máti chodí stěžovat ke své sestře a tam ho pomlouvá. Ach jo, je mi z toho hrozně, to jsme si tu plánovali bydlení, ale vážně přemýšlím, že to nemá smysl. Holky, omlouvám se, že je to tak dlouhé

Ani ruku jí nepodala

Tak to ,že moje tchýně víc trpí na mojí starší dceru to už vím dávno,ale teď měla Anetka narozeniny a Barča hned po ní svátek. Barunce popřála k svátku a dala jí dva lístky na lední revue do Prahy. Anetce nejen že nedala nic,ani jí nepopřála a jen mi sdělila,že až rozmění dá mi pro ní peníze na boty. No chápete to???Proč jí prostě nekoupí třeba čokoládu???? Nebo malou hračku,třeba do 50,-kč. Né,prostě nic. Takže Anetka od babičky nic nedostala a naštěstí z toho ještě nemá rozum. Ach jo,ta je fakt tak blbá....myslím že to schválně nedělá,jenom jí to prostě nedocvakne,že dítě chce dárek a nejlépe hračku. Je mi to tak líto Přitom jsme o tom vedly už sáhodlouhé rozhovory. No nic......akorát mě nas....

\"zapomínavá\" tchyňka

Tak já mám tchyňku na zabití. Tedy, dokud žil děda, byla tu supr \"bába\", vždy upravená, čilá, uklizeno, napečeno....sice děsnej hypochondr, ale fakt supr ženská. Jenže co umřel před několika lety děda, tak je to s ní děs a je to baba na zabití. To že Andyho nijak nemusí a ani se o něj moc nezajímá, mi až tak nevadí, ale zapomíná a to moc a moc a nejen to, vypadá to, že si plete....o jejích chorobách ani nemluvě. Před pár dny jsme se potkaly ve městě a jak šla řeč - krátká, musela nutně domů vařit polívku, ani Andy ji \"neurval\" pro sebe - tak jsme si něco řekly a že prý mám nové brýle. Dost mě to zarazilo, je to totiž právě rok, co se mi staré rozbily a mám tedy rok nové, viděla mě v nich tak stokrát....a pak manža přijel domů a babi mu prý v práci řekla (má kanc nad jejím bytem), že jak to že nepeču, když on říká že ochutnává cukroví a že jsem jí tvrdila, že ještě prostě nepeču, vůbec jsme spolu na toto téma nemluvilyNo, máme už delší dobu neshody, neb jsem jí před pár lety řekla, že jí její hypochondrii \"žrát nebudu\" a na mě ať to nezkouší. Nejednou jsem ji ve městě viděla běhat jako laňku a za pár minut v baráku před mým mužem začla hekat, celá se shrbila a tvrdila, že nemůže chodit a schody že nevyjde... Když jsem jí řekla, že jsem jí viděla před chvilkou ve městě, tak se narovnala vyběhlka schody, něco na mě hrkla a zalezla do kuchyně. A tak dál....hraje si ve městě před lidma na strašnou chudinku, nemocnou bábu co na ní rodina kašle....Zbyněk (můj muž) ji má denně na dohled, věčně jí všechno opravuje, vozí vody až domů, po doktorech s ní jezdí, ale holt se nestaráme. Já kdykoliv můžu, pošlu buchtu, omáčku co si sama nevaří, nebo koupím věci v akci, hlavně Floru a td. a jsem stejně špatná a ještě jí \"lžu\"Já už to beru s rezervou, jen dodnes nechápu, kde se stala chyba, že se tak změnila....

tchán

No dlouho jsem měla klid, ale těd mě zas na*ral tak se podělím.Zmínili jsme se před ním, že vánoční stromeček budeme mít jedličku a tím to začalo. Že jedlička brzo opadá, že je lepší borovice atd atd...tak jsme mu důrazně zopakovali, že ji nechceme a že teda bude jedlička. No a včera mi zvonil telefon, volal dědek, že si máme přijít na zahradu pro strom, že nám sehnal pěknou borovicijá bych ho snad zabila. Kdyby mi nebylo líto toho stromu tak se na něj vyprdnu,ale takhle...když je už na suchu. Nedá nám pokoj

Nikdy nic neřeknou včas

Já se z nich jednou zblázním. Dneska měla babička s dědou přijet hlídat. A před chvílí se jich Tom ptal a oni, že přijede jenom babička. Super - a jak to mám teď asi vysvětlit Kubíkovi, kterej tu od rána básní o dědovi??? Na to vůbec nemyslej... Ach jo.Stejně tak s naušnicema. To furt bylo jak je koupěj... A skutek utek. Babička nemá čas. No to my taky ne, ale kdyby to nechala hned na nás, tak jsme je už mohli začít shánět. Já mám totiž bohužel úpně konkrétní představu a jak jsme stihli zjistit, tak to nebude úplně snadný. Ale máme tip na jeden obchod v Praze, tak tam zítra zajedeme. Dneska nám potvrdili, že je mají, tak snad to klapne. Ale zase, kdybych se nezeptala, tak bude Hanička do 15ti bez naušnic, protože bychom čekali, kdy je tchýně koupí. Grrrrr.

Dlouho jsem váhala

než jsem se rozhodla sem přispět, protože používám své jméno a někdo by si to mohl přečíst. Moje tchýně je vážně hodná ženská, ale tak trošku zamrzla u výchovy dětí, uklízení, vaření a pečení a starání se o všechny kolem sebe. Nic jiného než tohle nezná, takže se ani nevěnuje sama sobě a podle toho to taky vypadá. Mám ji moc ráda, ale nikdy jí to neřeknu, protože ona to ani asi nechce vědět, kdosi se mezi nás dvě kdysi vpletl a něco jí napovídal a ona tomu uvěřila a už to mezi námi zůstalo. Trošku spolu v některých věcech nesouhlasíme a asi nikdy nebudeme. Já bohužel nejsem typ ženský, který miluje dečky, záclonky a různou keramiku všude, kam se vejde. Miluju jednoduchost a střídmost. Nejsem vyloženě vyvařovací typ, jak u plotny stojím dýl jak půl hodiny, tak už mě to nebaví a jsem nakrknutá, uklízení taky není zrovna mým koníčkem. Nemám doma binec, ale že bych musela každý den utírat prach, luxovat celý byt a vytírat celý byt a ještě uvařit polívku, oběd ( knedlík a máčku ) a ještě upíct buchtu a pak se zase věnovat práci, to prostě ne. Radši se věnuji malému, blbnu s ním a hrajem si a tak vůbec. Taky mi občas udělá u malého něco, co mi fakt není po chuti, ale snažím se to neřešit. Jednou třeba, to bylo malému asi pět týdnů, se mi vztekal a nechtěl spinkat a vyloženě si vynucoval pozornost, tak jsem ho nechala asi minutku hejkat ( po minutě vždycky usnul, je totiž umíněné a vzteklé stvoření po mě ) a šla jsem si sednout, ona obešla místnost dokola a vzala ho do náručí se slovy: \"Pojď bába tě pochová, když máma nechce\". Vím,že to nemyslela zle, ale mě se to v tu chvíli hrozně dotklo. Ale vzhledem k tomu, že jsem byla ještě v šestinedělí, tak jsem to brala s rezervou, já fakt všechno vnímala hrozně zkresleně a citlivě. Někdy bych jí nejradši uškrtila, ale pak nastane okamžik,kdy mi uvaří moje zamilované jídlo nebo si v klídku popovídáme a všechno je zapomenuto. U tchýně je asi dobré být splachovací.

včera mě zas nasr....

tchýně si přijde jak chce ani nezavolá. a pokaždý nevhod. Zas přišla, když jsem kojila. dělala s ní blbiny, takže prd snědla a to jí můžu stokrát říkat nech ji když jí. Pak říkám, teď usne v tuhle dobu usíná. ne, tahala ji do sedu, nutila lézt a kdeco. za dvacet minut vypadla s pocitem jaká je skvělá babička a já tu půl hodiny uklidňovala danielku histericky na mě řvoucí MÁMO JÁ CHCI SPÁT.PŘÍŠTĚ NIKOMU, KDYŽ BUDU KOJIT NEOTEVŘU. To si radši odpoledne zajdu na poštu, než tu mít zas tchýni nalepenou. Nejvíc mě štve, že o Danielku vlastně zájem nemá. Příjde jen na kafe, když jde do krámu co je blízko u nás tak jednou za 14 dní. Proto mě to tak vytáčí.Ještě ani nic nekoupila škrtna. Se mě ptala, jestli mám kombinézu, no jistě vždyť už je prosinec. No já byla včera na hrabáku, byla tam taková pěkná růžová za 65Kč, ale já si říkala, že už asi máš...Ještě že má Danielka i druhou babičku, která si to naopak užívá, co je teď krásných věcí...

Mám obavy ...

Ahoj holky,nevím zda jsem dotaz správně zařadila, ale jedná se o mojí tchýni :-)Odhodlala jsem se vás všech zeptat na to co mě již delší dobu trápí. Máme 9,5 měsíční chlapečky. Jak jsem již dříve psala o našem soužití a o všem co a jak bylo ... pro ty co neví nebo se jim nechce hledat v historii přikládám malé shrnutí:Bydlíme v RD s manželovo matkou, každý máme byt, vchod je společný. I přesto, že nemám s tchýní ideální vztah, spíše je to katastrofa, snažím se to toho nezataovat děti a umožňovat volný přístup babičky k vnukům. Nepochybuji o babičky lásce, má kluky ráda a zajímá se o ně. Problém je v tom, že mám strach, aby jedno dvojče nemělo raději babičku než mě. Asi si řeknete co blázním, ale když vidím jak malej reaguje na příchod babičky, výská a řádí a upoutává pozornost, reaguje takto dokonce více než když přijdu já nebo manžel. Pořád si říkám, že přeci ví, že jsem jeho máma, utěšuji se tím a někdy i uklidním, ale pak nastoupí zase pochybnosti. myslíte, že je toto možné? Samozřejmě nechci \"zakázat\" styk babičky s kluky, dokonce se tchýně snaží respektovat naši výchovu, dost často se snaží \"přispět\" svými radami, ale v jádru v tomhle nemáme problém. Jsem člověk, který si to stejně udělá po svém. Jen ten problém, který mám s tchýní je starý již cca 5 let, kdy vyšlo najevo, že tchýně nás pomlouvá, šíří nepravdy, není nic po jejím apod. starosti. Ze začátku jsme se snažili s manželem jí defakto vyjít vstříc a pomáhat jí, pokud udělala něco co se nám nelíbilo tak jsme jí to neřekli (což byla veliká chyba)a ona získala dojem, že může být vše po jejím. Trval oto několik let a já jsem žila v nevědomosti, až pak díky mé švagrové, které tchýně zasahovala do život a snažila se organizovat svého druhého syna (což se jí ostatně dařilo, ale to je už zase na jinou diskuzi)došla prostě mé švagrové trpělivost a také prokoukla (tchýně štvala nás obě proti sobě) a vše mi řekla. Následovalo nepěkné období, kdy jsem z toho poznání byla dost špatná ... nějakou dobu před tímto \"prasknutím\" jsme se rozhodli, že si opravíme půdní prostory a zůstaneme bydlet v RD s tchýní. Po poznání jsem vše zastavili, a rozhodli se, že vzhledem k mému psychickému stavu (prostě jsem na tom byla hodně špatně a nemohla jsem si ani představit, že bychom tam zůstali bydlet) si koupíme pozemek a budeme stavět. Pozemek máme, ale vzhledem k dvojčátkům jsme byli \"nuceni\" stavbu trochu odložit. Nic méně, tato ztáta důvěry, a pro mě to byl mega podraz jelikož jsem věřila a snažila se pomáhat jak to jen šlo, pro mě byla pořádná popásovka. Byla jsem asi první kdo se tchýni postavil a řekl jí svůj názor a respektivě jsem jí ho říkala i v průběhu našeho soužití, takže jsem se jí nehodila do krámu. Manžel naštěstí stojí při mě a není pro něj problém odejít. V současné době je to u nás celkem v pohodě, tchýně se asi drží,ale osužití generací nedělá dobrotu nikdy. Je to trochu komplikovanější, ale alespoň trochu jsem se snažila přiblížit jak to u nás bylo a je.Předem všem moc děkuji za reakci.