Mám obavy ... - diskuze

Ahoj holky,nevím zda jsem dotaz správně zařadila, ale jedná se o mojí tchýni :-)Odhodlala jsem se vás všech zeptat na to co mě již delší dobu trápí. Máme 9,5 měsíční chlapečky. Jak jsem již dříve psala o našem soužití a o všem co a jak bylo ... pro ty co neví nebo se jim nechce hledat v historii přikládám malé shrnutí:Bydlíme v RD s manželovo matkou, každý máme byt, vchod je společný. I přesto, že nemám s tchýní ideální vztah, spíše je to katastrofa, snažím se to toho nezataovat děti a umožňovat volný přístup babičky k vnukům. Nepochybuji o babičky lásce, má kluky ráda a zajímá se o ně. Problém je v tom, že mám strach, aby jedno dvojče nemělo raději babičku než mě. Asi si řeknete co blázním, ale když vidím jak malej reaguje na příchod babičky, výská a řádí a upoutává pozornost, reaguje takto dokonce více než když přijdu já nebo manžel. Pořád si říkám, že přeci ví, že jsem jeho máma, utěšuji se tím a někdy i uklidním, ale pak nastoupí zase pochybnosti. myslíte, že je toto možné? Samozřejmě nechci \"zakázat\" styk babičky s kluky, dokonce se tchýně snaží respektovat naši výchovu, dost často se snaží \"přispět\" svými radami, ale v jádru v tomhle nemáme problém. Jsem člověk, který si to stejně udělá po svém. Jen ten problém, který mám s tchýní je starý již cca 5 let, kdy vyšlo najevo, že tchýně nás pomlouvá, šíří nepravdy, není nic po jejím apod. starosti. Ze začátku jsme se snažili s manželem jí defakto vyjít vstříc a pomáhat jí, pokud udělala něco co se nám nelíbilo tak jsme jí to neřekli (což byla veliká chyba)a ona získala dojem, že může být vše po jejím. Trval oto několik let a já jsem žila v nevědomosti, až pak díky mé švagrové, které tchýně zasahovala do život a snažila se organizovat svého druhého syna (což se jí ostatně dařilo, ale to je už zase na jinou diskuzi)došla prostě mé švagrové trpělivost a také prokoukla (tchýně štvala nás obě proti sobě) a vše mi řekla. Následovalo nepěkné období, kdy jsem z toho poznání byla dost špatná ... nějakou dobu před tímto \"prasknutím\" jsme se rozhodli, že si opravíme půdní prostory a zůstaneme bydlet v RD s tchýní. Po poznání jsem vše zastavili, a rozhodli se, že vzhledem k mému psychickému stavu (prostě jsem na tom byla hodně špatně a nemohla jsem si ani představit, že bychom tam zůstali bydlet) si koupíme pozemek a budeme stavět. Pozemek máme, ale vzhledem k dvojčátkům jsme byli \"nuceni\" stavbu trochu odložit. Nic méně, tato ztáta důvěry, a pro mě to byl mega podraz jelikož jsem věřila a snažila se pomáhat jak to jen šlo, pro mě byla pořádná popásovka. Byla jsem asi první kdo se tchýni postavil a řekl jí svůj názor a respektivě jsem jí ho říkala i v průběhu našeho soužití, takže jsem se jí nehodila do krámu. Manžel naštěstí stojí při mě a není pro něj problém odejít. V současné době je to u nás celkem v pohodě, tchýně se asi drží,ale osužití generací nedělá dobrotu nikdy. Je to trochu komplikovanější, ale alespoň trochu jsem se snažila přiblížit jak to u nás bylo a je.Předem všem moc děkuji za reakci.