Dlouho jsem váhala - diskuze

než jsem se rozhodla sem přispět, protože používám své jméno a někdo by si to mohl přečíst. Moje tchýně je vážně hodná ženská, ale tak trošku zamrzla u výchovy dětí, uklízení, vaření a pečení a starání se o všechny kolem sebe. Nic jiného než tohle nezná, takže se ani nevěnuje sama sobě a podle toho to taky vypadá. Mám ji moc ráda, ale nikdy jí to neřeknu, protože ona to ani asi nechce vědět, kdosi se mezi nás dvě kdysi vpletl a něco jí napovídal a ona tomu uvěřila a už to mezi námi zůstalo. Trošku spolu v některých věcech nesouhlasíme a asi nikdy nebudeme. Já bohužel nejsem typ ženský, který miluje dečky, záclonky a různou keramiku všude, kam se vejde. Miluju jednoduchost a střídmost. Nejsem vyloženě vyvařovací typ, jak u plotny stojím dýl jak půl hodiny, tak už mě to nebaví a jsem nakrknutá, uklízení taky není zrovna mým koníčkem. Nemám doma binec, ale že bych musela každý den utírat prach, luxovat celý byt a vytírat celý byt a ještě uvařit polívku, oběd ( knedlík a máčku ) a ještě upíct buchtu a pak se zase věnovat práci, to prostě ne. Radši se věnuji malému, blbnu s ním a hrajem si a tak vůbec. Taky mi občas udělá u malého něco, co mi fakt není po chuti, ale snažím se to neřešit. Jednou třeba, to bylo malému asi pět týdnů, se mi vztekal a nechtěl spinkat a vyloženě si vynucoval pozornost, tak jsem ho nechala asi minutku hejkat ( po minutě vždycky usnul, je totiž umíněné a vzteklé stvoření po mě ) a šla jsem si sednout, ona obešla místnost dokola a vzala ho do náručí se slovy: \"Pojď bába tě pochová, když máma nechce\". Vím,že to nemyslela zle, ale mě se to v tu chvíli hrozně dotklo. Ale vzhledem k tomu, že jsem byla ještě v šestinedělí, tak jsem to brala s rezervou, já fakt všechno vnímala hrozně zkresleně a citlivě. Někdy bych jí nejradši uškrtila, ale pak nastane okamžik,kdy mi uvaří moje zamilované jídlo nebo si v klídku popovídáme a všechno je zapomenuto. U tchýně je asi dobré být splachovací.