Knihovna a počasí - diskuze

V tom včerejším nečase byla skoro po měsíci otevřená knihovna. Abych pravdu řekla, vědět, jaké bude počasí, vykvákla bych se na to a čučela v teple domova. Je to mnohem větší místnost, budujem tam i hernu pro batolata. Jenže je to na kulturáku, kudy se jde přes společný dvůr hospody a OÚ. Když odcházím v půl šesté, hospoda ještě není otevřená. Zezadu není kolem toho areálu plot, ústí to do polí. Hlavně, že ze strany od silnice je bytelná brána... U vchodových dveří je pouliční lampa, kterou ovšem uzamknutím dveří zhasnu, tudíž po 15 schodech se schází balancujíc potmě u zábradlí. Přidejte zavátý úsek cca 80 m, které musíte probrodit k bráně přes dvůr, tmu jak ... a máte obrázek. Já v tom počasí krásně vystrašená, vítr skučel, meluzína hvízdala, tma, zima a já vyhecovanou představivost. Za takovýchto večerů fakt věřím na temné síly. Co mne ale překvapilo, lidi i v tom s.počasí dbrovolně došli na knížky. A první byla ta cikánská maminka, co jsem jí dohodila ty letáky. A chválila si to, nakonec i se švagrovkou mají rajon o 9 vesnicích v okolí. Já sama, byt čtenářka veliká, bych tu cestu nedala. U nás jsme pojmenovaní po ostrých váncích,ale spíš to mělo být ostré vany nebo vichry. Už si pomalu zvykám.