Jak jsem si odpočinula - diskuze

Musím přiznat,že úplně skvěle.Pokud člověk nevleze do bezpečnostní firmy co si trvá na čipech,obchúzkách a pod.tak to hlídání je úplně skvělá ulejvárna.Nástup sobota 14hod.Převzala jsem barák,kde jedinou prací bylo hlídat čerpadlo ve sklepě,zkontrolovat občas jestli nepraskla voda v baráku a zamknout až odejdou dělníci.Takže jsem si spokojeně dala kafe,přečetla noviny,pak oblezla barák a vyhnala na chvíli čubu na dvůr.Pracovníci zmizeli v 17hod.A já spokojeně do rána sledovala televizi,spala a teprve ráno jsem vykazovala nějakou činnost.Hůř na tom byl manžel.První zoufalý telefonát v 16hod.Dítka se před hodinou vzbudili a Jirka od té doby víceméně pořád řve.Nechce nic a všechno ho naštve,co s tím.Moje rada,že v tomhle případě zabírá jen vyhnání do pokojíčku s doporučením ať se vrátí až se uklidní nefungovala,neboť tatínka mladej celkem odmítl poslechnout.No nakonec to vyřešili.Další problém nastal večer.Moc dětí,málo rukou.Měl v náručí vykoupanou a oblečenou Jitušku v pyžámku a Jirku ve vaně.Takže dotaz,kam dát malou než vytáhne Jirku.Doporučila jsem postýlku nebo jídelní židli.Nechápu proč ho taková jednoduchá věc nenapadla.Noc přečkali v pohodě a další telefonát přišel přesně v okamžiku na který jsem čekala(10hod.)jak obléct děti ven.Instruován po telefonu to evidentně nakonec zvládl,no v každém případě děti procházku přežili.Domů jsem nakonec dorazila o něco dřív než jsem měla,takže se mě naskytl zajímavý obrázek nedělního oběda.Jirka stojící ve své jídelní židliv ruce lžíci,tou nabírá kolínka kterýma částečně krmí sebe a zbytek sype pod židli kde sedí hladová šeltie.Manžel měl na klíně Jitušku a snažil se jí ukecat aby se nehemžila a v klidu jedla.Do toho vydával povely Jirkovi"sedni si,neházej to psovi",ale musím říct,že ani jeden povel nebyl splněn.Miláčkové si dělali co chtěli.Dospěla jsem k závěru,že je zbytečné se do toho plést,dala všem pusu a přestěhovala se do koupelny napustit si vanu.Na manželův dotaz co jako má teď dělat jsem zavelela"dokrmit,umýt,přebalit a nacpat do postelí.Z vany jsem vylezla až v okamžiku,kdy už byli potvory bezpečně zavřený v pokoji.Manžel mrtvý na gauči a vyžadoval mokrý hadr na hlavu.A na jeho dotaz"jak se tohle dá zvládat každý den"jsem radši ani neodpověděla,ale myslím že na něj nezapomenu.Už se zase těším do práce.