Těšení do školy - diskuze

Do školy.

Jestli jsem se těšila jako malá do školy si dneska už nepamatuji.Dcera se těšila a ted když má dělat úkoly tak je z toho krocení zlé žačky.Domácí úkoly ji prostě nudí.Nejraději by už všechno uměla.

Do školy jsem se první den asi těšila,ale druhý už né a celý zbytek školního života to bylo trauma.No nebyla bych to já,aby se něco nestalo.Škola super,ale pak jsme měli jít do družiny,tak mi kamarádka ze školky řekla,že v družině dětí bijí a že tam nepujdem.Tak jsme nešly,já jsem,ale potkala bráchu ten mě do družiny dovedl a Leonka šla někam,nestarala jsem se,měla jsem 6 let,asi 1,20 a 20kg.Až do doby než si pro Leonku přišla její maminka,ona tam nebyla a někdo řekl,že já o ní vím.Tak si mě zavolali,ředitel,učitelky, vychovatelky,Leončina maminka a policie.Chovali se ke mě jako bych jí unesla,zabila a rozčtvrtila.Leončina maminka se mnou třásla a nevolat jí policejní hlídka,která se šla podívat k nim domu,jestli tam není a Leonka tam, skutečně byla,bylo by po mě.Ještě ted se celá třesu,když si na to vzpomenu.Nikdo se mě nezastal,tolik zkušených pedagogu a nikdo nebral ohled na mě.No jo to se muže stát jenom mě.

Jsem z vesnice, takže i naše škola (a to ještě i dnes) je klasická vesnická dvojtřídka - prvňáci se třeťáky, druháci se čtvrťáky. Do školy jsem se těšila, a jak (Záviděla jsem o rok staršímu kamarádovi od sousedů nejen školu jako takovou, ale hlavně prsty špinavé od inkoustu.) Do školky jsem nechodila, ta u nás tehdy vůbec nebyla (dnes už je), poslední rok před školou, každou středu odpoledne, jezdila jedna učitelka z MŠ z města a měli jsme tzv. předškolní, tedy předškolní výchovu. To nás, budoucí prvňáčky, ohromně bavilo - prostě taková skoroškola - malování, hry, básničky, písničky, cvičení - a to všechno v opravdových školních lavicích! (Učitelka mě vyhodila jen jednou, to když jsem si přinesla ve čtyřlitrové lahvi myš, neboť doma jí hrozila ze strany rodičů likvidace, resp. vypuštění do přírody.)
V první třídě jsme měli pana učitele, rok před penzí, takového klasického vesnického váženého pána, neříkalo se mu ani soudruh učitel, ani pan učitel, dodnes je oslovován pan řídící, sedává před svou chaloupkou, často ho vídám, když jdeme se synem na procházku. V šuplíku měl kleštičky, kterými narovnával rozskřípaná pera, když jsme se učili psát. (Co jednomu v hlavě neutkví, že?)
V celé škole nás bylo (od prvňáků po čtvrťáky) asi 30, a to jen ještě když neřádily angíny, neštovice, vši či jiné pohromy.
Na svá první školní léta (a první třídu obzvlášť) vzpomínám moc ráda a doufám, že i syn, až půjde do té samé školy, bude vše prožívat stejně.
Prostě si myslím, že malá vesnická škola neztrácí klouzlo ani v dnešní uspěchané době.
(O poznání méně poetický byl nástup do páté třídy, do městské školy, kde nás bylo ve třídě pětatřicet, oslovováni jsme byli příjmeními, prostě anonymní gigant. Zkrátka mazec.)

škola a já

i já školu měla moc ráda. základní utekla strašlivě rychle, pamatuji si výrazněji jen přechod do jiné školy do sedmičky. S tím spojené poznání nových super přátel, ty bohužel z první školy nemám. Výborní byli i učitelé. Na střední jsme jako třídního měli mladého, krásného chlapa hned po vysoké:) milovala jsem matematiku a psychologii. Učitelé mě naučili mít ráda snad všechny předměty. Dokonalá byla Zituška, učitelka hudebky, dokonalá žena, dokonalá učitelka:) Voška utekla jak voda, tam jsem se naučila milovat to, co mě bohužel nyní neuživí a nezaplatí úvěry, práci, co práci, kontakt a komunikaci s handicapovanými... Jednou to chci zase dělat, to, co mě baví:) vysoká byla jen jednosemestrální záležitost, ale také lekce... Školu jsem měla moc ráda, prázdniny byly fajn, když končily (prázdniny byly vždy pouze o brigádách, abych si vydělala na kurzy počas školy:)). Škola je fajn, když máte dobré učitele:)

Já jsem školu prostě milovala a hrozně se tam těšila. Pokaždé když měly být prázdniny, tak jsem z toho byla úplně nešťastná. Prostě fanatik Přešlo mě to až na střední, kde už jsem to brala s nadhledem...

No,tak já si to taky nepamatuji,to už je let
jen vím že jsem se chtěla vrátit do MŠ

Ja si pamatuju, ze jsem se tesila hrozne. Mam o rok starsiho brachu a ja mu tak zavidela, ze uz chodi do skoly, ma aktovku, penal, ty krasne tuzky a pastelkyA tak me to vsechno zajimalo, ze jsem se to behem te jeho prvni tridy naucila vsechno s nim. Pak jsem s tim ve skole machrovala (no, to me asi nemeli moc radi) a hlavne ucitelka nebyla nadsena, protoze jsem se nudila. Tak jsem se zarekla, ze nebudu ucit deti cist a psat predem. Ale nevim, jak to pujde, Anicka (4 r)taky jevi hrozny zajem, cisla umi vsechna, scitat i odcitat a pismena taky pozna skoro vsechny. Tak uvidime, co bude dal. Ale zatim se do skoly tesi taky moc.

Tak já si jen pamatuji,že nás v první třídě učila paní ředitelka,která měla na ruce spoustu kovových náramků a těma na nás hrkala,když na nás dělala "tytyty" Ještě dnes mi to zní v uších Ale je možné,že jsem se těšila,než jsem tam vstoupila.
Ale u syna jsem se moc těšila,když šel do první třídy.A on se taky těšil A dnes mi u snídaně říkal,že už se strašně těší do školy (3 tř.)

tak jsem musela prostě dát po pravdě, že se nepamatuji...přijde mě to jako celá věčnost. A kluci to taky nijak neprožívali...tak ani nemůžu říct nic moc o tom skutečném těšení....zato teď, jeden šestá tř. jeden devátá tř., rozhodně se netěší!!!!