Nechal/la byste pokřtít své dítě? - diskuze

Křtění

Já nejsem pokřtěná a přítel je pokřtěný. Přítel je vychováván ve víře od malička,chodí do kostela.Já si cestu k Bohu našla až loni. Ale pokud budem mít někdy děti,tak je dám křít,hlavne si to přeje pritel. Děti chci vychovávat k víře, ale zároveň jim budu nechávat volnost az budou vetsi a budou mit rozum at si to preberou v hlave.Víra není bezhalvé modleni a chozeni do kostela.Je to hlavne o premysleni,myslenkach a rozmlouvani s Bohem a take spolecenstvi s vericim lidmi. Člověk je křtěn vodou,samozrejme to neni spatne,ale důležitost ve víře je křest Duchem Svatým,prijmout Pána Ježíše za svého spasitele.

Více méně se ode mne očekávalo,křtěná jsem manžel ne,v tom není problém,ale moje cesta víry má mnoho překážek a momentálně s Bohem máme úmluvu o toleranci,až se hladina uklidní a cesta se zase narovná,pak možná,ale tuším,že volbu nechám na Aničce.

Nenechám své děti pokřtít.Jestli někdy budou chtít atˇto udělají sami a ze své svobodné vůle.Já ani manžel věřící nejsme,já mám navíc na církev příšerný názor a nechci s ní mít nic společného.Ale je to každého věc a věřím že to může být i hezké.

našehosyna milánka jsme nechali vpokřtít z manželem jsme věřící svadbu jsme meli v kostele čekáme miminko v červenci a určitě ho pokřtít necháme také každý má nato svuj názor a nikomu to nevyvracím je to jen každého volba

Já naše dítě pokřtít nechám. Jsme s budoucím mužem oba věřící, on je pokřtěný od malička, já se nechávala křtít dobrovolně v dospělosti. Křest k ničemu nezavazuje dítě,ale zavazuje rodiče, aby je vychovávali ve víře,což neznamená, že bude celá rodina každou neděli choit do kostela a pod.,ale že budeme v souladu s naší vírou žít. Hlavní zásadou je desatero a to je etický kodex,který přejala v podstatě celá společnost. další rozhodnutí jak s darem křtu naložit je na dítěti, to,že je pokřtěné, neznamená, že musí jít dál k prvnímu přijímání a k biřmování a tím pádem se opravdu do církve zapojit. a taky může z církve kdykoliv vystoupit a kovertovat k jiné víře nebo s stát ateistou.
Křest je první krok,další závisí na vůli dítěte.

Kdybych byla věřící, tak bych o tom pravděpodobně uvažovala, ale myslím, že dítě má právo na svoje osobní rozhodnutí.
Navíc se mi nelíbí, když se někteří moji kamarádi katolíci nechovají podle zásad své víry. Samozřejmě, nic se nesmí přehánět, ale často bych si přála být u jejich zpovědi. A taky je podle mě divný chodit každou neděli do kostela v podstatě jen ze zvyku.
A tohle bych svému dítěti udělat nechtěla.

Já křtěná nejsem, manžel ano.Pepíčka sem nechala pokřtít ze dvou důvodů.Jednak sem mu tím chtěla trošičku otevřít cestu k poznávání, protože si myslím, že křtem člověk přejímá nějaký ten závazek se alespon pokusit vézt dítě k víře.Samozřejmě ho nechci do ničeho tlačit a nutit, ale myslím si, že když bude křtěný a bude mít v někom příklad(babička a prababička) najde si svoji cestu k víře snadněji.A druhým důvodem bylo to, že sem se chtěla pokusit trochu stmelit rodinu...a to se podařilo.

Zajímavé téma

U nás je to tak: já věřící jsem, ale moje cesta k víře byla složitá a není to víra úplně klasická. Prostě do kostela zajdu max. 2x ročně, je to pro mě spíš forma odpočinku. Hromadné modlení apod. nemusím a na zpověď nevěřím vůbec. Je to se mnou složité a nadlouho.
Můj muž věřící není vůbec.
Nad křestem dětí jsem ani moc neváhala - myslím si, že když budou chtít, nechají se pokřtít. Abych je nechávala křtít jen proto, že je to hezké, mi připadá hodně povrchní.
Každý máme svou cestu, jen je třeba ji najít... A myslím si, že v něco věřit je důležité, ať už jde o víru v Boha nebo v určité hodnoty. Ono je to vlastně jedno a totéž.