Inzerce
Inzerce
Inzerce

Nechal/la byste pokřtít své dítě?

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Nechal/la byste pokřtít své dítě? - diskuze

  • Křtění
    Já nejsem pokřtěná a přítel je pokřtěný. Přítel je vychováván ve víře od malička,chodí do kostela.Já si cestu k Bohu našla až loni. Ale pokud budem mít někdy děti,tak je dám křít,hlavne si to přeje pritel. Děti chci vychovávat k víře, ale zároveň jim budu nechávat volnost az budou vetsi a budou mit rozum at si to preberou v hlave.Víra není bezhalvé modleni a chozeni do kostela.Je to hlavne o premysleni,myslenkach a rozmlouvani s Bohem a take spolecenstvi s vericim lidmi. Člověk je křtěn vodou,samozrejme to neni spatne,ale důležitost ve víře je křest Duchem Svatým,prijmout Pána Ježíše za svého spasitele.
    Elys   | 07.12.2007 09:17:36
    Reagovat | URL příspěvku
  • Více méně se ode mne očekávalo,křtěná jsem manžel ne,v tom není problém,ale moje cesta víry má mnoho překážek a momentálně s Bohem máme úmluvu o toleranci,až se hladina uklidní a cesta se zase narovná,pak možná,ale tuším,že volbu nechám na Aničce.
    veru-beru   | 04.12.2007 12:59:19
    Reagovat | URL příspěvku
  • Nenechám své děti pokřtít.Jestli někdy budou chtít atˇto udělají sami a ze své svobodné vůle.Já ani manžel věřící nejsme,já mám navíc na církev příšerný názor a nechci s ní mít nic společného.Ale je to každého věc a věřím že to může být i hezké.
    Val.J35   | 04.12.2007 11:57:55
    Reagovat | URL příspěvku
  • našehosyna milánka jsme nechali vpokřtít z manželem jsme věřící svadbu jsme meli v kostele čekáme miminko v červenci a určitě ho pokřtít necháme také každý má nato svuj názor a nikomu to nevyvracím je to jen každého volba 
    milan   | 04.12.2007 10:28:14
    Reagovat | URL příspěvku
  • Já naše dítě pokřtít nechám. Jsme s budoucím mužem oba věřící, on je pokřtěný od malička, já se nechávala křtít dobrovolně v dospělosti. Křest k ničemu nezavazuje dítě,ale zavazuje rodiče, aby je vychovávali ve víře,což neznamená, že bude celá rodina každou neděli choit do kostela a pod.,ale že budeme v souladu s naší vírou žít. Hlavní zásadou je desatero a to je etický kodex,který přejala v podstatě celá společnost. další rozhodnutí jak s darem křtu naložit je na dítěti, to,že je pokřtěné, neznamená, že musí jít dál k prvnímu přijímání a k biřmování a tím pádem se opravdu do církve zapojit. a taky může z církve kdykoliv vystoupit a kovertovat k jiné víře nebo s stát ateistou.
    Křest je první krok,další závisí na vůli dítěte.
    veronikam   | 04.12.2007 08:52:48
    Reagovat | URL příspěvku
  • Kdybych byla věřící, tak bych o tom pravděpodobně uvažovala, ale myslím, že dítě má právo na svoje osobní rozhodnutí.
    Navíc se mi nelíbí, když se někteří moji kamarádi katolíci nechovají podle zásad své víry. Samozřejmě, nic se nesmí přehánět, ale často bych si přála být u jejich zpovědi. A taky je podle mě divný chodit každou neděli do kostela v podstatě jen ze zvyku.
    A tohle bych svému dítěti udělat nechtěla.
    Ivet   | 04.12.2007 07:14:29 | Reakcí: 1, poslední: 05.11.2009 07:58:20
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Já křtěná nejsem, manžel ano.Pepíčka sem nechala pokřtít ze dvou důvodů.Jednak sem mu tím chtěla trošičku otevřít cestu k poznávání, protože si myslím, že křtem člověk přejímá nějaký ten závazek se alespon pokusit vézt dítě k víře.Samozřejmě ho nechci do ničeho tlačit a nutit, ale myslím si, že když bude křtěný a bude mít v někom příklad(babička a prababička) najde si svoji cestu k víře snadněji.A druhým důvodem bylo to, že sem se chtěla pokusit trochu stmelit rodinu...a to se podařilo. 
    kamila   | 04.12.2007 07:02:45
    Reagovat | URL příspěvku
  • Zajímavé téma
    U nás je to tak: já věřící jsem, ale moje cesta k víře byla složitá a není to víra úplně klasická. Prostě do kostela zajdu max. 2x ročně, je to pro mě spíš forma odpočinku. Hromadné modlení apod. nemusím a na zpověď nevěřím vůbec. Je to se mnou složité a nadlouho.
    Můj muž věřící není vůbec.
    Nad křestem dětí jsem ani moc neváhala - myslím si, že když budou chtít, nechají se pokřtít. Abych je nechávala křtít jen proto, že je to hezké, mi připadá hodně povrchní.
    Každý máme svou cestu, jen je třeba ji najít... A myslím si, že v něco věřit je důležité, ať už jde o víru v Boha nebo v určité hodnoty. Ono je to vlastně jedno a totéž.     
    Sunny   | 03.12.2007 23:56:36
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×