Byl s Vámi partner u porodu? - diskuze

Přeci jen spolu jsme dítko splodili, tak ať ho spolu i porodíme. Teď zpětně si říkám že mi pomohlo mít ho tam aby odvedl mé myšlenky na samotný porod, v hlavě se mi honilo co bude s ním když se něco začne kazit a ho vyvedou ze sálu(byl plně nevidomý).Jestli ho zavčasu rodiče přivedou a jestli to vůbec u stojí tam být. Naštěstí to šlo hrozně rychle a s malým se seznámil dřív jak já. Sice mi u porodu nepomáhal, jako například podpírat při chůzi, utírat čelo, držet ruku při tlačení, ale i tak jsem byla ráda že tam byl.

byl u všech tří porodů, u prvního jako vystrašený otec, kdy mimčo putovalo do inkubátoru, moc mi tehdy přítomnost pomohla, podruhé to byl hodně rychlý porod na nový rok večer, krásně jsme si to vychutnali s mimískem v náručí na sále a teď po třetí mě hodně povzbuzoval, když mi docházely síly

Byl, v obou případech.A ke druhé otázce- pokud se mají rádi , tak je přítomnost podporující.

nebyl, bohužel jsem rodila císařem a dodneška je mně líto že nemohl být u klasického porodu, mám za to že se upevňuje vztah otec - dítě

Nijak zvlášť po tom netoužím, ale samozřejmě, že kdyby si to moc přál, tak mu přítomnost u porodu zakazovat nebudu. Zatím pořád váhá, ale spíš se přiklání k tomu, že ne. Tak uvidíme, jestli si to do června nerozmyslí.

Po rozhodnutí PA,aby manžel přijel do porodnice jsem jásala...dorazil a byl se mnou po celou dobu porodu...Jen díky němu jsem porod zvládla tak dobře...ani on by si nenechal ujít narození své milované dcerky... Nyní se moc těší na druhý porod,který nás čeká v červnu...Nesouhlasim s tím,že porod je jen ženská záležitost...Copak u toho ti naši miláčci nebyli?? Každá to máme jiné...každopádně zastávám otce u porodu...

no původní plán byl, že bude. bohužel sem musela na císaře a tam být nemohl.

u prvního syna v roce 1992 tam otec byl.u druhého na den přesně před dvěma roky druhý tatínek nebyl.nechtěla jsem a on za to byl rád.nakonec to bylo veliké štěstí, bo porod byl komplikovaný a skoro jsme tam oba zůstali.... takových zážitků chci chlapa ušetřit.

jo, ano byl, vzpomínám hlavně na to, jaké jsem měla řeči coby bezdětná, že ho tam nepotřebuju, že by mi bylo hloupé před ním hekat a podobné nesmysly. Pak jsem byla šťastná, že tam byl. Ne proto, že by mi ulehčil porod samotný, ale proto, že byl při tom, když se naše děti poprvé podívaly na svět a to je moc krásný zážitek a často v životě se vám to nestává. Takže - byl u obou porodů !!!!

Ano byl. Rodila sem sice neplánovaným císařským řezem,ale možnosti to umožnili,aby tam byl se mnou a jsem za to záda, ikdyž mě držel \"jen\" za ruku.

Byl a jsem za to moc ráda a i on je rád že u toho mohl být

Když byl u početí, tak byl i u porodu :-)

ne ,protoze jsme to ani jeden nechteli u cisare a i kdyby byl normalni porod,tak jsme to nechteli...k cemu take..byl pred salem a deti videl hned jak to slo

První otec nechtěl a ani nevím jestli to tenkrát bylo možný. Druhý tatínek sám od sebe chtěl a tak jsem mu v tom ani nebránila. Kdyby nechtěl tak bych i druhý porod zvládla sama. Nechala jsem vše čistě na tatínkovi jak to chce on. Myslím si, že u porodu dost pomohl.

Jasne, ze byl. Uz proto, ze jsem toho vetsinu u obou odrodila doma. Poprve jsme byli v prubehu porodu na obede, v baumaxu, pro kamosky na nadrazi, na grilovacce...U Anicky to bylo rychlejsi, to stihnul jen domaci nahrivaci vanu a uz jsme frceli.Jedine co nestihl, bylo vytlaceni Anicky, segra, ktera mela prijet pro Marusku se flakala.Pro me bylo moc dulezite, ze byl se mnou, asi nejdulezitejsi byl ten odvoz, ten byl vzdycky uz dost na hrane skoro s hlavickou mezi nohama, to bych neuridila, a musela bych volat taxi.U samotne tlacenice mi bylo jedno, zda je nebo neni, u druhe mozna dobre, ze nebyl, byly komplikace, velke krvaceni, zbytecne by mel strach, prisel az k hotovemu. Mne v tu chvili bylo jedno, kdo tam je.

Byl. Původně jsem ho nechtěla, neměl tam být, měla jsem tam kamarádku PA. Přivezl mě, ale nechtěl nakonec odejít. Ke kamarádce a partnerovi přibyla ještě ségra, která měla zrovna směnu na pohotovosti, takže jsem tam měla lidi 3. Taky jsem zastávala názor, že je to ženská záležitost, ale byla jsem ráda, že tam byl, i když jsem ho tam vlastně moc nepotřebovala. Všichni vydrželi celých 20 hodin, u císaře se mnou byla nakonec ta kamarádka PA a držela mě za ruku a pak přinesla Adámka.

Muj partner byl se mnou asi posledni 2 hodiny a jsem za to moc rada. Drzel me, kdyz bylo neco potreba tak to podal, a hlavne jsem ocenila, ze mi pomahal tak, ze mi rikal behem kontrakci at netlacim a ja se tam s nim hadala a vlastne odvedla pozornost jinam A kdyz byl maly pak venku, tak musel zamackavat slzu

Byl tam, zřejmě bude zase. Ne aby mě držel za ruku a konejšil, to nesnáším a nedělal to ani poprvé. Naopak se držel v pozadí, maximálně mi podal čaj. Chci ho tam, kdyby se něco zvrtlo a já potřebovala někoho, kdo by se mě zastal nebo případně na někoho zařval a já toho v té agonii nebyla schopná. U prvního porodu to třeba nebylo, všichni byli super hodní, takže si to krásně užil, malého si hned pochoval, vyfotil, atd., ale příště...kdo ví...takže pro jistotu. Na vztah k dětem to vliv absolutně nemá, dle mého...

Byl u obou a byli jsme rádi oba

Trošku přidám ještě jiný pohled.Muj tatka by býval šel i k porodu,když ted rodila segra.Mu to jako chlapovi strašně chybí.Né z duvodu,že by té babě pomáhal -na to on je strašný sobec,ale aby to pak všude mohl vykládat.Si dělám srandu,že on by se klidně vetřel i k porodu uplně někoho cizího,jen ,aby to viděl.

Chtěl být u porodu a já jsem ho tam taky chtěla.Bylo to pro nás důležité a byla jsem za to moc ráda a on taky.

Tak manžel je ten poslední koho bych u porodu chtěla.Když je mě blbě chci si umírat sama a né ještě řešit kolabujícího manžela.A i kdyby náhodou nekolaboval fakt netuším k čemu by mě tam byl.Nasnáším když na mě někdo při umírání šahá nebo mě utěšuje.Ani manžel naštěstí nijak netouží vidět porod,takže u nás je to v pohodě.A že by měl s potvorákama špatný vztah protože neviděl porod je blbost.Na potvorácích si lpí a oni na něm taky.Jinak chlap u porodu je fenomén dnešní doby,nikdy chlapi u porodu nebyli a ani v přírodě neexistuje samec který by byl přítomen porodu.

Pro mě bylo samozřejmě nejdůležitější, aby se mnou u porodu byl manžel, ale u Míši hrozilo, že se tam nedostane, protože měl pásový opar, nakonec se mu ale rychle hojil, já chvilku přenášela, takže naštěstí porod stihnul. Moc jsem se trápila myšlenkou, že by Miškův příchod na svět prošvihnul. Byla jsem ale domluvená s mamkou, že kdyby nemohl,šla by ona. Pro mě bylo moc důležité mít sebou nějakou oporu.

tak u nás jsme to taky nijak neřešili, já ho tam chtěla a on chtěl jít taky, byl se mnou i na přípravně, protože jsem si tuto fázi protrpěla doma, tak jsme si po klistíru pěkně povídali a pomáhal mi přetrpět kontrakce a pak celou dobu stál u doktorky a koukal na celé dění jak malá vylézá na svět, dr mu řekla, ať mě jde povzbuzovat a já ho poslala zpátky.. takže byl nadšen, že to viděl celé od začátku až do konce :)