Čertovy hlavy

Výlety máme opravdu rádi, ale nemusíme proto vždy jezdit daleko. Schovat se před peklem jsme se rozhodli tak trochu vedle "pekla", a to v Želízech u Čertových hlav na kraji chráněné krajinné oblasti Kokořínsko.

Parkování v boční uličce a orientační cedule

Auto jsme zaparkovali ve vesnici v boční uličce (na velkém vyhrazeném parkovišti nebylo místo) a vydali jsme se k Hlavám po chodníku podél hlavní silnice. Jsou tam cedule, takže se rozhodně neztratíte. Ke skalám vedou dvě cesty, z nichž ani jedna není vhodná pro kočárek. Rozhodli jsme se, že půjdeme jednou cestou tam a druhou zpět.

Příkrá cesta na samotné Čertovy hlavy

Asi po deseti minutách pozvolné chůze jsme na místě a koukáme jako blázen. Cože? To máme vylézt po této příkré, skoro jako pravý úhel působící cestě nahoru? Jiní lidé také stojí a přemýšlí, někdo už je na půli cesty k hlavám. A nejodvážnější jdou (nebo spíš jedou po zadku :-)) dolů. Jedno je dobré – těch malých, úzkých, někde zarostlých cestiček nahoru je hned několik.

První lezu já, zkoumám, co je přede mnou, a táhnu za sebou syna, který leze po čtyřech (ten tip pochytil u psa, pro kterého zřejmě ta cesta na čtyřech byla dost pohodlná :-)). Poslední jde manžel a občas strká syna do zadku, když ten i se mnou sjíždí dolů.

Malé skalní město s nádhernými výhledy do okolí

Konečně jsme nahoře... A stálo to za to. Čertovy hlavy jsou neuvěřitelně obrovské. Je to spíš takové malé skalní město, kde se dá všude prolézt a užívat nádherných výhledů do okolí. Před Hlavami je vedro, ale uvnitř mezi skalami, kde začíná les, je příjemně.

Asi jsem příliš ustrašená maminka, ale to, jak dítě všude prolézalo a zkoumalo každý výstup skalního města, mně přidalo na hlavě pár šedivých vlasů :-). Ještě že tam byl manžel, který se syna snažil ve výšce jistit.

Přímo na Čertově hlavě si syn dal malou svačinu a za půl hodiny jsme vyrazili jinou cestou zpět. Podle modré turistické značky jsme se pohodlně přes les vrátili přímo k místu parkování (kdybychom to věděli předem, tak určitě nelezeme do oblak, ale tam i zpět půjdeme touto lesní cestičkou). V lese to krásně vonělo borovicemi, stezka se mírně svažovala dolů a byla docela krátká.

Závěr výletu v cukrárně v Mšenu

Po tomto trochu náročném výletu jsme se rozhodli zajít si na nějaký ten dortík. Původně jsme mířili do cukrárny U Živných a Měšťáků do Mšena (podle doporučení kamarádky), je to jen 12 km od Želíz. Celá nabídka bohužel byla vyprodaná, ale u sousedního domu jsme zpozorovali frontu dlouhou jako had. U okénka tam totiž prodávali zmrzlinu, v nabídce bylo asi třicet druhů. Po dvaceti minutách stání ve frontě jsem ochutnala nejlepší zmrzlinu v Čechách. Cena kupodivu nebyla kosmická a paní prodavačka dělala fakt dobrou porci.

Podle maminky Inny zpracovala Adéla Skládaná.