JAR: Jak to dopadá, když dáte podíl na moci méně schopným, ale o to více zakomplexovaným jedincům

Propastný rozdíl v prosperitě dříve nejrozvinutější země Afriky pod vedením pracovitých bílých Afričanů a současného stavu v čele s většinovým obyvatelstvem snad vidí celý svět. Ale najdou se tací a je jich poměrně hodně i v tzv. dobrých politických kruzích, kteří se tváří, že se nic neděje. 

A není to pouze rozdíl v prosperitě. Je to hlavně rozdíl v lidském zacházení, který nechává svět naprosto chladným. Že by genocida páchaná na bílých mužích nebyla dnes pro lidskoprávní organizace a neziskovky IN? 

Nebo to snad berou jako přirozenou odplatu za roky apartheidu? Když však i apartheidem dříve „sužovaná“ většina začíná prohlašovat, že se tehdy měla lépe, něco tady nehraje.

JAR v kostce pro mladší ročníky

Apartheid jako státní politika segregace skupin obyvatelstva podle barvy pleti trvala v JAR od roku 1946 do 1994. Zjednodušeně řečeno: Černí nesměli kam bílí a bílí se tam, kde byli černí, nehrnuli. Kriminalita po odstranění segregace vzrůstá natolik, že během počátku 90. let zemře násilnou smrtí více lidí než v předchozích 42 letech, jak shodně uvádějí média. Roku 2016 probleskne tiskem informace, že je v JAR hlášeno přes 50 vražd denně. 2x větší pravděpodobnost být v JAR zavražděným má bílý farmář.

Připomíná mi to nástup nacismu  

JAR se nedaří. Aby její vrcholní představitelé odvrátili nespokojenost původního obyvatelstva, které si naivně myslelo, že jim prosperitu někdo shodí z nebes, vytvářejí zákony, které by znárodnily co nejvíce majetku. Kdo je v těchto zemích majetný? Ten, kdo tvrdě pracuje. A to umí nejlépe jihoafrický farmář.

Půda přináší bohatství pouze, pokud to s ní umíš

Na rozdíl od krádeže majetku Židům a poslání je do plynu, aby bylo svědků co nejméně, to má jeden háček. Největším bohatstvím bílých farmářů je po generace děděná půda. Ta plodí, pokud ji umí člověk obdělávat. A kdo ji umí obdělávat tak, aby přinášela co nejvíce? Onen bílý farmář. On totiž umí dřít, umí organizovat, umí přemýšlet, nežije pouze okamžikem a zábavou, ale umí i plánovat do budoucna. Co tedy získá černý Afričan, když zabije bílého farmáře? Možná ještě úrodu na další 2-4 roky, bílý farmář totiž plánoval a půdu k budoucí úrodě systematicky připravoval. Ale pak? Nezmění se nám úrodná JAR na bídou a hladomory sužovaného souseda po pozemkové reformě v podobě zestátnění půdy bílých kolonialistů? Souseda, který stěží přežívá bez humanitární pomoci? Ano, mluvím o Zimbabwe. Dalším příkladem pak může být Kuba, o které již roky slýchávám 2 paradoxy. Na jedné straně tam údajně zakoření, vyroste a bude plodit klacek zapíchnutý do země, na druhé se tam lidé mají hůře než bílý farmář vysazený v poušti.

Ať je v tom nechají!

Možná si říkáte, proč ještě neodešli, proč tam za takových podmínek farmáři setrvávají? Chápu je. Těžko se loučí se zemí, kde jejich předci našli prosperitu. Těžko se loučí s tím, co tam za ta staletí vybudovali. S prostředkem obživy. Snadněji se odchází s diamanty zapletenými v drdolu. Půdu bohužel z místa na místo v lidských útrobách nepronesete.

I přesto není na co čekat. Situace se v JAR nezlepší, bude naopak kulminovat.

Bílý muž v JAR může udělat jediné. Zpeněžit, co jde, sbalit, co jde, odeslat, co má hodnotu, do nového působiště, a vše nechat pro rabující tzv. bez instrukcí, bez kontinuity. Ne, proto, ať ukáží, co umí. Výsledek již dokážeme odhadnout. Ale pro to nejdůležitější. Záchranu vlastního života, zachování rodu, začátek jinde, kde si jejich pracovitosti budou vážit. A hlavně. Hlavně k otevření očí té mase naivistů, která se nechala zmanipulovat gaunery ve vlastních řadách. K otevření očí té mase z řad světových rádoby politiků.  Tam už se nejedná o naivisty zmanipulované slovy, ale zřejmě něčím hmotnějším. Gaunery, kterým šlo pouze o svůj vlastní prospěch. I když je otázka, zda ta masa pochopí, že na vlastní bídě se podíleli pouze oni sami. Zda je zase nějak nezmanipulují, že za to můžou ONI, ti druzí. Škoda, že neznají ono české přísloví: „Každý strůjcem svého štěstí.“

Každý národ si nese svou genetickou informaci

Čím více sleduji současný svět, nemohu se zbavit přetrvávajícího dojmu, že zatímco některé národy mají svůj genetický profil více nakloněn k tvorbě hodnot, budování, tak jiné si předávají geny destrukce. Jsme jako ty děti na pískovišti. Ti starší, vyspělejší bábovky tvoří a mladší, kteří je ještě tvořit neumí, je s radostí bourají. A tak jako někteří jedinci jakéhokoliv národa se z první bourací fáze nikdy neposunou do té tvůrčí, odehrává se zřejmě stejný proces i na úrovni národů. Jak jinak si vysvětlit, že zástupci některých národů za celou dobu existence lidstva nestanuli na žádném z piedestalů vědeckých objevů, Nobelových cen – nepočítám tu jednu profláklou – apod. Dominují však v seznamech nejrůznějších zabíjecích a ničících akcí. 

Není to jen o inteligenci

A toto není pouze o inteligenci. Je to hlavně o morálních zásadách, které se dědí v každém rodě z generace na generaci. I člověk prostšího ražení, pokud je přejícný, chápe, že z práce a nápadů chytrého bude profitovat i on. Když uvidí na pískovišti uplácanou bábovku, a zjistí, že svou vlastní uplácat nesvede, kupodivu tu cizí nezničí a jeho tvůrce nenakopne do zad. 

Pouze zamindrákovaný jedinec má sklony učinit se nejlepším právě odstraněním těch schopnějších, stejně jako jejich díla.

P.S.: Pokud byste se pokoušeli nazvat autorku článku rasistkou, neuspějete. Autorka článku strávila celý jeden školní rok na koleji na zhruba 9 metrech čtverečních s africkou spolubydlící. Chvílemi i s jejím přítelem. Barvu pleti za celou tu dobu nikdy neřešila, kulturní rozdíly ano. U těch si v určitých chvílích nebyla jistá, zda je zvládne. Nicméně po takto prožitém roce i po letech to pro ni byl rok plný netradičních zážitků, který hodnotí jako skutečné obohacení (není myšleno ironicky :-)). Snad to tak vnímá i moje tehdejší spolubydlící, která se ke mně při letmém setkání po několika letech příjemně hlásila. Mimochodem se jí velmi líbil můj tehdy ještě nemanžel :-). Ale nežárlila jsem na ni.

Dodnes si pamatuji celé jméno své spolubydlící, zemi, ze které pocházela. Také to, že Loko, jak bylo první ze 4 jmen slečny, patřila k mírumilovným skupinám lidí, kteří se věnují přínosným aktivitám pro sebe i ostatní. I ona potvrzuje pravidlo, že svět není o rasách, ale lidech a národech. Někteří a některé jsou schopnější a přejícnější. Jiní a jiné naivnější. Další agresivnější. A mám-li parafrázovat klasika, pak: Nelze státi proti genetice. …a myslím, že ani chcáti ne.

Zdroj obrázku: https://mapasveta.info/afrika/

Zvýšit karmu článku můžete na: https://janamartincova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=674676