Druhý školkový týden Haničky byl ve znamení pohody

Je sice pravda, že občas Hanička po ránu kňourá, ale to není ani tak tím, že by nechtěla do školy, ale tím, že se jí nechce vstávat. Tomu rozumím, protože se mi taky kolikrát chce při zvuku budíku plakat. :))

V pondělí byly děti na procházce sbírat kaštánky. Při zpáteční cestě jsem je pozorovala z okna. Jak slyším pod okny štěbetání, vím, že se dětičky vrací z procházky. Chodí tudy poměrně často. Koťata byla na procházce společně s Ježky. Kubík šel první, Hanička poslední. Když jsem je tak sledovala, přišlo mi, že Hanička je snad ze všech nejmenší. Ono to tak asi bude, protože pokud vím, tak je tam i nejmladší.

Setkání na schodech

V úterý chodím do MŠ učit angličtinu. Je to ve třídě u Koťátek a tak máme domluvu, že děti už budou pryč – speciálně kvůli tomu, abychom se s Hani nepotkaly, jsme s paní ředitelkou posunuly začátek výuky.
Jenže v úterý paní učitelka Jarmilka nějak zapomněla a tak jsme se s Haničkou potkaly na schodech. Bála jsem se, že to bude průšvih. Když mě Hanička uviděla, zavolala „Maminkoooo“, popoběhla ke mě a objala mě. Já jsem jí taky objala a říkám jí, že jdu učit děti anglicky. A očekávala jsem nějakou scénu... Ale Hanička mě překvapila. Řekla mi, že jen chtěla pusinku a že teď jde stejně spinkat a ať jí vyzvednu až se vyspinká. Paní učitelka mi pak říkala, že je Hani ve školce úplně v pohodě a že se i do všeho zapojuje.

Přeci jen pár slziček

Když jsem si pro Haničku přišla ve středu, tak trochu plakala a říkala, že se jí hrozně stýskalo. Paní učitelka mě ale hned ujišťovalo, že pláče až teď. Já jsem měla pocit, že to bylo spíš z únavy než ze stesku, protože byla taková nesvá ještě cestou domů, ale po půl hodince u pohádek už byla v pohodě.

V pátek byly dětičky v divadle

Tentokrát nepřijeli herci za nimi, ale děti se vypravily do divadla. Tak jsem připravila slušnější oblečení, i když sukni nebo šaty jsem v té zimě neriskovala. Haničce se moc nechtělo vstávat a dokonce, i když už byla připravená odejít, odmítla se na mě usmát a tak uvidíte na fotce zakaboněnou Haničku. :)

Do divadla jely všechny děti a dle slov paní učitelky byly naprosto ukázkově vzorné. Celou dobu prý seděly, ani nedutaly a sledovaly děj Perníkové chaloupky. Zážitek z toho měly opravdu veliký. Kubík s Haničkou se celou cestu domů překřikovali a Hanička mi dokonce i zpívala písničky, které v pohádce zazněly.

Rozdíl oproti Kubíkovi

A jak jsou ty naše děti rozdílné je vidět i v tom, jak je Hanička oproti Kubíkovi sdílná. Z něj všechny informace o školce tahám jak z chlupaté deky. Hanička nám vypráví sama od sebe, co dělali, s kým se kamarádí, s kým šla na procházce, co malovali, co měli k obědu.

Několikrát jsem měla možnost ji pozorovat venku v parku, kam se školkou chodí. Je to po cestě k nám domů a tak se tam občas míjíme. Je pravda, že dávám pozor, aby mě Hani neviděla, ale sama tu příležitost využívám a po očku ji sleduji, když kolem procházím. Opravdu si s dětmi krásně hraje, honí se, běhají. Je to radost ji tak vidět.

Zpracovala: Naďa Barochová