Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak zvládli první den v MŠ naši školkáčci?

Požádali jsme maminky z diskuzního klubu, aby nám sepsaly, jak jejich děti zvládly nástup do mateřské školy. Vzhledem k tomu, že příběhy jsou osobní a často emotivní, ponechaly jsme je téměř bez úprav. Všem maminkám moc děkujeme za spolupráci. 

Tobík od Amalie2011

První týden ve školce - Tobík

Musím předem napsat, že jsme měli poctivou přípravu na školku. Pořád jsme si povídali, co se tam dělá a jak to tam vypadá. Z internetu jsem stahovala různé fotky školek, hraček i dětí. Také jsme si pouštěli videa vystoupení. Malovali jsme obrázky toho, co se ve školce dělá a četli knížky o „dětech“, které jdou do školky. Nejoblíbenější byla o medvídkovi. A protože trávíme hodně času venku, potkávali jsme děti ze školky na vycházce. I to nám v přípravě hodně pomohlo, protože Tobík vše viděl.

Dozvěděla jsem se, že MŠ bude otevřená už týden před začátkem školního roku a tak jsem toho využila a jeden den jsem tam s Tobíkem šla. Jeden den jsem tam s ním hodinu zůstala, on si hrál, vybral si značku, nechala si tam papučky a nabyl dojmu, že je to tam strašně super. Hned druhý den chtěl jít zase, tak šel a byl tam sám. Já stála za rohem a vždy, když mě hledal, objevila jsem se a on se „uklidnil“. Cítila jsem, že to bude v pohodě a ve školce se mu bude líbit.

Inzerce

Nastal den D

2.9.2013. Tobík si den předem nachystal batůžek s věcmi a ráno nemohl dospat, pořád skotačil, těšil se. V šatně se s úsměvem se převlékl, obul papučky a nadšeně vběhl do třídy. V tom okamžiku znejistěl, protože tam bylo moc plačících dětí. Otočil se a začal taky plakat, že chce, abych tam byla s ním. Chvíli jsem mu vyprávěla o tom, že jdu do práce a že za chvilinku pro něj přijdu. Strčila jsem ho paní učitelce a utíkala pryč. Venku jsem slyšela ten hrozný jekot všech dětí. Nechala jsem Tobíka ve školce hodinu a půl. Když jsem si pro něj přišla, čekalo mě spokojené a usměvavé dítko, plné dojmů a zážitků.

Inzerce

Každý další den byl Tobík ve školce 2 – 2,5 hodinky. Měli jsme takovou dohodu a já cítila, že to tak pro něj bude lepší. Každý den byl pláč kratší a kratší a v pátek Tobík plakal jen necelou minutku. Stačilo, aby mu paní učitelka ukázala jeho oblíbené hračky a bylo po pláči.

Každý den jsem vyzvedávala spokojené dítko, které se neustále do školky těší, i přesto, že ráno chvíli plakal, aby maminka neodcházela. Doma stále o školce mluvíme a mluvíme i o tom, jak maminka pracovala, když on byl ve školce. Vím, že chápe podstatu, že tam musí být, aby maminka s tátou mohli do práce, ale ranní loučení ještě bez slziček nejde.

Inzerce

Jídlo
Tobík mě docela překvapil.. První dva dny nechtěl s dětmi sedět u stolečku, neb židličky jsou dost blízko u sebe a on se tam necítí bezpečně. Třetí den jsem pro něj přišla a co vidím – Tobík u stolečku s dětmi, papal a dokonce s jednou holčičkou debatoval. Velmi mě potěšilo, když jsem pozorovala, jak rychle se asociuje.

Jelikož je v naší třídě mnoho nováčků, paní učitelka s nimi chodí jen na zahradu, a ne na vycházky. To mi docela vyhovuje, jelikož měl Tobík slíbeno, že ven může jít až bude chtít.. V pátek ráno v šatně s uslzenýma očkama, říkal, že chce s dětmi na písek. Domluvila jsem si tedy vyzvednutí až po venku, ale před obědem. Tobík byl spokojený a nechtěl ani domů.

Inzerce

Takže suma sumárum první tyden za námi a já jsem na něj nesmírně hrdá, s pláčem ještě nějaký ten týden počítám, ale nejsou to žádné hysterické scény, jen lítostivý pláč, který brzo překoná, a pěkně se zapojuje do kolektivu.

V pondělí nás čeká zkouška obědvání ve školce. Tobík už se těší, tak snad nám víkend to těšení nezkazí.

Negativa
Rodiče ostatních dětí. Hlavně jedna maminka, která svému synovi, když plakal, že chce domů, řekla, že kdyby doma nezlobil, nemusí do školky. To Tobíka ranilo a moc mě prosil, že už bude hodný, že už nikdy nebude zlobit. Bylo docela těžké v té chvíli správně zareagovat a neztratit nervy.

První týden ve školce - Tobík

Ale jinak jsme spokojení a jsem hrdá na sebe i na něj a v podstatě i na přítele, který Tobíka také podporuje, aby se do školky těšil.

Tomášek od sweety77

První týden ve školce - Tomášek

Syn Tomášek začal chodit do školky minulý rok. První den proběhl v pohodě, vůbec nebrečel, další den už pěkně řval a ani jsem ho nemohla vecpat do třídy, ale nakonec se zadařilo. Říkala jsem si, aby netrpěl, tak pro něj budu chodit ze začátku po obědě. To mi zpětně přišlo jako veliká chyba. Ale po pořádku.
Asi za 2 hodiny jsem měla telefonát ze školky, že Tomík pořád řve a ať si pro něj přijdu. Tak jsem šla. Další den se to celé opakovalo a mě už docházela trpělivost. Ty učitelky si s ním přece musí poradit, ne? Od toho tam jsou. Taky jsem jim to řekla, že nemám čas pořád čekat u telefonu a chodit si pro něj dřív. Učitelka se na mě moc netvářila, ale telefonáty přestaly. Mluvila jsem o tom s mou tetou, která byla ředitelka mateřské školky a ta mi vynadala, že pro něj chodit nemůžu, že si na to zvykne a že bude řvát pořád.

Pobrekával ještě asi další měsíc a pak už to bylo dobré. Jenže přišla další rána, spaní ve školce. Opět to obrečel. Takže pro všechny Bolky mám dvě rady: když Vám učitelka zavolá, aby jste si přišly pro ubrečené dítě, tak nechodit a dávat dítě hned od začátku i na spinkání, aby nemělo stres dvakrát.

Teď chodí Tomík do školky s radostí, je tam skoro radši než doma, protože má kolem sebe spoustu kamarádů a hraček. Tento týden má ošklivou rýmu, tak jsme doma a pořád mi říká, že neví, proč nemůže do školky, že prý tam taky mají kapesníky.

Nelinka od Akilah

Nelinka nastoupila do školky až ve čtvrtek 5. 9., protože předtím v pátek zvracela a neudržela v sobě ani vodu a musela do nemocnice na kapačku. Bohužel to od ní chytl i David a tak Nelinka musela zůstat v nemocnici sama, musela jsem se starat o Emičku. Nelča zůstala v nemocnici až do neděle, chodila jsem jí navštěvovat a naštěstí to krásně zvládala sama. Je to šikula a tak jsme neměli pochyb o tom,že zvládne i nástup do školky. Těšila se do ní už víc jak rok a konečně nastal ten vytoužený den. Dokonce tam chtěla už i první den spát. Tak jsem jí vzala povlečení a s učitelkou jsem se domluvila, že zavolají kdyby něco. Ale nezavolali a když jsem si šla pro Nelču, byla moooc spokojená. Uběhlo 5 dní ve školce a vše bylo stejné, večer se těšila na ráno, že půjde do školky a odpoledne se jí ani nechtělo domů. 6 den jsme si pro ní přišli a měla modřinu po okem - srazila se s holčičkou cestou na záchod. Další 3dny ve školce se zase nic zvláštního nedělo, až po tom. Večer v posteli mi řekla, že už nechce do školky, že se jí tam nelíbí. Tak jsem se vyptávala, co se stalo, jestli jí tam někdo zlobí. Svěřila se, že jeden chlapeček Kubík je zlobivý. Tak jsme to probrali a ve školce jsme to řekli paní učitelce. Ten den Nelinka poprvé ve školce palakala, ale jen chvíli, tak jsme jí slíbili, že přijdeme už po obědě. Odpoledne už byla zas dobrá, Kubík nezlobil. Dneska taky nezlobil a Nelince se ve školce zas líbí a chce tam i spinkat. Tak snad to vydrží a nějaký Kubík jí nezoškliví školku, to bych opravdu nerada...

Eliška od Lendrunky

Docela s obavami jsem očekávala první zářijový den, kdy kromě našich už velkých školáků vykročí do malé školičky i Eliška. V době nástupu jí bylo skoro na den přesně 33 měsíců. Takže ani ne tři roky. Eliška je ale hodně společenská a těšila se, že zatímco maminka půjde do práce a kluci do velké školy, ona půjde do malé školičky.

Dva dny před nástupem do školky jsem Elišce vyzkoušela už dva měsíce koupené bačkůrky, jak jinak - Eliška z nich přes prázdninové měsíce vyrostla, takže ji tlačily. No nic, poputují ještě fungl nové a voňavé malé Magdalence. Maminka jistě moji nerozvážnost ocení. Takže jsme se vydaly pro nové bačkůrky. Doma jsem ale začala panikařit, co všechno vlastně budeme potřebovat, mamina třetího dítěte si najedou nevěděla rady, naposled jsem vyprovázela děťátko do školky už nějaký ten pátek zpátky, vlastně přesně před deseti lety. Tak jsem se pustila do příprav - náhradní oblečení, kapesníčky, budeme potřebovat také pytlík nebo mají ve školičce skříňku? Nakonec ochotně poradily maminky z Bolu, za to jim velký dík. Uklidnila jsem se, že přece první den zvládneme a potom ještě ostatní dopilujeme.

V den D jsme s Elinkou vstaly jen samy dvě, ostatní členové rodiny už byli pryč. Eliška si dala k snídani jen své oblíbené ranní kakao a hned jsme se oblékly. Potom se ujistila, že půjdeme pěšky, že je to opravdu ta školička u nás. Mateřská škola je hned naproti našemu domu, mohly bychom jít v bačkůrkách už z domu. Přišly jsme do školičky, za oknem nás překvapil kašpárek, uvnitř potom velký obrázek, který zval na divadlo O krtečkovi hned první den, tak to bude prima, protože Eli má krtečka ráda. Druhé příjemné překvapení bylo to, že všechny děti mají v šatně ušité stejné pytlíčky na věci, takže moje obavy byly rázem tatam. Našly jsme s Eliškou její značku, obrázek jablíčka. Naskládaly věci do pytlíčku, nazuly bačkůrky, vzaly hrošíka a vykročily jsme do třídy, kde nás přivítala paní učitelka. Eliška se rozhlédla po třídě a zavítala do dětské kuchyňky, kde si se mnou chtěla hrát. Asi po čtvrt hodině si mě přestala úplně všímat a já jsem tedy odjela do práce. Hned první den zůstávala Eliška na spinkání. Okamžitě po příjezdu do práce jsem volala babičce, že Eliška zvládla ráno zcela bravurně. Babi hlídala Elišku více než rok, kdy jsem chodila na krátký úvazek do práce a teď bohužel stále leží v nemocnici a měla snad větší strach než já i Eliška. Musela jsem ji tedy uklidnit a oznámit jí dobré zprávy. Potom hned volal manžel, který nemohl jít s námi.

Odpoledne jsem šla netrpělivě vyzvednout Elišku, celý den jsem na ni musela myslet. Eliška mi hned běžela do náruče a paní učitelka ji moc chválila. Paní učitelka nám ukázala postýlku, lehátko, kde Eliška odpočívala, také první obrázek ve složce, Eliška vybarvovala Ferdu mravence. Doma Eliška o školičce nevypravovala, ale prohlásila, že půjde zase. Druhý den jsme opět zamířily do školičky, šly jsme opět spolu do třídy, Eliška mi vyplatila peníze z pokladny na benzín a propustila mě do práce, paní učitelka ji vzala za ruku a šly spolu za dětmi. Tento den ji odpoledne vyzvedával tatínek. Když jsem přišla domů z práce, Eliška o školičce nijak nemluvila, vyrazili jsme ven s pejsky na procházku a tam jsem se dozvěděla, že Šimonek měl její pyžamko. To asi nebyla pravda. A taky že si hrála s Amálkou. Ve třídě je celkem 18 dětí, Eliška je nejmladší a jsou tam i děti předškolní. Jedná se o malou, ale velice pěknou vesnickou školičku, ze které, přiznávám se, jsem měla strach a teď poznávám velmi kvalitní zázemí i úžasný a individuální přístup učitelek.

Třetí den ráno mě po probuzení Eliška přesvědčovala, že se těší do školky. Když už byla oblečená, učesaná, naráz otočila, že dnes do školky nejde. Vzaly jsme s sebou pejska a hrošíka, se kterými i spinká a vydaly jsme se těch našich pár kroků do šatny, do třídy už vyžadovala jít tentokrát pouze v náruči. Nenadchnula ji žádná hra ani žádný kamarád a začala plakat, že chce jít s maminkou. Takže jsem ji doslova ze svého "krku" přendala do náruče paní učitelky bez velkého prodlužování, rozloučila se a šla jsem. Nastala krize. Bylo mi hodně smutno, chtělo se mi brečet cestou do práce, pomohlo mi, že jsem vezla starší kluky do školy. Ze školky prý šla zcela spokojená, manžel mi hned volal s tím, že ráno se hned dle paní učitelky uklidnila.

Zbývající dva dny prvního týdne byly hodně podobné. Ráno mě Eliška ujistila s otevřením očiček, že dnes do školky nejde. Po snídani, hygieně a obléknutí, vzala bez řečí pejska a hrošíka a zeptala se, jestli už jdeme do školičky. V šatně se zeptala, jestli bude spinkat, ujistila jsem ji, že spinkat opravdu nemusí, jen chvilku odpočívat. Každý den usne, ale mě se samozřejmostí tvrdí, že jen odpočívala. Večer máme zatím problém s usínáním, je čilá, nechce se jí večer kolem 20. hodiny spinkat. Po ujištění, že může jen odpočívat, mi řekla ahoj a šla sama do třídy. Nechápala jsem, jak je možné, že to tak lehce prošlo. V pátek to bylo stejné. Takže vím, že loučení nesmím nijak prodlužovat a nejlépe do třídy vůbec nechodit. Zatím nám to takto funguje. Ve školičce paní učitelky Elišku chválí, že je šikovná, Eliška přinesla dětem rajčátka, co jsme spolu natrhaly a vypadá spokojeně. Takže jsem spokojená i já. Přeji všem, aby začátek mateřské školy zvládaly podobně pohodově jako my. Hezký podzim.

Lucinka od Rowdynky

První týden ve školce - Lucinka

Lucinka nastoupila do školky později než ostatní děti. Tři roky měla až 22. 9., tak jsem se domluvila s paní ředitelkou, že nastoupí 16.9.

První den probíhal tak, že Lucinka šla s radostí do školky, ale jak měla jít do třídy nastal pláč. Paní učitelka ji vzala do náruče do třídy a já rychle utekla. Když jsem pro ni po obědě přišla byla vysmátá jak sluníčko a vyprávěla, co měli k obědu, kdo plakal a že byli na dvorku na písku.

Další den se už Lucince moc nechtělo. Navíc někdo zalomil klíče od dětských šaten a tak se všechny děti musely převléknout na chodbě. Spousta z nich plakala kvůli tomu, že nemají papučky a Lucinka tím znejistěla o něco víc než první den. Chytla se mě za nohu, ale paní učitelka ji hned vzala, zavřela dveře a bylo po pláči. V ten den jsem pro ni přišla po obědě a Lucinka plakala, že ve školce nechce spinkat. Tak jsme se domluvili s paní učitelkou a Lucinka tenhle týden měla chodit po obědě domů. Když jsem přišla do šatny viděla jsem, že Lucinka má ve své skřínce jinou bundu, čepici i oblečení. No když se převlékaly děti na chodbě, tak paní učitelky si nebyly jisté, co komu patří. A Lucince to očividně nevadilo, že má cizí věci. A ještě mi řekla, že jí paní učitelka půjčila růžovou bundu. Naštěstí ty naše byly na jiné skřínce, tak jsem to vyměnila.

Ve středu už Lucka vůbec nebrečela. Protože pršelo, tak si celý den hráli ve třídě a kreslili mraky. Pokaždé, když se Lucky zeptám, co měli k obědu mi odpoví: "polívku". Pak ji teda připomenu, že měli i omáčku a ona si najednou vzpomene, že k ní byl knedlík. I když včera mi tvrdila, že k omáčce měli housku. No a u nás středou skončil školkový týden, protože Lucinka onemocněla. Má rýmu, bolí jí v krku a hlavně má horečky. Věřím, že příští týden už bude lepší.

Toník od Medox

První týden ve školce - Toník

Toníček nastupoval do školky již po třetí, takže jsme těžcí profíci. Vůbec už jsem neřešila nic organizačního, nedělala jsem si těžkou hlavu s tím, co na sebe a co s sebou. Protože už jsem vše znala z předchozích školek, kde kvůli problémovému chování nemohl Toník pokračovat v docházce. Tuhle školku jsme našli vlastně náhodou na doporučení jedné z bolek. Ve čtvrtek na konci října jsem tam zavolala, v pátek jsme se šli ukázat paní ředitelce, která zhodnotila, že nás přijmou. A první pondělí v září Toníček nastoupil. Byla to skutečná rychlovka.

Toník chodí do MŠ se speciálními třídami. Navštěvuje třídu pro děti s poruchou autistického spektra.
Do školky se moc těšil. Má rád děti a celkově se mu to prostředí líbí. Takže jsme ráno šli s pěkně namotivovaným dítětem. Bohužel, tím že potřebuje speciální třídu pro děti s PAS a takových tříd je v Čechách jako šafránu, musíme ho vozit přes celou Prahu. Cesta trvá hodinu se třemi přestupy. Ta se zatím jeví jako to nejhorší. Ráno je Toníček plný energie a já jsem protivná a odpoledne jsem zase plná energie já a Tonda je na zabití. Ty cesty jsou někdy boje a pekelná ztráta času, ale co naděláme.

První den jsme došli ke školce, Toníček se hned radoval, že mají pěkné hřiště. Šatna se mu taky líbila. Jako značku má hruštičku. Ve třídě nás přivítala moc sympatická paní učitelka. Ve třídě je 6 žáků a 2 paní učitelky + půlka asistenta pedagoga (toho mají rozděleného s druhou speciální třídou). Což je bezva. Je tam klid, žádný mumraj, málo dětí a hodně pedagogů, kteří se dětem můžou věnovat skutečně individuálně. Proto i Toníčkovo chování je méně problémové, než by bylo mezi 20ti dětmi. Na zdi u vchodu mají děti takové lišty. Každý má svou označenou fotografii. Na ní jsou cedulky s činnostmi, které budou celý den vykonávat. Dítě přijde, odtrhne cedulku volná hra a nalepí ji na místo, kam se lepí cedulky. A v té chvíli mu to v mozku přecvakne a máma nemáma na cedulce je volná hra, tak si jde volně hrát. :-) Díky tomuhle systému jsem tam nezažila jedinou uplakanou scénu při odchodu maminky. I Toníka jsem odvedla do třídy, paní učitelka mu vysvětlila cedulkový systém (zná už ale z domova) a bylo to....Až jsem byla překvapená, jak lehce to šlo.

První den tam zůstal do oběda. Já byla připravená na telefonu a trnula jsem, že zavolají, ať si pro něj přijdu, že jsou problémy....Žádné nebyly a tak jsem si ho vyzvedla, jak bylo domluveno. Paní učitelka ho moc chválila, jak je šikovný a jaký je to miláček, krásně papal a vše ukázkové. Udělalo mi to šílenou radost.

Toníčkovi se tam taky moc líbilo. Zatím se mu tam líbí pořád a do školky chodí rád. Nechávám ho tam teď už i na spinkání a vyzvedávám si ho v 16 hod. Někdy spí a někdy ne, ale to nevadí počítají tam s tím.
Co mě ještě těší, že se mu tam líbí ty malé záchůdky a paní učitelky se rozhodly, že ho na tom podkladě odplenkují. Sice zatím nosím domů tašku plnou počůraných slípků a tepláčků, ale všichni doufáme v úspěch. Prý je ten malý záchůdek pro něj velkou motivací a když se náhodou zadaří, dostane vždy od paní učitelky bonbon. Mně doma potom hlásí, kolik bonbonů dostal.

Chodí tam na hiporehabilitaci (jízda na koních), mají to každý týden a je z nich nadšený. Vůbec se nebál na koně vylézt a strašně nadšeně na něm jel. Každý den mi povídá, jak jeli na konících a jak on jel na hovínkovém a kamarád na sněhuláčkovém. Ve skutečnosti to celé bylo jinak, ale to nevadí, hlavně že je radost.

Potom budou mít ještě canisterapii a budou chodit plavat, ale to až od října, tak jsem na to zvědavá..
Náš dojem ze školky je zatím skvělý. Bezvadné paní učitelky co to s dětmi umí, krásné prostředí a profesionální přístup.

Karolínka od veverky77

První týden ve školce - Karkulka

S Karolínkou jsme si o školce povídali už několik měsíců před nástupem. Také jsme někdy po druhém roce pár týdnů chodili do klubíku maminek s dětmi v jedné mateřské školce, kam jsme se pak i hlásili, ale po těch pár týdnech klubík bohužel zrušili pro malý zájem. To nás obě mrzelo, protože se tam Karolínce líbilo. A mně taky, protože tam na mě dýchala doba mého dětství. Hračky, knížky, stavebnice ještě z dob, kdy jsem do školky chodila já a které už se dneska ani nevyrábějí. Klavír, posvátná věc, kterou jsem milovala už od školky a byla jsem přešťastná, když jsem si na něj mohla aspoň maličko brnknout s dovolením paní učitelky. Ale to jsem dost odbočila.

V květnu jsme podali přihlášky do 4 školek v Opavě a do všech jsme se šli podívat v jejich Dny otevřených dveří. Karolínce se všude líbilo. Do jedné jsme se hlásili společně s jejím nejlepším kamarádem. Právě do té, kam jsme předtím chodili do zmíněného klubíku. Školka je sice nejdál od našeho domu, ale byla jsem ochotná to nějak udělat, jen aby mohli být spolu. Bohužel se do ní ani jeden nedostal. Kamarádce se pak podařilo malého dodatečně přihlásit do stejné školky, kam se dostala i Karolínka. Z toho jsme měli všichni velkou radost, protože jsme byli přesvědčení, že když tam budou spolu, zvládnou ten začátek mnohem líp. Nakonec to však dopadlo úplně jinak. Uvolnilo se místo ve školce, kterou má kamarádka blíž a malý nakonec nastoupil tam.

Z prvních dnů ve školce jsem měla velký strach. Karolínka má sice děti hodně ráda, venku je vyloženě vyhledává, ale přece jen…Tři roky doma se mnou v „bezpečí“ a teď taková změna…Ale Karolínka překvapila. Když jsem ji ráno probudila, zeptala se, jestli jdeme do školky. Řekla jsem, že ano a ona se ujistila „Dneska? Huráááááá“. Tak jsme se společně nasnídali (já teda ne, měla jsem žaludek sevřený) a i s tatínkem jsme se vydali do školky. Rozhodl se sám, že půjde ten první den s námi. Chtěl nás tam jen doprovodit a běžet do práce a já jsem měla v plánu tam s Karolínkou nějakou dobu být. Měla jsem za to, že tam budeme třeba jen hodinku, dvě a pak půjdeme domů, ale nakonec to dopadlo tak, že když Michal odcházel do práce a já se jí zeptala, jestli mám zůstat nebo jít s tátou, tak nás poslala domů oba.
Domluvila jsem se s učitelkou, že pro ni přijdu po obědě a kdyby moc plakala, ať mi zavolá. Venku před školkou jsem trochu zaslzela, i když Karolínka vůbec neplakala, ale nějak mě to dojalo. Po obědě už jsem byla nastartovaná v šatničce a Karolínka se mi vrhla do náruče. Veselá, ale taky trochu naměkko. Dlouho jsme se objímaly a pusinkovaly.

Druhý den ráno mě ukecávala, že nechce jít do školky, ale smutná nebyla. Sice mi pak říkala, že během dne trošku plakala (to prý i ten první den), ale jinak v pohodě.

Zlom nastal až třetí den. Plakala už ráno, že nechce do školky. Snažila jsem se ji navnadit, rozveselit a cestou to celkem šlo. Zavedla jsem ji do třídy a tam chvilku řešila s učitelkou složenky a Karolínka prohlásila, že nebude plakat. Sama pak šla za učitelkou, když jsem tam vyplňovala přihlášku na obědy. Ale pak zase přišla, držela mě za ruku a už začala plakat. Domluvily jsme se s učitelkou, že mi ji odebere. Za dveřmi jsem slyšela, jak pláče, že chce mámu a i když mi to trhalo srdce, říkala jsem si, že to bude dobrý. A za chvilku bylo opravdu ticho. Jenže když jsem si pak pro ni přišla, tak mi učitelka říkala, že plakala. Ne celou dobu, ale docela často. Ve středu a ve čtvrtek jsem ji nechala doma, měla rýmu.

Příští pondělí pak zase ráno, že nechce jít, ale neplakala a cestou se mi krásně dařilo ji rozveselit. Ve třídě už začala plakat, tak zase nás učitelka po dohodě se mnou rozdělila. Doufala jsem, že pak bude líp. Jenže když jsem si pro ni po obědě přišla, tak mi otevřela druhá učitelka a zatvářila se tak, že jsem se lekla a hned se ptala, jestli se něco stalo. A ona, že Karkulka od chvíle, co byli na písku, pořád hodně plakala, nechtěla se ani pomazlit, pak ani jíst oběd. Bylo mi to líto, ale ještě víc mě rozhodilo, že to říkala tak, jako by jí to měla za zlé. A ještě zdůraznila, že byla JEDINÁ, kdo plakal. Mně už od začátku vadilo, že ty učitelky málo komunikují a nesnaží se děti, které jsou třeba smutné, zabavit. Nejdřív jsem si říkala, že je to třeba jen tím, že je začátek roku a trochu chaos, než se všichni seznámí, ale pak jsem se bavila s jednou maminkou na Facebooku a měla z nich úplně stejný pocit. Ony nejsou zlé, ale jako by jim chyběla empatie, snaha děti zaujmout. Vzhledem k tomu, že jsem měla srovnání s přístupem dvou úžasných učitelek z jiné školky, do které jsme se hlásili, ale nedostali se, byla jsem z toho dost špatná. Během týdne jsem napsala paní ředitelce té školky, jestli se jim náhodou neuvolnilo místo a ona mi nabídla místo v jejich přidružené školce kousek od Opavy. To jsem zatím odmítla s tím, že pokud by se to v „naší“ školce nezlepšilo, ozvu se a raději zvolím dojíždění.

V úterý to pak probíhalo podobně, ve středu a ve čtvrtek jsem se učitelky zeptala, jestli bych tam s Karolínkou chvíli mohla být, než se uklidní a ona souhlasila. Tak jsem tam asi půl hodinky pobyla, povídala si i s ostatními dětmi a i když pak Karolínka při mém odchodu plakala, bylo to o něco lepší. Ve středu si pro ni šel Michal a prý byla úplně v pohodě. Ve čtvrtek zase dost plakala a navíc mi ráno učitelka řekla, že už tam s ní další dny být nemůžu, že je to pak ostatním dětem líto a navíc to ředitelka nerada vidí.
V pátek jsem Karolínce vysvětlila, že s ní už do třídy nemůžu, že se pomazlíme a rozloučíme v šatně. Byla moc smutná, ale zvládla to. Doma trochu plakala, cestou pak celkem v pohodě a zase trošku začala plakat, když jsem jí řekla, ať jde za paní učitelkou. Ale šla statečně, i když se slzičkami v očích. Když jsem si pro ni přišla, tak mi učitelka, aniž bych se tentokrát ptala, říkala, že zase plakala celou tu dobu od chvíle, kdy jsem ji přivedla. Já jsem Karkulku slyšela už za dveřmi, jak u toho oběda poplakává, ale když přiběhla, tak nevypadala, že by plakala čtyři hodiny v kuse. Pak se učitelka ještě vrátila a sdělila mi, že Karolínka prý vyžaduje krmení. Na to jsem jí odpověděla, že doma jí sama a že asi nechce jíst, protože je smutná. Doma mi pak Karolínka říkala, že neplakala celou dobu, jen chvilku, tak jsem z toho byla dost rozhozená, protože jsem nevěděla, komu mám tedy věřit. Navíc jsem měla možnost ve čtvrtek slyšet v šatně, jak se učitelky baví při obědě s dětmi a vůbec se mi to nelíbilo. Ne že by po nich křičely, ale přišly mi poněkud ostřejší na tak malé děti.

Celý víkend mi z toho nebylo moc dobře a byla jsem nervózní, co bude dál. Ale kdykoliv jsem se Karolínky zeptala, jaké jsou paní učitelky, tak vždycky řekla, že jsou hodné a že jiné by nechtěla (to když jsem sondovala, jestli by bylo lepší školku změnit). V pondělí ráno pak klasický pláč, že do školky jít nechce, ale zvládly jsme to a když jsem si pro ni přišla, tak jediný problém byl, že zase chtěla krmit a u oběda brečela, jinak byla v pohodě. V úterý a středu neplakala vůbec a ještě ji paní učitelka pochválila, že snědla celý oběd. Nevím, jestli je to tím, že teď tam ráno bývá ta druhá učitelka, která se zdá hodnější nebo je to tím, že si pomalu zvyká, ale mám velkou radost. Nechci to zakřiknout, je mi jasné, že některé dny budou horší, jiné lepší, ale důležité je, že to jde. A vy, které jste to dočetly až sem, máte můj obdiv.

Adrianka od Gastrici

První týden ve školce - Adrianka

Adriance byly v den nástupu do školky přesně 2 roky a 3 měsíce. Takže je to takové mláďátko malé, nezkušené. Vybrali jsme soukromou školku, kde dvouleté dítě bez problémů vzali. Neměli jsme vlastně jinou možnost, do státní by nám ji nevzali z jednoho prostého důvodu – nemá v místě trvalý pobyt. Ten věk už by byla jen perlička.

No, ale jak tedy probíhal první den/týden? Protože dcera šla do školky vlastně ze dne na den, nebylo moc času nad věcmi přemýšlet. Původně bylo v plánu, že půjde, jako ostatní děti, poprvé až v září, ale okolnosti tomu chtěly jinak a Adrianka musela nastoupit už v druhé půlce srpna. Nakonec to pro ni ale bylo jenom dobře, protože o prázdninách chodí do školky méně dětí, takže měla více prostoru a času si na celý systém zvyknout.

První týden ve školce - Adrianka

Jak jsem si myslela, že moje dítě je ultraspolečenské a zvyklé na cizí lidi a děti, tak jsem se zmýlila. První den jsem byla s paní učitelkou domluvená, že s Adriankou zůstanu dvě hodiny ve školce a pak odejdu a přijdu si pro ni hned po obědě (takže Áda stráví ve školce jen 3 hodiny). Ze školky jsem musela utéct, protože dcera mne nechtěla pustit. Už když jsem tam s ní trávila tu první hodinu, věděla jsem, že bude problém hlavně v komunikaci. Adriana není zvyklá, že se jí někdo ptá na názor (:-D), protože doma víme, že když se jí někdo zeptá otázkou: „Adrianko, chceš…?“ nebo „Adrianko, půjdeš?“, odpoví automaticky NE. Takže my se už neptáme, ale oznamujeme. Jenže ve školce razí Respektující výchovu, tudíž všechno dlouze (a podle mě možná zbytečně) „okecávají“, v čemž se mé nebohé takřka nemluvící dítě ztrácí. Prostě nechápe větu „Tak, a teď až všechno uklidíme a oblékneme se, počkáme na ostatní děti a půjdeme ven na písek a budeme si hrát.“ Ona slyší jen to poslední vyřčené slovo, což je v tomto případě „hrát“ a už ji nezajímá, že musí nejdřív něco uklidit, obléct se a teprve potom se někam půjde. : D Takže z tohoto zezačátku plynuly všechny tamní konflikty.

První den jsem dceru tedy po dvou hodinách opustila a modlila se, abych, až si pro ni zase přijdu, nedostala vynadáno, jakého mám rozmazleného spratka, a že toto teda ne a „maminko, vemte si ji a najděte jí psychiatra“ :D Tipovala jsem několik problémů, které by mohly nastat:

Dítě se počůrá (přestože již bez nehod zvládá nočník)
Dítě se s někým popere
Dítě nebude chtít jít venku za ruku
Dítě nebude spolupracovat při hrách
Dítě nebude jíst
Dítě bude jíst, ale jídlo některého ze sousedících dětí

Zjistila jsem, že:
Dítě se počůralo
Dítě se popralo s jiným dítětem o židličku
Dítě nechtělo jít na procházce za ruku
Dítě kupodivu jedlo a jedlo svoje jídlo (hurááá, aspoň jedna vlaštovka…)

Když jsem si pro ni po obědě šla, už od křižovatky (asi 150m) jsem slyšela ječák. To bylo první špatné znamení. Poznala jsem ji. Řvala. Otevřela jsem dveře, vešla do chodby, pak dále do šatničky a do jídelny, kde jsem spatřila Adrianku sedící na klíně paní učitelky. V momentě, kdy mě Áda uviděla, začala šíleně zoufale brečet „maminkaaaa, maminkaaaa, póoooď, deme, maminkaaa, botičky, deme“ :D Pověsila se mi kolem krku a nemohla jsem ji ani položit na zem, držela se jako klíště. Od učitelek/tet jsem dostala pytlíček s počůraným oblečením, pár vět ohledně chování a „Adrianko, přijdeš za námi zase zítra?“ (Neeeeee, nechciiii) :D

Jen co jsme vyšli před školku, už jsem měla zpátky svoji usměvavou holčičku, skákala po trávě a o školce nechtěla celý zbytek dne ani slyšet. Asi nemusím říkat, jak příští ráno probíhalo buzení.
No, dále to zkrátím. Druhý den byla situace o to horší, že Aduška ve školce už i spala. Takže od učitelek jsem se odpoledne dozvěděla, že „dneska ještě horší, než včera“, jen s tím rozdílem, že už aspoň udržela moč a řekla si o nočník.

Měla jsem z toho hrozné deprese a výčitky svědomí, manželovi jsem brečela, že s ní radši budu ještě rok zadarmo doma, než abych ji takhle trápila… No ale…

Třetí den se to pomaličku začalo lámat, sice moje odchody ze školky byly stále tajné, bez loučení, ale Adrianka si začala zvykat na děti i na paní učitelky a začala prý v některých věcech více spolupracovat. V pátek jsem dokonce dostala pusinku a „čau“ a ten den si ji všichni pochvalovali úplně nejvíc.
Teď už je ve školce přesně měsíc, krásně si zvykla, ráno vstává natěšená, že jdeme do školky, dá si svoje ranní „kafiko“ (kakao), uděláme „culíky“ a jdeme na autobus. V autobuse se cítí jako královna, jako velká holka, co už není v kočárku a nemusí se ani nechat nosit, chce se koukat z okna a učíme se pouštět sednout staré paní, nemocné lidi a maminky s miminkama v bříšku. Dneska už dopředu volá, když vidí starého pána: „Dědeček, hačnout“ Ve školce předávka probíhá asi následovně: Zazvoníme na tety, které nám otevřou, a zároveň s nimi se přiběhne minimálně pět dětí podívat, kdo to přišel. Adrianka už má ve školce kamarádku Isabelku, která si pro ni takhle ráno vždycky chodí, počká na ni, než se Áda vyzuje a vysvleče, pak ji vezme za ruku a utíkají si hrát. Jednou jsem se Isabelky zeptala, když stála vedle mě beze slova: „Ty zase čekáš na Adrianku?“ a ona řekla: „Ano, čekám, protože my jsme kamarádky už dlouho.“ :D Isabelka je asi o rok starší, takže opravdu už hezky mluví. Myslím, že hlavně díky ní se párkrát stalo, že mi Adrianka i tu pusu na rozloučenou zapomněla dát.

První týden ve školce - Adrianka

Tento týden je bohužel Adrianka nemocná (tedy i já), takže do školky nechodí, ale každé ráno se probudí s radostným zvoláním „do školky, do školky“… Tak doufám, že až v pondělí do školky opět nastoupí, bude vše pokračovat tak, jak to skončilo a nebudeme muset řešit zvykání č.2.

Inzerce

ŘÍKAČKY PRO CHYTRÉ HLAVIČKY

představení knihy pro děti

Interaktivní set Říkačky pro chytré hlavičky formátu A5 obsahuje 3 části: Hlavní kniha Říkačky – říkanky pro děti (pohybové říkanky, malovací, naučné, o světě kolem nás,..), Kreslení dle předlohy - doplňovačky pro děti, Pexesové karty – 3 sady karet - 12 listů (obrázkové, písmenkové, prázdné pexeso). Říkanky s praktickou kroužkovou vazbou posunou Vaše dítě dále! O zdraví, bezpečnosti a světě kolem nás s cvičením a kreslením.

Ucelená řada vzdělávacích knížek Babyonline pro děti 0-7 let s videi.

Po dětské literatuře jsme se zaměřili na 2 důležitá období v životě ženy: těhotenství – kniha Zdravé těhotenství a po 40 – kniha Žena po 40 – sebevědomá a v kondici.

www.prochytrehlavicky.cz

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

První týden ve školce - diskuze

  • Je to boží, jak jsou ty děti už veliké. Teď už neřešíme sunary a prdíky, ale velké samostatné děti a jejich problémy :)
    Gastrica   | 30.09.2013 19:26:48
    Reagovat | URL příspěvku
  • Taky jsem se dojala    Jsem ráda,že to ty naše děti nakonec zvládají a těší mě,že většinou mají hodné paní učitelky.Obzvlášť u Toníka je super,že jste,Baruš,našli takovou bezvadnou školku,i když to dojíždění musí být vopruz.A Jaruš - ta tvoje Adrianka je čím dál krásnější  Jinak taky přeji všem dětem,ať jsou ve školce spokojené 
    veverka77   | 25.09.2013 09:12:42 | Reakcí: 3, poslední: 30.09.2013 19:31:09
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děkuji, vždyť ta tvoje princezna je taky čímdál úžasnější :) ale to jsou vůbec asi všechny děti, neznám jediné, které by "stářím" škaredělo :D

      Gastrica   | 30.09.2013 19:25:49
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Já znám.Sebe    Jako dítě jsem byla docela roztomilá,ale čím starší...      A děkuju 
        veverka77   | 30.09.2013 19:28:39
        Reagovat | URL příspěvku
        • \
          RE:
          no, dobře, ale to se pak ve "stáří" otočí u všech.. :D Já jsem taky čímdál škaredší, ale to až od nějakého 17. roku :DD (což už se nepočítá do dětí)
          Gastrica   | 30.09.2013 19:31:09
          Reagovat | URL příspěvku
  • Některé příběhy mi vehnaly až slzy do očí. Moc držím dětičkám palce, aby se jim ve školce líbilo, našly si ve školce kamarády a byly spokojené.  
    nadule1   | 24.09.2013 16:51:46
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×