Montessori školka

V našem seriálu se Vám snažíme přiblížit různé možnosti vzdělávání dětí. Tentokrát jsme požádali Janney, maminku Violky, zda by nám mohla popsat, jak funguje montessori školka, proč se pro ni rozhodli a co se jim na ní líbí. Violka chodí do školky v USA, kde se svými rodiči žije. 

Co je vzdělávací metoda Montessori?

Filozofie Dr. Marie Montessori je založena na přesvědčení, že děti mají samy o sobě touhu a motivaci stát se samostatnými a nezávislými.

Vede je také k tomu, aby byly citlivé, starostlivé a laskavé k ostatním.

Myslím, že je vhodné začít jejich vlastní filozofií, kterou prezentují na svých stránkách.

Věříme, že všechny děti se rodí s touhou a motivací se rozvíjet samy. Děti se nejlépe učí s pomocí své vlastní fyzické aktivity a smyslů, pokud je jim dána svoboda objevovat, zkoumat a tvořit v prostředí obohaceném o podpůrné vedení, které je založeno na pozorování zájmů a potřeb dítěte.
Věříme, že každé dítě je jedinečně vzácné, s úžasným potenciálem.
Věříme, že učení se musí zaměřit na individuální povahu a charisma, a proto vzdělávací zkušenost se musí lišit v druhu a stupni obtížnosti, aby tak jedinečný potencionál každého studenta byl rozvíjen a zkoušen.

Vzdělání montessori je také nazýváno jako mírumilovné. Autorkou "Montessori vzdělávací metody" je Maria Montessori a začala jej praktikovat před více jak 100 lety
Teorie Marie Montessori zahrnuje předpoklad, kterým je fakt, že děti musí být respektovány jako nezávislé na dospělých a jako individuality, které se odlišují jedna od druhé.

Základními nástroji a lekcemi v systému montessori jsou milost a zdvořilost.
Vzhledem k tomu, že úkoly cvičící milost a zdvořilost nelze najít ve třídě ani v učebnicích ani na poličce s úkoly, je především na učiteli, aby tyto nehmatatelné lekce dětem představoval a vštěpoval.

Co se děti například učí:

- jak se tiše pohybovat po třídě
- jak si říci o pomoc učiteli nebo kamarádovi
- jak zdvořile pozorovat někoho jiného pracujícího na úkolu
- jak někomu říci, že chci být sám
- jak a kdy se omluvit
- jak poprosit o obejmutí
- jak si uklidit po svačině
- co dělat, když mám opravdový vztek

Naše školka

Naše školka funguje už přes 12 let a její majitelkou je původem Němka.
Má 2 oddělené třídy a působí skromným až domáckým prostředím. V každé třídě jsou děti věkově namíchané a je jim od 3 do 6 let.
Ve Violčině třídě je 26 dětí, kterým se věnují 2 učitelky.

Jedním z důležitých aspektů tohoto věkového mixu je to, že se děti učí i od sebe navzájem, starší pomáhají mladším a samy se tak zdokonalují ve svých dovednostech.
Ve třídě není tabule ani lavice směřované k učiteli. Uprostřed místnosti je několik stolečků s židličkami, podél stěn pak police s různými pomůckami, každá z nichž slouží ke zdokonalování v jiné oblasti.
Oblastí je v osnovách školky několik - praktický život, smysly, jazyk, matematika. Dalšími oblastmi je výtvarná činnost, zeměpis, dějepis, přírodopis a hudba.
Děti pracují na lekcích ve všech oblastech, tak rychle nebo pomalu jak potřebují a přesunou se na další, když se v daném úkolu/lekci zdokonalí.

Co je záměrem tohoto systému?

Záměrem je, aby si v učení vypěstovaly samostatnost, sebevědomí a aby se naučily se soustředit. Veškeré úkoly jsou takové, aby si děti mohly co nejvíce věcí osahat a aby využily při poznávání své smysly. V oblasti "smysly" například se zavázanýma očima čuchají k různému koření či bilinkám a učí se uhádnout, co to je nebo pouze po hmatu rozeznávají velikost kuliček.

V zeměpisu například zapichují malé vlaječky států na příslušná místa v mapě nebo stejně tak staví malá zvířátka na správný kontinent na mapě, kde se nacházejí.
Mnoho úkolů využívá takzvaný "sebeopravný systém". Děti se snaží správně vyřešit zadání úkolu a když jsou hotové, samy si to zkontrolují na kartičkách, kde je ukázáno, jak to má správně být.

Tak se můžou vrátit a dle nápovědy samy sebe opravit. Nepotřebují tak "známkování" nebo opravu učitelky,ale samy zjišťují a opravují co udělaly špatně a tak se samy sobě stávají lektory bez pocitu ponížení.

Kromě stolečků a polic je ve třídě také malířský stojan, koberec, kde se v kroužku učí písničky a říkanky a samozřejmě také dřez, úklidový koutek s hadry a smetáčkem a místo na svačinu.

Děti mají stoleček, kde je džbán s vodou a každé dítě se může samo rozhodnout, že se chce napít či si dát malou svačinku, přinese si ze své poličky kelímek, nalije si vodu,
vyndá si pár crackerů a pak vše po sobě zase uklidí. Ve třídě mají také pár zvířátek, o která se děti starají. Jsou to v podstatě 3 akvária - šneci, rybičky a želva.
Také se střídají v zalévání kytek a když si vyberou úkol "krájení jídla" tak pak nakrájené kousky mrkve nebo jablka nabízejí ostatním spolužákům.

Líbí se mi výraz, že v této školce si děti nehrají, ale pracují. A je to opravdu tak a svou "práci" berou vážně.

Jak jsem se o školce dozvěděla a co mě zaujalo

O školce jsem se dozvěděla přes mojí českou kamarádku Dášu, jejíž syn do školky chodil prvním rokem. Pěla na školku chválu a doporučila mi, ať se zkusíme do školky dostat.
Vzhledem k tomu, že je školka hodně malá, měla poměrně dlouhý čekací list, ale já jsem se rozhodla to zkusit.
Musím podotknout, že tady v USA neexistují do 5 let dítěte žádné státní školky. Je vyžadován pouze jeden rok školky před nástupem do první třídy a dítě musí být starší 5 let.
To je pak nabízena státní školka bezplatná na 3 hodiny denně. Když tedy člověk chce, aby se dítko už ve 3 nebo 4 letech začalo něco učit a zvykalo si na kolektiv dětí, musí zvolit školku soukromou. Většina z nich je ale provozována místními kostely 2-3 dny týdně a děti se tam dost vehementně učí náboženství, což jsme nechtěli.

Co mě v montessori školce na první pohled zaujalo?

Když jsem se přišla do této montessori školky podívat, zaujalo mě hned několik věcí. Především to byl ten klid, ticho, ale zároveň činorodý šum. Většina nástrojů (neříkají jim hračky) byla z přírodních materiálů a neuvěřitelně různorodá.
Děti si po práci s barvami samy chodily mýt ruce a uklidily si po sobě pracovní desku. Vše bylo uklizené v otevřených policích a děti vše vracely na své místo, než si vzaly další "práci".
Třídy působily domácky, klidně a pozitivně. Zde v přebarevné Americe plné plastových hraček všeho druhu a hlasitých lidí, to bylo jako oáza klidu a nostalgicky mi to připomnělo Evropu a časy, kdy jsem sama byla malá.
Ihned jsem si moc přála, aby tam Violka mohla nastoupit i když přiznám, že jsem měla obavy aby tam se svojí divokostí nevlítla a nevyházela všechno z polic.
Jeden z důležitých bodů montessori filozofie je dětem představovat různorodost, neuzavírat je v bublině, ale naopak oslavovat jedinečnost každého a každé kultury ve světě. Není tak divu, že ve třídě je zastoupeno mnoho národností a alespoň polovina dětí je bilingvní/dvoujazyčná.
Myslím, že tentokrát nám byl Violky evropský původ k dobru a do školky jsme se nakonec dostali.
Já jsem doteď příjemně překvapená, že Violku ani nenapadlo se ve třídě chovat divoce, ale hranice automaticky a přirozeně respektovala.

Denní program

Školka funguje pro tří a čtyřleté děti od úterý do pátku na 3 hodiny, a to od 9 do 12 hodin.
Děti starší 5 let jsou takzvanými "celodenními studenty" a zůstávají od pondělí do pátku od 9 do 3 hodin odpoledne.

Ráno přivedeme děti do předsíně/šatny, kde si sundají bundy a pověsí je na ramínko. Od začátku nás vyzývají, abychom je to nechali dělat samotné a zároveň se naučí si bundu sami zapnout, což urychlí pozdější odchod na zahradu. Boty si děti nesundávají a nijak se nepřevlíkají.
Pokud by se něco přihodilo, mají ve školce erární vyprané oblečení, které dětem můžou půjčit. Violka tak první rok párkrát vyfasovala kalhotky a tepláčky, když nestihla odejít včas na záchod.
Mají každý svou poličku, kde mají kelímek na pití, hřeben a pár dalších věciček.
Paní učitelky ve třídě jdou pozdravit potřesením ruky. Nějaký přesný program není. Tato školka je o tom, že si děti samy můžou vybrat na čem budou pracovat. Takže každé dítě se nadšeně vrhne k úkolu, přenese si ho na stoleček nebo na zem a pracuje na něm. Pokud si úkol bere poprvé, musí poprosit učitelku o vysvětlení, jak se s úkolem správně pracuje, jaký je postup a předpokládaný cíl činnosti.
Kdykoli může poprosit o pomoc jak učitelku tak staršího kamaráda. Když je s úkolem hotový, musí jej dát nazpět přesně v takovém stavu jako byl, když si jej bral a také na stejné místo, kam patří.

Někdy je potřeba čekat až je jiný spolužák hotový, protože každý úkol je ve třídě jen jednou, aby se děti naučily čekat až budou na řadě. Také jsou některé děti takové, že zezačátku jen chodí a pozorují, co dělají ostatní děti. I to je v pořádku a učitelka je nijak nevyrušuje. Každý se učí jinak. Některé děti si radši vyberou práci, která se dělá ve dvojicích, jiné si zase radši pracují na něčem samostatně v koutku.

Zhruba po hodině a půl mají v podstatě přestávku, kdy jdou všichni ven na zahradu. Tam je jim také dána volnost ve volbě hry. Je tam hřiště, pískoviště, míče, kola a koloběžky. Venku jsou spolu obě 2 třídy pohromadě. Dášina mladší dcera Kristýnka je v té druhé třídě a s Violkou jsou dobré kamarádky a tak si spolu vyhrají alespoň venku.

Pak mají takzvaný "kroužek" uvnitř, kdy mají sedět v klidu a poslouchat, co jim učitelka říká nebo čte. Pak spolu zpívají či se učí říkanky a písničky.

Ve 12 hodin si děti vyzvedáváme. Oblíknou se do bundy, čepic a podobně a my je už vyzvedáváme venku na parkovišti u branky na zahradu.
Učitelka je pouští po jednom. Podívá se, čí je tam rodič a potřesením ruky se s dítětem rozloučí. Je v podstatě zakázáno při vyzvedávání dítěte telefonovat. Přejí si abychom jim věnovali plnou pozornost, když je přebíráme.

Každý čtvrtek dostanou s sebou domů velkou žlutou obálku, kde je zpráva od učitelek či upozornění na nadcházející akci. Také posílají s dětmi domů jejich výtvarné počiny.

Každý pátek neseme obálku zpátky s podpisem k příslušnému týdnu na vrchu obálky, aby bylo vidět, že jsme si ten týden přečetli a prohlídli obsah.
Každý pátek také mají tzv. Sound of the week - zvuk týdne, kdy se zaměřují na jedno písmenko a jeho zvuk. Dítě má přinést 1 předmět, který na dané písmenko začíná a v kroužku ho pak představí učitelkám a spolužákům. Tohle je velmi oblíbená záležitost.
Mladší děti nemají ve školce oběd. Děti, které zůstávají celý den oběd mají, ale je to jídlo, které si přinesou z domova v malých obědových krabičkách.Učitelky pak ohřejí jídlo v mikrovlnce pokud je potřeba, ale hodně amerických dětí nejí teplý oběd, ale mají sendviče a pod.

Co děti potřebují ve školce?

Do školky s sebou děti nic nepotřebují, jen jsme na začátku roku přinesli kelímek na vodu, hřeben a jednu krabičku papírových kapesníků.
Oblečení ale musí být vybráno tak, aby jim dobře sloužilo nejen vevnitř, ale pak i na zahradě. A jelikož Violka patří k těm, kteří válí sudy z mírného travnatého kopečku na zahradě a hrabe se v písku a hlíně, skončili jsme na jeanech a tričku spíše než na šatičkách. Oblečení musí být hlavně pohodlné.

Školka má během roku pár akcí/výletů. Na podzim je to výlet na dýňová pole, Halloween oslava ve třídě, kdy přijdou děti v kostýmech a vánoční besídka v prosinci.

Na jaře pak máme den na kolech - na připraveném okruhu na parkovišti, na irský svátek malý vytrvalostní běh v parku a také oslavují den otců a den matek, kdy mají připravený program a písničky.

Na den otců přijdou tatínkové do školky a po hraní si s nimi a programu je piknik.

Školkovné

To je v přepočtu na koruny 5600,-Kč za měsíc.
Pokud člověk chce, může si připlatit hlídání, které je nabízeno od 8-9 ráno a pak od 12 do 15h odpoledne. To stojí zhruba 100kč na hodinu a dítě musí být do hlídání přihlášeno na celý měsíc.
Hlídání probíhá ne ve třídě, ale v první předsíňové části, kde je jiná paní učitelka, která je má na starosti a je tam dost prostoru a hraček na hraní. Ve třídě jsou totiž v té době „celodenní“ studenti.

Jako rodiče musíme také věnovat školce 9 hodin za rok. Započítává se účast na školních akcích a výletech, hromadné třídní schůzky a pomoc na jarním a podzimním sobotním úklidu.
Také rodiče mohou pomáhat ve třídě - číst s dětmi či pomáhat s dalšími úkoly jakožto pomocný učitel třeba jen 1 hodinu týdně nebo měsíčně.

Jak se Violce ve školce líbí?

Violka je ve školce moc spokojená. Každé pondělí se diví a div nebrečí, že ten den školka není.
S přístupem školky a učitelek jsme spokojení doma všichni. Opravdu se mi líbí ten respekt, který k dětem chovají a Violka je díky tomu mnohem samostatnější a nadšená zkoušet nové věci.

Také se mi líbí, jak poslední dobou Viola řeší problémy s ostatními dětmi - jak se s nimi snaží domluvit po dobrém.
Myslím, že ona je přesně ten typ dítěte, který ze systému montessori jen těží. Ale věřím, že jsou třeba děti, které potřebují pevnější strukturu či pravidla, nicméně nám tento systém vyhovuje, v jejich filozofii věřím a snažím se ji uplatňovat i doma.

Podle vyprávění Janney zpracovala Naďa Barochová.