Lesní školka

Teda, abych to hned na začátku upřesnila, není to lesní školka, ale lesní KLUB. K tomu, aby se jakékoliv zařízení mohlo jmenovat ŠKOLKA, musí splňovat různá kritéria, o která se nezajímám. Počítám, že tam bude patřit splachovací záchod, zázemí na přípravu jídla, skříňky na oblečeni a tak.

Z mého pohledu je lesní klub to samé, co klasická školka, akorát to celé probíhá v lese. Lesní školky vidí les a celkově přírodu jako nejlepší místo pro navazování přátelství, trénování sociálních dovedností, a v neposlední řadě také jako místo, kde se děti naučí ctít hranice. Myslím, že to má něco do sebe. Hlavně ty hranice, které jsou v budově dané zdmi té budovy, si v lese musí každý určit sám (jinak se ztratí). Jestli jsou přátelství z lesní školky pevnější než z klasické, nemůžu posoudit, nemám zkušenost. Možná, že se kamarádství v přírodě navazuje snáz, a hlavně, dětí v lesní školce je míň, většinou do 10-ti, a to je podle mě ideální kolektiv. Mám totiž radši komornější sdružení.

V lesní školce nejsou hračky. To je úplně super. Myslím, že v dnešní době, která mně osobně přijde až překrámovaná, je krásné ukázat, že plnohodnotně si jde hrát bez hraček. Líbí se mi, že děti objevují, jak šumí les, jak chutnají ostružiny, jak voní spadané listí, učí se poznávat houby...
Jak už jsem zmínila, dětí není tolik, jako v klasické školce, přihlášených je cca 15, ale v jeden den je jich málokdy víc jak 10, a na to bývají 2 nebo 3 učitelé. A co je zajímavé, jeden z učitelů je chlap.
A aby z dětí nevyrostli malí zajíci, či jiná lesní havěť, tak v pátek mívají různé výlety, poznávají okolí Tišnova, jezdí za kulturou do Brna a podobně.

Lesní klub jsem zaregistrovala docela hned po narození Marušky, v MC, kam jsme chodily cvičit, visely plakáty s upoutávkami. A tak jsem pořád Marušce říkala, že až ji nevezmou do školky, tak bude chodit do lesního klubu. A najednou jí byly skoro 4 roky, nějaké to odpoutání od mámy a kolektiv vrstevníků viditelně potřebovala, a do školky ji nevzali. Vzpomněla jsem si na svou větu o lesním klubu, a řekla si, proč vlastně ne. Maruška je dítě velmi přírodní, moje maminka říká, že má indiánskou výchovu, tím něžně naznačuje, ze je Maruška furt jak prase a já to neřeším.

Do klubu jsem napsala, Marušku přijali, zpočátku na 2 dny v týdnu, abychom poznali, zač je toho loket a zvykli si tak pěkně pomalinku. Docela rychle jsme přišli na to, že pro Marušku je to to pravé, a od září chodí na “plný úvazek”.

Denní program

Mezi sedmou a devátou je možnost přivést děcko do tee-pee či chaty (teď v půlce října ještě žijou v tee-pee, až začne řádně mrznout, přesunou se do chaty, která se dá přece jen snáz vytopit). V tee-pee je teploučko, učitelé dělají ohýnek.

Po deváté se vydávají do lesa, a co tam dělají, nevím. Z Marušky padají jen útržkovité informace, jakože řezali pilkou, Davídek jí šlápl do svačiny a podobně. O půl jedné se vrací do chaty či tee-pee, kam jim dováží oběd kuchařka Lucka. Lucka vaří zdravě a netradičně, z bio surovin, cukrem a solí velmi šetří. Co jsem tak měla možnost pozorovat, tak některým dětem to moc nejede, ale předpokládám, že některým dětem nejede nic. Maruška to povětšinou asi jí. Když přijdu v době oběda, dostaneme s Aničkou taky najíst, a oběma nám to chutná.
V jednu si jdou lehnout, mají v tee-pee každý svou deku a polštářek. Odpočinek trvá jen půl hodiny, což mi přijde pro tříleté a starší děti úplně dostačující. Kdo usne, spí dál, ostatní si pak hrajou v okolí tee-pee, dokud pro ně nepřijdou rodiče.
Školka končí ve 14:30, kdo potřebuje hlídat déle, má možnost se dohodnout, my jsme zatím nevyužili.

Školkovné

Platíme 2800,- za měsíc za každodenní celodenní docházku, za oběd se platí 35 Kč/den.

Co je potřeba

Děcko pořádně obléct. Musím říct, že je pro mě těžké to vykoumávat tak, aby jí ráno nebyla zima, ale zároveň, aby v poledne, kdy je tepleji, neměla plnou náruč svlečených svršků. Goráčky či jiné podobné boty jsou nutnost. Maruška by měla takové boty tak jak tak, ale věřím, že pro někoho to není zanedbatelná částka.
Nachystat svačinku, tu si nese každý svoji. Je potřeba vymyslet něco, z čeho nebude tuna odpadků po lese a z čeho nebude dítě zpiplané až za ušima. Řeším to většinou nakrájeným jablkem, to je takové pěkně tvrdé a nemazlavé ovoce, a tyčinkou musli.
Baťůžek: My jsme zvolili menší, dobře padnoucí na záda, jenže tam má Maruška problém strčit krabičku se svačinkou a termosku s čajem. Naštěstí učitelé jsou ochotni pomoct tam věci nanásilnit. A to se tam ještě musí vejít náhradní spoďáry a fusekličky, a já tam ještě Marušce pasuju náhradní triko a gatě, protože se občas pocintá, tak ať se může převléct. Kromě toho mají děti ještě jeden pytel s kompletním oblečením nachystaný v tee-pee, aby se měli do čeho převléct, až dojdou urousaní z lesa na oběd.

Maruščin pohled na školku

Maruška se do školky těší, je tam ráda, doma si na školku hraje a hodně o ní mluví. Má pouze 2 problémy. První, že do školky fakt NEMŮŽE jít v sandálech a sukni, když jsou venku 2 nad nulou. Druhý, že se nerada loučí a ráda by jak do školky, tak byla se mnou doma. Takže někdy při loučení pláče. Byl to problém hlavně ze začátku, teď už to dlouho nenastalo.

Můj pohled

Jako velkou výhodu beru to, ze školka je 15 minut do kopce, pokud nechám auto dole v Předklášteří. S kočárem s Aničkou je to makačka. Nutno říct, že se dá vyjet autem skoro až k tee-pee, a ostatní rodiče to využívají, ale já jsem máma sportovec, a pokud si to vyšlápnu 2x denně, tak krásně vyvětrám sebe a Aničku. Navíc nehodlám riskovat, že si urvu na výmolu výfuk anebo zajedu nějakého zajíce, že jo.

Je pro mě taky úleva, že na vzdělávání Marušky nejsem sama, přece jen nejsem žádný pedagog. Těší mě, když si zpívá písničky, které já neznám, když mě ona poučuje, že téhle houbě se neříká podhřib, ale suchohřib. Navíc, učitel, jako člověk zvenčí snáz odhalí nějaké úchylky ve vývoji, mně Maruška připadá úplně normální, protože je prostě moje.

A úplně nejvíc se mi líbí kolektiv lesních rodičů. Konečně někdo rozumí tomu, že mám nahaté špinavé dítě.
Jako velkou slabinu školky vidím to, že funguje od 7:00 do 14:30, takže nepokryje ani 8mi hodinovou pracovní dobu. Pokud rodiče nemají pružnou pracovní dobu, částečný úvazek nebo mladšího sourozence, se kterým jsou stejně doma, tak mají smůlu. Dá se sice domluvit hlídaní i po 14:30, ale nevím, jak by to fungovalo každý den.
A další lesní nepříjemná věc jsou klíšťata. V teplých dnech jich z Marušky oberu třeba 5. Proto mám v plánu ji nechat v zimních měsících naočkovat aspoň proti encefalitidě.

Pepův pohled

Pepa je spokojený, že se Maruška řádně vylítá.

Aniččin pohled

Anička je nadšené lesní batole. Procházky s a pro Marušku miluje, batolí se kolem ohniště, radostně padá do houští a podobně.

Obavy, se kterými jsem se setkala

Hodně lidí se mě ptá, jestli se děcka nenachladí, když jsou furt venku. Ale řekla bych, že jsou lesní děti méně nemocné, než z normální školky. Tím, že nejsou zavřené v baráku, tak případné bacily odletí po větru a vymrznou. Navíc dětí není tolik a jsou z každodenního pobytu venku otužilejší. A zatímco dítě s rýmou do normální školky rodiče pošlou s tím, že bude přece taky v teple, tak do lesa by si to nikdo nerisknul, takže se případné nemoci nepřenáší s jednoho na druhého.
Pak se dost často ozývá dotaz, jestli se kolem lesní školky neshromažďují “divní lidi”. No jasně, že jo. Však já jsem taky “divná”, vím, že si to spousta lidí z mého okolí myslí. A musím říct, že mi ve společnosti divných lesních rodičů je dobře.
Čeho se bojím já, je nástup do normální, nelesní školy. Tam doufám, že už mi Marušku vezmou, když je školní docházka povinná. Ale jsem velmi zvědavá, jak se lesní dítě zvyklé na svobodu a neustálý pohyb venku srovná se seděním uvnitř školy.
Taky se hodně lidí ptá, kam se děti chodí venčit. Mají, prosím pěkně, kadiboudu. V lese jdou za smrček.

Srovnání klasické a lesní školky

Aby bylo jasno, nejsem žádný odpůrce normálních školek, kdyby Marušku vzali, tak by chodila do státní školky. Ale jsem moc ráda, že ji nevzali. Lesní školka je sice náročnější na čas, peníze a naše rodičovské nasazení, ale stojí to za to.
Srovnávat tedy nebudu, jsou to 2 různá řešení předškolního vzdělávání, a každý si musí najít svoji cestu. Pro ty, kteří chtějí, aby jejich dítě bylo co nejvíc na čerstvém vzduchu a žilo v souladu s přírodou a na vlastní kůži zažívalo střídání čtvero ročních období, pro ty je to skvělá volba.

Děkuji naši lesní šéfové Karolíně Krátké za cenné připomínky při psaní tohoto článku.

Děkujeme uživatelce Zajíc za zajímavý pohled do lesního klubu.