3. týden: příliš přísné učitelky, hledání nové školky

Hezký začátek nového týdne

Po krásném víkendu, kdy jsme měli mnoho návštěv, se nám v pondělí všem hezky, ale pomalu vstávalo. Přišli jsme těsně na 8 hod. Ve školce byla mladá učitelka, která má tento týden ranní. Vše proběhlo v pořádku. Aňa se hned vrhla mezi kamarádky a já ji opět zapsala na vyzvednutí po O. Na chodbě jsem odchytila jednu maminku a povídaly jsme si o jídelníčku, ale prý už tady několikrát akce rodičů proběhly, a nikdo nic nezmohl.

Dopoledne rychle uteklo. Aňu jsem si vyzvedla jako usměvavou holčičku. U dveří mi hlásila: „Mami, dneska byl ten mňam krém, jako děláš ty, fakt pochoutka." (Buchtičky se šodó). Učitelky mi naopak nic nehlásily, a proto jsem se trochu divila, když mi říkala, že plakala po mamince, protože byli ve městě na procházce a viděla náš dům. Večer kupodivu Anička rychle usnula. Já připravovala šatičky na zítřejší představení, škoda, že mi učitelky nic neřekly, nebýt jedné maminky, tak Anička přijde normálně v tepláčcích.

V úterý Andulku čekalo divadelní představení

Ve vstávání se zdokonalujeme a tak vše vycházelo na 1. Ve školce jsem požádala učitelku, aby Aničce po pohádce pomohla s převlečením, že jí nechám v šatně krátké triko a 3/4 kalhoty, protože to, co měla na sobě, bylo teplejší a ve školce je opravdu dost teplo. Řekla, že to je jasný a já odešla. Domluvená jsem, že Aničku vyzvednu po obědě, zatím jí budu vyzvedávat vždycky po o. Aničky jsem se i ptala, zda tam chce zkusit odpočívat, ale nechce. A já to nechci zbytečně lámat přes koleno, tak počkáme. (když si vzpomenu, jak jsem byla 1. září plna odhodlání, haha).

Anička vypráví o školce, mám se znepokojovat?

Při vyzvedávání mě zarazilo, že Anička byla navlečená v teplém triku s dlouhým rukávem, co měla pod šatama, grrrr. Ona se ale usmívala, tak jsem nechtěla prudit, jen jsem ji rychle převlékla, a šli jsme si se Štěpou pohrát na školkové hřiště, kde svítilo slunce. Anička začala sama vyprávět, že pohádka se jí moc líbila. A že holky s ní nechtějí kamarádit (to teď hodně řeší, každý den má jinou nejlepší kamarádku). A že Evička měla tááákovouhle nudli, tak že počká, až bude zdravá a pak bude zase kamarádka. Pak mi smutně říkala, že má na jídlo to poslední místo vzadu. Tak jsme se domluvily, že mi ho další den ukáže. Po koupání jsem zjistila, že má docela opruzeninu, asi tak po 3 letech.

Doma jsme si hrály na školku a vyšlo z toho, že se učitelky hodně rozčilují, má mě to znepokojovat??

Ve středu se Andulce moc do školky nechtělo

Aničku jsem nemohla vzbudit, probudila se asi o 20 minut později než obvykle. Zato Štěpánek láme rekordy, budíček 5:20. Anička nechtěla ani snídat, napadlo mě, že na ní něco leze, ale teplotu neměla. Dokonce mi řekla, že se jí do školky nechce. Nalákala jsem ji na překvapení, večer jsem ji totiž namalovala Šmoulinku na sklo v autě. Byla strašně potěšená. :-) Cestou jsme si povídaly o školce.

Zažila jsem obrovský šok

Přišla řeč i na učitelky a Aničce bylo líto, že se hodně rozčilují. Já se ptala jak moc, odpověď žádná. Pak jsem jí řekla, že se k ní musí děti i dospělí chovat slušně, odpověď: „Víš, ale ona nám řekla, že nám musí dělat bolesti." Zalapala jsem po dechu a hlavou se mi honilo milion věcí. Jak se zeptat dál? Nebo o tom nemluvit? Otočit auto a jet domů? Nevydržela jsem, a zeptala se dál, jaké bolesti. „To je tajemství víš, já ti to nesmím říct." Srdce se mi asi zastavilo a žaludek otočil. Vážně jsem nevěděla, jak správně reagovat.

Pozorovala jsem Aničku při cestě zahradou, v šatničce, když vstupovala do třídy. Usmívala se. Ukázala mi to opravdu nejposlednější místo na jídlo, ale já jí ho vychválila, že je jako nevěsta se ženichem, kteří také sedí v čele stolu vzadu, aby měli ten nejlepší rozhled a že má vlastně to nejlepší místo, které ve školce je. Byla tam ta mladá učitelka, tak jsem se zeptala, jestli s dětmi malují, nebo zpívají, řekla, že ano, že je učí písničku jako loni, co umí ti starší, ale že se ti malí nechytají. Hmm... Tak mě napadlo, že by bylo asi dobrý změnit postup, když se za 2 týdny nic nenaučili. Pak jsem se optala, jestli bude schůzka rodičů s ředitelkou. Prý o ničem neví. Odcházela jsem a bylo mi zle. Doma jsem se rozbrečela, což je k ničemu, ale strašně se mi ulevilo. Štěpánka jsem posadila k pohádce a sebe k netu.

Zkouším najít soukromou školku a neváhám ji hned navštívit

Hledala jsem soukromé školky v okolí a vyhledala jednu u nás, kde by mohla za stejnou sumu Aňa na jedno dopoledne v týdnu. Alespoň něco, byla jsem tou "náplastí" potěšená. Volala jsem to všechno manželovi, ale jemu se nic z toho nezdálo a v podstatě jsem mu položila telefon. Vzala jsem Štěpu do kočárku a jela na procházku, ne náhodou kolem adresy soukromé školky. Ven vyšla ředitelka, to taky nemohla být náhoda, ukázala mi to rajské prostředí plné interaktivních hraček a pomůcek, krásné 3 třídy po 16 dětech a po chvilce povídání mi i navrhla, že pokud máme finanční tíseň, tak jídlo by si Anička mohla nosit z domova. Byla jsem v euforii.

Liknavost učitelek se mi nelíbí

Při vyzvedávání byla Anička v pohodě, učitelky nic neříkaly. Doma si Andulka stěžovala - nebo vlastně se chlubila, že ji Viktor bil do prsou a hlavy, ale že byla statečná a že mu to oplatila. Když jsem se ptala, co na to učitelky, tak prý nic, protože to asi neviděly. Já jsem jí ale pochválila. Doma hodně sama vyprávěla, hlavně o tom, kdo s ní kamarádí a kdo ne, kdo co říká za sprostá slova a na mou otázku, co na to učitelky, tak zase že nic.

Hledám řešení s manželem

Když přijel manžel domů a nenápadně se jí ptal, vše zapřela. Napadlo mě, nakolik si Aňa může všechno vymyslet, ale na čele má modřinu ze školky a prý od Viktora, něco z toho určitě na pravdě založené být může. Celý den a noc s manželem nemluvíme o ničem jiném, než o školce a řešení. Bohužel ty prokletý peníze, mít jich víc! Přemýšlela jsem i nad brigádou, a hledám ji.

Ve čtvrtek jde s Aničkou do školky manžel

Změna nastala v tom, že do školky ji dnes odvede manžel. Shodli jsme se, že já už můžu být předpojatá a že on se na to koukne nezaujatě. Ale jde to, když je to i jeho dítě? Když přijel, řekl jen DOBRÝ. Ptala jsem se na detaily, ale prý nic, učitelka dobrý, rodičů, že se na nic neptal...

Při vyzvedávání jsem našla Aničku samotnou ve třídě – úplně bez dozoru

Když jsem si Aničku vyzvedávala, utekl mi Štěpán do třídy, kde nikdo nebyl, děti se starou učitelkou byly v ložnici. A protože už asi předpojatá jsem, napadlo mě, jak jednoduché by bylo odvést jako cizí člověk to děvčátko, co si hrálo u okna, moje Andulka. Zašla jsem proto do ložnice, kde jsem očividně vyrušila generála při pochodu, alias vyprávění pohádky, a nahlásila jsem, že si beru Aničku domů. Na chodbě jsem odchytla maminku a ptala se, co doma vyprávěl její syn. Potvrdila mi, že ta stará učitelka je přísná, ale že jí to nevadí, protože na jejího syna to platí, ale že některé holčičky by mohly být nešťastné. Loni tam byla jiná učitelka a to byl prý velký chaos.

Zažila jsem další šok

Aňa začala plakat, že malovaly obrázky a že učitelka jí řekla, že její obrázek se jí nelíbí. Ano, asi už se to zdá jako maličkost, ale je to ve školce od pedagoga zapotřebí? Která učitelka to byla? Ano ta stará. Ptala jsem se dál a dozvěděla se, že měly za úkol vymalovat maminku a kytičky, a cestičku a Aňa to udělala podle sebe. A Dominika prý taky plakala, protože to taky udělala podle sebe. Rozhodla jsem se Aničku do školky už nedat.

Když přijel manžel z práce, zase jsme o tom mluvili, a on si opět myslí, že to není tak strašné, ale že něco není v pořádku už chápe.

V noci měla Anička 39°C. Dala jsem ji Nurofen. Skoro nespala a kňourala. Taky začala křičet ze spaní, já zaslechla toto: „Au, auvajs, ještě tu starou." Manžel si dělal srandu, že asi učitelku strkají děti do pece jako v perníkové chaloupce.

V pátek zůstala Anička doma a rozmýšlíme, co dál?

Vstali jsme jako mátohy, protože nikdo z nás pořádně nespal, zavolala jsem do školky a Aničku omluvila. Ráno teplotu už neměla. Jíst nechce, začala si okusovat nehty a teče jí rýma.
Sama nevím, jaký bude příští týden. Všem na BOLu děkuji za rady a vyslechnutí. Variant je několik, já chci Aničku mít doma, promluvit s ředitelkou, s rodiči a snažit se Aničku přeložit do jiné třídy. Netuším, jestli to jde. Manžel chce Aňu v pondělí poslat do školky a řešit to za chodu, s tím ale nesouhlasím, protože bych jí už nechtěla zbytečně vystavovat stresu.

Na základě vyprávění Veru-beru zpracovala Naďa Barochová.