První spinkání po obědě, nemoc, Andulčin hysterický záchvat, nepříliš pestrý jídelníček

Začínáme další týden

V PONDĚLÍ ráno šlo všechno jako po másle. Štěpánek mi usnadnil práci buzení tím, že sám vstal v 6 hodin a než jsem připravila snídani, dotáhnul si pupíček a vzbudil Aňu. Po snídani jsem jim pustila pohádku a u toho je oblékala. Bylo to pohodlné a asi to tak budu dělat pořád. Do 40 minut od probuzení Aničky, jsme už stáli v šatničce školky.

Anička bude poprvé ve školce i spinkat

To ráno jsem šla poprvé i se Štěpou, a tak jsem se trochu obávala, jak bude reagovat, ale byl moc hodný a poslouchal.

Aňa se do školky těšila. Kapka zklamání na ní byla vidět, když vstoupila do třídy a místo usměvavé učitelky Markéty, nás přivítala druhá starší učitelka. Přesto jsme se ale domluvily, že si vyzkouší spinkání s dětmi a vyzvednu si jí po 16 hod. Zahlédla jsem ještě, jak se přivítala s kamarádkou Adélkou a hned mi bylo veseleji.
 

Štěpánkovi se vůbec nechtělo ze školkové zahrady

Štěpánek na školkové zahradě, to je jiná kapitola.

Nevím kolik lízátek a dobrot mě to bude stát, ale zatím houpačky a klouzačky opouští jen velmi nerad.

Telefonát ze školky

Těšila jsem se na celý den se Štěpánkem, poprvé v jeho životě jsem mohla být jen s ním a jako bych zjistila, že mám ještě druhé dítě. Užívali jsme se navzájem do 14 hod, kdy mi zavolali ze školky, že Anička má 38,5 °C a zda si pro ni mohu dojet. Musela jsem vzbudit Štěpulku, který spal sotva 20 minut a vyjeli jsme autem, abychom byli ve školce co nejrychleji.

Andulka celý den pobrekávala a chtěla maminku

Přivítala mě horká a zelená Andulka, prý mě dneska celý den volala a pobrekávala. Domluvily jsme se s učitelkou, že v ÚTERÝ zůstane doma a pokud se zhorší tak dojdu k lékařce a podám zprávu.

Doma si Anička lehla, ale nevyspaný brácha jí moc klidu nedopřával. Aničku jsem měřila po dvou hodinách a podala ji Nurofen, na noc měla už jen 38°C a léky nechtěla, což já schvaluji a nechala jsem její imunitu zabojovat.

Návštěva, která Andulku rozrušila

Další den ráno měla 37,4°C a celý den proválela v posteli. Přijel za ní děda se starou babi, která mě šíleně nazdvihla. O prázdninách nám ulítl ptáček - andulka z klece. Naše Aňa si vůbec nevšimla, že doma není a pak se jednou zeptala manžela, a ten řekl, že jsme jí dovezli do nemocnice na vyléčení. Stará babi se o tom začala bavit a Aňa probrečela odpoledne a teplota ji stoupla ke 38°C.

Abych měla jistotu, nechala jsem ji doma ještě ve STŘEDU, i když horečka byla pryč. Od rána se mě ptala na ptáčka a namalovala mu dva obrázky a taky mě prosila, abych ji do té nemocnice vzala na návštěvu. Pukalo mi u toho srdce, ach jo.

Anička je v pořádku a tak vyrážíme do školky

Ve ČTVRTEK už nebyla po nemoci ani stopa a proto jsme zvesela vyrazily do školičky, manžel mohl chvilku Štěpu pohlídat, což mi ohromně pomohlo. Navíc jsem si udělala vychytávku, že večer uvařím čaj a dám do termosky, máslo na snídani zase stačí vyndat hned, jak vstanu, na další pomůcky určitě časem přijdu.

Mile mě překvapilo, že učitelka i kuchařka se Aničky ptaly, jak se má a že se na ní už těšily, kdyby tušily...  Aňu jsem zapsala na spinkání, opsala si jídelníček a odešla. Jídlo mě bohužel opět nemile překvapilo, fazolová pomazánka, drožďová polévka... nevím jestli jsem moc jiná, doma vaříme i pohanku a vločky, ale luštěninám a kvasnicím jsem příliš šancí nedávala. Zelenina jen v polévce a ovoce žádné. O jogurtu si můžu nechat zdát. Celý den jsem byla napnutá, jak to ve školce probíhalo, my doma jsme si to maximálně užili!!

Máme první nahlášený problém – Anička měla hysterický záchvat

Hned po příchodu bylo jasné, že se NĚCO stalo, Anička mi přinesla obrázek a učitelka mi se zvláštním výrazem vyřizovala vzkaz od kolegyně z rána, že Aňa měla hysterický záchvat u jídla. Dále říkala, že i ona sama s ní měla práci u spaní, že ji musela utěšovat a že mě pořád Anička volá a že by bylo možná dobré jí tam dát jen na chvilku, nebo zkusit ten oběd, ale určitě ne spaní.

A jak situaci popsala Anička?

Protože jsem měla s sebou Štěpánka, tak jsem příliš nesondovala a Aničky se ani nevyptávala. Na to je vždycky čas. Večer jsme se o tom bavily: „Mami, to jídlo bylo nechutný, víš a ta učitelka mi dělala tohle (ukazovala trhavé pohyby rukou před pusou) a byla na mě rozčilená, říkala, ať mažu okamžitě spát." Ptala jsem se, jestli dostala facku. Prý ne, co to ale mělo být, nevím. Bylo mi úzko, a debatu jsem odložila na pátek. Teď si uvědomuji, že ji musím říci, ať si nenechá líbit žádnou bolest a to od nikoho, a že já jí vždycky pomůžu.

Jaké řešení navrhla paní učitelka?

PÁTEČNÍ ráno se nám vydařilo a po příchodu do školky jsem si vzala učitelku stranou. Byla to ta, co zažila onen záchvat. Vyprávěla mi to s velkým nasazením a zdůrazňovala, že byla i za ředitelkou (nevím, jaké mají pokyny, ale podle jejího výrazu to vypadalo, jako krajní mez) a doporučila mi, abych si Aňu vzala v deset domů. Řekla mi: „Vždyť jste doma s malým." Ona, že má na starosti 25 dětí (fajn, alespoň to nemusím počítat) a nemůže sedět u jednoho a to, co tam prostě moje dítě předvedlo, není možné.

Jaké pocity jsi měla ty? Přistoupila jsi na návrh paní učitelky?

Já to všechno znám a vím co Aňa umí, trochu jsem ji litovala, ale taky jsem byla naštvaná, že mi nezavolali a nechali ji v tom vlastně další dvě hodiny. Stála jsem na chodbě, přemýšlela jsem, u toho chytala Štěpánka a sledovala Aničku, jak se opět přivítala s kamarádkou a byla veselá.

Navrhla jsem, že ji tam dneska nechám do oběda a uvidíme. O nějakém rázném přístupu učitelky jsem se nechtěla na chodbě před ostatními rodiči zmiňovat a jen jsem řekla, že návštěvu u paní ředitelky uvítám. Řekla jsem jí, že Aničku do jídla nemá nutit. Na to oponovala, že v tom problém nebyl, že jídlo snědla všechno.

Byla jsem zmatená. Ale víc jsem věřila Aničce, že jí jídlo nechutnalo a že učitelka jen ten problém nemusela poznat a Anička pod "tíhou" autority sice jídlo snědla, ale nechutnalo jí a tím to mohlo celé vzniknout. Jako její reakce na odmítnutí. Zdá se mi, že přirozená reakce dítěte je, že jednoduše začne řvát a volat po bezpečí rodičovské náruči. Celkově na mě ta učitelka jako drsoň nepůsobí, určitě má zkušenosti a dokonce se na mě pokusila při odchodu i usmát. S Andulkou jsem se ale rozloučit nestihla vůbec. Domů jsem šla napnutá jako tětiva.

Do školky jsem šla s obavami

Díky Štěpánkovi dopoledne rychle uteklo a s obavami jsem si šla Aňu vyzvednout. Dneska má Štěpánek narozeniny a připadá mi proto úplně roztomilý a malý. Překvapilo mě, že si naprosto přesně pamatoval, kudy se k té správné třídě jde a každému kolemjdoucímu hlásil: "Já, Aňou, dety, tadý." (volný překlad - Štěpánek jde za Aňou a dětmi tudy.)

Ve 12:15 jsme zaťukali na dveře, já omdlívala strachy, co na mě čeká. Děti byly v zadní spací místnosti a převlékaly se do pyžámek. Učitelka mi s úlevou hlásila, že dnes to bylo něco jiného, že si na mě Aňa ani nevzpomněla, že měla asi ve čtvrtek špatný den. Spadl mi kámen ze srdce a zvesela jsme si šli pohrát na školkovou zahradu.

Dneska se to Aničce zdálo ve školce opět FANTASTICKÝ.

Zkoušela jsi ještě znovu s Aničkou mluvit o tom problému?

O tom čtvrtku jsem mluvila už jen jednou, nechtěla jsem se k tomu vracet, a nic nového jsem se stejně nedozvěděla.

Co vás čeká příští týden?

Na příští týden se chci zaměřit na jídelníček a případně se o tom pobavit s ostatními rodiči. Na webovkách školky to vypadá naprosto idylicky "...klademe důraz na přísun ovoce a zeleniny..." Zřejmě chodíme do jiné školky?? Inspirována Naďou, jsem si na vyzvedávání začala nosit jablíčko, Anička není ze školky v žádném případě sytá, doma sní znovu celou porci jídla. A co je horší, odpoledne se cpe sladkostmi, to je velké mínus. Manžel má bohužel doma pořád zásobu sušenek, tak je asi začnu schovávat.

Na úterý mají děti ve školce představení - pohádku. Zeptala jsem se jedné maminky, co a jak a doporučila mi obléknout Aničce šatičky, protože se to tady bere jako kulturní akce.

Věřím, že další týden bude veselejší a bez nemocí.

Na základě vyprávění Veru-beru zpracovala Naďa Barochová.