banner

V druhém školním týdnu jsem se dohodla s maminkou Elišky, že se budeme ve vození našich holčiček střídat. Začala jsem já. Ráno vyzvednu Elišku a obě prvňačky odevzdám do družiny. Od října holčičky jen vyložím před školou a počkám, až vejdou do školy. Totéž bude i odpoledne, jen zazvoním na paní družinářku a ona mi obě holky pošle dolů.

Hned v pondělí 10. září začal pro prvňáčky plavecký výcvik


Ráno po 1. hodině odjíždí autobusem do Strakonic, kde máme plavecký stadion. Není to pro děti nic nového, neboť jezdily i jako předškoláci. Celkem pojedou 10x a končí až v polovině listopadu. Danielce se plavání moc líbí. Vše probíhá formou hry. Dáda už od minulého výcviku zvládne samostatně několik temp, na což jsem patřičně hrdá. Ve škole se pak děti ještě jednu hodinu učí.

V úterý nastal normální režim – 4 vyučovací hodiny. Velmi dlouho jsem pátrala, co v rozvrhu znamená ČS, a ČP. Informace jsem získala od paní družinářky. Zkratky znamenají Člověk a svět a druhá Člověk a práce. V prvním případě jde o „směs“ přírodopisu, zeměpisu a dějepisu (za mého mládí to byla prvouka), v druhém jde o něco podobného, jako bylo pracovní vyučování.
Nový zasedací pořádek

V úterý paní učitelka začala děti přesazovat, což se Danielce vůbec nelíbilo. Danielka je ze třídy nejvyšší a zůstala sedět sama v poslední lavici. Další akce, která Dádu až rozplakala, byla volnější středa, neboť ve škole proběhl 2. ročník soutěže „Mladý záchranář“, která se konala za účasti Policie ČR, HZS Strakonice a PLRB Strakonice (vojáci). Děti se seznámily s vojenskou technikou, mohly si vyzkoušet jízdu ve vojenských i policejních autech, učily se základy 1. pomoci, stříkaly hadicí na terč, střílely ze vzduchovky a učily se topografii. I přes velmi nepříznivé počasí se akce povedla. Jen Danielka byla smutná, že se neučila, protože se prý učit chce. Jsem zvědavá, zda stejný přístup bude mít i za pár měsíců:-).

Čtvrtek i pátek proběhl naprosto v pohodě. V českém jazyce stále děti píší čárky, vlnovky a obloučky, prostě procvičují uvolňování ruky. Musím přiznat, že v tomto máme maličko náskok díky Předškolákovým týdeníčkům.  V matematice se děti učí číslice 0 – 5, musí rozpoznat počet, k číslicím přiřadit správný počet tvarů.

Jeden den v týdnu paní učitelka nedává dětem domácí úkol. Jinak denně děláme 1 – 3 lehké úkoly. Zatím Danielce úkoly nedělají potíže, neboť se jedná o opravdu lehké věci, které splní během několika minut. Ale já vím, že bude hůř a brzy nás čekají písmenka a slabiky.

 

Na základě vyprávění Tygřímámy připravila Naďa Barochová.

Sdílejte stránku

Předchozí článek:

1. týden ve škole

2. týden ve škole byl v sportovním duchu - diskuze

Úžasné, jak je nadšená a svědomitě plní úkoly. Jen je mi teda líto, že zůstala v lavici lichá, u nás to vždycky řešily učitelky tak, že se přistrčily dvě lavice k sobě a děti vedle sebe seděly tři, aby nikdo nebyl sám.
Aničko, tak Matěj měl rovnou ČaSP a měl to na způsob výtvarky :-) A koukám, že i učebnice máte trochu jiné, fakt platí, že v každé škole je to jinak :-)
Atˇse Danielce pořád tak hezky daří ;-)
Danielka mi připomíná mě samotnou v první třídě, taky mě to děsně bavilo, jen teda domácí úkoly jsem asi neměla ráda hned od samého začátku, to vím, že byl doma boj. A i to plavčo je skvělé. Někdy bych se zpět do první třídy vrátila, no ale na druhou stranu,když si představím, co vše ještě bude následovat... Ale je pravda, že s dětmi si to člověk projde nejspíš tak nějak znovu
Danielka je moc šikovná.

Poradna

Období vzdoru?
avatar Siry 16. 07. 2025

Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.  
 

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít. 
 

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie. 
 

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč
Set 5 dětských knížek pro chytré hlavičky