Inzerce
Inzerce
Inzerce

Specifické poruchy chování a hyperkinetické poruchy

  1. Specifické poruchy chování
  2. Hyperkinetická porucha chování
  3. ADHD - porucha osobnosti s hyperaktivitou
  4. ADD - porucha osobnosti bez hyperaktivity

Specifické poruchy chování u dětí i dospělých jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Takové chování by mělo výrazně překročit běžné sociální chování odpovídající danému věku‚ mělo by být proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení nebo rebelantství dospívajících a mělo by mít trvalejší ráz (šest měsíců nebo déle).

1. Mezi specifické poruchy chování patří:

  • PORUCHA CHOVÁNÍ VÁZANÁ NA VZTAHY V RODINĚ – jedná se o disociální či agresívní chování, které je vázané téměř úplně na domov a vztahy se členy základní rodiny.
  • NESOCIALIZOVANÁ PORUCHA CHOVÁNÍ – tato porucha chování je charakterizována kombinací trvalého disociálního nebo agresívního chování, které je spojené s narušením vztahu k ostatním dětem. Patří sem porucha chování samotářského agresívního typu a nesocializovaná agresívní porucha.
  • SOCIALIZOVANÁ PORUCHA CHOVÁNÍ – jedná se o poruchu chování s trvalým disociálním či agresívním chováním, které se vyskytuje u jedinců, kteří jsou celkem dobře začlenění do vrstevnické skupiny. Patří sem porucha chování skupinového typu, skupinová delikvence, poklesky v souvislosti s členstvím v gangu, krádeže s partou, záškoláctví.
  • OPOZIČNÍ VZDOROVITÉ CHOVÁNÍ – vyskytuje se obvykle u mladších dětí, je charakterizována výrazným vzdorovitým chováním, neposlušností, rozkladným chováním. Neobsahuje však delikventní činy ani extrémní agresívní nebo disociální chování.
  • JINÉ PORUCHY CHOVÁNÍ – blíže neurčené poruchy chování
  • HYPERKINETICKÁ PORUCHA CHOVÁNÍ

2. HYPERKINETICKÁ PORUCHA CHOVÁNÍ

Skupina poruch chování charakterizovaná časným začátkem (obvykle v prvních pěti letech života dítěte)‚ nedostatečnou vytrvalostí v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti‚ a tendencí přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena‚ spolu s dezorganizovanou‚ špatně regulovanou a nadměrnou aktivitou. Současně může být přítomna řada dalších abnormalit. Hyperkinetické děti jsou často neukázněné a impulzivní‚ náchylné k úrazům a dostávají se snadno do konfliktů s disciplínou, pro bezmyšlenkovité porušování pravidel, spíše než by úmyslně vzdorovaly. Jejich vztah k dospělým je často sociálně dezinhibován pro nedostatek normální opatrnosti a odstupu. Mezi ostatními dětmi nejsou příliš populární a mohou se stát izolovanými. Poznávací schopnosti jsou běžně porušené a specifické opoždění v motorickém a jazykovém vývoji je disproporciálně časté. Sekundárními komplikacemi jsou disociální chování a nízké sebehodnocení.

Mezi hyperkinetické poruchy chování patří:

3. ADHD - porucha pozornosti s hyperaktivitou 

Projevy ADHD podle věku 

Kojenecký věk s ADHD: dítě má nápadně nepravidelný režim střídaní bdělosti, krmení, spánku a pláče, projevuje se zvýšená dráždivost, dítě více pláče a křičí. Avšak u většiny takhle se projevujících novorozenců se stav postupně upraví a ADHD se u nich plně nerozvine.

Batolecí věk s ADHD: větší neklid dítěte, živost nebo nevyrovnaný vývoj (např. dítě začíná lézt, aniž by umělo sedět).

Předškolní věk s ADHD: dítě je velmi živé, jako by bylo stále „na pochodu“, neustále někam šplhají, někam se dobývají, vyžadují neustálou pozornost okolí, děti mívají problémy při začlenění do předškolního zařízení kvůli nedostatečné schopnosti podřídit se, zvýšená náladovost dětí, sklon k podrážděnosti, hněvu a neposlušnosti.

Inzerce

Školní věk s ADHD: v tomhle věku jsou nejnápadnější projevy ADHD, výrazné projevy poruchy soustředění, neshody v kolektivu, ve škole jsou velmi často napomínaní, dítě je neukázněné, neschopné ovládat se.

Adolescence s ADHD: nesoustředěnost, nedostatečná vytrvalost, nespolehlivost, též přidružené komplikace jako deprese, úzkost, poruchy chování a zneužívaní drog.

Inzerce

S příchodem adolescence se ale hyperaktivita obvykle zmírňuje.

ADHD v dospělosti: problémy soustředit se na konverzaci, ztrácejí a hledají běžné předměty, zapomínají na schůzky a termíny, selhávají při organizaci práce, postupují chaoticky, nedokončují úlohy, jsou impulzivní, častěji riskují při jízdě, mají sklony ke zneužívání drog a alkoholu, bývají kreativní.

Inzerce

Děti s ADHD ve školním kolektivu

mají neshody v kolektivu, problémy s vrstevníky, přenášejí na ostatní děti svůj neklid, neumějí počkat, až na ně dojde řada, bývají neoblíbené mezi dětmi i mezi učiteli.

Výchovné zacházení – jak na dítě s ADHD

uspokojení základních psychických potřeb dítěte (potřeba cítit rodinné kořeny, potřeba cítit se součástí dění, potřeba stimulace, potřeba lásky), podpora dítěte (zvyšovat sebevědomí dítěte), klidná komunikace s dítětem, naslouchání dítěti, důslednost (jasná stanovení pravidel, odměny a tresty), pomoc při navazování kamarádských vztahů, pomáhat dítěti ke zklidnění (relaxace, soustředění, pohybová cvičení).

Inzerce

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, dětská psychiatrie, dětská neurologie.

Literatura o ADHD  

TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí: jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 198 s. ISBN 8071785032

KOLEKTIV, Ivo Paclt a. Hyperkinetická porucha a poruchy chování. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 8024714264

DRTÍLKOVÁ, Ivana. Hyperaktivní dítě: vše, co potřebujete vědět o dítěti s hyperkinetickou poruchou (ADHD). 2. vyd., V nakl. Galén 1. Praha: Galén, 2007. ISBN 8072624474

ŽÁČKOVÁ, Hana a Drahomíra JUCOVIČOVÁ. Máte neklidné, nesoustředěné dítě?: metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. 7. vyd., (aktualiz., rozš.). Praha: D + H, 2012, 83 s. ISBN 978-80-903869-0-7

ŽÁČKOVÁ, Hana a Drahomíra JUCOVIČOVÁ. Relaxace nejen pro děti s ADHD: máte neklidné, nesoustředěné dítě?. 4. vyd. Praha: D + H, 2008, 62 s., [15] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-903869-8-3

GOETZ, Michal a Petra UHLÍKOVÁ. ADHD: porucha pozornosti s hyperaktivitou : příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 160 s. ISBN 9788072626304

TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd. 1. Překlad Petra Diestlerová. Praha: Portál, 2012, 124 s. ISBN 9788026200680

4. ADD - porucha pozornosti bez hyperaktivity 

U ADD se jedná o vývojovou poruchu, která je charakteristická nepřiměřeným stupněm pozornosti. Jde o neschopnost zaměřit pozornost hlavně na informační proces.

Projevy ADD 

Projevy jsou obdobné jako u poruchy ADHD, ale hyperaktivita není přítomna. Jedinci s ADD působí, jako by žili v jiném světě. Často bývají zasnění, nereagují, když na ně někdo mluví, stejné jsou projevy poruchy pozornosti - obtížné soustředění na neatraktivní témata či po delší dobu, snadné vyrušení irelevantními podněty, potíže s dokončováním úkolů, zapomínání, chaos apod.

Děti s ADD ve školním kolektivu

Dítě s ADD nedokáže udržet pozornost, je impulzivní nebo naopak velmi tiché, neprůbojné a tyto jeho vlastnosti vedou nevyhnutelně k tomu, že má více nepřátel než kamarádů, nebo je osamělé. Děti se nedovedou chovat na úrovni svého věku a nesplňují proto očekávání dětské skupiny. Nedovedou spolupracovat, bývají nezrale egocentrické a koncentrované na vlastní bezohledné uspokojení. Nejsou schopny řešit běžné problémy a neberou ohledy na druhé. Jejich chování je nepředvídatelné. Dítě s ADD je vystaveno většímu riziku šikany.

Výchovné zacházení s dětmi s ADD

Jestliže má dítě problémy s pozorností, je třeba klást důraz na zlepšení pozornosti a pozitivní sebehodnocení a sebeocenění dítěte. Je třeba mít na paměti, že tyto děti vnímají pokyny či informace často nedostatečně. Je proto důležité jim pokyny a informace pravidelně opakovat různými způsoby, například slovně, písemně nebo použít grafy a obrázky. Nejprve je důležité zjistit, jak dlouho dokáže dítě udržet pozornost a v rámci časového rozpětí pro ně činnosti rozvrhnout. Někdy proto bude nutné úkol rozdělit na jednotlivé kroky, které je dítě schopno zvládnout. Děti s poruchou pozornosti potřebují řád a denní režim.

Zároveň pro děti s ADD platí ve výchovném zacházení totéž, co je uvedené u dětí s ADHD.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, dětská psychiatrie, dětská neurologie.

Literatura

PELLETIER, Emmanuelle. Porucha pozornosti bez hyperaktivity: pomoc rodičům a učitelům. Vyd. 1. Překlad Veronika Matiášková. Praha: Portál, 2014, 115 s. ISBN 9788026205999

TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd. 1. Překlad Petra Diestlerová. Praha: Portál, 2012, 124 s. ISBN 9788026200680

 

Dítě

Přečtěte si: Více o Dětském autismu

Přečíst článek

 

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Specifické poruchy chování a hyperkinetické poruchy - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vztek

| Lexinkap | 24.02.2021, 11:04

Dobry den, prosim o radu ohledne me dcery (15 mesicu). Je to me prvni dite, nemam s detmi moc zkusenosti. Dcera zacala pred nedavnem projevovat prvni velke projevy nesouhlasu, kdyz se ji deje neco, co nechce. Napriklad oblekani, prebalovani atp. Zda se mi od mala dost vyraznou osobnosti, trvalo ji nez se sama rozhodla, ze se zacne pohybovat. Pomerne pozde se zacala plazit, teprve po roce lezt po ctyrech. Rehabilitacni sestra pri cviceni s ni vystihla jeji pohled jako 'ty me na kolena nedostanes' a i pediatr a jini doktori ji komentovali jako jakehosi pohodlneho palicacka s vybornou naladou, kdyz sama chce a naopak ostentativnim nesouhlasem, pokud se ji proste nechce. Stavet na nozicky se zacala take az pred par dny, lrozatim u nasi postele na kterou leze. Na jine veci se mi zda naopak moc sikovna (nocnik, pamatuje si spoustu veci, ktere zna z naseho kazdodenniho cteni, poznava obrazky v knizkach a vi ze patri k te a te rikance, brzy umela paci paci, varila mysicka a mnoho dalsiho, rika mama, baba, mimi...). Co me ale trapi jsou jeji vztekle vyjevy. Spoustec muze byt treba to, ze ji oblekam ponozku a ji se to nelibi. Nastve se, zacne kricet a pokud jeji vztek vygraduje, kousne me. Pripadne kousne do predmetu pobliz nebo do sebe. Strasne ji vadi, kdyz se jeji tatinek ke me priblizi, hladi me nebo mi da pusu. V teto situaci, kdy ma patrne pocit, ze blizkeho kontaktu rodicu bylo uz moc, zacne opet knourat, vztekat se, plakat, pripadne me zase kousne nebo prasti. Zarli na mou osobu, ale zaroven umi byt se mnou urcite nejvic protivna a agresivni. Denne si cteme, zpivame, mazlim se s ni, myslim si, ze ji davam najevo lasku dostatecne, mozna az moc. Chodily jsme na plavani dokud to slo. Doma se s tatinkem nepereme, nekricime na sebe. Snazim se najit nejaky stresovy faktor, ktery by ji mohl ovlivnovat a jedine, co me napadlo bylo, ze zijeme se spoustou zvirat (kone, prasata, oslove, kozy, slepice, smecka psu) a ta vyzaduje jednak spoustu prace, zajmu a citu a muze tedy mit pocit, ze se o me deli, ackoliv to zrovna u zvirat tolik nepozoruji. Ale take je pri tomto mnozstvi zvirat mnohdy nutne vychovne zakrocit a nekoho treba potrestat. O tom vim, ze to dcera nenese dobre a fyzicke tresty napriklad u psu ji stresuji a place, pokud se stalo, ze u nich byla pritomna.Dalsi vec, ktera trva asi dva nebo tri mesice je jeji plac v noci. Budi me temer kazdou noc placem treba i patnactkrat. Nemam ale pocit, ze ona je take vzbuzena, spis place ze spani. Pohladim ji, dam ji dudlicek, zapnu bily sum a zase spinka. Prisuzovala jsem to prorezavani zoubku a zanetu stredniho ucha, ktery prodelala. Ale.i po vyleceni to pokracovalo. Prosim o Vas nazor na tyto nocni desy ci jak to nazvat a na vztekle vylevy. Jak to zvladat? Co delat, kdyz me kousne? Co zarlenim dava najevo? Je normalni, ze na maminku, se kterou travi nejvic casu si muze take nejvic dovolit a tak si zkousi i fyzicky dovolovat? Moc a.moc dekuji za Vas nazor a radu.

Dobrý den,
popisujete, že u dcerky pozorujete vzteklé výlevy, zdá se vám, že žárlí, dále pak máte starosti s jejím neklidným spaním.
Podle všeho je holčička velmi bystrá, rychle se učí a zřejmě už od útlého věku dokáže dát jasně najevo svůj názor.
Nejprve začnu u toho vztekání. Vím, že se teď budu opakovat, ale určitě nemůžu opomenout tvrzení, že "je to období" (a dobrá zpráva je, že každé období jednou skončí a v tomto případě i vztekání se bude omezovat). Další zpráva je, že aspoň do určité míry můžeme vztek u dítěte ovlivnit, a to tak, že budeme více sledovat, co se nám dítě snaží sdělit, než ho odsoudíme jako "zuřivce, který se vzteká a přitom nemá důvod". Nakonec pak musíme přihlédnout k tomu, že každé dítě má jiný temperament, různé situace zvládá různě, takže i frekvence bouřlivějších reakcí je u každého opět různá.
Zkuste prosím nejprve v poradně pohledat mou odpověď na podobné téma, docela podrobně se tam o vztekání u dětí rozepisuji - najdete ji pod názvem Malý zuřivec.
Co se týká kousání batolat, je to relativně častý jev a taky i přechodný. Kousání  (podobně jako jiné projevy vzteku) vzniká často z bezradnosti dítěte, které neví, jak řešit pro něj nepříjemnou nebo nějak frustrující situaci jiným, konstruktivnějším způsobem.
Pokud pomineme, že tuto situaci dítě někde okoukalo (podobně s ním nebo i mezi sebou laškují rodiče apod.), je to způsob, kterým řeší nastalou nepohodu, frustraci, někdy i strach.
Některé děti zkusí kousnout jen jednou a při jasné reakci rodičů už v činnosti nepokračují. Pokud už má dítě kousání zafixováno, je jednak dobré pokusit se situacím, které k němu vedou, předcházet, případně nabízet dítěti alternativu (kousnout do něčeho jiného) a popřemýšlet, jak dítěti pomoci - uvádíte např., že se dcerce nelíbilo nasazování ponožek - jak v takovém případě reagujete? Co zkusit okomentovat její nelibost: "Vidím, že se ti oblékání ponožek nelíbí, třeba bys to už chtěla umět sama - na, dám ti tady ponožku, zkusíš si ji obléct sama (v tomto věku oblečení ponožek dítě nezvládne, ale může ho potěšit, že to může zkusit, případně si s ponožkou jen pohrát)? Když si oblečeme tyhle ponožky, můžeme pak jít... (doplňte činnost, co má dcerka ráda). V případě, že se ji podaří vás kousnout, je nutné dát najevo, že kousání není dobrá volba, důraznějším tónem, s příslušnou mimikou, aby si nemyslela, že to je legrace, ale zas nijak nekřičet a netrestat, protože by to vedlo k větší frustraci.
Píšete, že se dceři hodně věnujete, nezmiňujete, nakolik si je i blízká s tatínkem, zda se s ní mazlívá, jak s dcerkou tráví čas.
Pokud to jde, zkoušejte více zapojit do péče o dcerku tatínka, není špatné mu občas přenechat třeba uspávání, pohrání si s ním...
Co se týká kousání dcerky v situaci, kdy se k vám přiblíží dcerčin tatínek, zkuste, dcerku napřed pohladit, obejmout ji, říct jí, že jí máte rádi a s tatínkem se máte taky rádi, takže se taky pohladíte, obejmete... můžete dcerku vzít i mezi sebe...
Kousáním si nejspíš říká o více pozornosti, zkuste ji dcerce tedy poskytnout a pozorujte, oč si říká, kdy je spokojená, jaké další situace v ní vyvolávají stres a jak jim může předcházet, případně jak jí ho pomoci zvládat. Někdy se opravdu jen stačí dívat a dítě vnímat.
Snažte se mít s ní oba dostatek fyzického kontaktu a pozornosti, neznamená to však, že se nesmíte věnovat nikomu jinému. Obecně si tedy  nemyslím, že by přítomnost zvířat měla být pro dítě zásadní zátěží,  je dobré vědět, že není na světě samo - naopak se domnívám, že hlavně do budoucna je to pro dítě obohacující zkušenost. Pokud jste pro dítě emocionálně dostupní, reagujete na jeho potřeby, zkuste více zpomalit (rozumím, že na statku je spousta práce, takže co nejvíc toho dělat kolem zvířat s dcerou, dát jí nějakou důležitou funkci - pomáhat s krmením, pohladit zvířátka apod.) a věnovat dceři času ještě trochu více. Vhodné by asi bylo omezit i fyzické tresty zvířat, obzvlášť před dcerou, tady bych měla i obavy, aby tyto metody nechtěla realizovat i u lidí. Postupně by mělo kousání vymizet.
K dotazu noční spánek - tady bych vás odkázala do psychologické poradny BOL, kde jsem se tématu "divokého spaní" věnovala především v druhé polovině dotazu Časté buzení, noční spánek dítěte 11 měsíců - zkuste si ho prosím také pročíst.
Musíme brát v potaz, že dítě se v tomto období velmi bouřlivě vyvíjí, učí se spoustě novým dovednostem, mozek dostává velké množství podnětů a zároveň neustále dozrává. Je tedy časté, že se u dětí v tomto období spánek na přechodnou dobu zhoršuje, dítě spí neklidně, někdy pláče, kope. Obvykle nepotřebuje nic víc, než co děláte vy - pohladit, zklidnit a pokračuje ve spánku dál. Kromě toho, že je dobré zajistit především před spaním klidnou atmosféru s příjemným rituálem, celkové ztišení, třeba i včetně ztlumení světla i hlasu, se dá už jen čekat, až se tato méně klidná spací etapa zase změní v tu pohodovější.

Přeji hodně radosti s dcerou

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 27.02.2021, 14:10
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce