Inzerce
Inzerce
Inzerce

Specifické poruchy chování a hyperkinetické poruchy

  1. Specifické poruchy chování
  2. Hyperkinetická porucha chování
  3. ADHD - porucha osobnosti s hyperaktivitou
  4. ADD - porucha osobnosti bez hyperaktivity

Specifické poruchy chování u dětí i dospělých jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Takové chování by mělo výrazně překročit běžné sociální chování odpovídající danému věku‚ mělo by být proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení nebo rebelantství dospívajících a mělo by mít trvalejší ráz (šest měsíců nebo déle).

1. Mezi specifické poruchy chování patří:

  • PORUCHA CHOVÁNÍ VÁZANÁ NA VZTAHY V RODINĚ – jedná se o disociální či agresívní chování, které je vázané téměř úplně na domov a vztahy se členy základní rodiny.
  • NESOCIALIZOVANÁ PORUCHA CHOVÁNÍ – tato porucha chování je charakterizována kombinací trvalého disociálního nebo agresívního chování, které je spojené s narušením vztahu k ostatním dětem. Patří sem porucha chování samotářského agresívního typu a nesocializovaná agresívní porucha.
  • SOCIALIZOVANÁ PORUCHA CHOVÁNÍ – jedná se o poruchu chování s trvalým disociálním či agresívním chováním, které se vyskytuje u jedinců, kteří jsou celkem dobře začlenění do vrstevnické skupiny. Patří sem porucha chování skupinového typu, skupinová delikvence, poklesky v souvislosti s členstvím v gangu, krádeže s partou, záškoláctví.
  • OPOZIČNÍ VZDOROVITÉ CHOVÁNÍ – vyskytuje se obvykle u mladších dětí, je charakterizována výrazným vzdorovitým chováním, neposlušností, rozkladným chováním. Neobsahuje však delikventní činy ani extrémní agresívní nebo disociální chování.
  • JINÉ PORUCHY CHOVÁNÍ – blíže neurčené poruchy chování
  • HYPERKINETICKÁ PORUCHA CHOVÁNÍ

2. HYPERKINETICKÁ PORUCHA CHOVÁNÍ

Skupina poruch chování charakterizovaná časným začátkem (obvykle v prvních pěti letech života dítěte)‚ nedostatečnou vytrvalostí v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti‚ a tendencí přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena‚ spolu s dezorganizovanou‚ špatně regulovanou a nadměrnou aktivitou. Současně může být přítomna řada dalších abnormalit. Hyperkinetické děti jsou často neukázněné a impulzivní‚ náchylné k úrazům a dostávají se snadno do konfliktů s disciplínou, pro bezmyšlenkovité porušování pravidel, spíše než by úmyslně vzdorovaly. Jejich vztah k dospělým je často sociálně dezinhibován pro nedostatek normální opatrnosti a odstupu. Mezi ostatními dětmi nejsou příliš populární a mohou se stát izolovanými. Poznávací schopnosti jsou běžně porušené a specifické opoždění v motorickém a jazykovém vývoji je disproporciálně časté. Sekundárními komplikacemi jsou disociální chování a nízké sebehodnocení.

Mezi hyperkinetické poruchy chování patří:

3. ADHD - porucha pozornosti s hyperaktivitou 

Projevy ADHD podle věku 

Kojenecký věk s ADHD: dítě má nápadně nepravidelný režim střídaní bdělosti, krmení, spánku a pláče, projevuje se zvýšená dráždivost, dítě více pláče a křičí. Avšak u většiny takhle se projevujících novorozenců se stav postupně upraví a ADHD se u nich plně nerozvine.

Batolecí věk s ADHD: větší neklid dítěte, živost nebo nevyrovnaný vývoj (např. dítě začíná lézt, aniž by umělo sedět).

Předškolní věk s ADHD: dítě je velmi živé, jako by bylo stále „na pochodu“, neustále někam šplhají, někam se dobývají, vyžadují neustálou pozornost okolí, děti mívají problémy při začlenění do předškolního zařízení kvůli nedostatečné schopnosti podřídit se, zvýšená náladovost dětí, sklon k podrážděnosti, hněvu a neposlušnosti.

Inzerce

Školní věk s ADHD: v tomhle věku jsou nejnápadnější projevy ADHD, výrazné projevy poruchy soustředění, neshody v kolektivu, ve škole jsou velmi často napomínaní, dítě je neukázněné, neschopné ovládat se.

Adolescence s ADHD: nesoustředěnost, nedostatečná vytrvalost, nespolehlivost, též přidružené komplikace jako deprese, úzkost, poruchy chování a zneužívaní drog.

Inzerce

S příchodem adolescence se ale hyperaktivita obvykle zmírňuje.

ADHD v dospělosti: problémy soustředit se na konverzaci, ztrácejí a hledají běžné předměty, zapomínají na schůzky a termíny, selhávají při organizaci práce, postupují chaoticky, nedokončují úlohy, jsou impulzivní, častěji riskují při jízdě, mají sklony ke zneužívání drog a alkoholu, bývají kreativní.

Inzerce

Děti s ADHD ve školním kolektivu

mají neshody v kolektivu, problémy s vrstevníky, přenášejí na ostatní děti svůj neklid, neumějí počkat, až na ně dojde řada, bývají neoblíbené mezi dětmi i mezi učiteli.

Výchovné zacházení – jak na dítě s ADHD

uspokojení základních psychických potřeb dítěte (potřeba cítit rodinné kořeny, potřeba cítit se součástí dění, potřeba stimulace, potřeba lásky), podpora dítěte (zvyšovat sebevědomí dítěte), klidná komunikace s dítětem, naslouchání dítěti, důslednost (jasná stanovení pravidel, odměny a tresty), pomoc při navazování kamarádských vztahů, pomáhat dítěti ke zklidnění (relaxace, soustředění, pohybová cvičení).

Inzerce

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, dětská psychiatrie, dětská neurologie.

Literatura o ADHD  

TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí: jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 198 s. ISBN 8071785032

KOLEKTIV, Ivo Paclt a. Hyperkinetická porucha a poruchy chování. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 8024714264

DRTÍLKOVÁ, Ivana. Hyperaktivní dítě: vše, co potřebujete vědět o dítěti s hyperkinetickou poruchou (ADHD). 2. vyd., V nakl. Galén 1. Praha: Galén, 2007. ISBN 8072624474

ŽÁČKOVÁ, Hana a Drahomíra JUCOVIČOVÁ. Máte neklidné, nesoustředěné dítě?: metody práce s dětmi s LMD (ADHD, ADD) především pro rodiče a vychovatele. 7. vyd., (aktualiz., rozš.). Praha: D + H, 2012, 83 s. ISBN 978-80-903869-0-7

ŽÁČKOVÁ, Hana a Drahomíra JUCOVIČOVÁ. Relaxace nejen pro děti s ADHD: máte neklidné, nesoustředěné dítě?. 4. vyd. Praha: D + H, 2008, 62 s., [15] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-903869-8-3

GOETZ, Michal a Petra UHLÍKOVÁ. ADHD: porucha pozornosti s hyperaktivitou : příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, 160 s. ISBN 9788072626304

TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd. 1. Překlad Petra Diestlerová. Praha: Portál, 2012, 124 s. ISBN 9788026200680

4. ADD - porucha pozornosti bez hyperaktivity 

U ADD se jedná o vývojovou poruchu, která je charakteristická nepřiměřeným stupněm pozornosti. Jde o neschopnost zaměřit pozornost hlavně na informační proces.

Projevy ADD 

Projevy jsou obdobné jako u poruchy ADHD, ale hyperaktivita není přítomna. Jedinci s ADD působí, jako by žili v jiném světě. Často bývají zasnění, nereagují, když na ně někdo mluví, stejné jsou projevy poruchy pozornosti - obtížné soustředění na neatraktivní témata či po delší dobu, snadné vyrušení irelevantními podněty, potíže s dokončováním úkolů, zapomínání, chaos apod.

Děti s ADD ve školním kolektivu

Dítě s ADD nedokáže udržet pozornost, je impulzivní nebo naopak velmi tiché, neprůbojné a tyto jeho vlastnosti vedou nevyhnutelně k tomu, že má více nepřátel než kamarádů, nebo je osamělé. Děti se nedovedou chovat na úrovni svého věku a nesplňují proto očekávání dětské skupiny. Nedovedou spolupracovat, bývají nezrale egocentrické a koncentrované na vlastní bezohledné uspokojení. Nejsou schopny řešit běžné problémy a neberou ohledy na druhé. Jejich chování je nepředvídatelné. Dítě s ADD je vystaveno většímu riziku šikany.

Výchovné zacházení s dětmi s ADD

Jestliže má dítě problémy s pozorností, je třeba klást důraz na zlepšení pozornosti a pozitivní sebehodnocení a sebeocenění dítěte. Je třeba mít na paměti, že tyto děti vnímají pokyny či informace často nedostatečně. Je proto důležité jim pokyny a informace pravidelně opakovat různými způsoby, například slovně, písemně nebo použít grafy a obrázky. Nejprve je důležité zjistit, jak dlouho dokáže dítě udržet pozornost a v rámci časového rozpětí pro ně činnosti rozvrhnout. Někdy proto bude nutné úkol rozdělit na jednotlivé kroky, které je dítě schopno zvládnout. Děti s poruchou pozornosti potřebují řád a denní režim.

Zároveň pro děti s ADD platí ve výchovném zacházení totéž, co je uvedené u dětí s ADHD.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, dětská psychiatrie, dětská neurologie.

Literatura

PELLETIER, Emmanuelle. Porucha pozornosti bez hyperaktivity: pomoc rodičům a učitelům. Vyd. 1. Překlad Veronika Matiášková. Praha: Portál, 2014, 115 s. ISBN 9788026205999

TAYLOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti: rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd. 1. Překlad Petra Diestlerová. Praha: Portál, 2012, 124 s. ISBN 9788026200680

 

Dítě

Přečtěte si: Více o Dětském autismu

Přečíst článek

 

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Specifické poruchy chování a hyperkinetické poruchy - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dítě

| Káča2018 | 07.03.2023, 09:26

Dobrý den, chtěla bych se s někým poradit, dřív než to půjdu řešit nějak dál. Mám dvě děti. Holka 4 roky a kluk 5 let (v září 6). S jejich otcem spolu nežijeme už dva roky. Syn měl od malinká problémy s vyprazdňováním, a v pozdějším věku jsme s tím byli i v nemocnici, kde mu "diagnostikovali " syndrom dráždivého tračníku. Bylo u nás dost časté zvracení, nebo naopak průjem. Stačilo aby ho něco podráždilo, např. kašel, a už zvracel. Jenže teď pozoruji, že má tyhle problémy, když má jet, nebo už je u otce. Není to pravidlem, ale stává se to častěji. U mě jsou v pořádk , a předám je otci a do hodiny třeba mě volá, že kluk zvrací, v jakém stavu jsem mu je jako dala. Říkám dyť se mnou byli dobří jako. A stalo se to tak už několikrát, jednou tak začal zvracet už chvilku před tím, než si pro ně měl dojet. A druhý den je v pořádku všechno. Někdy i jak dojede v neděli domů, tak je dobrej, a večer až se hodí do klidu, tak se pozvrací, ale tím to hasne. Tak už si říkám, jestli to není z nějakého psychického původu. Holka je vždy v pořádku. On je kluk i takovej citlivější. Rozhodně si nemyslím, že by otec byl na děti nějak zlej nebo tak něco, to je vyloučené. Jeden den k nám otec přijel za dětma na chvíli, a jak kluk viděl z okna, že parkuje, tak mě říká "bolí mě bříško, protože dojel táta ". My s otcem máme dobrý vztah jen tak na oko. On i po dvou letech má potřebu o mě nehezky mluvit všude, že jsem krkavčí máma a že děcka nechci a podobně. Jednou se mi stalo že děti dojely domů od otce a syn se mě ptá " tak co mami, odpočinula sis? Mělas klid od nás ". To jsou přesně slova jeho otce, on pořád potřeboval mít svůj klid. Jediný kde to kluk mohl slyšet takovou vět , je u otce. Hned sem mu to vyvrátila a řekla, že mi bylo smutno po nich a že rozhodně žádný klid od nich nepotřebuju. Když se dceři stal úraz a otec nás vezl do nemocnice, tak moje kamarádka odvezla syna k otcové matce, tím že otec pak tam za ním dojede a bude s ním. A kamarádka mě píše, že jí kluk v autě říkal, že ale chce spát s maminkou. Pak už sem otcovi řekla tak nějak oklikou, že někoho mám, aby už nechal těch pomluv, a on se začal vyptávat kluka na "strejdu". Tak já nevím, jestli to může být stresem, nebo nějak psychicky. Co myslíte, poradíte mi? Jestli to nějak řešit. Nechci mu je dávat za tu cenu, že kluk bude mít scvrklej žaludek nebo že z toho bude zvracet nebo mít nějaký stres. Předem děkuji za odpověď. Seitlová

Dobrý den, z vašeho popisu není patrné, jak často si otec děti bere, nebo jestli máte střídavou péči? V každém případě ne všechny děti dobře snáší změny, navíc se vašim dětem rozpadla rodina, přišly o jistou míru stability a bezpečí. Reakcí může být separační úzkost - strach odloučit se od nejbližší pečující osoby, v tomto případě od vás jako od matky. Na tuto úzkost a strach mohou nasedat psychosomatické obtíže, zejména u citlivého dítěte s touto dispozicí. Je zde potřeba postupovat vzhledem k synovi velmi citlivě. Neměl by určitě přijít o kontakty s otcem. Otcovská postava je v životě chlapce velmi důležitá. Bylo by ale dobré se s ohledem na aktuální situaci s tatínkem domluvit na nějakém řešení, které bude pro chlapce co nejméně stresující. Jedná se o řešení na přechodnou dobu, než syn opět získá potřebnou stabilitu a separační úzkost odezní. Tatínek by si ho mohl na omezenou dobu brávat třeba jen na procházky, výlety, nebo k sobě přes den bez spaní. Vzhledem k tomu, že domluva může být složitá, pak by bylo vhodné kontaktovat Poradnu pro mezilidské vztahy a pokusit se dojít např. prostřednictvím mediace k nějaké dohodě, kompromisu. Ohledně obtíží syna se můžete poradit také s pediatrem a případně by bylo vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2023, 10:00
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×