Inzerce
Inzerce

Aspergerův syndrom u dětí - porucha autistického spektra

  1. Co je Aspergerův syndrom?
  2. Aspergerův syndrom příznaky
  3. Intelekt dětí s Aspergerovým syndromem
  4. Děti s Aspergerovým syndromem ve školním kolektivu
  5. Výchovné zacházení u Aspergerova syndromu
  6. Specifický věk pro diagnostikování Aspergerova syndromu
  7. Kde hledat pomoc s Aspergerovým syndromem

1. Co je Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom řadíme mezi pervazivní vývojové poruchy, což je skupina poruch charakterizováná kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným, stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností.

2. Aspergerův syndrom příznaky

Dítě má potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb, nedostatek představivosti; dítě může mít zájem o společenský život, ale má problém porozumět neverbální komunikaci; má zvláštní zájmy (učení se seznamů, jízdního řádu zpaměti), o svých zájmech dokáže dlouho hovořit a neuvědomuje si, že okolí to nebaví, neústupně trvá na svém názoru; zajímá se jen o vlastní spokojenost, nemá potřebu potěšit nebo zavděčit se rodičům jako jiné děti. O Aspergerově syndromu existuje doposud méně údajů, výskyt je pravděpodobně mnohem častější, než výskyt autismu. Důležité je odhalit tuto poruchu včas a již v dětském věku poskytnout dítěti adekvátní výchovné vedení a vzdělávání, naučit jedince s touto poruchou zvládat případné potíže, které z ní plynou. Dítě s aspergerovým syndromem špatně reaguje na změny, nechápe pravidla her.

3. Intelekt dětí s Aspergerovým syndromem

Intelekt je v normě, určité procento dětí vykazuje i nadprůměrné schopnosti, nicméně emoční a sociální intelekt je ve výrazném deficitu. Lidé s Aspergerovým syndromem mají potíže hlavně v chápání sociálních situací, obtížně se vžívají do myšlení a pocitů druhých lidí.

4. Děti s Aspergerovým syndromem ve školním kolektivu

Děti s Aspergerovým syndromem často vykřikují na hodině, mají nepřiměřené reakce při horší známce - křičí, pláčou, běhají po třídě, odmítají komunikovat s vyučujícím, ostatní děti si jich pro jejich reakce buď nevšímají, někteří jim mohou i ubližovat, hrozí u nich nebezpečí šikany.

5. Výchovné zacházení u Aspergerova syndromu

Důležité je být pro dítě autoritou, ale ne křikem a silou, jednat s dítětem s láskou a pochopením, i když třeba s důrazem, nepoužívat tělesné tresty, nepřerušovat činnost dítěte bez varování; ptát se dítěte, co mu pomáhá uklidnit se, když je rozrušené; důležité je stále zaměstnávat dítě, hodně chválit, nepoužívat ironii, metafory- mluvit jasně.

6. Specifický věk pro diagnostikování Aspergerova syndromu

Příznaky nejsou tak jednoznačné jako u autismu, není opožděn vývoj řeči a většinou ani mentální vývoj, proto bývá často diagnostikován později, průměrný věk diagnostiky Aspergerova syndromu je 11 let.

7. Kde hledat pomoc s Aspergerovým syndromem

Dětská psychiatrie, dětská neurologie, speciálně pedagogické centrum pro poruchy autistického spektra.

Literatura

ATTWOOD, Tony. Aspergerův syndrom: porucha sociálních vztahů a komunikace. Vyd. 1. Překlad Dagmar Brejlová. Praha: Portál, 2005, 203 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 8071789798.

Inzerce

BOYD, Brenda a Miroslava JELÍNKOVÁ. Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem: 200 nápadů, rad a strategií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 125 s. ISBN 9788073678340.

Dítě

Přečtěte si: Více o Specifických poruchách chování

Inzerce
Přečíst článek
Dítě

Přečtěte si: Více o Hyperaktivním dítěti

Inzerce
Přečíst článek
Dítě

Přečtěte si: Více o Dětském autismu

Přečíst článek
Inzerce

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Aspergerův syndrom - diskuze

Poradna

Syn se počůrává

| Sarka003 | 13.04.2021, 10:22

Dobrý den,

syn (momentálně 2 roky a 7 měsíců) chodil pravidelně od dvou let na nočník. Už chodil i na velký záchod s dětským prkénkem a pořídili jsme i dětský pisoár s vrtulkou. Vlastně na nočník začal chodit ukázkově při narození mladší dcery - to bylo září. Zhruba do konce roku vždy bez problémů a už jsem uvažovala nechat ho i v noci spávat bez plenek. Po Novém roce však začalo počurávání přes den a stále se to stupňuje a je to doteď horší a horší. Snažíme se ho nijak neodstrkovat a dopřát mu stejně (i více) času než mladšímu sourozenci, netlačíme na něj, když se počurá nenadáváme mu ani se mu nijak nesmějeme a podobně. No i přes to je to mnohdy i 10 počurání denně. Ráno 2x nebo 3x bez problému zajde na nočník a pak to začne. Vidíme, že se mu chce čurat, chceme mu pomoci a posadit ho na nočník, on nechce a do vteřiny je počůraný. Snažíme se motivovat , uplácet, ale nijak to nezabírá. Dle doktorky je moč i ledviny v pořádku a dává tomu psychologický důvod. Ptám se tedy, zda je nějaká rada nebo máme prostě vytrvat a čekat až se to upraví? No už jsou to 4 měsíce a pomalu začínám být zoufalá, v podstatě neustále převlékáme a převlékáme. Když jdeme někam na návštěvu, tak se děsím, že se mi tam počurá, protože plenku si mnohdy nechce dát. Nemám třeba zase naběhnout na plenky jako kdyby ještě na nočník nechodil? Děkuji za radu

Dobrý den, u vašeho dotazu začnu trochu od konce, ne pleny zpět svému synovi nevracejte. Došlo by k regresu ve vývoji a mohlo by to na něj do budoucna mít špatný vliv. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se vysazovat chlapce častěji na nočník, připomenout mu potřebu, když si všimnete, že vysílá signály, že se mu chce. Připravte si také dostatek oblečení k převlečení, zkuste mu nachystat oblečení volnější, které se mu snadněji obléká a veďte ho k tomu, že když si oblečení pomočil, ať si ho sám převlékne. Pokud dojde k nehodě, tak situaci nijak emotivně nekomentujte, nekárejte jej, mluvte věcně, řešte příčinu a následek - počůral ses, teď je potřeba se převléct. Také na návštěvu si vezměte pro něj oblečení navíc a prostě syna bez velkých komentářů převlečte. Snažte se zklidnit a nestresovat se předem, že se syn pomočí, protože z vás cítí napětí a vnímá svoji moc, kterou nad vámi prostřednictvím počůrávání získává. Také si dejte pozor, abyste jeho potíže nerozebírala s partnerem nebo s kamarádkami či rodinou před synem. Děti vše slyší, i když to vypadá, že vás nevnímají. Ouška mají obzvláště nastražená, když se mluví o nich, ostatně asi tak jako každý z nás.  Rozebíráním potíží a upozorňováním na ně můžete nevědomky vybudovat a zveličit "problém". Někdy méně pozornosti, která se věci věnuje, je více. Ve hře může být i žárlivost na mladšího sourozence. Pokud se sestřička narodila v září, tak nyní ve věku kolem sedmi měsíců je její vývoj rychlejší a rychlejší včetně vývoje pohybového. Syn proto sestru může vnímat čím dál více jako konkurenci, bez ohledu na to, že i jemu se snažíte věnovat dostatek pozornosti. Pomoci by mohla pozornost dělená, to znamená, že si vyhradíte dobu, kdy se budete věnovat jenom jemu zvlášť. Můžete se s tatínkem nebo třeba s babičkou střídat a občas vzít syna samotného ven nebo až to bude možné na nějakou akci. Bude to váš společný vyhrazený čas, který strávíte jen s ním bez mladší sestry. Pomůže mu to získat ztracené pozice a ubezpečí se o své důležitosti pro vás a že jej mladší sourozenec nechce nahradit. Můžete si na společné činnosti vyhradit pravidelně třeba jedno odpoledne v týdnu. Až sestřička povyroste, můžete děti střídat, protože i ona uvítá, že vás bude mít jen pro sebe. Mladší sourozenec to ale má v této situaci jednodušší, jednak má sourozence už od svého narození a vnímá jej jako samozřejmost a za druhé po nástupu staršího sourozence do školky má rodiče přirozeně jen pro sebe. V případě, že by obtíže stále přetrvávaly a lékař možnou fyziologickou příčinu obtíží vyloučil, jak píšete, pak bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 16.04.2021, 23:47
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce