Inzerce
Inzerce
Inzerce

Aspergerův syndrom u dětí - porucha autistického spektra

  1. Co je Aspergerův syndrom?
  2. Aspergerův syndrom příznaky
  3. Intelekt dětí s Aspergerovým syndromem
  4. Děti s Aspergerovým syndromem ve školním kolektivu
  5. Výchovné zacházení u Aspergerova syndromu
  6. Specifický věk pro diagnostikování Aspergerova syndromu
  7. Kde hledat pomoc s Aspergerovým syndromem

1. Co je Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom řadíme mezi pervazivní vývojové poruchy, což je skupina poruch charakterizováná kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným, stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností.

2. Aspergerův syndrom příznaky

Dítě má potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb, nedostatek představivosti; dítě může mít zájem o společenský život, ale má problém porozumět neverbální komunikaci; má zvláštní zájmy (učení se seznamů, jízdního řádu zpaměti), o svých zájmech dokáže dlouho hovořit a neuvědomuje si, že okolí to nebaví, neústupně trvá na svém názoru; zajímá se jen o vlastní spokojenost, nemá potřebu potěšit nebo zavděčit se rodičům jako jiné děti. O Aspergerově syndromu existuje doposud méně údajů, výskyt je pravděpodobně mnohem častější, než výskyt autismu. Důležité je odhalit tuto poruchu včas a již v dětském věku poskytnout dítěti adekvátní výchovné vedení a vzdělávání, naučit jedince s touto poruchou zvládat případné potíže, které z ní plynou. Dítě s aspergerovým syndromem špatně reaguje na změny, nechápe pravidla her.

3. Intelekt dětí s Aspergerovým syndromem

Intelekt je v normě, určité procento dětí vykazuje i nadprůměrné schopnosti, nicméně emoční a sociální intelekt je ve výrazném deficitu. Lidé s Aspergerovým syndromem mají potíže hlavně v chápání sociálních situací, obtížně se vžívají do myšlení a pocitů druhých lidí.

4. Děti s Aspergerovým syndromem ve školním kolektivu

Děti s Aspergerovým syndromem často vykřikují na hodině, mají nepřiměřené reakce při horší známce - křičí, pláčou, běhají po třídě, odmítají komunikovat s vyučujícím, ostatní děti si jich pro jejich reakce buď nevšímají, někteří jim mohou i ubližovat, hrozí u nich nebezpečí šikany.

5. Výchovné zacházení u Aspergerova syndromu

Důležité je být pro dítě autoritou, ale ne křikem a silou, jednat s dítětem s láskou a pochopením, i když třeba s důrazem, nepoužívat tělesné tresty, nepřerušovat činnost dítěte bez varování; ptát se dítěte, co mu pomáhá uklidnit se, když je rozrušené; důležité je stále zaměstnávat dítě, hodně chválit, nepoužívat ironii, metafory- mluvit jasně.

6. Specifický věk pro diagnostikování Aspergerova syndromu

Příznaky nejsou tak jednoznačné jako u autismu, není opožděn vývoj řeči a většinou ani mentální vývoj, proto bývá často diagnostikován později, průměrný věk diagnostiky Aspergerova syndromu je 11 let.

7. Kde hledat pomoc s Aspergerovým syndromem

Dětská psychiatrie, dětská neurologie, speciálně pedagogické centrum pro poruchy autistického spektra.

Literatura

ATTWOOD, Tony. Aspergerův syndrom: porucha sociálních vztahů a komunikace. Vyd. 1. Překlad Dagmar Brejlová. Praha: Portál, 2005, 203 s. Speciální pedagogika (Portál). ISBN 8071789798.

Inzerce

BOYD, Brenda a Miroslava JELÍNKOVÁ. Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem: 200 nápadů, rad a strategií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 125 s. ISBN 9788073678340.

Dítě

Přečtěte si: Více o Specifických poruchách chování

Inzerce
Přečíst článek
Dítě

Přečtěte si: Více o Hyperaktivním dítěti

Inzerce
Přečíst článek
Dítě

Přečtěte si: Více o Dětském autismu

Přečíst článek
Inzerce

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Aspergerův syndrom - diskuze

Poradna

Dobrý den,
je mi 21 let, před 10 dny jsem zjistila, že jsem těhotná a nemohu se rozhodnout, zda podstoupit interupci nebo ne. Pořád studuji, teprve tento rok mám maturovat, zatím jsem v životě nepracovala a živí mě přítel a rodina. Všichni mi říkají, že to zvládnu, že jsem silná, ale já nevím, jestli se cítím na to být matkou a bojím se, že třeba z toho těhotenství nebudu mít radost ani po čase, nebo že to miminko nebudu mít ráda, na druhou stranu mě děsí interupce, kvůli rizikům a jestli toho pak nebudu litovat. Ale zas bych později aspoň věděla, že to miminko chci a měla bych z toho radost, přijde mi, že teď necítím nic, jsem furt jen smutná a naštvaná na všechny okolo a na sebe, že se necítím, tak jak bych měla, přítel z toho má radost, dokonce to řekl celý jeho rodině a proto se bojím, že bych všechny zklamala, kdybych podstoupila potrat. Pořád všichni opakují, ale že to je moje tělo a moje rozhodnutí, ale mě se ty rozhodnutí každým dnem mění a bojím se, že pak budu litovat toho, že jsem si miminko nechala. Nevím, co mám teď dělat a jak se rozhodnout.

Dobrý den, z vašeho dotazu rozumím, že se nacházíte v komplikované situaci. Jste ještě hodně mladá a na dítě se možná ještě necítíte dostatečně zralá a připravená. Na druhou stranu máte dobré zázemí a partner i rodina příchod dítěte vítá, což nebývá samozřejmostí. To že necítíte co byste asi očekávala, může být ovlivněno romantickými představami žen o těhotenství a dítěti a také hormonálními změnami, které teď ve vašem těle probíhají. Ne nadarmo trvá těhotenství 9 měsíců, kdy si žena na očekávané dítě teprve zvyká. Samozřejmě asi jinak vnímá těhotenství žena, která po dítěti touží a jinak žena, která jej nečekala. To že jste zaskočená, smutná a cítíte se naštvaně a nevíte, jak se k situaci postavit je legitimní a normální pocit. Nemusíte se za svoje pocity cítit provinile ani si je vyčítat. Je však potřeba učinit rozhodnutí, protože možnost přerušení těhotenství je časově omezená. Možná jste se mohli s partnerem lépe domluvit, než jste informací o vašem těhotenství řekli celé rodině. Takto jste teď navíc pod velkým společenským tlakem. Přece jen jde o vaše a partnerovo dítě a proto byste o něm měli rozhodovat jen vy dva. Je to sice vaše tělo, ale dítě, které čekáte je také otce, nejen vaše, to byste při rozhodování měla brát v úvahu. Ano rizika a komplikace spojené s přerušením těhotenství a s možnými potížemi při dalším otěhotnění objektivně existují a je proto s nimi potřeba také počítat. Na druhou stranu byste možná později byla psychicky lépe na péči o dítě připravena. Studium školy souběžně s péčí o dítě je náročné, ale ne nemožné. Obzvlášť když má matka zázemí v partnerovi a rodině, kteří s péčí vypomůžou. Rozhodnutí je ale na vás, je potřeba vzít v úvahu všechny okolnosti. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré informovat i rodinu o svém rozhodnutí, když už je do situace zapojena a vysvětlit jim svoje důvody. Pro další dobré rodinné vztahy je to důležité. Dále bych vám doporučila kontaktovat psychologa, který by vás mohl složitým obdobím rozhodování doprovodit a pomocí vám dojít k nějakému závěru. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.10.2021, 14:08
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×