Inzerce
Inzerce
Inzerce

Specifické poruchy učení

  1. Dyslexie
  2. Dysortografie
  3. Dysgrafie
  4. Dyskalkulie
  5. Dyspraxie
  6. Další typy poruch učení

Pojem specifické vývojové poruchy učení se používá pro označení poruch v oblasti čtení, matematických schopností, psaní, pravopisu, příp. jiných dovedností spojených s učením. Svou povahou patří do poruch endogenních čili vnitřních.

Postihují přibližně 5 – 7 % jedinců populace, vyšší procento výskytu bylo zjištěno u chlapců.

Tyto poruchy mají individuální charakter a jejich vzniku předchází dysfunkce centrálního nervového systému (z hlediska vývoje jde o neúplně vyvinutou funkci).

Inzerce

Mezi specifické poruchy učení patří:

1. DYSLEXIE

Co je dyslexie? 

- vývojová porucha učení v oblasti čtení

Dyslexie a její projevy:

Primární projevy dyslexie:

Inzerce
  • čtení je nápadně pomalé;
  • určitý specifický typ chyb v čtení, který se opakovaně projevuje (záměna některých určitých písmen, přehazování písmen ve slově, vynechávaní některých písmen nebo slabik, nebo celých slov);
  • problémy s porozuměním čtenému textu, nezájem nebo nechuť ke čtení;
  • dítě je při čtení v napětí (nepravidelné dýchaní, nepřirozené držení těla, mocné vzdechy, neklid, šoupání nohou apod.).

Sekundární projevy dyslexie:

  • dítě začíná mluvit a užívat řeč později;
  • má potíže s prostorovou orientací (plete si levou a pravou stranu, plete si různá opozita);
  • mohou se projevit i potíže se psaným projevem.

Děti s dyslexií ve školním kolektivu

  • děti s dyslexií jsou častěji terčem posměchu než ostatní děti, častěji se cítí osamoceny, učitelé je často vnímají jako líné, nepozorné, nepořádné a málo nadané;
  • díky negativnímu hodnocení okolí, děti s dyslexií hodnotí samy sebe často nepříznivě;
  • lehce se unaví a jsou častěji smutné;
  • přiznávají, že se lehce rozzlobí, ale nemyslí si o sobě, že jsou líné a nezpůsobné.

Výchovné zacházení s dětmi s dyslexií

U dětí s dyslexií je nutné vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za chyby, motivovat dítě pochvalou i za dílčí úspěchy, v nápravě postupovat po malých krocích, nepřetěžovat dítě velkým množstvím úkolů, dělat častěji přestávky při učení, nacvičovat čtení s porozuměním - nejlépe na textu, který je jednoduchý, krátký, s dějovou linií a obsahem zajímavým pro dítě.

Inzerce

2. DYSORTOGRAFIE

Co je dysortografie

Dysortografie je vývojová porucha učení v oblasti pravopisu. Nepostihuje celou oblast gramatiky jazyka, ale týká se specifických dysortografických jevů.

Dysortografie a její projevy

  • dítě s dysortografií ve škole nestíhá psát, co se diktuje, má neúhledné sešity;
  • objevuje se přidávání a vynechávání písmen, popř. slabik;
  • záměny a přehazování písmen ( b-d-p, a-o, m-n, ..);
  • zkomoleniny;
  • nesprávné umístění nebo vynechání délek samohlásek (rozlišování dlouhých a krátkých samohlásek);
  • chyby v měkčení (rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni);
  • nezvládání hranic slov v písmu (spojování více slov v jeden větný celek- žák píše dvě i více slov dohromady, spojuje předložky se slovy, nerozlišuje začátek a konec věty);
  • nezvládání souhláskových shluků (krtek, pstruh apod.);
  • chyby plynoucí ze specifické asimilace - záměna sykavek (s, c, z, š, č, ž);
  • nevhodné aplikace gramatických jevů v diktátech (naučená gramatická pravidla žák neuplatňuje v písemném projevu);
  • postižená schopnost sluchové analýzy, fonematický sluch.

Výchovné zacházení u dysortografie

U dětí s dysortografií je potřeba vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za chyby, umožnit dítěti, aby gramatické chyby v psaném textu opravilo verbálním zdůvodněním, motivovat dítě pochvalou i za dílčí úspěchy.

3. DYSGRAFIE

Co to je dysgrafie

Dysgrafie je vývojová porucha učení v oblasti psaní.

Dysgrafie a její projevy

U dysgrafie je písemný projev nečitelný, dítě si obtížně pamatuje písmena a obtížně je napodobuje, písmena si zaměňuje nebo je zrcadlově obrací.

Inzerce

Výchovné zacházení u dysgrafie

U dítěte s dysgrafií je potřeba vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za styl písma - „škrabopis“ ani za chyby, procvičovat s ním psaní správných tvarů písmem, správné držení psacího náčiní. Cvičení mají být krátká, ale pravidelná.

4. DYSKALKULIE

Co je dyskalkulie?

Dyskalkulie je vývojová porucha učení v oblasti matematických dovedností.

Dyskalkulie a její projevy

  • v oblasti aritmetiky (dítě není schopno porovnat počet předmětů, má problémy při označování množství, neumí vyjmenovat řadu čísel, neumí číst matematické symboly, těžko čte čísla s nulami uprostřed, zaměňuje tvarově podobná čísla, není schopné používat matematické operace);
  • v oblasti geometrie (nerozlišuje geometrické tvary, neumí seřadit předměty podle velikosti, má problémy při rýsováni obrazců, při orientaci v prostoru).

Výchovné zacházení u dyskalkulie

U dyskalkulie je vhodný klidný a trpělivý přístup, příznivá pracovní atmosféra, nešetřit pochvalou, pozitivní motivace, aby dítě zažívalo úspěch při učení, cvičení musí být přiměřená schopnostem dítěte, postupovat po malých krocích, pracovat pravidelně a systematicky. Je třeba uplatňovat co nejvíce zásadu názornosti, používat co nejvíce pomůcek a didaktické techniky – rozličné způsoby práce. Často měnit rytmus práce, náplň, zařazovat oddechové části.

Jak poznáme SPU, specifický věk pro diagnostikování specifických poruch učení

U SPU se jedná o potíže v osvojování školních dovedností, kdy dítě i přes normální, průměrné rozložení rozumových schopností a při dostatečné stimulaci ze strany výchovy a prostředí podává výrazně podprůměrné výkony v oblasti školních dovedností (čtení, psaní, počítání), než by intelektu a stimulaci odpovídaly. Projevy poruchy se projeví po nástupu dítěte do školy, některé signály se dají zachytit již v předškolním věku - poporodní potíže dítěte, deficity v řečovém vývoji mohou naznačovat možný výskyt SPU v budoucnu. Uzavřít podezření na rozvoj SPU lze přibližně v osmi letech věku dítěte, t.j. po pololetí druhé třídy. V případě potíží při osvojování školních dovedností je však vhodné navštívit poradnu dříve, komplexním vyšetřením lze vytipovat a následně trénovat oslabené či vývojově nevyzrálé kognitivně percepční funkce v rámci odborné speciálně pedagogické péče, kdy je možné rozvoji SPU předejít, či ji výrazně zmírnit.

Kombinace specifických poruch učení

Specifické poruchy učení se často vyskytují v kombinaci, např. dyslexie spolu s dysortografií.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, školní poradenské pracoviště.

Literatura:

  • ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. Vyd. Praha: Portál, 2007, 263 s. ISBN 8071788007
  • POKORNÁ, Věra. Vývojové poruchy učení v dětství a v dospělosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 238 s. ISBN 9788073677732
  • SELIKOWITZ, Mark. Dyslexie a jiné poruchy učení. Vyd. 1. české. Překlad Andrea Civínová. Praha: Grada, 2000, 136 s. Pro rodiče. ISBN 8071697737
  • ZELINKOVÁ, Olga a Miloslav ČEDÍK. Mám dyslexii: průvodce pro dospívající a dospělé se specifickými poruchami učení. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 139 s. Rádci pro zdraví. ISBN 9788026203490
  • JUROVIČOVÁ, D., Žáčková H. Dysortografie. Vyd. D&H, 2012, ISBN 9788087295106
  • SIWEK, Božetěch. Jak si poradit s pravopisem: cvičení pro děti s dysortografií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 171 s. ISBN 9788073679880
  • JUCOVIČOVÁ, Drahomíra a Hana ŽÁČKOVÁ. Dysgrafie. 2. rozš. vyd. Praha: D + H, 2009, 66 s., [12] s. barev. obr. příl. Metody reedukace specifických poruch učení. ISBN 9788090386990
  • NOVÁK, Josef. Dyskalkulie: metody rozvoje základních početních dovedností. Vyd. 4., přeprac. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2010, 2 sv. (39, 71 s.). ISBN 978-80-7311-107-6.

5. DYSPRAXIE

Co je dyspraxie

Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických funkcí

Dyspraxie a její projevy

Problémy v nápodobě viděných pohybů:

  • Hrubá motorika představuje pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin, jako jsou chůze, chůze do schodů se střídáním nohou, běhání, skákání, plavání atd.;
  • Jemná motorika: např. psaní, šití, zapínání knoflíků, zavázání tkaničky, hra s míčem (rukama i nohama).

Příznaky dyspraxie v jednotlivých věkových obdobích:

Předškolní věk: neobratnost při dětských hrách, problémy např. při jízdě na koloběžce, na kole, při hře s míčem, s udržováním rovnováhy, potíže v oblasti sebeobsluhy (stolování – špatná koordinace pohybů ruka - ústa, oblékání, zapínání knoflíků, obouvání, zavazování tkaniček apod.), výtvarné činnosti (kreslení, modelování, stříhání, skládání), v řeči – může být horší srozumitelnost, potíže zejména při vyslovování artikulačně náročnějších slov.

Mladší školní věk: problémy s adaptací na školní režim, dítě je nešikovné a pomalé, pohybová neobratnost a špatná koordinace se projevují zejména v tělesné výchově a pracovním vyučování, objevují se potíže s psaním (pomalé tempo psaní, neúhledný rukopis), přetrvává-li neobratnost v artikulační oblasti, mohou vznikat i chyby při psaní v důsledku artikulační neobratnosti (dítě často píše tak, jak vyslovuje), pomalost při oblékání, jídle, dítě si hůře pamatuje více instrukcí najednou, neví, kde má začít, častý je motorický neklid – dítě se stále vrtí, neposedí, pohyby jsou nekoordinované, mohou se objevovat i somatické obtíže – bolesti břicha, hlavy, únava, nevolnost (jsou důsledkem napětí, které dítě prožívá).

Starší školní věk: nešikovnost a pomalé tempo ztěžuje život při plnění běžných denních činností, je přítomna zvýšená unavitelnost, která se může projevit neklidem a vyrušováním v pozdějších vyučovacích hodinách, popř. doma při přípravě na vyučování.

Výchovné zacházení s dětmi s dyspraxií

  • je-li dítě zjevně unavené a neschopné se soustředit, je třeba mu dát „oddechový čas“ (někdy totiž už není schopné přijímat informace);
  • nesrovnávat dítě s ostatními dětmi ve třídě nebo jinde;
  • podporovat u dítěte skupinovou práci (pomůže mu se sociální interakcí);
  • oceňovat snahu (před celou třídou), ne pouze dobré výsledky, umožnit dítěti zažít úspěch;
  • při zadávání úkolu dbát na to, aby mezi vámi a dítětem byl oční kontakt;
  • dát dítěti možnost odpočinout si od ostatních dětí (bude-li se chtít např. vrátit po hlavní přestávce do třídy o 5 minut dříve, umožněte mu to)
  • některé děti s dyspraxií mívají problémy s orientací v čase a prostoru (špatný odhad trvání délky úkolu či určitého časového úseku, s odhadem vzdáleností, s orientací v rozlehlé budově), připomeňte mu, že už je čas na určitou činnost apod.;
  • podporovat dítě v tom, aby si vyhledávalo informace o věcech, které ho baví (bude o nich více vědět, zlepší se jeho pozice mezi vrstevníky)
  • v hovoru o dítěti používat pozitivní slovník – např. „zapálené“, „hbité“, „zvídavé“; dítě si vytvoří pozitivní zpětnou vazbu, čímž se zvýší jeho sebevědomí;
  • vždy je potřeba hledat a objevit oblasti, v nichž je dítě úspěšné (a nemusí jít jen o oblasti související se školou), dát mu najevo, že víme o tom, co dovede a umí i jinde.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny

6. Další typy poruch učení:

DYSMUZIE (porucha v osvojování hudebních dovedností)

DYSPINXIE (porucha v oblasti výtvarných dovedností) a jiné.

Případně mohou být postiženy všechny školní dovednosti.

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Specifické poruchy učení - diskuze

Poradna

Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně dcery - skoro 2 roky a půl. Dcera se začíná vztekat před lidmi, ječet, dělá přesně opak toho co jí člověk řekne, občas hází věcmi (když jí třeba člověk zakáže to mít), dělá hysterický scény i kvůli tomu, že dostala například jinou lžičku než chtěla, nechce půjčovat hračky (ani nám rodičům). Myslím, že na to má vliv i to, že když si s ní manžel hraje a ona mu například nechce něco dát a řekne, že to je její, tak on sklopí hlavu a hraje si podle ní. Dcera mi například i zabouchne dveře před nosem, když si hrajou spolu, když s manželem mluvím, on jí na to nic neřekne. Do těch 2 let jí nechal dělat si co chtěl, že je ještě malá. Když to s malou zkouším po dobrém a v klidu vysvětluju, žádná odezva. Když zvýším hlas, tak bude řvát nebo se vztekat ještě víc, občas se to prostě snažím ignorovat... co mám dělat? Začínám se stydět s ní někam jít, nebo pozvat někoho k nám, že nevím jak se bude chovat a nechci, aby si někdo myslel, že jí neumím vychovávat, že mám doma spratka + jí chci dát do školky.. jak na to?

Děkuji,
a přeji Vám hezký den

Dobrý den, dcera se nachází ve věku, kdy u dětí nastupuje takzvané období vzdoru. Nejedná se o žádnou výchovnou chybu ani vás a ani vašeho manžela. Jedná se o přirozený vývojový proces a i když toto období nepatří právě k těm nejpříjemnějším pro rodiče, tak je jeho nástup signálem správného vývoje vašeho dítěte. O období vzdoru si můžete najít mnoho informací na internetu, v literatuře a také v mých předchozích odpovědích. Nebudu se tedy o něm podrobně rozepisovat, pouze se pokusím shrnout základní znaky. Do té doby hodné děťátko se najednou stává čertem, který hystericky křičí při každé známce odporu nebo při nevyhovění jeho požadavkům. Nebo také prakticky úplně bez příčiny, nebo si důvody vymýšlí, nemusí být ani skutečné. Nervová soustava vašeho dítěte se vyvíjí normálně, jen u dítěte v tomto věku není nervový systém ještě dostatečně zralý, aby dítě dokázalo zpracovat své emoční výkyvy. Na průběh období vzdoru má vliv osobnost dítěte přičemž platí, že čím silnější osobnost dítěte, tím dřívější nástup a těžší průběh toto období mívá. Nevěšte ale hlavu, při trpělivém a citlivém přístupu k dítěti se dá zvládnout poměrně rychle a tak jako přišly, tak vzteklé záchvaty zase pominou. Délka trvání tohoto období závisí také na přístupu k dítěti a je u každého dítěte odlišná. Pro výchovný přístup platí několik zásad, pokud se dítě dostane do afektu, tedy křičí, válí se po zemi, kope nožkama apod., pak je potřeba nechat mu prostor a čas, nechat afekt odeznít a teprve až se dítě uklidní, tak je možné situaci s dítětem úměrně jeho věku probrat. Mějte na paměti, že dítě vám to nedělá schválně, nebrat výlevy dítěte osobně, nechce nám dělat ostudu před okolím, jen prostě ještě neumí zvládnout svoje emoce. Můžete se snažit aktivně ovlivnit a vyhnout se situacím, kdy víte, že afekt zaručeně přijde. Třeba nejít někam, kde víte, že budou lákadla, která bude chtít dítě koupit a vy si to například nemůžete dovolit, zapojit dítě aktivně do rozhodování co se bude dělat, do výběru oblečení apod. Dávat mu však na výběr vždy z možností, které jsou pro vás obě přijatelné (např. dvě trička s dlouhým rukávem, pokud je venku chladněji, lžičku ať si také vybere sama, hlavně že se s ní nají......). Projevujte o své dítě zájem, hrajte si s ním, povídejte si s ním. Není chybou se ve hře řídit pravidly, která určuje dítě, zde jej nemusíte vychovávat a ani s ním soupeřit, dítě si tak ověřuje a zkouší svoje schopnosti. Rodič, který s dítětem tráví čas a hraje si s ním rozhodně neztrácí na své rodičovské autoritě, ale naopak získává důvěru dítěte a vytváří si s ním pozitivní vztah. Pokud nastoupí záchvat vzteku, pak na dítě určitě není vhodné zvyšovat hlas, nebo používat jiné donucovací prostředky. Tyto metody záchvaty jen zhorší a průběh tohoto období prodlouží. Vy se obrňte trpělivostí, protože není vyloučeno, že vám dcerka ztropí scénu před známými či okolím. Mějte na paměti, že se jedná o vaše dítě a vaši výchovu a nikdo jiný do ní nemá co zasahovat, případných významných pohledů si nevšímejte, nenechte se vyvést z míry. Každý tímto obdobím prošel, jen si to možná někteří u svých dětí nepamatují. Ohledně školky, je dost pravděpodobné, že tam dcera problémy mít nebude. Děti většinou potřebují získat pozornost rodičů, potřebují podporu a pocit, že rodiče je mají rádi, i když se zrovna vztekají a zlobí. Přeji zdárné zvládnutí tohoto důležitého vývojového období vašeho dítěte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 04.05.2022, 17:18
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×