Inzerce
Inzerce
Inzerce

Specifické poruchy učení

  1. Dyslexie
  2. Dysortografie
  3. Dysgrafie
  4. Dyskalkulie
  5. Dyspraxie
  6. Další typy poruch učení

Pojem specifické vývojové poruchy učení se používá pro označení poruch v oblasti čtení, matematických schopností, psaní, pravopisu, příp. jiných dovedností spojených s učením. Svou povahou patří do poruch endogenních čili vnitřních.

Postihují přibližně 5 – 7 % jedinců populace, vyšší procento výskytu bylo zjištěno u chlapců.

Tyto poruchy mají individuální charakter a jejich vzniku předchází dysfunkce centrálního nervového systému (z hlediska vývoje jde o neúplně vyvinutou funkci).

Inzerce

Mezi specifické poruchy učení patří:

1. DYSLEXIE

Co je dyslexie? 

- vývojová porucha učení v oblasti čtení

Dyslexie a její projevy:

Primární projevy dyslexie:

Inzerce
  • čtení je nápadně pomalé;
  • určitý specifický typ chyb v čtení, který se opakovaně projevuje (záměna některých určitých písmen, přehazování písmen ve slově, vynechávaní některých písmen nebo slabik, nebo celých slov);
  • problémy s porozuměním čtenému textu, nezájem nebo nechuť ke čtení;
  • dítě je při čtení v napětí (nepravidelné dýchaní, nepřirozené držení těla, mocné vzdechy, neklid, šoupání nohou apod.).

Sekundární projevy dyslexie:

  • dítě začíná mluvit a užívat řeč později;
  • má potíže s prostorovou orientací (plete si levou a pravou stranu, plete si různá opozita);
  • mohou se projevit i potíže se psaným projevem.

Děti s dyslexií ve školním kolektivu

  • děti s dyslexií jsou častěji terčem posměchu než ostatní děti, častěji se cítí osamoceny, učitelé je často vnímají jako líné, nepozorné, nepořádné a málo nadané;
  • díky negativnímu hodnocení okolí, děti s dyslexií hodnotí samy sebe často nepříznivě;
  • lehce se unaví a jsou častěji smutné;
  • přiznávají, že se lehce rozzlobí, ale nemyslí si o sobě, že jsou líné a nezpůsobné.

Výchovné zacházení s dětmi s dyslexií

U dětí s dyslexií je nutné vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za chyby, motivovat dítě pochvalou i za dílčí úspěchy, v nápravě postupovat po malých krocích, nepřetěžovat dítě velkým množstvím úkolů, dělat častěji přestávky při učení, nacvičovat čtení s porozuměním - nejlépe na textu, který je jednoduchý, krátký, s dějovou linií a obsahem zajímavým pro dítě.

Inzerce

2. DYSORTOGRAFIE

Co je dysortografie

Dysortografie je vývojová porucha učení v oblasti pravopisu. Nepostihuje celou oblast gramatiky jazyka, ale týká se specifických dysortografických jevů.

Dysortografie a její projevy

  • dítě s dysortografií ve škole nestíhá psát, co se diktuje, má neúhledné sešity;
  • objevuje se přidávání a vynechávání písmen, popř. slabik;
  • záměny a přehazování písmen ( b-d-p, a-o, m-n, ..);
  • zkomoleniny;
  • nesprávné umístění nebo vynechání délek samohlásek (rozlišování dlouhých a krátkých samohlásek);
  • chyby v měkčení (rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni);
  • nezvládání hranic slov v písmu (spojování více slov v jeden větný celek- žák píše dvě i více slov dohromady, spojuje předložky se slovy, nerozlišuje začátek a konec věty);
  • nezvládání souhláskových shluků (krtek, pstruh apod.);
  • chyby plynoucí ze specifické asimilace - záměna sykavek (s, c, z, š, č, ž);
  • nevhodné aplikace gramatických jevů v diktátech (naučená gramatická pravidla žák neuplatňuje v písemném projevu);
  • postižená schopnost sluchové analýzy, fonematický sluch.

Výchovné zacházení u dysortografie

U dětí s dysortografií je potřeba vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za chyby, umožnit dítěti, aby gramatické chyby v psaném textu opravilo verbálním zdůvodněním, motivovat dítě pochvalou i za dílčí úspěchy.

3. DYSGRAFIE

Co to je dysgrafie

Dysgrafie je vývojová porucha učení v oblasti psaní.

Dysgrafie a její projevy

U dysgrafie je písemný projev nečitelný, dítě si obtížně pamatuje písmena a obtížně je napodobuje, písmena si zaměňuje nebo je zrcadlově obrací.

Inzerce

Výchovné zacházení u dysgrafie

U dítěte s dysgrafií je potřeba vytvořit pozitivní atmosféru důvěry, dítě netrestat za styl písma - „škrabopis“ ani za chyby, procvičovat s ním psaní správných tvarů písmem, správné držení psacího náčiní. Cvičení mají být krátká, ale pravidelná.

4. DYSKALKULIE

Co je dyskalkulie?

Dyskalkulie je vývojová porucha učení v oblasti matematických dovedností.

Dyskalkulie a její projevy

  • v oblasti aritmetiky (dítě není schopno porovnat počet předmětů, má problémy při označování množství, neumí vyjmenovat řadu čísel, neumí číst matematické symboly, těžko čte čísla s nulami uprostřed, zaměňuje tvarově podobná čísla, není schopné používat matematické operace);
  • v oblasti geometrie (nerozlišuje geometrické tvary, neumí seřadit předměty podle velikosti, má problémy při rýsováni obrazců, při orientaci v prostoru).

Výchovné zacházení u dyskalkulie

U dyskalkulie je vhodný klidný a trpělivý přístup, příznivá pracovní atmosféra, nešetřit pochvalou, pozitivní motivace, aby dítě zažívalo úspěch při učení, cvičení musí být přiměřená schopnostem dítěte, postupovat po malých krocích, pracovat pravidelně a systematicky. Je třeba uplatňovat co nejvíce zásadu názornosti, používat co nejvíce pomůcek a didaktické techniky – rozličné způsoby práce. Často měnit rytmus práce, náplň, zařazovat oddechové části.

Jak poznáme SPU, specifický věk pro diagnostikování specifických poruch učení

U SPU se jedná o potíže v osvojování školních dovedností, kdy dítě i přes normální, průměrné rozložení rozumových schopností a při dostatečné stimulaci ze strany výchovy a prostředí podává výrazně podprůměrné výkony v oblasti školních dovedností (čtení, psaní, počítání), než by intelektu a stimulaci odpovídaly. Projevy poruchy se projeví po nástupu dítěte do školy, některé signály se dají zachytit již v předškolním věku - poporodní potíže dítěte, deficity v řečovém vývoji mohou naznačovat možný výskyt SPU v budoucnu. Uzavřít podezření na rozvoj SPU lze přibližně v osmi letech věku dítěte, t.j. po pololetí druhé třídy. V případě potíží při osvojování školních dovedností je však vhodné navštívit poradnu dříve, komplexním vyšetřením lze vytipovat a následně trénovat oslabené či vývojově nevyzrálé kognitivně percepční funkce v rámci odborné speciálně pedagogické péče, kdy je možné rozvoji SPU předejít, či ji výrazně zmírnit.

Kombinace specifických poruch učení

Specifické poruchy učení se často vyskytují v kombinaci, např. dyslexie spolu s dysortografií.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny, školní psycholog, školní poradenské pracoviště.

Literatura:

  • ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení: dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, ADHD. Vyd. Praha: Portál, 2007, 263 s. ISBN 8071788007
  • POKORNÁ, Věra. Vývojové poruchy učení v dětství a v dospělosti. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 238 s. ISBN 9788073677732
  • SELIKOWITZ, Mark. Dyslexie a jiné poruchy učení. Vyd. 1. české. Překlad Andrea Civínová. Praha: Grada, 2000, 136 s. Pro rodiče. ISBN 8071697737
  • ZELINKOVÁ, Olga a Miloslav ČEDÍK. Mám dyslexii: průvodce pro dospívající a dospělé se specifickými poruchami učení. Vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 139 s. Rádci pro zdraví. ISBN 9788026203490
  • JUROVIČOVÁ, D., Žáčková H. Dysortografie. Vyd. D&H, 2012, ISBN 9788087295106
  • SIWEK, Božetěch. Jak si poradit s pravopisem: cvičení pro děti s dysortografií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 171 s. ISBN 9788073679880
  • JUCOVIČOVÁ, Drahomíra a Hana ŽÁČKOVÁ. Dysgrafie. 2. rozš. vyd. Praha: D + H, 2009, 66 s., [12] s. barev. obr. příl. Metody reedukace specifických poruch učení. ISBN 9788090386990
  • NOVÁK, Josef. Dyskalkulie: metody rozvoje základních početních dovedností. Vyd. 4., přeprac. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2010, 2 sv. (39, 71 s.). ISBN 978-80-7311-107-6.

5. DYSPRAXIE

Co je dyspraxie

Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických funkcí

Dyspraxie a její projevy

Problémy v nápodobě viděných pohybů:

  • Hrubá motorika představuje pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin, jako jsou chůze, chůze do schodů se střídáním nohou, běhání, skákání, plavání atd.;
  • Jemná motorika: např. psaní, šití, zapínání knoflíků, zavázání tkaničky, hra s míčem (rukama i nohama).

Příznaky dyspraxie v jednotlivých věkových obdobích:

Předškolní věk: neobratnost při dětských hrách, problémy např. při jízdě na koloběžce, na kole, při hře s míčem, s udržováním rovnováhy, potíže v oblasti sebeobsluhy (stolování – špatná koordinace pohybů ruka - ústa, oblékání, zapínání knoflíků, obouvání, zavazování tkaniček apod.), výtvarné činnosti (kreslení, modelování, stříhání, skládání), v řeči – může být horší srozumitelnost, potíže zejména při vyslovování artikulačně náročnějších slov.

Mladší školní věk: problémy s adaptací na školní režim, dítě je nešikovné a pomalé, pohybová neobratnost a špatná koordinace se projevují zejména v tělesné výchově a pracovním vyučování, objevují se potíže s psaním (pomalé tempo psaní, neúhledný rukopis), přetrvává-li neobratnost v artikulační oblasti, mohou vznikat i chyby při psaní v důsledku artikulační neobratnosti (dítě často píše tak, jak vyslovuje), pomalost při oblékání, jídle, dítě si hůře pamatuje více instrukcí najednou, neví, kde má začít, častý je motorický neklid – dítě se stále vrtí, neposedí, pohyby jsou nekoordinované, mohou se objevovat i somatické obtíže – bolesti břicha, hlavy, únava, nevolnost (jsou důsledkem napětí, které dítě prožívá).

Starší školní věk: nešikovnost a pomalé tempo ztěžuje život při plnění běžných denních činností, je přítomna zvýšená unavitelnost, která se může projevit neklidem a vyrušováním v pozdějších vyučovacích hodinách, popř. doma při přípravě na vyučování.

Výchovné zacházení s dětmi s dyspraxií

  • je-li dítě zjevně unavené a neschopné se soustředit, je třeba mu dát „oddechový čas“ (někdy totiž už není schopné přijímat informace);
  • nesrovnávat dítě s ostatními dětmi ve třídě nebo jinde;
  • podporovat u dítěte skupinovou práci (pomůže mu se sociální interakcí);
  • oceňovat snahu (před celou třídou), ne pouze dobré výsledky, umožnit dítěti zažít úspěch;
  • při zadávání úkolu dbát na to, aby mezi vámi a dítětem byl oční kontakt;
  • dát dítěti možnost odpočinout si od ostatních dětí (bude-li se chtít např. vrátit po hlavní přestávce do třídy o 5 minut dříve, umožněte mu to)
  • některé děti s dyspraxií mívají problémy s orientací v čase a prostoru (špatný odhad trvání délky úkolu či určitého časového úseku, s odhadem vzdáleností, s orientací v rozlehlé budově), připomeňte mu, že už je čas na určitou činnost apod.;
  • podporovat dítě v tom, aby si vyhledávalo informace o věcech, které ho baví (bude o nich více vědět, zlepší se jeho pozice mezi vrstevníky)
  • v hovoru o dítěti používat pozitivní slovník – např. „zapálené“, „hbité“, „zvídavé“; dítě si vytvoří pozitivní zpětnou vazbu, čímž se zvýší jeho sebevědomí;
  • vždy je potřeba hledat a objevit oblasti, v nichž je dítě úspěšné (a nemusí jít jen o oblasti související se školou), dát mu najevo, že víme o tom, co dovede a umí i jinde.

Kde hledat pomoc

Pedagogicko-psychologické poradny

6. Další typy poruch učení:

DYSMUZIE (porucha v osvojování hudebních dovedností)

DYSPINXIE (porucha v oblasti výtvarných dovedností) a jiné.

Případně mohou být postiženy všechny školní dovednosti.

Inzerce

Inzerce

Komplet knížek = skvělá volba pro děti školkového věku

„Říkačky jsou zcela nové a neotřelé. S Kartami si hrají 3 i 5letý syn a 7letá dcera skládá slova. Čekáme mimčo a klukům kniha názorně ukazuje, jak miminko vznikne. Týdeníčky: komplexní rozvoj všech dovedností. Mohu všem jen doporučit.“ Tyto a další reakce si můžete přečíst u jednotlivých knížek na www.prochytrehlavicky.cz nebo na Heureka.cz.

 

Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Matoušková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Specifické poruchy učení - diskuze

Poradna

Dobrý den,
je mi 21 let, před 10 dny jsem zjistila, že jsem těhotná a nemohu se rozhodnout, zda podstoupit interupci nebo ne. Pořád studuji, teprve tento rok mám maturovat, zatím jsem v životě nepracovala a živí mě přítel a rodina. Všichni mi říkají, že to zvládnu, že jsem silná, ale já nevím, jestli se cítím na to být matkou a bojím se, že třeba z toho těhotenství nebudu mít radost ani po čase, nebo že to miminko nebudu mít ráda, na druhou stranu mě děsí interupce, kvůli rizikům a jestli toho pak nebudu litovat. Ale zas bych později aspoň věděla, že to miminko chci a měla bych z toho radost, přijde mi, že teď necítím nic, jsem furt jen smutná a naštvaná na všechny okolo a na sebe, že se necítím, tak jak bych měla, přítel z toho má radost, dokonce to řekl celý jeho rodině a proto se bojím, že bych všechny zklamala, kdybych podstoupila potrat. Pořád všichni opakují, ale že to je moje tělo a moje rozhodnutí, ale mě se ty rozhodnutí každým dnem mění a bojím se, že pak budu litovat toho, že jsem si miminko nechala. Nevím, co mám teď dělat a jak se rozhodnout.

Dobrý den, z vašeho dotazu rozumím, že se nacházíte v komplikované situaci. Jste ještě hodně mladá a na dítě se možná ještě necítíte dostatečně zralá a připravená. Na druhou stranu máte dobré zázemí a partner i rodina příchod dítěte vítá, což nebývá samozřejmostí. To že necítíte co byste asi očekávala, může být ovlivněno romantickými představami žen o těhotenství a dítěti a také hormonálními změnami, které teď ve vašem těle probíhají. Ne nadarmo trvá těhotenství 9 měsíců, kdy si žena na očekávané dítě teprve zvyká. Samozřejmě asi jinak vnímá těhotenství žena, která po dítěti touží a jinak žena, která jej nečekala. To že jste zaskočená, smutná a cítíte se naštvaně a nevíte, jak se k situaci postavit je legitimní a normální pocit. Nemusíte se za svoje pocity cítit provinile ani si je vyčítat. Je však potřeba učinit rozhodnutí, protože možnost přerušení těhotenství je časově omezená. Možná jste se mohli s partnerem lépe domluvit, než jste informací o vašem těhotenství řekli celé rodině. Takto jste teď navíc pod velkým společenským tlakem. Přece jen jde o vaše a partnerovo dítě a proto byste o něm měli rozhodovat jen vy dva. Je to sice vaše tělo, ale dítě, které čekáte je také otce, nejen vaše, to byste při rozhodování měla brát v úvahu. Ano rizika a komplikace spojené s přerušením těhotenství a s možnými potížemi při dalším otěhotnění objektivně existují a je proto s nimi potřeba také počítat. Na druhou stranu byste možná později byla psychicky lépe na péči o dítě připravena. Studium školy souběžně s péčí o dítě je náročné, ale ne nemožné. Obzvlášť když má matka zázemí v partnerovi a rodině, kteří s péčí vypomůžou. Rozhodnutí je ale na vás, je potřeba vzít v úvahu všechny okolnosti. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré informovat i rodinu o svém rozhodnutí, když už je do situace zapojena a vysvětlit jim svoje důvody. Pro další dobré rodinné vztahy je to důležité. Dále bych vám doporučila kontaktovat psychologa, který by vás mohl složitým obdobím rozhodování doprovodit a pomocí vám dojít k nějakému závěru. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.10.2021, 14:08
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×