Inzerce
Inzerce
Inzerce

Příklady táhnou

Snad každá generace prožije momenty, kdy si řekne „ta dnešní mládež (děti), to je tedy něco“… Ale co přísloví o jablku, které nepadá daleko od stromu? Nedávno jsem se zúčastnila nového víkendového terapeutického festivalu a odpoledne vzala dceru s sebou (chodí do 3. třídy). Důvod byl jednoduchý – povídat dětem, že „musím do práce“, „jsem unavená z práce“ je jedna věc a vzít dítě s sebou a zapojit ho strana druhá. Takže dostávala drobné úkoly a pokud něco potřebovala, musela se postarat sama. A poté si sama obcházela jednotlivé stánky, zkoumala či zkoušela jejich nabídku a pobývala tam, kde jí bylo dobře. Navečer řekla, že v neděli jde znovu, neboť je to lepší, než televize. To mě zaujalo a potěšilo, neboť i to svědčí o tom, že tam byly dobré energie a aktivity, které jí něco přinášely.

Co vlastně předáváme svým dětem? Myšlenku „věřím ti a dávám ti svobodu“ (u menších doporučuji vymezit prostor k pohybu) nebo „musím tě mít pod kontrolou, protože…“?

Dnešní děti jsou jiné, doba je jaká je a každý se musí dříve či později prosadit sám. Pokud dítě ráno odchází z domu a od rodiče slyší myšlenku např. „užij si dnešní den, věřím ti“, má jistě dobrý základ i pro další období. Pokud jej vypravujeme s tím co přes den musí a nesmí, vštěpujeme mu vlastně model určitých omezení, příkazů a zákazů a časem se může objevit důsledek. Děti narozené po roce 2000 jsou odlišné v tom, že si často vystačí sami se sebou, doslova si utečou do svého světa. Na druhou stranu i ony se musejí naučit vycházet s ostatními, a to jak s rodinou, tak i s vrstevníky. A dětský kolektiv bývá neúprosný – klidně vmete dítěti do tváře, že má např. starší či postižené rodiče, že je tlusté či zadrhává.

Inzerce

Ano, to jsou údery, které překvapí i dospělého. Jejich síla je v tom, že jsou nečekané a většina dětí má ještě srdíčko otevřené dokořán. O to více to bolí. Proto  je psychohygiena stejně důležitá, jako hygiena těla. Jak bychom vypadali, kdybychom se česali jednou za měsíc?

V momentě, kdy přijdou tyto lekce, je vhodné zachovat klid a podělit se v klidu o svůj prožitek s rodiči. Děti mají sklony tajit, co je trápí a často berou vinu na dění v okolí na sebe. Tím ovšem negativní prožitek zůstává uvnitř a časem způsobí nejrůznější fyzické či psychické potíže.

Inzerce

Proto doporučuji děti pozorovat, ptát se, jak se cítí v kolektivu, zda si navzájem pomáhají a jak na situace reaguje pedagog. I my bychom měli umět sdílet svoje prožitky, vyhnout se kritizování a odsuzování a naučit se hledat v tom pro sebe poučení. Pokud se nám to podaří a situace se časem zopakuje, je velmi pravděpodobné, že zareagujeme jinak, lépe. Mimo jiné proto, že jsme si to zpracovali i vnitřně a tím pádem jsem celkově odolnější.

Doporučuji občas si připomenout, že děti dělají to, co děláme, nikoliv to, co říkáme. A pokud se nám občas něco nepodaří, tak si to přiznejme a případně se ostatním omluvme. I to je velký vklad do výchovy.

Inzerce
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Příklady táhnou - diskuze

Poradna

Zdravím, potřebovala bych radu nebo to probrat jen s někým zkušenější? Dcera (3 roky) začala chodit do školky. V červnu jsme leželi v nemocnici a od té doby má na mě jako na matku separaci, od té doby nechtěla ani bývat u babiček ani s tátem.(Do té doby normálně chtěla bývat i přes noc u babiček a mě tam nepotřebovala).Když někde jsme tak si mě furt hlídá, abych neodešla když mě na mžik ztratí z dohledu hned má hysterak. Jde mi o to, že jak začala chodit do školky tak samozřejmě s pláčem. Ráno jak vstane tak už pláče, že do školky nechce( samozřejmě mě po ránu ani nic nesní/nevypije), pláče i cestou do školky, v šatně. Učitelce ju předávám vyloženě násilím a se řvem „mami ne já nechci“. Učitelka tvrdí, že řve takhle chvilku a pak ještě když jdou ven si hrát, ale jinak, že ne. Dokonce ju chválí že pomáhá ostatnim dětem když pláčou. Když si po obědě pro ní přijdu a uvidí mě tak hned začne plakat. O školce(dětech, ucitelce),ale doma mluví pěkně myslím si,že se jí tam líbí. Děti a celkově kolektiv má ráda, hodně chodíme do dětských center a to jsme o ní kolikrát hodinu nevěděli. Hodně se to v ní pere přijde mě v chování horší/zlobivejsi. Dělá věci naschvál který ví, že dělat nesmí jako kdyby mě to doma dávala sežrat, že ji do té školky dávám. Je tohle všechno normální? Jak dlouho trvá dítěti než si zvykne na takovou změnu? Mohu proto něco dělat? Vidět takhle svoje dítě každej den plakat a dávat ho násilím do školky je opravdu děsný a každej den mě to rozhodí. Já to beru, že tam musí a musí si zvyknout, ale jak dlouho tohle bude trvat? Když se ji zeptám proč do té školky nechce, řekne že chce být semnou, ale já musím chodit do práce a to chodím na poloviční úvazek na směny což jich moc nemám. Ve volným čase se ji snažím hodně věnovat jsme furt venku a něco děláme a když potřebuju něco dělat doma do všeho se ju snažím zařazovat když chce. Umí si hrát i sama.Pomohlo by kdybych do té školky šla na chvilku s ní a pak třeba zmizla? Jenže to se obávám, že by se mě držela jak klíště. Opravdu nevím. Jsem z toho nešťastná. Nechci ,aby z toho měla nějaké trauma. Děti měla ráda a vždy se na ně těšila. Nyní i večer než jde spát tak říká, že nechce do školky. Ráno jsem ji sebou dala jejího oblíbeného plyšáka ,aby mu to tam ukázala a slíbila jsem ji něco za odměnu ,že ji donesu. Chodím do práce na poloviční úvazek na směny takže si pro ni chodím po obědě. Jen v dny kdy budu v práci ji bude vyzvedávat přítel až po spaní. Jak dlouho tohle může trvat? Zkouší to jen jestli povolím s tím pláčem? Kdyby v té školce plakala celý den tak bych chápala, že tam nechce být. Jaký na to máte názor a co by jsme měli dělat?

Dobrý den, doporučila bych vám si nejdříve sama odpovědět na otázku, zda jste vnitřně přesvědčená, že kolektivní zařízení je pro vaši dceru to nejlepší řešení. Pokud rodiče pochybují, zda dítě do školky měli nebo mají dávat, pak zřejmě intuitivně cítí, že by to pro jejich dítě nemuselo být to nejlepší. Někdy rodiče podlehnou konvencím, že je obvyklé, že tříleté dítě již do školky chodí, že si zvykne, že musí apod. Každé dítě se vyvíjí individuálně včetně jeho zralosti a připravenosti na nástup do kolektivního zařízení. Některé děti jsou ve třech letech již plně připraveny, dětský kolektiv vítají, rychle na prostředí školky přivyknou a jsou ve školce spokojené. Některé děti však připravené ještě nejsou. Vaše dcerka navíc prožila zátěžovou situaci spojenou s pobytem v nemocnici a prožívá separační úzkost. Představte si, že takové dítě každé ráno od sebe násilím odlučujete, jaké to pro ni asi musí být. Zvažte, zda vám toto peklo, které připravujete jí i sobě stojí zato. Doporučila bych vám zvážit odložení nástupu do školky alespoň do doby, než se dcerka uklidní a přestane vás tolik hlídat a bát se bez vaší přítomnosti. Píšete, že pracujete na částečný úvazek, musíte zvážit sama, zda by vám dcerku někdo mohl třeba pohlídat, když jste v práci. Pokud se rozhodnete pro setrvání vaší dcery v kolektivu, pak intenzivně komunikujte s učitelkami, doptávejte se a sledujte chování dcery. Také doma si všímejte signálů psychické nepohody, přetížení, změn nálad a chování a v případě obtíží situaci řešte. Můžete vyhledat dětského klinického psychologa ke konzultaci. Jinak "zlobivější" chování dcerky může souviset také s vývojovým obdobím vzdoru, které je pro tento věk normální. Více o tomto období lze najít na internetu, v literatuře, která se zabývá vývojem dítěte, na webu Babyonline a z mnoha dalších zdrojů, nebudu zde proto projevy tohoto období podrobněji popisovat. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 23.09.2022, 09:12
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×