Inzerce

Příklady táhnou

Snad každá generace prožije momenty, kdy si řekne „ta dnešní mládež (děti), to je tedy něco“… Ale co přísloví o jablku, které nepadá daleko od stromu? Nedávno jsem se zúčastnila nového víkendového terapeutického festivalu a odpoledne vzala dceru s sebou (chodí do 3. třídy). Důvod byl jednoduchý – povídat dětem, že „musím do práce“, „jsem unavená z práce“ je jedna věc a vzít dítě s sebou a zapojit ho strana druhá. Takže dostávala drobné úkoly a pokud něco potřebovala, musela se postarat sama. A poté si sama obcházela jednotlivé stánky, zkoumala či zkoušela jejich nabídku a pobývala tam, kde jí bylo dobře. Navečer řekla, že v neděli jde znovu, neboť je to lepší, než televize. To mě zaujalo a potěšilo, neboť i to svědčí o tom, že tam byly dobré energie a aktivity, které jí něco přinášely.

Co vlastně předáváme svým dětem? Myšlenku „věřím ti a dávám ti svobodu“ (u menších doporučuji vymezit prostor k pohybu) nebo „musím tě mít pod kontrolou, protože…“?

Dnešní děti jsou jiné, doba je jaká je a každý se musí dříve či později prosadit sám. Pokud dítě ráno odchází z domu a od rodiče slyší myšlenku např. „užij si dnešní den, věřím ti“, má jistě dobrý základ i pro další období. Pokud jej vypravujeme s tím co přes den musí a nesmí, vštěpujeme mu vlastně model určitých omezení, příkazů a zákazů a časem se může objevit důsledek. Děti narozené po roce 2000 jsou odlišné v tom, že si často vystačí sami se sebou, doslova si utečou do svého světa. Na druhou stranu i ony se musejí naučit vycházet s ostatními, a to jak s rodinou, tak i s vrstevníky. A dětský kolektiv bývá neúprosný – klidně vmete dítěti do tváře, že má např. starší či postižené rodiče, že je tlusté či zadrhává.

Inzerce

Ano, to jsou údery, které překvapí i dospělého. Jejich síla je v tom, že jsou nečekané a většina dětí má ještě srdíčko otevřené dokořán. O to více to bolí. Proto je psychohygiena stejně důležitá, jako hygiena těla. Jak bychom vypadali, kdybychom se česali jednou za měsíc?

V momentě, kdy přijdou tyto lekce, je vhodné zachovat klid a podělit se v klidu o svůj prožitek s rodiči. Děti mají sklony tajit, co je trápí a často berou vinu na dění v okolí na sebe. Tím ovšem negativní prožitek zůstává uvnitř a časem způsobí nejrůznější fyzické či psychické potíže.

Inzerce

Proto doporučuji děti pozorovat, ptát se, jak se cítí v kolektivu, zda si navzájem pomáhají a jak na situace reaguje pedagog. I my bychom měli umět sdílet svoje prožitky, vyhnout se kritizování a odsuzování a naučit se hledat v tom pro sebe poučení. Pokud se nám to podaří a situace se časem zopakuje, je velmi pravděpodobné, že zareagujeme jinak, lépe. Mimo jiné proto, že jsme si to zpracovali i vnitřně a tím pádem jsem celkově odolnější.

Doporučuji občas si připomenout, že děti dělají to, co děláme, nikoliv to, co říkáme. A pokud se nám občas něco nepodaří, tak si to přiznejme a případně se ostatním omluvme. I to je velký vklad do výchovy.

Inzerce

Předchozí článek Malý zuřivec

Další článek Vývoj dětské kresby

Komerční sdělení

Související články

Příklady táhnou - diskuze

Vložit příspěvek Članky s diskuzí

Zatím žádné příspěvky.

Poradna

Přecitlivělý sedmiletý syn

| Gabka93 | 18.01.2021, 18:07

Dobrý den, hned na začátek napíšu, že jsem dva roky rozvedená. S bývalým manželem máme dva kluky (7 a 5). Mám přítele, kterého děti berou víc jak svého biologického otce (jeho navštěvují každých 14 dní). Bohužel náš vztah s bývalým nikdy nebyl dobrý. Všechny hádky nejraději řešil před dětmi a mám strach, že se to na tom starším podepsalo, proto je takový jaký je. Proto se chci zeptat, zda není vhodné najím pomoc odborníka.

Nás straší syn začal chodit od září do první třídy. Začal být hodně plačtivý. Například, když dělá přítel s kluky "kraviny", mladší se tomu směje, ale starší brečí. Když po něm chci, aby si dělal doma úkoly, také se rozbrečí, než aby se snažil. A to odpřísáhnu, že na něj nijak nekřičím, ani nezvyšuji hlas. Není potřeba.
Jelikož vím, že nemá moc vztah k pohybovým aktivitám, a já mám strach, aby se mu děti ve škole nesmály (sama jsem si tím ve škole prošla), snažíme se ho motivovat k pohybu. Ale jakmile po něm něco chceme, aby třeba udělal 5 dřepů, nebo popoběhl, nebo jiný pohyb, opět se rozbrečí. Mladší syn dělá vše s radostí a smíchem. Nebo když jsme byli sáňkovat, mladší si tahal sám boby, jezdil, i když mu to nejezdilo a nešlo, tak se smál. Ale starší, zase pláč, že to sám tahat nebude, že mu to nejezdí a nejde. Když mu vysvětlím, že je to normální, že ne vždy to jde hned, tak si myslí svou. Nenechá si nic vysvětlit. Myslí si, že všechno bude umět hned, okamžitě. Postaví si hlavu, třeba s učením. Když mu řeknu, že by měl trénovat psaní, protože s ním trošku bojujeme, tak mi řekne, že nemusí, že od toho chodí do školy. Ale když už k tomu sedne, tak zase s fňukáním, že toho po něm chci moc ( 2-4 řádky). A nedej bože, že toho napíše víc, tak zase pláč. Nevím, zda jen to jen "blbé" období a přejde to samo, co bych ještě mohla změnit já a nebo zda není potřeba něčí odborná pomoc.
Na druhou stranu (což je vlastnost po otci), že chce všem velet a poroučet - spolužákům ve škole. To taky netuším, jak z něho dostat, nebo ho odnaučit.

Budu vděčná za jakoukoliv radu, pomoc :)

Dobrý den se synem bych vám doporučila navštívit dětského klinického psychologa a ve spolupráci s ním se pokuste potíže řešit. Pláč a přecitlivělost vašeho syna může souviset s více okolnostmi, na základě konzultace přes email nemohu posoudit. Nástup do školy je pro dítě psychicky náročnou změnou, váš syn může být přetížený a proto plačtivě reaguje na každou další zátěž. Nemám informace o zralosti vašeho syna pro zaškolení, zda byl zvažován odklad školní docházky nebo ne. Ovlivňovat chlapce také mohou převzaté hodnoty dospělých, či jejich komentáře a názory, rodinná situace, která pro něj může být stresující. Na jeho reakcích se také podílejí jeho osobnostní vlastnosti a nastavení jeho nervové soustavy, to jak dovede zvládat stres a zátěž. Pokud chce syn ve vztahu s ostatními dětmi uplatňovat vůdčí schopnosti a děti jej poslouchají, pak asi není potřeba jej nějak usměrňovat, takové schopnosti se mu budou v životě hodit. Pokud dochází ke konfliktům s ostatními dětmi, pak opět řešte ve spolupráci s odborníkem. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.01.2021, 16:12

Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi

Výpočet termínů - kalkulačka

Ovulační kalkulačka

Vypočtěte si Váš termín ovulace! Kdy budete mít plodné dny? Výpočet ovulace Vám provede naše ovulace kalkulačka.

Zadejte datum prvního dne poslední menstruace:

Těhotenská kalkulačka

Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.

Zadejte datum prvního dne poslední menstruace:

Termín porodu

Vypočtěte si termín porodu:

BMI

Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem, které nám pomáhají se zorientovat v naší tělesné hmotnosti.

Body Mass Index (BMI) udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI může provést odborník, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů, typ postavy a celkový životní styl.