Inzerce
Inzerce
Inzerce

Příklady táhnou

Snad každá generace prožije momenty, kdy si řekne „ta dnešní mládež (děti), to je tedy něco“… Ale co přísloví o jablku, které nepadá daleko od stromu? Nedávno jsem se zúčastnila nového víkendového terapeutického festivalu a odpoledne vzala dceru s sebou (chodí do 3. třídy). Důvod byl jednoduchý – povídat dětem, že „musím do práce“, „jsem unavená z práce“ je jedna věc a vzít dítě s sebou a zapojit ho strana druhá. Takže dostávala drobné úkoly a pokud něco potřebovala, musela se postarat sama. A poté si sama obcházela jednotlivé stánky, zkoumala či zkoušela jejich nabídku a pobývala tam, kde jí bylo dobře. Navečer řekla, že v neděli jde znovu, neboť je to lepší, než televize. To mě zaujalo a potěšilo, neboť i to svědčí o tom, že tam byly dobré energie a aktivity, které jí něco přinášely.

Co vlastně předáváme svým dětem? Myšlenku „věřím ti a dávám ti svobodu“ (u menších doporučuji vymezit prostor k pohybu) nebo „musím tě mít pod kontrolou, protože…“?

Dnešní děti jsou jiné, doba je jaká je a každý se musí dříve či později prosadit sám. Pokud dítě ráno odchází z domu a od rodiče slyší myšlenku např. „užij si dnešní den, věřím ti“, má jistě dobrý základ i pro další období. Pokud jej vypravujeme s tím co přes den musí a nesmí, vštěpujeme mu vlastně model určitých omezení, příkazů a zákazů a časem se může objevit důsledek. Děti narozené po roce 2000 jsou odlišné v tom, že si často vystačí sami se sebou, doslova si utečou do svého světa. Na druhou stranu i ony se musejí naučit vycházet s ostatními, a to jak s rodinou, tak i s vrstevníky. A dětský kolektiv bývá neúprosný – klidně vmete dítěti do tváře, že má např. starší či postižené rodiče, že je tlusté či zadrhává.

Inzerce

Ano, to jsou údery, které překvapí i dospělého. Jejich síla je v tom, že jsou nečekané a většina dětí má ještě srdíčko otevřené dokořán. O to více to bolí. Proto  je psychohygiena stejně důležitá, jako hygiena těla. Jak bychom vypadali, kdybychom se česali jednou za měsíc?

V momentě, kdy přijdou tyto lekce, je vhodné zachovat klid a podělit se v klidu o svůj prožitek s rodiči. Děti mají sklony tajit, co je trápí a často berou vinu na dění v okolí na sebe. Tím ovšem negativní prožitek zůstává uvnitř a časem způsobí nejrůznější fyzické či psychické potíže.

Inzerce

Proto doporučuji děti pozorovat, ptát se, jak se cítí v kolektivu, zda si navzájem pomáhají a jak na situace reaguje pedagog. I my bychom měli umět sdílet svoje prožitky, vyhnout se kritizování a odsuzování a naučit se hledat v tom pro sebe poučení. Pokud se nám to podaří a situace se časem zopakuje, je velmi pravděpodobné, že zareagujeme jinak, lépe. Mimo jiné proto, že jsme si to zpracovali i vnitřně a tím pádem jsem celkově odolnější.

Doporučuji občas si připomenout, že děti dělají to, co děláme, nikoliv to, co říkáme. A pokud se nám občas něco nepodaří, tak si to přiznejme a případně se ostatním omluvme. I to je velký vklad do výchovy.

Inzerce
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Ivana Havlíčková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Příklady táhnou - diskuze

Poradna

Vztah a narození dítěte

| Petr4545 | 22.09.2023, 18:38

Dobrý den, máme 5 měsíční miminko syna Petra. Za mě jsme i šesti neděli zvládli dobře. Ano oba jsme se učili... a ne vždy to bylo růžové. Během porodu jsem řešil i problémy v podnikání a zpožděné fakturace. Na začátku šestinedělí se ze mě stála doslova Mary Poppins, ale dobrovolně a plánovaně. Bohužel v půlce šestinedělí mi přeskočilo a pomoc od pritelčiné maminky jsem začal odmítat. Řekl bych i žarlit, protože pro přítelkyni a syna jsem dělal vše. Naopak přítelkyně byla vysazena zase na mojí maminku... Pořád když se zpětně ohlednu časem, tak těch 5 měsíců hodnotím pozitivně. Máme za sebou výlety, milování, úsměvy, krásné fotky a vzpomínky. Na okolí působíme jako ideální rodina. Ale. Mám možnost velkou část pracovní doby pracovat z domu a plánovat si čas. Jsem neskutečně šťastný , že jsem s nimi a vidím růst mého syna. Ale přítelkyni to vadí... na šestinedělí nevzpomíná v dobrém a ani na porod. Porod byl těžší , ale ty objetí a to společno. Nikdy jsem necítil takovou propojenost mezi námi. Po šestinedeli přišla přítelkyně ze zrušením svatby v příštím roce. Navíc dva měsíce zpátky uvažovala, jaké to bude když s malým bude sama... Teď přišla s tím, že mě má ráda, ale nemiluje, a "asi" chce být rodina. Je to jak na horské dráze... Většinu času jsme šťastná rodina pusy, objetí, úsměvy blbnutí s malým..., ale přijde menší nedorozumění a je vše špatně a minimálně na rozchod. Interval sexu se snížil ale je. Pred narozením
syna jsme byly zamilovaný par i během těhotenství. Nevím co stim milují přítelkyni i svého syna a udělám cokoliv pro naši rodinu. Proto píšu i o radu, ať mám i zpětnou vazbu mimo naše okolí a hlavně co stimuluje? Nechci o ně přijít.

Dobrý den, na tomto místě odpovídám na dotazy ohledně vývoje dítěte, na vztahové obtíže nejsem odborník. Doporučuji vám proto obrátit se na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, kde vám se vztahovými problémy pomohou. Ohledně vaší situace bych vám zatím doporučila na přítelkyni netlačit, více jí a jejím potřebám naslouchat. Období po porodu a péče o maličké dítě je pro ženu velmi náročné, prochází také bouřlivými hormonálními změnami, může být vyčerpaná, nevypadá, depresivní. Některá maminka uvítá pomoc okolí, partnera, babiček, jiná chce být naopak s dítětem sama, sladit se, nastavit si režim a denní rytmus. Proto je potřeba s přítelkyní více komunikovat a její potřeby respektovat. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 27.09.2023, 18:34
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Inzerce
×