Inzerce
Inzerce

Malý zuřivec

Máme 8 měsíčního kluka, který začal mít zuřivé záchvaty. Vůbec si s ním nevím rady, je to mé 3 dítě, ale u prvních dvou tohle neznám. Mám strach, zda si nemůže ublížit. Když nastane jeho zuřivý záchvat, jeho pláč se změní v něco jako vrčení....tlačí to ze sebe, strašně slintá jako by chtěl až zvracet. Prohne se do luku, že ho nemůžu ani udržet, když sedí, tak sebou pleskne o zem a hází sebou po zemi. Zaujmout ho hračkou či čímkoliv jiným se mi nedaří. Taky když má nějakou hračku a začne zuřit, že mu něco nejde, mačká ji až se celý třepe a červená. Poradíte mi, co s ním mám dělat? Přijde mi, že je hodně malý na tyto záchvaty.

Odpověď psycholožky Mgr. Michaely Krupkové:

Dobrý den,

Inzerce

v dotazu popisujete, že prožíváte s Vaším 8 měsíčním chlapečkem náročnější období, objevily se u něj záchvaty vzteku, které Vás znepokojují, máte při nich také obavy o jeho bezpečnost a zajímáte se o to, co se synem dělat. Nejprve bych Vás ráda ujistila, že podobné projevy nejsou u dětí ve věku Vašeho syna nijak zvlášť výjimečné, přestože „hlavní“ období vzdoru začíná až později (obvykle se uvádí věk 18-24 měsíců). I 8měsíční děti dokáží své emoce projevovat  takto výrazně (tedy s příslušným doprovodným cirkusem :-) v podobě rudnutí, slintání a křiku) a určitě se najdou i mladší děti, které dokáží okolí překvapit podobnými kousky.                                                                                                                                     

Co se týká obav o bezpečnost dítěte – je určitě na místě dávat na syna zvýšený pozor, aby neměl možnost se zranit  např. úderem o podlahu, nábytek, tvrdou hračku…, takže bych se ho snažila položit na koberec nebo na jinou měkkou podložku, aby byl v bezpečí. Pokud jsou pak děti starší, můžou se snažit bouchat (kousat apod.) své blízké, případně ničit nějaké předměty, tady samozřejmě je taky nutné tomu zabránit (podržet mu ruce, odnést z dosahu…).

Inzerce

Prožívání emocí bychom neměli bránit

Čemu bychom však určitě neměli bránit, je prožívání emocí, které děti v danou chvíli prožívají. Sami víme, jak nám „pomáhá“, jestliže jsme např. smutní, naštvaní, vzteklí, zklamaní, něčeho se hodně bojíme, když nám někdo v dobré víře poradí, ať nejsme smutní, naštvaní….a ať se přece vůbec nebojíme! Naše pocity určitě lepší nebudou, naopak se budeme cítit ještě smutněji, naštvaněji…navíc nepochopení a asi i neschopní, protože si nedovedeme pomoci a neumíme se cítit v danou chvíli lépe. Pokud nám ale někdo poskytne podporu, řekne nám, že rozumí, že jsme smutní, naštvaní, máme z něčeho strach, obvykle pookřejeme. Zjistíme, že na svou emoci nejsme tak úplně sami, někdo nás chápe, nepopírá naše pocity…

A přesně tohle potřebují i naše vztekající se děti. Vědět, že jim rozumíme, že je něco zlobí a něco se jim nelíbí a nebudeme se jim snažit jejich pocity zakázat. Záchvat vzteku u malých dětí vyvolává obvykle to, že je něco jinak, než by si ony přály. To je celkem jasné. Bouřlivost reakce je zase dána temperamentem dítěte (píšete, že u prvních dvou dětí jste se s tímto nesetkala, což jen ukazuje na to, jak je každé z dětí jiné a určitě to poznáte i z jiných projevů, než je vztekání nejmladšího z dětí) a doposud nízkou schopností mít emoce pod kontrolou. Dítě situaci jinak v danou chvíli zvládnout neumí a bude potřebovat ještě nějaký čas, než se to naučí.          

Inzerce

Další věcí, hned za tím, že zkusíme přijmout vztekání dítěte jako něco, co k jeho vývoji patří, je pouvažování nad tím, jaké emoce vyvolává vztekání potomka ve Vás. Bezmoc, pocit selhání, strach, taky i vztek? Zlobíme se na něj, protože si už nevíme rady? Vidíme jeho záchvat vzteku jako naše výchovné selhání? Až se bude syn opět vztekat, řekněte si, co cítíte v těchto vypjatých chvílích Vy sama? Proč Vám možná pomůže vnímat dětský vztek trochu jinak. Děti se nevztekají nám naschvál, ale protože situaci nezvládají. My bychom měli být ti, kteří budou stát při něm.

I když tvrdím, že bychom dětem jejich emoce neměly odpírat, rozumím i dobře tomu, že záchvaty vzteku nejsou nic, z čeho by se rodič mohl vyloženě radovat a těšit se na ně. :-) Vztekající se dítě dokáže rodičům dát co proto a tuším, že mnozí by raději složili vagón uhlí než si užívali  potomka, který má zrovna svůj speciální den.  Mnoho perných okamžiků si ale můžeme ušetřit tím, že budeme dítěti více naslouchat a sledovat signály, kterými nám dává najevo, že něco není (a nebude) v pořádku. Samozřejmě, žádný rodič nemůže své dítě sledovat celé dny a vyloučit ze života dítěte vše, co by ho mohlo naštvat. To by ani nebylo žádoucí, ke střetům docházet zkrátka bude a dítě se musí postupně pro něj frustrující situace zvládat. Někdy jsou však konflikty opravdu zbytečné. 

Inzerce

Zkuste zjistit, kdy ke vztekání dochází a jak ho mohu zmírnit

Kdy se Váš syn nejvíc zlobí? Děti to často dělají, když musí rychle skončit s činností, kterou právě dělají, když jsme na ně moc rychlí (šup, šup, obleču tě, teď spěcháme, jdeme ven…teď mi dej tu hračku, budeš jíst…), protože toho máme zkrátka hodně a nenapadne nás, že malé dítě potřebuje času mnohem víc na každou změnu, i když ta je pro nás dospělé úplně nevýznamná (že odložíme příbor, že se přestaneme dívat z okna). Později se děti vztekají u oblékání/vyslékání, u jídla, při nákupu, zkrátka u všeho, co by rády zkusily samy a rodiče jim to neumožní podle jejich představ. Vždy se vyplatí zpomalit, přizpůsobit se tempu dítěte, protože i když zdánlivě ztratíme několik minut, mnohem víc jich můžeme získat, pokud se nám podaří, že se dítě „nesekne“ v záchvatu vzteku. Na spoustě věcí je možné se s dětmi předem domluvit, tj. připravit je na to, jak bude situace probíhat dále, aby nebylo překvapené a zaskočené. Osvědčuje se dětem komentovat to, co společně budeme dělat, zapojovat je podle jejich schopností do činností – „Půjdeme ven, musíme se obléct… Teď oblečeme bundičku – kde je rukávek, najdeš ho? Kam se dávají botičky? Až pojedeme výtahem, zmáčkneš sám tlačítko?“

Mějte jasně nastavená pravidla

Nesmíme také zapomínat na to, že dítě by mělo mít vytyčená pravidla (na silnici chodíš jen se mnou za ruku, autíčkem se nejezdí po nábytku, ale po podlaze), na kterých budeme trvat, aby je dodržovalo a pokud vytrváme, bude se mu lépe orientovat v tom, co po něm chceme/nechceme, co je bezpečné a co už ne. U malých dětí se spíše než o pravidla jedná o řád, rituály, které s dítětem děláme (koupání, mlíčko, zpívání, spánek) a které mu dodávají jistotu a klid.

Zkuste zachovat klid

V 8 měsících je Váš syn ještě na spoustu věcí malý, o to více se může cítit bezmocný a vzteklý, protože málo co zvládne tak, aby byl spokojený. S přibývajícím věkem vzrůstá šance se s dětmi lépe domluvit a porozumět jejich přáním, to nám leckdy situaci už usnadní. Čím menší dítě je, tím pozorněji musíme sledovat, co nám „říká“. Někdy je na něj moc podnětů (dlouhá návštěva, moc lidí, nekonečné nakupování), je mu teplo, má špatně nasazenou čepici… Píšete konkrétní příklad – když se mu např. nedaří manipulace s hračkou, zlobí se. Někdy uvidíme, že je dítě rozladěné a teprve se rozčilovat začíná – mává s hračkou, nadává pod vousy, možná ještě zavčasu lze rozčilující předmět odebrat (případně změnit jinou činnost a zabavit jiným podnětem) nebo mu zkusit pomoci v tom, co mu nejde. Nebo mu hračku jednoduše nechat, ať si poradí a počítat s tím, že ho necháte „v klidu se vyvztekat“. Pokud je dítě zrovna v „nejlepším“ – tj. vzteká se tak, že nevidí, neslyší, nemá cenu s tím moc dělat. Až emoce poleví, můžete ho pohladit, pochovat, klidným hlasem mu říct třeba: „Zlobí tě, že ti to nejde, co? Zkusíme to udělat spolu…“ Pokud už dítě „svolí“, pomůžeme mu a pak ho pochválíme, že se snažilo spolupracovat. Když se zlobí dál, nechala bych ho se ventilovat, s tím, že k němu promluvím, že vím, že je nazlobený, případně zkusím trošku „batolecího humoru“ – pohrozím hračce, že dítě zlobí, zapitvořím se, zasměju (nikoliv vysměju). Hlavní je, nenechat se rozhodit a zůstat co nejvíce v klidu. Raději si nebudu dítěte moc všímat, než na něj např. zbytečně křičet. Pokud se rodiči daří zůstat v klidu, záchvaty vzteku u dítěte trvají obvykle kratší dobu, než když se dospělý nechá vybudit k podobné reakci. Brát záchvaty vzteku v klidu a s humorem chce hodně nadhledu a trpělivosti, ale určitě se Vám vyplatí.

Pokaždé, když se nám podaří situaci zvládnout, měl by to pro nás být důvod k radosti z rodičovského úspěchu :-), rodičovské sebevědomí nám hned pookřeje. A pokud se nám situaci zvládnout  nepodaří, měl by to být důvod k zamyšlení nad tím, proč ke konfliktu došlo a zda by nešlo situaci propříště zkusit vyřešit jinak.

Přeji Vám hodně radosti z dětí a kupu trpělivosti k tomu :-)

Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Michaela Krupková
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Malý zuřivec - diskuze

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 29.03.2020, 15:26
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce