Máme 8 měsíčního kluka, který začal mít zuřivé záchvaty. Vůbec si s ním nevím rady, je to mé 3 dítě, ale u prvních dvou tohle neznám. Mám strach, zda si nemůže ublížit. Když nastane jeho zuřivý záchvat, jeho pláč se změní v něco jako vrčení....tlačí to ze sebe, strašně slintá jako by chtěl až zvracet. Prohne se do luku, že ho nemůžu ani udržet, když sedí, tak sebou pleskne o zem a hází sebou po zemi. Zaujmout ho hračkou či čímkoliv jiným se mi nedaří. Taky když má nějakou hračku a začne zuřit, že mu něco nejde, mačká ji až se celý třepe a červená. Poradíte mi, co s ním mám dělat? Přijde mi, že je hodně malý na tyto záchvaty.
v dotazu popisujete, že prožíváte s Vaším 8 měsíčním chlapečkem náročnější období, objevily se u něj záchvaty vzteku, které Vás znepokojují, máte při nich také obavy o jeho bezpečnost a zajímáte se o to, co se synem dělat. Nejprve bych Vás ráda ujistila, že podobné projevy nejsou u dětí ve věku Vašeho syna nijak zvlášť výjimečné, přestože „hlavní“ období vzdoru začíná až později (obvykle se uvádí věk 18-24 měsíců). I 8měsíční děti dokáží své emoce projevovat takto výrazně (tedy s příslušným doprovodným cirkusem :-) v podobě rudnutí, slintání a křiku) a určitě se najdou i mladší děti, které dokáží okolí překvapit podobnými kousky.
Co se týká obav o bezpečnost dítěte – je určitě na místě dávat na syna zvýšený pozor, aby neměl možnost se zranit např. úderem o podlahu, nábytek, tvrdou hračku…, takže bych se ho snažila položit na koberec nebo na jinou měkkou podložku, aby byl v bezpečí. Pokud jsou pak děti starší, můžou se snažit bouchat (kousat apod.) své blízké, případně ničit nějaké předměty, tady samozřejmě je taky nutné tomu zabránit (podržet mu ruce, odnést z dosahu…).
Inzerce
Prožívání emocí bychom neměli bránit
Čemu bychom však určitě neměli bránit, je prožívání emocí, které děti v danou chvíli prožívají. Sami víme, jak nám „pomáhá“, jestliže jsme např. smutní, naštvaní, vzteklí, zklamaní, něčeho se hodně bojíme, když nám někdo v dobré víře poradí, ať nejsme smutní, naštvaní….a ať se přece vůbec nebojíme! Naše pocity určitě lepší nebudou, naopak se budeme cítit ještě smutněji, naštvaněji…navíc nepochopení a asi i neschopní, protože si nedovedeme pomoci a neumíme se cítit v danou chvíli lépe. Pokud nám ale někdo poskytne podporu, řekne nám, že rozumí, že jsme smutní, naštvaní, máme z něčeho strach, obvykle pookřejeme. Zjistíme, že na svou emoci nejsme tak úplně sami, někdo nás chápe, nepopírá naše pocity…
A přesně tohle potřebují i naše vztekající se děti. Vědět, že jim rozumíme, že je něco zlobí a něco se jim nelíbí a nebudeme se jim snažit jejich pocity zakázat. Záchvat vzteku u malých dětí vyvolává obvykle to, že je něco jinak, než by si ony přály. To je celkem jasné. Bouřlivost reakce je zase dána temperamentem dítěte (píšete, že u prvních dvou dětí jste se s tímto nesetkala, což jen ukazuje na to, jak je každé z dětí jiné a určitě to poznáte i z jiných projevů, než je vztekání nejmladšího z dětí) a doposud nízkou schopností mít emoce pod kontrolou. Dítě situaci jinak v danou chvíli zvládnout neumí a bude potřebovat ještě nějaký čas, než se to naučí.
Inzerce
Další věcí, hned za tím, že zkusíme přijmout vztekání dítěte jako něco, co k jeho vývoji patří, je pouvažování nad tím, jaké emoce vyvolává vztekání potomka ve Vás. Bezmoc, pocit selhání, strach, taky i vztek? Zlobíme se na něj, protože si už nevíme rady? Vidíme jeho záchvat vzteku jako naše výchovné selhání? Až se bude syn opět vztekat, řekněte si, co cítíte v těchto vypjatých chvílích Vy sama? Proč Vám možná pomůže vnímat dětský vztek trochu jinak. Děti se nevztekají nám naschvál, ale protože situaci nezvládají. My bychom měli být ti, kteří budou stát při něm.
I když tvrdím, že bychom dětem jejich emoce neměly odpírat, rozumím i dobře tomu, že záchvaty vzteku nejsou nic, z čeho by se rodič mohl vyloženě radovat a těšit se na ně. :-) Vztekající se dítě dokáže rodičům dát co proto a tuším, že mnozí by raději složili vagón uhlí než si užívali potomka, který má zrovna svůj speciální den. Mnoho perných okamžiků si ale můžeme ušetřit tím, že budeme dítěti více naslouchat a sledovat signály, kterými nám dává najevo, že něco není (a nebude) v pořádku. Samozřejmě, žádný rodič nemůže své dítě sledovat celé dny a vyloučit ze života dítěte vše, co by ho mohlo naštvat. To by ani nebylo žádoucí, ke střetům docházet zkrátka bude a dítě se musí postupně pro něj frustrující situace zvládat. Někdy jsou však konflikty opravdu zbytečné.
Inzerce
Zkuste zjistit, kdy ke vztekání dochází a jak ho mohu zmírnit
Kdy se Váš syn nejvíc zlobí? Děti to často dělají, když musí rychle skončit s činností, kterou právě dělají, když jsme na ně moc rychlí (šup, šup, obleču tě, teď spěcháme, jdeme ven…teď mi dej tu hračku, budeš jíst…), protože toho máme zkrátka hodně a nenapadne nás, že malé dítě potřebuje času mnohem víc na každou změnu, i když ta je pro nás dospělé úplně nevýznamná (že odložíme příbor, že se přestaneme dívat z okna). Později se děti vztekají u oblékání/vyslékání, u jídla, při nákupu, zkrátka u všeho, co by rády zkusily samy a rodiče jim to neumožní podle jejich představ. Vždy se vyplatí zpomalit, přizpůsobit se tempu dítěte, protože i když zdánlivě ztratíme několik minut, mnohem víc jich můžeme získat, pokud se nám podaří, že se dítě „nesekne“ v záchvatu vzteku. Na spoustě věcí je možné se s dětmi předem domluvit, tj. připravit je na to, jak bude situace probíhat dále, aby nebylo překvapené a zaskočené. Osvědčuje se dětem komentovat to, co společně budeme dělat, zapojovat je podle jejich schopností do činností – „Půjdeme ven, musíme se obléct… Teď oblečeme bundičku – kde je rukávek, najdeš ho? Kam se dávají botičky? Až pojedeme výtahem, zmáčkneš sám tlačítko?“
Mějte jasně nastavená pravidla
Nesmíme také zapomínat na to, že dítě by mělo mít vytyčená pravidla (na silnici chodíš jen se mnou za ruku, autíčkem se nejezdí po nábytku, ale po podlaze), na kterých budeme trvat, aby je dodržovalo a pokud vytrváme, bude se mu lépe orientovat v tom, co po něm chceme/nechceme, co je bezpečné a co už ne. U malých dětí se spíše než o pravidla jedná o řád, rituály, které s dítětem děláme (koupání, mlíčko, zpívání, spánek) a které mu dodávají jistotu a klid.
Zkuste zachovat klid
V 8 měsících je Váš syn ještě na spoustu věcí malý, o to více se může cítit bezmocný a vzteklý, protože málo co zvládne tak, aby byl spokojený. S přibývajícím věkem vzrůstá šance se s dětmi lépe domluvit a porozumět jejich přáním, to nám leckdy situaci už usnadní. Čím menší dítě je, tím pozorněji musíme sledovat, co nám „říká“. Někdy je na něj moc podnětů (dlouhá návštěva, moc lidí, nekonečné nakupování), je mu teplo, má špatně nasazenou čepici… Píšete konkrétní příklad – když se mu např. nedaří manipulace s hračkou, zlobí se. Někdy uvidíme, že je dítě rozladěné a teprve se rozčilovat začíná – mává s hračkou, nadává pod vousy, možná ještě zavčasu lze rozčilující předmět odebrat (případně změnit jinou činnost a zabavit jiným podnětem) nebo mu zkusit pomoci v tom, co mu nejde. Nebo mu hračku jednoduše nechat, ať si poradí a počítat s tím, že ho necháte „v klidu se vyvztekat“. Pokud je dítě zrovna v „nejlepším“ – tj. vzteká se tak, že nevidí, neslyší, nemá cenu s tím moc dělat. Až emoce poleví, můžete ho pohladit, pochovat, klidným hlasem mu říct třeba: „Zlobí tě, že ti to nejde, co? Zkusíme to udělat spolu…“ Pokud už dítě „svolí“, pomůžeme mu a pak ho pochválíme, že se snažilo spolupracovat. Když se zlobí dál, nechala bych ho se ventilovat, s tím, že k němu promluvím, že vím, že je nazlobený, případně zkusím trošku „batolecího humoru“ – pohrozím hračce, že dítě zlobí, zapitvořím se, zasměju (nikoliv vysměju). Hlavní je, nenechat se rozhodit a zůstat co nejvíce v klidu. Raději si nebudu dítěte moc všímat, než na něj např. zbytečně křičet. Pokud se rodiči daří zůstat v klidu, záchvaty vzteku u dítěte trvají obvykle kratší dobu, než když se dospělý nechá vybudit k podobné reakci. Brát záchvaty vzteku v klidu a s humorem chce hodně nadhledu a trpělivosti, ale určitě se Vám vyplatí.
Pokaždé, když se nám podaří situaci zvládnout, měl by to pro nás být důvod k radosti z rodičovského úspěchu :-), rodičovské sebevědomí nám hned pookřeje. A pokud se nám situaci zvládnout nepodaří, měl by to být důvod k zamyšlení nad tím, proč ke konfliktu došlo a zda by nešlo situaci propříště zkusit vyřešit jinak.
Přeji Vám hodně radosti z dětí a kupu trpělivosti k tomu :-)
V dnešních masmédiích, ale i u odborníků se často rodiče setkávají s protichůdnými názory. Doslova nám píší, že jsou z toho zmatení a neví, zda dělají správně KDYŽ? O jaká když se jedná?
Hyperaktivní dítě překypuje energií, je nadměrně „živé“, je impulsivní a velmi spontánní,. Mnohdy je obtížně výchovně zvladatelné. Většinou jsou to děti velmi bystré a chytré, potřebují proto vyplnit čas smysluplnou činností.
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč a co vlastně nakreslil Váš malý potomek? A opravdu vždycky jste na to přišli? V tomto článku bych Vám ráda přiblížila základní etapy a prvky vývoje dětské kresby.
Jak se definuje a dělí nezralý novorozenec? Proč se u předčasně narozených dětí setkáváme s postižením? Podle jakého věku se posuzuje jeho vývoj? Jak probíhá rehabilitace dle Vojtovy metody a co je Bobathova metoda?
Aspergerův syndrom – jak diagnostikovat a jak s dětmi i dospělými pracovat? Mezi nejčastější příznaky patří potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb. Ve škole děti často vykřikují v hodině. Důležité je být pro dítě autoritou.
do dvou let věku nelze jednoznačně odhadnout, zda bude dítě pravák či levák, protože nervová soustava se vyvíjí postupně. Proto také malé děti používají při svých aktivitách obě ruce, někdy více pravou - jindy levou. Postupným rozvojem nervové soustavy si dítě samo určí vedoucí horní končetinu a tu bude při všech svých aktivitách stále častěji používat …
Specifické poruchy chování u dětí i dospělých jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Mezi specifické poruchy patří např. hyperkinetická porucha, ADHD s poruchou pozornosti, ADD bez poruchy pozornosti.
Dětský autismus řadíme mezi pervazivní vývojové poruchy, což je skupina poruch charakterizováná kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným, stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností.
Vztek je základní emoce, která byla popsána již před několika tisíci lety. Je to tedy něco přirozeného, součást našich životů. Je to široké téma, které se pokusíme shrnout pouze v obecné rovině.
Na výchově dětí má nepochybně zásadní podíl osobnost obou rodičů. Přítomnost mužského i ženského pozitivního vzoru je při vytváření osobnosti dítěte a jeho dalšího chápání rolí nepopíratelně velice důležitá.
Dítě je individualita sama o sobě, proto má každé dítě odlišný pohybový a duševní vývoj. Nikdy se nesnažte dítě nutit sedět, když se ještě o sezení samo nesnaží. Ale můžete své dítě v jeho pohybové aktivitě podporovat formou hry.
Chodítka a hopsadla jsou pro děti naprosto nevhodná. Pohybový vývoj každého dítěte je jiný, některé dítě chodí v 9. měsíci, jiné až po 12. měsíci a používání chodítka rozvoj chůze rozhodně neuspíší - právě naopak brání přirozenému pohybovému vývoji
Specifické vývojové poruchy učení je označení poruch v oblasti čtení, matematických schopností, psaní, pravopisu, příp. jiných dovedností spojených s učením. Mezi specifické poruchy učení patří dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie, dyspraxie, dysmuzie, dyspinxie.
socializace kojence probíhá v různých stádiích, dítě si vytváří první citové vazby. Separační úzkost se jako první strach v životě dítěte začíná zcela přirozeně objevovat a projevovat kolem 7. měsíce.
měla bych dotaz za sestřenici. Má 5letého syna. Již dlouho má problém s kakáním, že si nedokáže dojít jinde než doma, má nějaký blok.
Bohužel teď se to hodně zhoršilo. Měl zácpu a bolelo ho to. Od té doby nechce chodit na velkou. I přes projímadlo a další se snaží to zadržovat dokud to jen jde. A potom na záchodě šíleně brečí, křičí a hysterčí, protože se bojí, že to bude bolet. U doktora už byli, vše je u něj v pořádku. Dle doktora je to jen v hlavě. I doktorovi řekl, že se bojí, že to bude bolet.
Už zkoušeli vše - stále vysvětlovat, že dřív to nebolelo a když bude chodit pravidelně, bolet to nebude. Doktor mu hrozil nemocnicí, zkoušeli mu nabízet odměnu, atd. Nic nepomáhá. Nakonec vždy musí donutit ho jít na záchod a sedět tam tak dlouho, dokud se nevykaká, protože už pak jen polehává, posedává a nejí, jak už hodně potřebuje. Dokonce se mu objevily únava a zimnice, dle doktora taky psychosomatické.
Už neví, jak mu pomoci a jak to řešit. Ještě doplním, že za měsíc se mu má narodit sourozenec a i když se malý těší a vymýšlí, co všechno bráškovi dá a co s ním bude dělat, tak se jeho máma bojí, jestli to právě nesouvisí s blížícím se porodem.
Nenapadá vás prosím něco, co by se dalo ještě udělat v takovém případě?
Děkuji za radu
Dobrý den, takzvaná psychogenní zácpa patří poměrně k častým potížím u dětí. Příčiny mohou být různé, například nějaký stres, který dítě zažívá, často se objevuje po nástupu do kolektivního zařízení (dítě tam nechce jít vykonat potřebu kvůli ostatním dětem, nebo záchody jsou nečisté apod.). Ať už je příčina jakákoliv u dítěte dojde k zadržení stolice, která se hromadí, je tuhá a při vyměšování pak způsobí nějakou drobnou trhlinku nebo jde vyměšování dítěti těžce a je bolestivé. A problém je na světě. Dítě se pak skutečně bojí vykonání potřeby, zadržuje ji a tím se zácpa zhoršuje. Dochází ke vzniku začarovaného kruhu, čím více dítě stolici zadržuje a bojí se jí, tím se jeho obtíže pak zhoršují. Na místě je určitě porada s lékařem, důležité je dodržování režimových opatření, jako podávání hodně tekutin, dostatek pohybu, strava obsahující hodně vlákniny, ovoce, zeleniny, omezení sladkostí, čokolád, některým dětem pomůže koupel v teplé vodě ... Dobře se také osvědčuje podávání přípravků na změkčení stolice např. lactulosa, sirup pro děti. Pokud je stolice měkčí, pak je menší riziko vzniku trhlinky a bolestivosti při kakání. Asi každý, pokud by dlouhodobě zadržoval stolici, by měl zimnici a únavu, proto je potřeba snažit se, aby dítě mělo stolici co nejpravidelnější, nejlépe každý den. Obtíže dítěte a případně prožívaný stres nebo nejistota v životě dítěte se mohou na zhoršení, přetrvávání či vzniku této situace významně podílet. Problematice zadržování stolice a k práci s dítětem v případě těchto obtíží vyšla kniha Honzík a zlobivé hovínko, kterou lze při vysvětlování chlapci využít. Pokud je příčinou stres z příchodu nového sourozence, který se zvyšuje s blížícím se porodem, pak je opět vhodné s dítětem pracovat na přípravě na narození sourozence. Důležité ale je prvorozené dítě kromě kladného vykreslení výhod spojených s příchodem sourozence, také ujistit, že ho budeme mít stále stejně rádi a bude pro nás stále stejně důležité, že sourozenec do rodiny přibude, ale nejedná se o nahrazení prvního dítěte, že má své místo v rodině stále jisté. K přípravě na příchod sourozence lze také využít různé knihy a interaktivní tvořivé materiály, které dítě provedou těhotenstvím matky, jsou v nich zodpovězeny otázky, které s příchodem sourozence souvisejí a dítě se může na vytváření těchto knih aktivně podílet, uplatnit zde své představy. Jedná se například o tituly Maminka má miminko, nebo Bude nás o jednoho víc - výtvarná dílna. Pokud by obtíže se zácpou přetrvávaly a ze strany lékařů byla vyloučena fyziologická příčina obtíží, pak je možné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by s chlapcem terapeuticky pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.
Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem, které nám pomáhají se zorientovat v naší tělesné hmotnosti.
Body Mass Index (BMI) udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI může provést odborník, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů, typ postavy a celkový životní styl.
Ucelená vzdělávací sada knížek pro děti a mladistvé zaměřená na zdravý životní styl. Psána odborníky. Testována na vlastních dětech :-)!
Knihy pro dospělé: Zdravé těhotenství a Žena po 40
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
V pořádkuDalší informace
Související články
Příklady táhnou
Fakta a mýty o vývoji miminka II. – video
Hlásíme se s druhým dílem. Co vám dnes fyzioterapeutka Kamila Vorlová doporučí nebo zakáže? ? Dnes to bude především o zakazování. A co tedy?
Výchova dítěte
představíme deset principů vhodných pro výchovu dítěte jako jsou důslednost, odpočinek, aktivity, samostatnost, dětský kolektiv atd.
Fakta a mýty o vývoji miminka I. – video
V dnešních masmédiích, ale i u odborníků se často rodiče setkávají s protichůdnými názory. Doslova nám píší, že jsou z toho zmatení a neví, zda dělají správně KDYŽ? O jaká když se jedná?
Hyperaktivní dítě
Hyperaktivní dítě překypuje energií, je nadměrně „živé“, je impulsivní a velmi spontánní,. Mnohdy je obtížně výchovně zvladatelné. Většinou jsou to děti velmi bystré a chytré, potřebují proto vyplnit čas smysluplnou činností.
Vývoj dětské kresby
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč a co vlastně nakreslil Váš malý potomek? A opravdu vždycky jste na to přišli? V tomto článku bych Vám ráda přiblížila základní etapy a prvky vývoje dětské kresby.
Nedonošené děti, nezralý novorozenec
Jak se definuje a dělí nezralý novorozenec? Proč se u předčasně narozených dětí setkáváme s postižením? Podle jakého věku se posuzuje jeho vývoj? Jak probíhá rehabilitace dle Vojtovy metody a co je Bobathova metoda?
ADHD: Je hyperaktivní dítě skutečně nevzdělavatelný a nevychovatelný idiot?
Psychomotorický vývoj 0-6 let
zabýváme se dovednostmi dětí v jednotlivých vývojových obdobích, hodnocením vývoje dítěte, zralostí pro školní docházku
Aspergerův syndrom
Aspergerův syndrom – jak diagnostikovat a jak s dětmi i dospělými pracovat? Mezi nejčastější příznaky patří potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb. Ve škole děti často vykřikují v hodině. Důležité je být pro dítě autoritou.
Pravák nebo levák?
do dvou let věku nelze jednoznačně odhadnout, zda bude dítě pravák či levák, protože nervová soustava se vyvíjí postupně. Proto také malé děti používají při svých aktivitách obě ruce, někdy více pravou - jindy levou. Postupným rozvojem nervové soustavy si dítě samo určí vedoucí horní končetinu a tu bude při všech svých aktivitách stále častěji používat …
Negativní chování dítěte k otci
Dvouletá dcera se začala negativně chovat k manželovi. Co bychom měli dělat?
Specifické poruchy chování a hyperkinetické poruchy
Specifické poruchy chování u dětí i dospělých jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Mezi specifické poruchy patří např. hyperkinetická porucha, ADHD s poruchou pozornosti, ADD bez poruchy pozornosti.
Dětský autismus
Dětský autismus řadíme mezi pervazivní vývojové poruchy, což je skupina poruch charakterizováná kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným, stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností.
Vztek dítěte
Vztek je základní emoce, která byla popsána již před několika tisíci lety. Je to tedy něco přirozeného, součást našich životů. Je to široké téma, které se pokusíme shrnout pouze v obecné rovině.
Role mužského vzoru ve výchově
Na výchově dětí má nepochybně zásadní podíl osobnost obou rodičů. Přítomnost mužského i ženského pozitivního vzoru je při vytváření osobnosti dítěte a jeho dalšího chápání rolí nepopíratelně velice důležitá.
Předčasné posazování
Dítě je individualita sama o sobě, proto má každé dítě odlišný pohybový a duševní vývoj. Nikdy se nesnažte dítě nutit sedět, když se ještě o sezení samo nesnaží. Ale můžete své dítě v jeho pohybové aktivitě podporovat formou hry.
Období vzdoru
Jak se projeví období vzdoru? Proč se objevuje? Jak k dítěti
Chodítka: ANO či NE?
Chodítka a hopsadla jsou pro děti naprosto nevhodná. Pohybový vývoj každého dítěte je jiný, některé dítě chodí v 9. měsíci, jiné až po 12. měsíci a používání chodítka rozvoj chůze rozhodně neuspíší - právě naopak brání přirozenému pohybovému vývoji
Řeč
vysvětlíme vývoj dětské řeči, zabýváme se vadnou výslovností a jejími příčinami a také koktavostí
Nepřiměřený, iracionální strach dítěte
Syn se o mě nepřiměřeně bojí, jak mám postupovat?
Vývoj a cvičení v 1. roce
Růst dítěte
zabýváme se růstovým tempem dítěte, výškou a důvody a způsoby sledování růstu.
Dospívání a vztahy
Příspěvek na péči u autistů
Neklidné dítě - může se jednat o ADHD?
Neklidné dítě. Možná je to zrovna vaše dítě, možná dítě vašich sousedů, možná s vámi kdysi chodilo do školy, třeba se s ním setkáváte nyní.
Specifické poruchy učení
Specifické vývojové poruchy učení je označení poruch v oblasti čtení, matematických schopností, psaní, pravopisu, příp. jiných dovedností spojených s učením. Mezi specifické poruchy učení patří dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie, dyspraxie, dysmuzie, dyspinxie.
Práce s růstovými (percentilovými) grafy
zabýváme se růstovými (percentilovými) grafy, tím, k čemu slouží, jak s nimi pracovat, kde je nalézt.
Cvičení s miminkem, masáže, doteky
Problémy s vývojem
Separační úzkost
socializace kojence probíhá v různých stádiích, dítě si vytváří první citové vazby. Separační úzkost se jako první strach v životě dítěte začíná zcela přirozeně objevovat a projevovat kolem 7. měsíce.