Inzerce
Inzerce
Inzerce

Agresivita u dětí, v MŠ, v pohádkách

Můžete mi prosím poradit se synem, který se začal ve školce prát? Synovi jsou téměř 4 roky a před měsícem začal chodit do jiné školky. Přešel ze soukromé školky do státní. Sice se mu v nové školce líbí, ale začaly problémy – začal bít ostatní děti a nereaguje na učitelky. Možná je to i tím, že jsme se začali koukat na pohádky pro starší děti, například na Šmouly, kde je násilí překvapivě častou součástí pohádky. Tyto pohádky jsem přestala pouštět po stížnostech ze školky, ale zřejmě už to bylo pozdě a syn se pere dál. Pokaždé slíbí, že už se to nebude opakovat a pak to udělá znovu. Můžete mi prosím poradit nějakou techniku, jak to zastavit? Děkuji. 

Odpověď: Dobrý den, agresivita dětí v MŠ může mít mnoho příčin. Jednou z nich by v případě Vašeho syna mohla být právě reakce na změnu mateřské školy a možnou změnu přístupu k dětem po přechodu ze soukromé MŠ (je možné, že v soukromé MŠ bylo např. méně dětí a v závislosti na tom na děti vybývalo větší množství času) do MŠ státní. Tato jeho reakce může být pouze přechodná a je možné, že po úplné adaptaci syna na nové prostředí odezní. Neznamená to, že se mu v MŠ nelíbí, ale prostě si potřebuje zvyknout na nové prostředí i kamarády. Agresivitu však nelze přehlížet, nebo by se mohla u syna zafixovat s stát zvykem vždy, když se dostane do situace, se kterou si neví rady. Za děti v mateřské škole zodpovídá paní učitelka a s tou byste také měla na řešení situace spolupracovat. Vy ve školce nejste a nemůžete chování synka ovlivnit, můžete však paní učitelce sdělit, co se vám doma osvědčuje, jak zvládáte případné synovo zlobení, co vám pomáhá. Důležitý je určitě klidný a trpělivý přístup, dítě se učí příkladem od dospělých a pokud neudrží vychovatel „nervy na uzdě“ jak se říká, působí to na chlapce přímo opačně. Pokud se dítě projevuje agresivně, chce většinou něčeho dosáhnout, něco získat, nebo se jen skamarádit a neumí to jiným způsobem. Pomáhá, když se dítěte zeptáme a pomůžeme mu jeho přání pojmenovat (např. „ty se zlobíš, protože bys chtěl toho koníka, co má kamarád“...) a pomoci mu s vysvětlením, jakým vhodným způsobem toho dosáhnout (např. slušně požádat a vyčkat). Takto malé dítě jako je váš syn si ještě nedokáže dost dobře uvědomit, co jeho chování způsobuje druhému dítěti a pokud se mu to snažíme ukázat stejným způsobem, jakým ono ublížilo druhému dítěti (kousnutí, plesknutí) jen v něm nesprávné chování upevňujeme. Důležité je na agresívní projev dítěte reagovat ihned, dítě odvést, vysvětlit mu, že se bude moci připojit ke hře, až když se uklidní, a přestane ubližovat druhým. Dítě musí jasně slyšet, že ubližovat druhým je špatné, ale potřebuje také poradit, jaký je ten vhodný způsob řešení situace, učit se vyjádřit svoji zlobu verbálně, ne fyzickým napadením. Se synkem mluvit, ale příliš situaci nerozvádět, používat spíše jasná a stručná vyjádření, v jeho věku ještě není schopen dostát danému slibu a ani pochopit, co vlastně dodržení slibu znamená. Nevím, jestli se syn takto projevuje i doma, či mezi dětmi známých nebo dětmi na dětském hřišti, nebo je to jen záležitost MŠ. Pokud je to opravdu jen v MŠ, musí s ním opravdu pracovat paní učitelky. Ohledně sledování dětských pořadů v televizi, jsou pro takto malé děti přínosem v tom případě, že pořad sledují společně s rodičem, který mu podává vysvětlující komentáře. Takto malé dítě jinak nedokáže dobře rozlišovat mezi realitou a skutečností a vše co v pořadu vidí, považuje za reálné a může to chtít samozřejmě také vyzkoušet. Proto obecně platí, i když synek již bude starší, dobře sledujte, na jaké pořady se dívá, v případě, že začne používat PC tak i o jaké hry se zajímá, co případně vyhledává na internetu apod. Nejpřínosnější je vždy sledování pořadů s rodičem či jiným dospělým, který si s dítětem o tom co sledovalo pak popovídá. Pokud by se agresívní chování synka v MŠ nezlepšovalo a neodeznívalo ani po uskutečnění opatření ze strany vaší a paní učitelky, je možné vyhledat klinického psychologa či navštívit vašemu bydlišti nejbližší Pedagogicko psychologickou poradnu a poradit se s odborníky. A ještě jedna rada na závěr, rozhodně nezapomeňte u synka na pochvalu a ocenění, pokud zvládne situaci vyřešit vhodně (např. pochválit, že o hračku pěkně požádal a počkal). Pochvala je silný výchovný prostředek a dosáhnete tak upevnění žádoucího chování. Dotaz zodpověděla Mgr. Michaela Matoušková.

Dítě ubližuje zvířatům i dětem

Dobrý den. Potřebovala bych poradit s naší aktuální situací doma. Mám 3 letou malou sestru. A doma psa, kočku a ještě nedávno 4 pískomily v klecích. 

Ona už jim od malička ráda ubližuje, hází po psovi věci, bouchá ho, kočku honí. Zkrátka jim ráda ubližuje, má z toho ohromnou zábavu, nebojí se jich. Pes jí nikdy neublížil. Kočka ji několikrát sekla drápkem do krve, ale na to sestra vždy do 5 minut úplně zapomene. 

Jsou jí už tři roky a je to stále stejné a hlavně horší v tom, že už jim dokáže opravu ublížit. Nedávno kočku málem uškrtila - prostě jí držela ve vzduchu, zvednutou za obojek. A dnes už opravdu udělala něco hrozného - zabila 2 pískomily. Utekla mamce, která ji nehlídala, vyndala z klecí 2 pískomily (oni koušou, ale jako zázrakem jí nikdy, takže se jich vůbec nebojí) a zabila je, jednoho asi uškrtila a druhého prostě umlátila.   

Inzerce

Já už jsem z toho zoufalá, tohle mi nepřijde v pořádku. Ještě nechodí do školky (a z mně neznámých důvodů zřejmě nepůjde ani příští rok), ale ráda ubližuje i ostatním dětem - bere jim všechny hračky, atd. Chápu, že si neuvědomuje, co dělá, že to má jako zábavu, ale jsou zkrátka věci, které se dělat nesmějí.   

Jak jí máme za podobné věci potrestat? Já už mám vážně strach, že udělá něco hrozného, příště může zabít kočku.   

Inzerce

Mamka jí nechává všechno projít, max. jí trošičku plácne a pak jí domlouvá, což samozřejmě nemá žádný efekt. Vždycky akorát opakuje, že nerozumí, schválně neposlouchá, sebere se a odejde dělat další lumpárny. Nebo jí vyhrožuje, že jí "nenakojí". Což samozřejmě stejně nesplní. Já jí většinou naplácám, nebo tak. Ale ona pak stejně uteče vždy k mamce, ať jí "zachrání", což ona udělá a ještě jí říká, jaký já jsem zlý sadista. Ano, asi ani můj postup není dobrý, ale už nevím, co mám dělat. Mamka je s ní většinu dne doma sama a ona stále dělá takovéto věci a mamka nad ní pořád nestojí. A vážně se bojím, že provede něco ještě horšího.   

Prosím, jak jí to odnaučit, jak jí za takové věci potrestat? Mamka to vůbec neřeší, čímž mě poslední dobou hrozně rozčiluje, tohle přece nejde neřešit. Kdykoli se snažím si s ní o tom promluvit, že by aspoň na tohle měla dávat větší pozor, nebo že by ji měla za takové věci nějak rozumně potrestat, třeba když něco ničí, tak jí to vzít a nevrátit, tak to vůbec nechce slyšet a odvede řeč na něco jiného, třeba že já jsem nepořádná nebo tak něco, prostě o tom vůbec nechce mluvit. A taťka už se do toho vůbec nepouští, mamka se jen rozčílí a na všechny křičí. 

Inzerce

Moje babička učila v mateřské školce a vždy když je u nás, tak přijde za mnou a říká mi, jak je sestra nevychovaná a rozmazlená, což je částečně pravda, protože mamka jí vše dovolí a nikdy ji nepotrestá. Maximálně na ní hrozně křičí, když je rozčílená, ale to už sestra ignoruje, křičí často.

Předem moc děkuji za odpověď!!! 

Inzerce

Odpověď: Dobrý den, protože dotaz vypadá docela akutně, odpovím hned. V případě takového chování malého dítěte bych v první řadě zabránila, aby se holčička ke zvířátkům vůbec samostatně dostala. Tříleté dítě nemá pojem o smrti a neuvědomuje si, co provedlo, proto je toto opatření nutné v zájmu bezpečnosti chovaných zvířátek. Pískomilové v klecích se určitě dají odnést do nějaké místnosti, kam nemá děvčátko přístup, i kdyby bylo nutné tuto místnost zamknout. V případě kočky a psa by s nimi dítě nemělo zůstávat o samotě. Za dítě zodpovídá rodič a proto by maminka dítě v kontaktu se zvířaty neměla nechávat bez dozoru. I když pes zatím holčičce nikdy neublížil, nelze na to spoléhat, protože děvčátko mu může způsobit bolest, nebo mu jinak ubližovat (omezovat v pohybu apod.) a pes i ten sebehodnější je přeci jenom zvíře, na bolest a ubližování reaguje instinktivně a mohl by dítěti i vážně ublížit. Velice časté jsou útoky psa přímo do obličeje dítěte, protože ten je právě většinou ve výšce a dosahu hlavy zvířete. Stejné, nebo i větší nebezpečí hrozí i u kočky, která může způsobit vážné zranění třeba trefou drápky do oka dítěte. Proto je v zájmu rodiče na dítě v kontaktu se zvířaty dohlédnout a nenechávat je spolu bez dozoru. Následky v obličeji by si holčička nesla pak po celý život. Křičet, nebo trestat dítě bitím se zřejmě v tomto případě nejen míjí účinkem, ale ani není vhodné, spíše by bylo potřeba trpělivě učit dítě vhodně se chovat ke zvířátkům, naučit ji správně zvířátko hladit, zapojit ji třeba do péče o zvířátka, kdy může pomáhat při krmení, venčení, čištění klecí, kočičích záchodů apod. Nezapomenout holčičku vždy za správné chování ke zvířeti pochválit, ocenit a je možné i odměnit. Vysvětlování, co zvířátko cítí, a že ho to moc bolí, když mu ubližuje, je také na místě, ale takové malé dítě není příliš dlouho schopné si toto vysvětlení pamatovat a řídit se podle něj, důležitější je spíš vlastní příklad. Takže je potřeba dát si pozor, aby holčička od ostatních členů rodiny neviděla nesprávné chování ke zvířátkům. Pokud by agresívní chování u dívky přetrvávalo a stupňovalo se, pak by bylo dobré realizovat nejlépe psychiatrickou konzultaci, bezdůvodné agresívní chování může být projevem poruchy vývoje u dítěte či rozvoje nějakého psychického problému. Rozhodnout se však musí rodiče, kteří za zdravý vývoj holčičky zodpovídají. Docházka do MŠ by mohla být pro sestřičku přínosná. Dostala by se mezi ostatní děti, učila by se s nimi vycházet, kamarádit a získala by ještě další vzor výchovného přístupu, modelu, než doma. Nevím kolik let je tazatelce, ale napadá mě, že maminka možná křičí, protože je hodně unavená a na neustálé hlídání mladší dcery a zvířátek jí nezbývá síla, proto by bylo možná na místě zajímat se, jak je možné mamince pomoci, aby si třeba mohla také najít čas na sebe a své zájmy. Pokud budou útoky na zvířátka pokračovat a půjde jim o život, pak bych dokonce zvážila, jestli by jim alespoň na čas nebylo lépe u někoho jiného, třeba u babičky. Mgr. Matoušková, psycholog

Agresivní chování, používání nevhodných slov a nadávek

Dobrý den, trápím se už delší dobu ohledně chování mého syna. Synovi bylo 4. 8. 5 let. Již jednou jsem absolvovala se synem psychologické vyšetření, které ukázalo, že syn je úplně v pořádku. Totiž syn je milionové dítě, pokud je u někoho na návštěvě, ve školce, je u nás cizí člověk, nebo pokud jedeme na výlet či je nějak jinak zabavený. Problém nastává v okamžiku, kdy dorazíme domu a z mého pohledu se asi syn nudí. Jakmile se zavřou dveře bytu, začne se vztekat, abychom mu sundali boty a bundu. Jeho chování se mění z minuty na minutu a já si říkám, jestli nemá někde nějaký knoflík na přepínání. Např. v okamžiku, kdy se s manželem začneme bavit, poté jak neřízená střela přiběhne a začne většinou manžela mlátit, zkouší na něj hmaty, které vidí v televizi. Vím, že máme televizi hlídat, ale pokud jdu na návštěvu, pak nemůžu mým příbuzným nařizovat, aby to vypnuli nebo přepnuli. Sami se snažíme televizi hlídat, jak jen to jde. Musím říct, že chování, nad kterým se pozastavuji, je už cca od 2,5 let, kdy nás neustále kousal. Syn je chytlavý a pokud někde něco slyší, pak je slovo jeho a já se vždy modlím, aby někdo něco nevhodného neřekl. Pořád mluvil sprostě (blbec, debil). Teď už samozřejmě nekouše a neříká předešlá slova, ale pro změnu nás mlátí a je hrozně vzteklý, nové slovo které používá je prdel a hovínko. Vysvětlujeme stále do kola, ale nepomáhá to. On se neustále všemu směje do doby než manžel nebo já ztratíme nervy, a v okamžiku, kdy už máme po těle škrábance, tak mu jednu střihneme. Nejsem pro mlácení, ale nedá se to někdy vydržet. Poté následuje smršť nadávek a jak nás nemá rád. Jsem těhotná a na miminko se moc těší, ale když chce ublížit, tak řekne ať miminko umře, nebo hnusný miminko. Snažím se, aby nežárlil, všechno s dětma probíráme. Ale jsem v situaci, kdy už nemůžu. Bojím se, že má jít za rok do školy. Když se ho ptáme proč to dělá, tak jednou řekl manželovi, tatínku já jsem ,,nevybitej,, Já zlobím, protože se musím vybít. Když mu říkáme, aby toho nechal, přestaň, už dost, to se nedělá...nic na něj nezabírá, jen se tomu směje, on to má jako hru s námi. Poradíte nám, prosím. Moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den, po přečtení vašeho dotazu mi připadá, že se u vašeho synka jedná o kombinaci osobnostních vlastností syna a ne zcela optimálního výchovného přístupu z vaší strany. Chlapec by zřejmě potřeboval pevnější a důslednější výchovné vedení. Tím, že mu tolerujete fyzické výpady směrem k vám, které poté řešíte stejným způsobem – nevydržíte s nervy a  jednu mu střihnete, jak píšete, se dostáváte do začarovaného kruhu. Násilí plodí opět jen násilí, které se vám pak vrací. Zkuste spíše syna podpořit a ocenit, když se chová dobře a podle vašeho přání, upřednostněte pochvaly a pozitivní motivaci před tresty. Vzhledem k tomu, že ne každé chování je samozřejmě možné ocenit, pak si zkuste vytvořit systém trestů jiného, než fyzického charakteru, zkusit můžete například odejmutí odměny – společné činnosti, zábavy. Každý rodič ví, co má jeho dítě rádo a co na něj, jak se říká, platí. Absolutně netolerujte fyzické výpady syna vůči vám rodičům ani vůči nikomu jinému. Pokud se toto chování objevuje doma, pak syna vykažte například do jiné místnosti, zavřete dveře s tím, ať se vrátí po uklidnění. Pak jej již dále netrestejte, pochvalte, že se uklidnil. Pokud uděláte tyto výchovné změny, neočekávejte okamžitý efekt, bude nějakou dobu trvat, než zažité stereotypy u syna vyhasnou. Dokonce se říká, že pokud trest či výchovný přístup na dítě zabírá, tak zpočátku své nevhodné projevy ještě zvýší, chce si tak jen ověřit, že vytrváte a případně vyvolat vaši předchozí reakci, na jakou bylo zvyklé, manipulovat s vámi. Vyžaduje to proto hodně trpělivosti a především důslednosti, vytrvání na splnění úkolu, příkazu, dodržení trestu. Mějte na paměti, že tím synovi prokážete službu a ušetříte ho mnoha možných nedorozumění v kontaktu s autoritami i s vámi v budoucnu.  Ohledně televize zcela jistě není ostuda také na návštěvě u babičky či jinde slušně požádat alespoň o přepnutí televizního programu, pokud dávají podle vás pro syna nevhodný typ programu. Uveďte skutečný důvod a to, že jste vypozorovali, že na syna má takovýto program špatný vliv a že se omlouváte a prosíte o jeho přepnutí, případně můžete odejít nebo odeslat syna do jiné místnosti. Ohledně pocitů nevybití může mít váš syn pravdu, je možné, že mu zbývá příliš mnoho času na „zlobení“. Bitím, kousáním se snaží získat vaši pozornost, věnujte se mu proto, když je hodný a nezlobí, musí se však také naučit rozlišovat mezi časem určeným pro něj a časem pro vás. Zkuste nějakou společnou činnost, syn bude předškolák a zde se nabízí mnoho příležitostí k předškolní přípravě, v knihkupectvích je velká nabídka různých sešitů pro předškoláky, existuje spoustu společenských her na trénink paměti, pozornosti, logického myšlení apod. Mohli byste také zvážit docházku syna do nějakého zájmového kroužku. Pokud projevuje zájem o bojové sporty či umění, pak je možné zkusit nějaké tréninky v této oblasti, při těchto sportech je potřeba trénovat také sebeovládání, smysl pro fair play a děti se také učí odhadnout svou sílu a v jakých situacích se naučené chvaty používají. Součástí výcviku jsou pevná pravidla, režim a řád, která váš synek zřejmě právě potřebuje. Výchovné přístupy je možné zkonzultovat také u odborníků, například klinických psychologů nebo v pedagogicko - psychologických poradnách. Vývojově je syn zřejmě naprosto v pořádku, jak již potvrdila vaše předchozí konzultace či vyšetření u psychologa, jak píšete. Občasné použití nevhodných slov u školkového dítěte je normálním jevem a děti láká pozornost, jakou tím vzbudí u dospělých. Proto je potřeba tyto projevy neposilovat, krátce vysvětlit, proč se taková slova nepoužívají, více se již k tématu nevracet, nerozebírat, slov si nevšímat a vyčkat až vymizí, totéž platí o negativních vyjádřeních o očekávaném miminku. Používejte metodu řekneme a vysvětlíme dítěti jednou a vytrváme, neustálé opakování zákazů, příkazů a případné výhrůžky bez trvání na jejich splnění nebo bez jejich splnění a také strašení dítěte, ztrácí jakýkoliv výchovný efekt, stává se neúčinným a pro dítě až směšným. Zdravím Mgr. Matoušková, psycholog

Agresivita u dvouletého dítěte

Dobrý den, moc vás prosím o radu. Nevím, co dělat se svým dvouletým synkem. Je moc chytrý, šikovný, plynule mluví už od jednoho a půl roku. Mám s ním ale problém, který mi ničí nervy. Neumí si hrát s dětmi. Všechno trhá z ruky, všechno si bere. Někdy vidí, že jiný chlapeček má hračku, se kterou si minule hrál, tak mu ji vezme, položí si ji vedle sebe, ale vůbec si s í nehraje. A když se mu ji pokusí někdo vzít, zaútočí na něho se zaťatými zuby. Také když si hrajeme na hřišti a nějaké dítě se vzteká, tak za tím hned utíká a zatíná zuby a chce ho zbít. Buď jen ukazuje zaťaté pěsti nebo ho i povalí. Já už nevím, co dělat. Snažím se mu vše vysvětlovat. Jenže když se postavím na obranu toho poškozeného dítěte, tak reakce mého dítěte je ještě horší. Opakuji a vysvětluji mu to donekonečna, ale on mě vůbec neposlouchá. Vzteká se, hází hračkami a i tak, že chce naschvál ublížit jinému dítěti. A když nezabírají moje slova, pak se vynervuji a plácnu mu. Jsem teď těhotná (ve třetím měsíci těhotenství) a jsem hodně nervózní. Docela rychle se vynervuji a naplácám mu. Často si nemohu pomoct, nechci mu naplácat, jenom to jeho chování neumím momentálně řešit jinak. Bojím se, jestli to není právě kvůli tomu, že jsem na vině já. Kdybych mu nenaplácala, tak by oni on nebil ostatní děti? Myslím si, že byste o případu měli vědět vše a tak vám chci říct, že tenhle problém trvá už od doby, kdy malý chodí. Neumím to už dál řešit, nemám na to už energii a bojím se, jak to bude, až se narodí to druhé. A proto byste měli vědět, že i když byl synek moc malinký, měl možná půl roku, už od té doby jsem byla velmi nervózní a někdy jsem ho i silně stiskla i jsem ho plácla, protože jsem byla moc unavená a on nechtěl nikdy spát a byl už od mala hodně vzteklý. Stručně řečeno dávám si za vinu, že všechnu tu agresi jsem do něho zasela já, že já jsem vinna za to, jaký je. Moc vás prosím o radu, co s tím mám dělat. Děkuji. 

 

Odpověď: Dobrý den, pokusím se odpovědět na váš dotaz ohledně projevů agresivity vašeho chlapce. Agresívní chování je jeden z normálních projevů lidského chování. Agresivita má v životě své opodstatnění a nelze ji jednoznačně odsoudit a označit pouze za záporný jev, tyto pocity nám dávají odvahu a sílu k překonávání překážek, sílu prosadit se v životě, je však potřeba naučit se tyto svoje pocity ovládat, aby nebyly destruktivní. Dítě v batolecím věku (1 – 3 roky) se teprve učí komunikovat, jeho komunikační schopnosti jsou omezené a neumí kontrolovat svoje impulzy a pocity. Malé dítě je sebestředné, nedovede se vcítit do pocitů jiné osoby a proto má blízko k vyjádření svých pocitů fyzickou agresí. Protože děti reagují na změny, mohou na aktuální negativní pocit (hlad, únava, když nedostane to, co chtělo) reagovat prudce a agresivně. Také větší změny v rodině jako je například stěhování, narození sourozence mohou dočasně zvýšit agresivitu malého dítěte. Dítě v batolecím období zkouší a testuje hranice, zkouší, co dovede, dvouleté dítě experimentuje s reakcemi ostatních, např. co udělá máma, když někoho bouchnu, kousnu, kopnu, motivem k agresívnímu chování je také často potřeba prosadit svou vůli a nedostatek jiných dostupných vyjadřovacích prostředků. Úkolem rodiče je naučit dítě zvládat své pocity vhodným a společensky přijatelným způsobem. Reagujte proto na jeho chování předvídatelným následkem, například pokud chce dítě na pískovišti vzít někomu hračku, či jej chce bít, tak dítě z pískoviště odneste, odveďte, vysvětlete mu, že se na písek bude moci vrátit, až bude připravený si s ostatními hrát bez ubližování. Situaci zbytečně nerozebírejte, nechtějte po dítěti, aby se vcítilo do pocitů druhých (dotazy typu jak by ses cítil, kdyby to někdo dělal tobě, jsou zbytečné, protože dvouleté dítě si nedokáže představit si sebe na místě někoho jiného, nedokáže se do něj vcítit). Je také potřeba, aby dospělý vychovatel zůstal klidný, nerozčiloval se, nekřičel, nebil dítě, není ani potřeba označovat dítě za zlobivé. Protože se dítě učí nápodobou, je potřeba mu svým reagováním dávat příklad a pokud dovede ovládnout svůj vlastní vztek, tak dítěti dáváte příklad, aby se naučilo ovládat ten svůj. Dítě nebijte, protože mu tak dáváte dvojí sdělení, sice říkáte „nesmíš“, ale vaše činy vypovídají o tom, že agresivitu schvalujete. Pro chování dítěte je potřeba nastavit jasná pravidla, pokud je vaše dítě agresívní, pak nečekat až bouchne druhé dítě podruhé, potřetí, ale je potřeba reagovat neprodleně, chlapec by měl ihned slyšet, dost, druhé děti nebijeme a měla byste ho odvést ze situace, ke zklidnění často stačí jedna až dvě minuty, kdy je potřeba, aby syn pochopil, že pokud bude bít jiné děti, pak si nebude moci hrát. Na každý projev agrese se snažte reagovat stejně, dítě pak bude mít možnost předvídat důsledky svého chování a překročení hranic. Dobré je pojmenovat co se děje, např. „zlobíš se, že ti chlapeček vzal hračku“, pomůžete tak dítěti porozumět a uvědomit si své pocity, což je prvním krokem na cestě k sebeovládání. Zkuste spolu najít jiné formy vyjádření vzteku, zlobit se na druhé je možné a je to v pořádku, pokud má dítě důvod, není však v pořádku reagovat bitím, veďte proto dítě k verbálnímu (slovnímu) vyjádření, buďte však struční, malé dětí nedisponují dostatečným množstvím slov. Slovní vyjádření může vypadat například takto: „nelíbí se mi to, co děláš, mám na tebe vztek“. Naučte svého chlapce také obrátit se o pomoc k dospělému. Snaže se ocenit a posílit žádoucí chování, všimněte si, že například si váš chlapec vydržel v klidu hrát vedle druhého dítěte, počkat ve frontě na skluzavku, zeptat se, když si chce půjčit hračku a každý i malý projev tohoto požadovaného chování oceňte, věnujte mu pozornost. Dítěti je také potřeba poskytnout dostatek možností k pohybu a fyzickému vybití, jinak mají malé děti větší tendenci chovat se agresivně. Je potřeba být ve výchově trpěliví, neočekávat od dítěte příliš, neklást na něj nepřiměřené požadavky. Pokud nechce například půjčovat své hračky druhým dětem a brání je takřka vlastním tělem, pak to neznamená, že z něj vyroste lakomec a sobec, jenom se v tomto věku učí, že něco může patřit jenom a pouze jemu. Problémy s půjčováním a sdílením hraček ustanou kolem čtyř let věku, kdy jednak dojde k rozvoji sebekontroly dítěte a dítě si je zároveň natolik jisté svým vlastnictvím, že hračky dokáže půjčit někomu jinému. Přeji hodně trpělivosti a úspěchů při zvládání agresivity vašeho synka. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Agresivita u dětí, v MŠ, v pohádkách - diskuze

  • Syn ubližuje dětem
    Dobrý den, už jsem zoufalá a nevím si rady. Synovi jsou tři roky a tento problém řeším prakticky od té doby co začal chodit. Kdekoliv se vyskytuje nějaké dítě ať už menší než on nebo starší a větší vždy je problém. Někdy syn přijde a rovnou dítě povalí, někdy k jinému přijde obejme, dá pusu a poté ho strčí na zem a to opakovaně i přesto že ho donutím aby se omluvil a vysvětlím mu že to nesmí dělat. U menších dětiček je to opravdu velice nepříjemná věc, protože když ho povalí většinou spadne na něj a je zle. A u větších dětí se snaží o totéž a bohužel jsme ještě nenarazili na dítě které by mu to vrátilo nebo si to nenechalo líbit. Do dětských koutků ani na hřiště s ním už vůbec nechodím mám hrůzu z toho co tam udělá. Jinak je velice chytrý, šikovný na svůj věk, všude ho chválí. U babiček a všude jinde je samožřejmě zlatíčko, ale to co vyvádí semnou je už opravdu pro mě neúnosné. Všichni říkají, že se ve školce srovná, že to nemám řešit. Jenže oni nevidí jak se chová semnou. Čekám druhé dítě a jsem z toho vynervená. Hraju si sním, ale to většinou končí tak že po mě hází vším co najde...vysvětlování, zabavení hračky ani zavřít v jiné místnosti než se uklidní nepomáhá.Děkuji za radu
    JanaPav   | 04.04.2016 16:46:15
    Reagovat | URL příspěvku
  • Agresivita u syna aneb v jeho očích hra
    Dobrý den, trápím se už delší dobu ohledně chování mého syna. Synovi bylo 4.8. 5let. Již jednou jsem absolvovala se synem psychologické vyšetření, které ukázalo, že syn je úplně v pořádku. Totiž syn je milionové dítě, pokud je u někoho na návštěvě, ve školce, je u nás cizí člověk, nebo pokud jedeme na výlet či je nějak jinak zabavený. Problém nastává v okamžiku, kdy dorazíme domu a z mého pohledu se asi syn nudí. Jakmile se zavřou dveře bytu, začne se vztekat, abychom mu sundali boty a bundu. Jeho chování se mění z minuty na minutu a já si říkám jestli nemá někde nějaký knoflík na přepínání. Např. v okamžiku, kdy se s manželem začneme bavit, poté jak neřízená střela přiběhne a začne většinou manžela mlátit, zkouší na něj hmaty jak vidí v televizi. Vím, že máme televizi hlídat, ale pokud jdu na návštěvu, pak nemůžu mým příbuzným nařizovat, aby to vypnuli nebo přepnuli. Sami se snažíme televizi hlídat jak jen to jde. Musím říct, že chování na které se pozastavuji je už cca od 2,5 let, kdy nás neustále kousal. Syn je chytlaví a pokud někde něco slyší, pak je slovo jeho a já se vždy modlím, aby někdo něco nevhodného neřekl. Pořád mluvil sprostě ( blbec, debil), teď už samozřejmě nekouše a neříká předešlá slova, ale pro změnu nás mlátí a je hrozně vzteklý, nové slovo které používá je prdel a hovínko. Vysvětlujeme stále do kola, ale nepomáhá to. On se neustále všemu směje do doby než manžel nebo já ztratíme nervy, a v okamžiku, kdy už máme po těle škrábance, tak mu jednu střihneme. Nejsem proti mlácení, ale nedá se to někdy vydržet. Poté následuje smršť nadávek a jak nás nemá rád, jsem těhotná a na miminko se moc těší, ale když chce ublížit, tak řekne ať miminko umře, nebo hnusný miminko. Snažím se, aby nežárlil, všechno s dětma probíráme. Ale jsem v situaci, kdy už nemůžu. Bojím se, že má jít za rok do školy. Když se ho ptáme proč to dělá, tak jednou řekl manželovi, tatínku já jsem ,,nevybitej,, , já zlobím, protože se musím vybít. Když mu říkáme, aby toho nechal, přestaň, už dost, to se nedělá...nic na něj nezabírá, jen se tomu směje, on to má jako hru s námi. Poradíte nám, prosím. Moc děkuji.
    Míla L.   | 19.08.2015 15:26:50 | Reakcí: 1, poslední: 21.09.2015 08:03:06
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zmena škôlky 2krát

| Astra122 | 27.04.2023, 13:33

Dobrý deň, dúfam, že nebude problém so slovenčinou. Idem si po názor a radu lebo už mi asi hlava vybuchne z toľkého rozmýšľania. Ide o zmenu škôlky po druhýkrát a nevieme sa rozhodnúť. Malá nastúpila do štátnej škôlky od januára (je januárová). S prijatím bol problém kvôli veku a voľným miestam, preto nás prijali iba do spádovej škôlky, ktorá mala rôzne recenzie. Skúsili sme im dať šancu, ale narazili sme na vyhorenú pani učiteľku, ktorá na deti kričala, nevhodne sa vyjadrovala, detom sa vyhrážala a bolo tam viac problémov (o všetkom vedenie vedelo, ale nakoľko má rok do dôchodku neriešili to). Naša malá je veľmi citlivá, potrebuje úsmev a milé slovo. Takže sme sa po mesiaci rozhodli pre inú škôlku. Keďže to bolo v strede šk. roka jediná možnosť bola súkromná. Nastúpila hneď, bez nejakej dlhšej pauzy, asi dva dni som bola v škôlke s ňou na pol dňa v rámci adaptácie a na tretí deň tam už ostala sama aj spať. Zvykla si rýchlo, bez plaču, je tam spokojná, pani učiteľky má rada. Škôlka mala iba jednu spojenú triedu, čo bolo super nakoľko pani učiteľky sa môžu naplno venovať malým deťom. Teraz je tam cca 6 malých 3-4 ročných. Lenže sme sa dozvedeli, že od septembra sa rozrastajú a budú mať cca17 malých detí a urobia druhú triedu predškolákov. Tiež sme si všimli viacero vecí, tým že mali skôr staršie deti mali aktivity zamerané na ne a malé deti sa vačšinou iba hrali. Na edukačnú časť majú iba pol hodinu, nakoľko sa zbierajú deti až do 9.00 a nemajú ani žiadne ranné rozcvičky. Málo sa učia pesničky a riekanky, skoro vôbec. Viac sa venujú aktivitám pre staršie deti a mladší sa skôr "vezú". Nemajú žiadne krúžky. Sú ako keby v začiatku a s malými deťmi sa iba začínajú učiť robiť. Keď sme sa u nich boli pozrieť dosť vecí nám bolo inak povedané. A majú aj vlastnú alternatívnu školu, na ktorú nadväzujú a aj v škôlke učia štýlom, aby pripravili deti na ich školu. Teraz máme možnosť dať od septembra malú do štátnej škôlky, kde nám ju prvýkrát nevzali iba kvôli veku. Škôlka je menšia má iba 4 triedy, má krásny dvor, deti si pestujú zeleninku, majú každý mesiac poníky, krúžky, montessori prvky a skvelé recenzie. Počtom detí v triede sú tak isto ako bude v súkromnej. Takže zmeniť škôlku? Myslím, že by v tejto štátnej dostala malá všetko a možno aj viac a za celkom inú sumu. Ale strašne sa bojím toho nového začiatku. Ona sa zvykne dosť fixovat na ľudí, niekedy aj teraz je ráno mrzutejšia keď nie je v triede jej obľúbenejšia pani učiteľka. Tiež sa obávam aby jej budova štátnej škôlky nepripomenula prvú škôlku kde mala veľmi zlé skúsenosti, nakoľko táto aktuálna súkromná škôlka ma modernejšie priestory. Bojím sa nového začiatku v novej budove s novými učiteľkami. Máme dať prednosť citovému pohodliu dieťaťa pred kvalitou škôlky? Ďakujem krásne

Dobrý den, na vaši otázku není úplně jednoduchá odpověď. Bohužel neuvádíte věk vaší dcery, což je v tomto případě informace docela zasadni. Pohoda a spokojenost dítěte v předškolním zařízení je určitě velmi důležitá. Důležitá však je také úroveň výchovně vzdělávací činnosti v MŠ, která pak následně bude dítě připravovat na úspěšné zahájení školní docházky. Jako rodiče nejlépe vaši dceru znáte a víte, jak se na nové prostředí adaptuje. Píšete, že zpočátku mívá obtíže a fixuje se na učitelky, což se v předškolním věku dá považovat za naprosto normální. V úvahu vemte také to, že do případné nové státní školky by dcera nastupovala až po prázdninách, takže pravděpodobně po určité časové prodlevě, kdy by do školky nechodila. Tato skutečnost by vám mohla vytvořit přirozený časový předěl, před nástupem do nové školky. Pro malé dítě je doba prázdnin dlouhá a dá se předpokládat, že na školku lehce pozapomene, což by vám mohlo pomoci ve vaší situaci. Koncem prázdnin můžete dceru začít připravovat na to, že nastoupí do školky nové. Ohledně budovy MŠ bych se tolik neobávala, důležité je, jaká je školka uvnitř a především to, jak se tam k dítěti chovají a zacházejí s ním. Musíte se však rozhodnout jako její zákonní zástupci sami. Mohlo by vám pomoci vzít si k ruce papír a tužku, na jednu stranu papíru si napsat všechna pozitiva změny školky, na druhou stranu zase negativa a pak tyto seznamy porovnat. Přeji vám, ať se dobře rozhodnete a ať je dcerka ve vámi vybrané školce spokojená. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 04.05.2023, 15:46
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×