Inzerce
Inzerce

O sexu s dětmi

Kdy a jak začít mluvit s dětmi o sexu?

Blíží se léto a s ním i návštěvy koupališť. Nejen tam si děti budou moci všimnout nastávajících maminek s velkými bříšky a jejich zvědavost jistě vezme za své. Situací, kdy si dítě pozorně těhotnou ženu prohlíží, je nespočet a brzy přijde okamžik, kdy se nás naprosto samozřejmě zeptá, jak se objevilo na světě. Otázka je to jednoduchá, odpověď ale možná pro nás dospělé o trochu složitější, a proto se na ni jistě vyplatí připravit. Stejně tak, jako učíme děti spoustu věcí díky obrázkovým knížkám, může nám vhodná publikace pomoci i s tématem lidského rozmnožování.

Jako maminka jsem objevila knihu z produkce populárně-naučného vydavatelství Babyonline Jak děti přicházejí na svět. Její autorkou je MUDr. Jana Martincová. S Janou jsme se díky mé publikační činnosti staly kolegyněmi a já se jí tak konečně mohla zeptat na to, co mě při čtení s dětmi napadlo.

Pamatuješ si, jak ses ty sama zeptala svých rodičů, jak se miminko ocitne v bříšku a co ti odpověděli?

Inzerce

Měla jsem velmi pokrokově smýšlející maminku. Přitom byla ročník 1931. Pamatuji si, že mi koupila knížku pana doktora Bečky Jak jsme přišli na svět se dvěma malými gramofonovými deskami, kde byl obsah publikace nahrán. Bohužel tam chybělo to nejdůležitější, co děti kolem pátého roku zajímá, a to – jak dojde k oplodnění. Díky tomu jsem si ještě dlouho myslela, že děti vznikají při líbání. U svých dětí jsem se zákonitě chtěla vyvarovat jakékoliv podobné nevědomosti. A tak vznikla knížka Jak děti přicházejí na svět.

Vím, že děti jsou hodně zvídavé a o svém těle se toho spoustu učí už od malinka, myslíš, že je pro české rodiče stále obtížné bavit se s dětmi o tom, jak se narodily?

Inzerce

Velmi ráda bych na tuto otázku odpověděla pozitivně, že to problém není, ale bohužel opak je pravdou. Sama jsem tím byla překvapená, jak je téma sexuální výchovy u nás ještě tabuizované. Ve společnosti panuje stále velké pokrytectví, kdy rodič sám brouzdá po nejedné sexuálně laděné stránce, ale tentýž rodič dělá, že je znalost problematiky vzniku dítěte pro něj nepatřičná.

Stejně tak se na druhé straně setkávám i s rodiči, kteří se dětem věnují, vzdělávají je, a když zjistí, co dělám, pustí se se mnou do řeči stylem: „Dceři je 9, to už bychom měli začít.“ To už je v určitém ohledu pozdě. Nikdy si již nevychutnají tu jedinečnost okamžiku, kdy 5leté dítě naprosto bezprostředně kreslí pohlavní buňky, maminku s miminkem v bříšku, narozené miminko, rozdíl mezi tatínkem a maminkou, ze kterého cítíte tu nadšenou touhu pochopit podstatu svého stvoření. Nic nepatřičného na tom nevidí, dítě tohoto věku není svazováno studem či autocenzurou. Přijde mu naprosto normální se o této problematice bavit, stejně jako když na předchozích stranách encyklopedie narazilo na srdce a oběhový systém, tak se stejnou samozřejmostí chce objasnit rozmnožování, které je o pár stránek dále.

Inzerce

Krásně to vyřešila jedna maminka, která mi volala, že jsou její děti již větší a dosud toto téma neprobírali. Tak si vzali knížku Jak děti přicházejí na svět, večer si celá rodina vlezla pod jednu peřinu a četla si. Prý to byla nezapomenutelná chvíle, takže i takto se dá vše dohnat. Nikdy nemusí být pozdě :-), záleží pouze na tom, jak to rodič pojme. Zde více než kde jinde platí, že „když dva dělají totéž, není to totéž“.

Čili je podle tebe vhodné tuto tématiku s dětmi probrat v 5 letech?

Inzerce

Naštěstí u nás to děti chtěly vědět spontánně. Bylo to u obou, dcery i syna, úplně stejně. Ve dvou letech se ptaly, jak se u nás ocitly a odpověď, že se nám narodily z maminčina bříška, byla pro ně naprosto dostačující. V pěti letech pak přišla úplná salva otázek, kdy jsem si se synem musela skutečně sednout a vše mu podrobně zodpovědět. On si odpovědi výtvarně zaznamenal. Uschovala jsem mu to na památku. Mám-li to shrnout, v 5 letech znal skutečně vše, co je sepsáno v publikaci Jak děti přicházejí na svět.

Cítíš se jako matka lékařka v tomto směru zvýhodněna?

Možná to beru se stejnou samozřejmostí jako děti, kdy stejně jako jsme se na škole učili o srdci, krvi a krvinkách a funkci a nemocech nejrůznějších ústrojí, tak jsme probírali vaječníky, sperma, pohlavní buňky, plození dětí a neplodnost. Určitě to souvisí i s mým naturelem, kdy nedělám z věcí vědu a takto přistupuji ke všemu. Je také pravda, že díky znalostem se cítím, jak se říká, pevnější v kramflecích a dokážu dětem odpovědět. Ale stejně tak mi nedělá problém jim říci: „Nevím, zkusíme si odpověď zjistit, vyhledat.“

Určitě souhlasím s tím, že dětem by se nemělo lhát a podávat zkreslené informace, aby se jim ostatní děti nevysmály. Přesto, čápi a vrány nosí děti v pohádkách, jak to rozlišit?

Vzpomínám si, že když 5letý syn viděl v publikaci obrázek miminka, kterého přináší čáp, nebo toho s čárovým kódem, či jak k nám padá v padáku, hned se rozesmál, co je to za hloupost, a bral to jako humornou nadsázku, které se opakovaně vždy rád zasmál. Stejně jako obrázku trojčat, které v děloze mastí karty. Myslím si, že informované děti s rozlišováním reality a jejího přeneseného ztvárnění nemají problém.

Kdo by si měl s dětmi v knize listovat? Je to tak, že ideálně oba rodiče nebo s holčičkou maminka a s chlapečkem tatínek? Doporučuješ zapojit do debaty oba z rodičů?

V každé rodině vznikne jiná situace. Někde dojde k salvě otázek, kdy rodič otevře publikaci, příslušnou odpověď vyhledá a ukáže dítěti na obrázku, tedy nezačnou číst hned od začátku, resp. možná čtení následně bude dítě vyžadovat. Jestli si na odpověď jeden z rodičů netroufne a povolá druhého, je na jejich domluvě. Rozhodně bych to nesměřovala pohlavně, tedy tatínek chlapci a opačně, takto to vidím po tom desátém roce, ale v této rané fázi většinou dítě přijde za rodičem, který je zrovna po ruce, když jej dotaz napadne, což jsou většinou maminky, jako tomu bylo i u nás. Po zodpovězení všech otázek jsem dětem ponechala knížku v knihovničce, ony si ji čas od času samy vzaly a prohlížely, od první třídy i četly.

V knize doporučuješ používat správná a konkrétní označení jako penis a vagína, jsou děti schopné tuto informaci v předškolním věku pobrat?

Upřímně ani nevím, jak bych tyto části lidského těla měla jinak pojmenovat, než jejich skutečným názvem. O oku také mluvíme jako o oku, břicho je břicho, pochva je pochva. U některých se více vžil název z řečtiny nebo latiny, např. jako mluvíme o laryngitidě z řeckého laryngitis, ne o zánětu hrtanu, tak se více používá penis než pyj, také z řečtiny, zatímco vagína je pochva latinsky. To jenom pro úplnost :-). Navíc nazývat věci pravými jmény je naší rodinnou zásadou, která nejen že dětem neublížila, ale prospívá jim. Jsem také velmi ráda, že se nebojí o čemkoliv diskutovat, snaží se vyjádřit svůj názor. Přispělo k tomu i to, že jim nebyla odepřena odpověď na žádnou otázku. Aspoň si to myslím :-). Děti se navíc ptají tak dlouho, dokud jim zůstane nějaká nejasnost. Když věci příliš rozvláčně „okecáváme“, vytuší, že jim ještě nějaká informace chybí a nepřestávají se ptát. Naopak, když se jim v rámci jejich chápání snažíme věci vyložit dle skutečnosti, otázek je minimum, spoustu si toho děti domyslí, a když jim vše do sebe zapadá, více se neptají.

Musím se přiznat, že mě poprvé při prohlédnutí knihy šokoval obrázek nahé dvojice při souloži. Nejsem puritánka, ale není tato informace pro malé děti až příliš? Jistě jsi spolupracovala i s psychology, jaký mají názor na tak konkrétní demonstraci?

To je právě to, proč jsme knížku museli napsat a vydat. V 5 letech přišel onen nejtěžší synův dotaz, jak se tatínkova buněčka dostane mamince do bříška. Jestli ji přenese v ruce. Trvalo notnou chvíli, než jsem našla starší anglickou brožuru s tímto obrázkem. Položím ji před něj, nadechuji se a současně přemýšlím, jak to netrapně popsat, načež mě ten malý Chytroočko zaskočí vlastní odpovědí: „Aha, oni se spojí.“ Lépe bych to nevystihla, proto jsem si stejně jako u mnoha dalších i tady vypůjčila synovu odpověď do publikace. Co se spolupráce s psychology týče, ano, stejně jako u Předškolákových týdeníčků tak i u Jak děti přicházejí na svět jsme požádali o korekturu psycholožku a pedagogy, kterým za cenné připomínky zapracované do publikace velice děkuji.

Líbí se mi, že v publikaci nejde jen o samotný akt spojení vajíčka a spermie, vývoj plodu a porod, ale že jsi narození dítěte zasadila do harmonického a láskyplného prostředí, kde je maminka i tatínek a snažíš se tak dětem sdělit, jak důležité rozhodnutí pořídit si miminko je v životě dospělých čeká. Jak s knihou má pracovat maminka, která své dítě vychovává sama?

Úplně stejně jako ostatní rodiče. I toto dítě potřebuje být ujištěno, že bylo zplozeno z lásky.

Kniha vyšla v roce 2010, četla jsem na ni samé pozitivní ohlasy, přesto jeden komentář mě zaujal zajímavým postřehem – kniha nabízí pouze variantu porodu v nemocnici a apeluje na pomoc lékařů, jak ty sama vnímáš domácí porody? Jsou pro tebe právě jako doktorku naprosto nemyslitelné?

Knížka přináší příběh zrození dítěte, který byl zakončen porodem v porodnici. Myslím, že v případě varianty domácích porodů bychom se do těch otázek příliš zapletli. Zatímco v porodnici může rodit každá žena, doma, jak mi dáš za pravdu, určitě ne. 97 % procent maminek své dítě přivede na svět právě v porodnici.

Co se domácích porodů týče, asi tě překvapím, ale jsem poměrně liberální a svobodomyslný člověk, který zastává názor, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého. Pokud chce žena rodit doma, je to jejím právem. Musí však přijmout fakt, že je součástí nějakého společenství lidí, které si jako nejefektivnější a nejbezpečnější způsob porodu stanovilo ten nemocniční. Rozhodne-li se odmítnout nastavený systém, nemůže v případě nepředložeností, které mohou nastat, předpokládat, že jí oním systémem bude poskytnuta pomoc v jí předpokládaném rozsahu, rychlosti a finanční částce. Bohužel tady vzniká těžce řešitelná otázka, jak se v tomto stavět k dítěti, které nemělo právo se rozhodnout, jak chce přijít na svět.

Sama bych dobrovolně doma nikdy nerodila, nejen z důvodu, že bych to možná nepřežila já nebo děti, ale hlavně za tím jako praktická žena vidím ten neskutečný biologický nepořádek, který při porodu vznikne. Také si nejsem jistá, zda by mé velmi temperamentní děti dokázaly vytvořit harmonickou atmosféru zcela oproštěnou od chaosu, nebo jak by porod působil na dceru v počínající pubertě apod. Zkrátka pro mě bylo rodit v porodnici bezpečnější a komfortnější.

Děti se díky publikaci mohou dozvědět i o problematice umělého oplodnění. Není tohle informace, která je v knize, navíc? Je vhodné mluvit s malými dětmi i o tom, že někdy maminka nemůže otěhotnět a pomůže jí věda?

Ano, máš pravdu, tohle je informace navíc, to je snad jediná nebo jedna z mála otázek, která spontánně od mých dětí nezazněla. Myslela jsem při tom na rodiče, kteří mají dítě právě díky IVF, aby měli v budoucnu pomůcku, a také, aby i tato skutečnost byla dětmi přijímána samozřejmě.

Chystáš se vydat knihu i pro dospívající? Sama ze své zkušenosti vím, jak moc bych uvítala, kdybych mohla třeba i díky zajímavě pojaté publikaci probrat vše nové kolem dospívání se svou maminkou. Protože mám nejen dceru, ale i syna, říkám si, že s ním by měl naopak promluvit v pubertě táta a jsem si jistá, že kniha by mu mohla pomoci, jak svoje povídání směřovat.

Uvidíme :-), možná až děti dorostou.

Kdy vlastně nastupuje druhá vlna sexuální výchovy dětí? Už těsně před pubertou?

V podstatě to, co je uvedeno v publikaci, dětem vystačí do nějakých 10 let. Na to se samozřejmě nabaluje vše, co zaslechnou ve svém okolí. Díky reálné představě z publikace si informace umí pěkně zařadit a již neutrpí takovou újmou z vulgarit, které kolem sebe slyší.

Kdo by měl ještě dětem s jejich otázkami pomoci? Je kniha vhodná i pro učitelky mateřinek? Z vlastní zkušenosti vím, že naše paní učitelka při jejím prohlížení zčervenala. Máš ty nějaké odezvy?

Jsem zastáncem sexuální výchovy v kruhu rodinném. Ve škole ať problematiku probírají po stránce faktické, ale emoční rozměr by dítě mělo získat doma od svých rodičů. Je-li v tomto rodina dítěte nefunkční a paní učitelky ve školce jsou natolik vnímavé, že tuto skutečnost zachytí, pak mají jedinečnou šanci dítěti pomoci. Právě proto se publikace stále častěji objevuje i v knihovničkách osvětově vedených mateřských škol.

Děkuji za rozhovor a tvůj otevřený přístup.

S Janou Martincovou si povídala Beáta Matyášová.

Inzerce

Jak děti přicházejí na svět

JAK DĚTI PŘICHÁZEJÍ NA SVĚT

představení knihy pro děti

Knížka Jak děti přicházejí na svět poskytuje odpovědi na první otázky dítěte nejen o sexu: jednoduše, pravdivě, moderně, podle skutečného rozhovoru s dětmi ve věku 2-5 let, s láskou! Jak děti přicházejí na svět je první sexuální výchova pro děti od maminek – lékařek.

Ucelená řada vzdělávacích knížek Babyonline pro děti 0-7 let s videi.

Po dětské literatuře jsme se zaměřili na 2 důležitá období v životě ženy: těhotenství – kniha Zdravé těhotenství a po 40 – kniha Žena po 40 – sebevědomá a v kondici.

www.prochytrehlavicky.cz

 

Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: MUDr. Jana Martincová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

O sexu s dětmi - diskuze

  • To je vtipné zrovna včera jsem na tohle téma psala v diskuzním klubu.
    Tonda už od mala nás běžně vídá nahé. Ví že maminka má pipinku a prsíčka a táta pinďoura. Nedávno viděl v tv těhotnou paní a hned se ptal co to paní má. Už jsem publikaci z Bolu měla doma. Tak jsem knížku vytáhla a několik dní listujeme jenom v ní. V klidu jsme si popsali spermii a vajíčko. Kde má tatínek spermii a kde maminka vajíčko. Jak miminko bydlí v děloze. Jak v ní roste, jak h vyživuje pupečník atd.
    Jen teda porod moc podle obrázků v knížce nechápal, chtěl to mít fakt názorné. Takže jsem vytáhla příručku první pomoci a kapitolu o překotném porodu. To ho uspokojilo.
    Ještě jsme si prohlídli fotky mě s bříškem a fotky z porodnice. A myslím, že to co mohl pochopit (jsou mu 3) si z mého vyčerpávajícího výkladu a obrázků z knížky vzal. To co na něj bylo moc podrobné vypustil a vrátíme se k tomu časem.

    Já byla od mala vedena podobným způsobem a vždy mi mamka odpověděla přesně tak jak to je a nevymýšlela pohádky, nebo to neodsouvala na jindy. To je podle mě nejhorší a dítě si potom myslí buhví co.

    Jen teda bych dodala, že se stále snažím sexualitu apod. stavět tak, že je to něco osobního, intimního, příjemného, ale neveřejného. Aby si byl vědom toho, že je to něco zvláštního.
    medox   | 03.06.2013 17:13:18 | Reakcí: 1, poslední: 03.06.2013 21:27:38
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • hezky clanek,dekuji,jinak nasi se ptaji,ja odpovidam nejak normalne,nevymyslim si,nelzu,kdyz nevim,poslu za tatinkem,jeste je to tak do hloubky nezajima,ale vedi ze miminko je v brisku a pak se rodi,oni momentalne resi problem,proc a jak funguje motor a tim padem auto a proc kolo motor nema a musi se k tomu pouzivat nohy at jede atd...a to jim tatinek vysvetli mnohem lepe        ted diky tomu,ze koukaji na big bang theory mam horke chvilyu,protoze teorii strun zcela vazne dobre nezvladam       a oni se denne na neco z toho zeptaji,i kdyz vubec nevedi,alespon doufam,co to je...jinak ja jako dite dostala devcatko na slovicko,kde to na tu dobu bylo pomerne pekne popsane,neni to ani tak o vzniku mimin,a to uz si precetli,a tudiz ditko na me nehulaka ze budu curat,beru si plinky,jako driv,ale jen rekne,ach jo,to se nebudes s nama koupat     
    Liberte   | 03.06.2013 07:43:43
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 29.03.2020, 15:26
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce