Dobrý den,

státní pojištěnce vyjmenovává zákon o veřejném zdravotním pojištění v § 7. Mezi státní pojištěnce patří jak příjemci rodičovského příspěvku, tak osoby na rodičovské dovolené. Jelikož jste zaměstnaná a čerpáte rodičovskou dovolenou, jste tedy v kategorii státních pojištěnců jako osoba na rodičovské dovolené. Na rodičovskou dovolenou máte nárok do 3 let věku dítěte a není to nijak podmíněno čerpáním rodičovského příspěvku. Tedy i po vyčerpání rodičovského příspěvku dále zůstáváte na rodičovské dovolené. Nejste povinna vyčerpání rodičovského příspěvku hlásit zaměstnavateli a ten ani neprovádí žádné další hlášení na zdravotní pojišťovnu, protože se nic nezměnilo, stále jste osobou na rodičovské dovolené. Sociální pojištění stát nehradí a nejste povinna ho hradit ani Vy ani zaměstnavatel, ale pro nárok na důchod se Vám doba započítává.

Dobrý den,

je to možné. Po porodu s rodným listem dítěte můžete požádat o rodičovský příspěvek (nebudete však nastupovat na rodičovskou dovolenou, to je termín pro volno v zaměstnání). S otcem dítěte sepíšete dohodu, od kterého dne bude pečovat o dítě on, lze to nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu. Dohoda musí mít úředně ověřený podpis, je možné ji sepsat rovnou na OSSZ. Na OSSZ dostane otec dítěte formulář Žádost o peněžitou pomoc v mateřství při převzetí dítěte do péče (případně si ho může stáhnout z webu ČSSZ), žádost odevzdá zaměstnavateli, který ji s přílohou odešle na OSSZ. V zaměstnání otec požádá na dobu pobírání PPM o rodičovskou dovolenou (mateřská dovolená náleží jen matkám). Zároveň je potřeba úřadu práce oznámit datum nástupu otce na PPM a následně doložit z OSSZ potvrzení o pobírání PPM (Potvrzení o nároku na dávky (náhrady) ovlivňující nárok a výši rodičovského příspěvku). Po skončení PPM můžete pokračovat v čerpání rodičovského příspěvku. Ještě upozorním, že v době čerpání PPM nemůže otec dítěte vykonávat práci, ze které mu nárok na PPM vznikl. Pokud by chtěl zároveň pracovat, je to možné, ale pokud to bude u stejného zaměstnavatele, muselo by se jednat o jiný druh práce.

Dobrý den,

otec dítěte může čerpat PPM nejdříve po skončení šestinedělí, tedy od počátku sedmého týdne po porodu. K datu nástupu na PPM musí splňovat podmínky pro její přiznání. Pokud bude Váš manžel v tu dobu zaměstnán, může PPM čerpat. Po dobu čerpání PPM nemůže dané zaměstnání vykonávat (bude v něm na rodičovské dovolené). K žádosti o PPM je potřeba přiložit dohodu o převzetí dítěte do péče, ve které bude uvedeno datum porodu a datum převzetí a podpis bude úředně ověřen. Je možné tuto dohodu sepsat přímo na OSSZ. DVZ se vypočítá pouze z nového zaměstnání. Rodičovský příspěvek můžete začít čerpat od narození dítěte. V takovém případě je potřeba úřadu nahlásit nástup manžela na PPM, úřad čerpání zastaví a následně RP můžete opět čerpat po skončení PPM. Nebo můžete rovnou o rodičovský příspěvek požádat až po skončení PPM a i v šestinedělí být osobou pečující o dítě do 7 let (o starší z dětí).

Dobrý den,

je potřeba rozlišovat mateřskou dovolenou ve smyslu volna v zaměstnání, které je určeno pouze ženám a peněžitou pomoc v mateřství (PPM) jako dávku nemocenského pojištění, kterou může čerpat i otec dítěte. Nástup na mateřskou dovolenou nastává dnem, který si zvolíte, nejdříve to může být počátek osmého týdne před termínem porodu. Mateřská dovolená nemůže být kratší než 14 týdnů a nemůže být přerušena ani skončit před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Na mateřské dovolené můžete být i bez čerpání PPM. Na PPM se nastupuje v rozmezí od počátku osmého do počátku šestého týdne před termínem porodu. Pokud budete práci vykonávat déle než do počátku šestého týdne před termínem porodu, bude za nástup na PPM a začátek podpůrčí doby považován počátek šestého týdne před termínem porodu. V době výkonu práce však dávka nebude vyplácena. U ženy, která porodila, nesmí být podpůrčí doba u PPM kratší než 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. S otcem dítěte je možné se vystřídat nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu, i když ještě neuplynulo 14 týdnů podpůrčí doby. V době čerpání PPM otec dítěte čerpá v zaměstnání rodičovskou dovolenou.

Dobrý den,

na peněžitou pomoc v mateřství (PPM) může otec dítěte nastoupit i později než počátkem sedmého týdne po porodu. PPM se otci dítěte vyplácí 22 týdnů od data převzetí dítěte uvedeného v dohodě rodičů. Maximálně lze PPM vyplácet do jednoho roku věku dítěte. Podmínky pro nárok na PPM musí být splněny ke dni převzetí dítěte. V době před nástupem muže na PPM můžete čerpat rodičovský příspěvek. V měsíci souběhu obou dávek v rodině náleží rodičovský příspěvek, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi rodičovským příspěvkem a PPM v daném měsíci.

Dobrý den,

pokud tomu dobře rozumím, otec dítěte chce čerpat PPM ze současného zaměstnání a během čerpání PPM chce začít pracovat pro jiného zaměstnavatele. To zákon nevylučuje. V takovém případě je nutné nastoupit na PPM do konce září. Případně je možné nastoupit i v ochranné lhůtě 7 dnů od konce zaměstnání, pokud to bude ještě před nástupem do nového zaměstnání. Dohoda o převzetí dítěte do péče musí obsahovat datum převzetí dítěte a datum porodu a Váš podpis na dohodě musí být úředně ověřen nebo ověřen přímo na OSSZ. Den převzetí do péče (nástupu na PPM) nesmí být přede dnem ověření podpisu na dohodě. Úřadu práce oznámíte nástup otce dítěte na PPM a pokud bude PPM vyšší než částka rodičovského příspěvku, kterou čerpáte, bude výplata rodičovského příspěvku zastavena. V takovém případě se můžete přihlásit na pojišťovně jako osoba celodenně pečující o dítě do 7 let, tedy o dvouletou dceru.

Dobrý den, většina vámi popisovaných projevů je adekvátní věku vašeho dítěte. To že je dcera neklidné a uplakané dítě může být projevem její osobnosti, nebo pouze nezralostí nervového systému. Píšete, že jste se s manželem stali nervózními rodiči, což určitě klidnému výchovnému prostředí doma nenahrává. Také to může hovořit o možné dědičné dispozici dcery k nervóznímu reagování ze strany vás rodičů. Nemám dostatek informací o tom, jak probíhal prenatální vývoj vaší dcery , těhotenství a porod, zda se tam nevyskytly nějaké rizikové faktory například pro  možný výskyt ADHD syndromu. Dráždivost a plačtivost dětí od útlého věku může s těmito projevy souviset. Zároveň však také vůbec nemusí a spolehlivě tento syndrom může potvrdit či vyloučit dětský psychiatr až kolem věku šesti let dítěte. To že chce dcerka dělat vše sama a že se vám zdá, že u ničeho nevydrží a nic moc ji déle nebaví jsou projevy přiměřené jejímu věku a vývoji. Její nervový systém teprve vyzrává, zraje také schopnost soustředění. Chování k jiným dětem se dcerka teprve učí a ve svém věku není ještě schopna vcítění se a ani kooperativní hry. Děti v tomto věku si hrají paralelně - vedle sebe, ale každé samo. Společnost druhých dětí však pro děti je přitažlivá, o vzájemné kontakty se pokoušejí, i když někdy nevhodným způsobem např. bacáním, jako vaše dcerka. Zatím svůj zájem jinak projevit pravděpodobně nedovede (neví jak navázat vhodný kontakt) a navíc se jí zřejmě líbí rozruch, jaký svým chováním vzbuzuje, pozornost, která je jí pak věnována, i když negativní. O agresivitě dětí např. na dětském hřišti či jinde jsem již vícekrát ve svých odpovědích psala. Fyzický trest u dvouletého dítěte není efektivní, dítě nerozumí proč dostalo na zadek, nevnímá to jako trest, naopak mu to může připadat spíše zábavné, něco jako hra. Hrozí také, že se z fyzického trestu naučí, že se tímto způsobem řeší problémové situace a bude je tak potom řešit také. Je proto třeba hledat jiné efektivnější postupy. U malého dítěte stačí jej odnést z hřiště a za svým rozhodnutím si stát. Uvidíte, že to nebudete muset udělat mnohokrát, protože i velmi malé dítě souvislosti rychle pochopí. Pokud byste si nebyli vhodnými výchovnými postupy jisti a potíže s dcerkou přetrvávaly, pak bych vám doporučila konzultaci u dětského klinického psychologa a dále postupovat podle jeho doporučení. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

Dobrý den,

podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství musí otec dítěte splnit ke dni nástupu na PPM, nejde tedy o datum podání žádosti. Nastoupit na PPM může nejdříve počátkem 7. týdne po narození dítěte, jak píšete. Pokud v té době nebude zaměstnaný a nebude ani v 7denní ochranné lhůtě, nebude mít na PPM nárok. Po narození dítěte můžete požádat o rodičovský příspěvek.

Dobrý den, co se týká školní zralosti předškolního dítěte, tak se jedná o celý komplex připravenosti zahrnující připravenost emoční, sociální, kognitivní, zralost funkcí zrakového a sluchového vnímání, předpočetní představy, všeobecné znalosti dítěte, základní plošně prostorovou orientaci a další faktory. Důležitá je také připravenost a zralost fyzická (tělesná). Pro svou dceru můžete udělat to, že ji dle doporučení paní učitelky ze školky objednáte do Pedagogicko psychologické poradny k vyšetření školní zralosti a budete postupovat podle doporučení odborníka. Psycholog v PPP zhodnotí všechny aspekty její připravenosti zvládat nároky školní docházky. Důležité jsou určitě informace o chování dítěte ve školce, kde mají paní učitelky možnosti vidět chování dítěte ve skupině vrstevníků. Rozumová zralost či kapacita (inteligence) dítěte není pro zahájení školní docházky rozhodujícím faktorem. Dítě, které je zaškoleno jako nezralé, nemá možnost svou inteligenci plně rozvinout a projevit. I když se snaží, tak často selhává ve srovnání se zralými vrstevníky. Tento neúspěch se negativně promítá do jeho sebedůvěry a vývoje vztahu a motivace ke vzdělávání. Vzhledem k tomu, že dcera je narozena v srpnu, kdy bývá zralost dětí často hraniční, či nedostatečná a čeká ji ještě ona odložená operace (nemám informace čeho se týká), která si jistě vyžádá rekonvalescenci a absenci ve vzdělávání, pak je nástup školní docházky ke zvážení. A to odhlížím od popisovaných emočních potíží se zvládnutím docházky do školky, nočních děsů atd. Doporučuji vám proto dát na doporučení odborníka v poradně a pokud bude doporučen odklad školní docházky, pak jej realizovat. Dceru dále rozvíjet v oblastech jejího zájmu a nechat ji dozrát. Je pak možné, že nebudete muset dělat vůbec nic, abyste podpořila rozvoj jejího sebevědomí. Ohledně rozvoje a podpory dítěte dostanete rady v Pedagogicko psychologické poradně a také vám zde zodpoví případné dotazy. Vhodné je konzultovat i problematiku nočních děsů a případně zvážit návštěvu dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, o období vzdoru, ve kterém se vaše dcerka právě nachází, bylo už napsáno mnoho odpovědí, literatury i informací, které jsou dobře dostupné. Dítě je v tomto období pohotovější reagovat odporem, vzdorem, negativismem. Také bývá časté, že čím vyšší temperament a silnější osobnost dítěte, tím bývá toto období silnější. Role vychovatele, rodiče, však nespočívá v pasívním přihlížení chování dítěte. Je to vždy on, kdo určuje hranice a pravidla. Mám z vašeho dotazu spíše dojem, že jste se postavila do role bezmocné oběti, která pouze přihlíží chování dcery. Dcera z vás cítí bezmoc, beznaděj a pocity selhání a ne sílu a jistotu a proto vás zkouší a projevy svého chování stupňuje. Období vzdoru je sice vysvětlením chování dítěte, ale neznamená to, že na něj nemáme jako rodiče či vychovatelé vliv. Velkému množství afektivních záchvatů se dokonce dá domluvou s dítětem předejít, i když pohotovost nervové soustavy dítěte k afektu je díky její nezralosti vysoká. Pokud chcete u dcery docílit změny v chování, tak nejdříve musíte změnit vy svoje chování a přístup. Pravděpodobně dcera ještě nechodí do školky a nemá dalšího sourozence. Proč byste se tedy s ní měla dohadovat kdy a zda se půjde na procházku? Řekněte, že se chystáte jít ven, ale pokud uteče a schová se, tak ji nechte, nehoňte ji, nechytejte, nevyhrožujte. Je to přeci asi většinou dítě, kdo na procházku chce jít a baví ho pobyt venku. Bude ze změny vašeho chování překvapená a buď vyleze a přijde sama, že chce jít na procházku a vy ji vypravíte (důležité ONA přijde za VÁMI). V nejhorším, pokud by zase utíkala se prostě ven nepůjde (pro jednou se nic nestane). Dcerka potřebuje pocítit důsledky svého chování a také vaši jistotu. Jste to přeci vy, kdo rozhoduje kam se půjde, ne ona. Podobně je potřeba postupovat i  u dalších činností. Odběhne od jídla? No tak toto jídlo již skončilo a bude muset počkat až do dalšího (např. svačiny, večeře), nedávejte jí nic mezitím. Do výchovy je potřeba zapojit také tatínka. I když má hodně práce a studuje apod., tak má také dceru a měl by se a je dokonce povinen se o ni starat a podílet se na její výchově stejně tak, jako vy. Proto by měl do svého programu také péči o ni začlenit. Dohodněte se třeba na pravidelné aspoň dvouhodinové sobotní procházce a dále podle vašich potřeb. Pokud uděláte nějaké změny ve výchovném přístupu, pak se na nich dohodněte se všemi, kdo se na výchově dítěte podílejí, tedy určitě i s babičkou. Také ona by měla postupovat obdobně a hlídání se pak pro ni třeba také stane snesitelnější nebo jí bude přinášet i radost. Není pravda, že dcera nestojí, nebo na ni nefunguje dobré slovíčko, pro každé dítě je pochvala a pozitivní motivace velmi důležitá a měla by převyšovat nad tresty či zákazy. Snažte se zachytit a ocenit každý i nepatrný náznak požadovaného chování, pokud se tomu dcera směje, pak se zasmějte společně. Na věcech, které se budou dít a jsou nezbytné se domlouvejte, připravujte ji na ně, vysvětlujete jí je. Pokud je potřeba něco udělat, pak neustupujte, pokud si něco dcera z více možností vybere, pak na tom trvejte, neměňte to... Slovo zlobení, je obecné, dítě neví, co si pod ním má představit, proto se snažte chování vždy konkrétně pojmenovat (např. nelíbilo se mi, že jsi rozházela hračky) a veďte dítě k nápravě (pojď společně hračky uklidíme). Ještě více důležité je pojmenovat požadované a žádoucí chování, tedy co by dítě vlastně dělat mělo a ne jen stále dítěti říkat, co by dělat nemělo. Výborné konkrétní rady jak se zachovat v různých situacích a životních obdobích dítěte můžete najít v knize pana psychologa Lemana - Do pátku bude vaší dítě jiné. Přeji mnoho výchovných úspěchů a radosti ze zdravé a dobře se vyvíjející dcery. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, váš syn se nachází v takzvaném období vzdoru, které je právě výbuchy hněvu a afektivními záchvaty dítěte charakteristické. V nedávné době jsem odpovídala na dva obdobné dotazy, tak snad najdete nějaké informace a odpovědi jejich pročtením:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337
https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

Jen ještě k vašemu dotazu bych chtěla dodat, že toto období je naprosto normální, probíhá přibližně ve věku dítěte od 3 do 5 let. Jedná se o krok kupředu ve vývoji dítěte a je důležité, aby si jím dítě prošlo. Průběh, intenzita a délka tohoto období samozřejmě záleží na povaze, osobnosti a nastavení dítěte a určitě jej ovlivňuje i rodičovský přístup. Snažte se zůstat s dítětem v kontaktu, porozumět jeho pocitům, podpořte ho, obejměte, snažte se pojmenovat, co jej asi trápí a vést i dítě postupně k verbalizaci svých pocitů. Důležité je nechat záchvat odeznít, pokud se do něj dítě dostane, na dítě nekřičet, netrestat jej, netřást jím, nesnažit se situaci probírat. Je potřeba nechat dítě vyplakat, vyvztekat a teprve po zklidnění je možné si o situaci popovídat, probrat případně, jak by se dala řešit jinak, nebo co by dítě potřebovalo, aby se příště neopakovala. Některým záchvatům se dá předejít, jako matka znáte své dítě nejlépe a už asi dokážete odhadnout, co u něj spolehlivě takový výbuch vyvolá, pak je lepší se takovým situacím vyhnout. Na některé situace je možné dítě předem připravit rozhovorem, například že na hřišti budou asi jiné děti, co asi mohou dělat, že se může s dětmi vystřídat na klouzačce, houpačce apod. Dohodnout se na pravidlech chování. Jindy je zase možné, pokud nejde o bezpečnost nebo zdraví dítěte, jeho přání vyhovět, dát mu na vybranou, co si oblékne, kam se půjde, jestli se půjde ven teď nebo později, co bude jíst. Respektovat to, že se dítě stává svébytnou osůbkou, která není vaší součástí a může mít jiné preference, povahu, přání, chutě, vkus. I když je toto období opravdu psychicky náročné, pak mějte na paměti, že emoce dítěte jsou opravdové, nedokáže se s nimi ale ještě ve svém věku vyrovnat jinak, než výbuchem vzteku. Dítě vám to nedělá naschvál, neberte jeho chování osobně, není namířeno proti vám, přesto že vám váš drobeček stále vzdoruje, tak vás a vaši podporu velmi potřebuje. Pomozte mu proto toto nelehké období překonat, přeji vám hodně trpělivosti a sil. V případě potřeby je možné vyhledat konzultaci u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, zájem o smrt a věci související s koncem života je u dítěte ve čtyřech letech normální. Je to období, kdy si dítě začíná uvědomovat konečnost života, i když skutečný pojem smrti pochopí až později, asi kolem deseti let. Dítě je konfrontováno s úmrtím blízkých, zvířátek, hmyzu, domácích mazlíčků a právě v tomto období kolem čtyř let se začíná zvýšeně o dění kolem smrti zajímat. Znám případ z rodiny, kdy čtyřletá holčička večer po oslavě sedmých narozenin její starší sestry plakala, že nechce být tak stará, jako je sestra, protože by brzy umřela. Podle reakcí vaší dcerky to vypadá, že smrt ji děsí, proto se snaží toto téma zpracovávat ve hře a také její „záchvaty“ křiku mohou souviset s jejími vnitřními myšlenkovými pochody. Zde je velký prostor pro vás jako rodiče k povídání s holčičkou o tomto tématu. I když to pro dospělé bývá nepříjemné mluvit o smrti a věcech s ní souvisejících je potřeba svoji nechuť překonat. S dítětem by se mělo mluvit otevřeně, ale přiměřeně věku, vysvětlit mu, že smrt je přirozenou součástí života, že kdyby všichni živočichové na světě stále zůstávali, tak by se na zeměkouli již ani nevešli a také že by byli staří a nemocní a nebylo by jim dobře. Můžete dcerku i uklidnit, že obvykle se umírá ve vysokém věku, což je ještě daleko. Využijte magického období tohoto věku, kdy v rozvoji dítěte vévodí schopnost fantazie a povídání příběhů, magické myšlení a můžete si na toto téma vymyslet příběh, pohádku, při jejím vymýšlení s vámi dcera může i spolupracovat. Můžete si pak zkusit tento příběh třeba i namalovat, zahrát si ho, možnost opory o konkrétní představu pomůže dceři toto téma vnitřně zpracovat, uzavřít a začne se zabývat zase něčím jiným. Co holčičce řeknete a jak jí smrt vysvětlíte, záleží na vás a vašem přesvědčení či víře, někdo věří na posmrtný život, někdo na převtělení, někdo smrt považuje za definitivní konec bytí. Také reakce holčičky, kdy je pohroužená do pohádky tak, že vás nevnímá, je v tomto věku normální. Holčička je zcela pohlcena příběhem, který považuje v tomto věku za skutečný, schopnost rozlišit realitu a skutečnost se u dítěte vyvíjí také později a je ukončena také až kolem deseti let věku. Takže pokud vám dítě nadšeně povídá o nějakých neexistujících věcech, zvířatech, případně si doplňuje nějaké skutečnosti pomocí vlastní fantazie, pak se nejedná u tohoto dítěte o vědomé lhaní, ale právě o projev neschopnosti zcela správně a přesně rozlišit skutečnost a fantazijní představy. Pokud nějaký děj zůstane neukončen, je to pro dítě stresující a proto si ho ve fantazii doplní tak, že pak domyšlenému i samo věří. Nemusí rozlišovat ani sen a skutečnost, takže vám pak o snu povídá, jako by se stal. Pokud si dcerka hraje na mrtvou i v MŠ s dětmi, pak by bylo na místě promluvit si s učitelkami, ať jí v této hře nebrání, dcerka tím nikomu neubližuje a pokud s ní nějaké dítě tuto hru je ochotné hrát, tak jí to pomůže vyrovnat se s tímto tématem. Je možné, že spouštěčem vyvolání zájmu dcery o toto téma, může být smrt pejska vašeho bratra. Holčička vnímala pozornost strýce, které se mrtvému zvířátku dostávalo, a také po ní zatoužila. Může za tím být skrytá potřeba získat pozornost a uznání od strýce, které se jí nedostává v takové míře, v jaké by si ji přála. Opět prostor pro vysvětlení a možná pro rozhovor se strýcem, zda by nebylo možné věnovat se malé poněkud více, popovídat si s ní, pohrát si s ní, vzít ji ven. Potom si holčička přestane přát zemřít, aby získala jeho pozornost, kterou získal smrtí pejsek. Někteří muži jsou v kontaktu s dětmi neobratní, nevědí, jakým způsobem se jim mají věnovat a ani je nenapadne, že dítě po jejich zájmu může toužit. Proto je dobré doporučit i konkrétní činnosti, které s dítětem může dělat, které má dítě rádo. Vymyšlený pejsek, mimozemšťané či jiné bytosti také nejsou v tomto vývojovém období ničím neobvyklým a dcera je opravdu ve svých hrách považuje za skutečné bytosti či postavy. Jejich existence je spíše dokladem citlivosti a vnímavosti dítěte, jejího bohatého vnitřního života a velké fantazie, nikoliv zřejmě ničím patologickým. Je možné, že také nadání vaší dcerky bude vyšší a celkově je vyspělejší. To že dobře vystřihuje za pomoci mimozemšťanů je přeci jasné, také kdyby vám pomáhali „skuteční“ mimozemšťané, tak by vám spoustu věcí výborně šlo :-). Ani kresba černou pastelkou v tomto věku nemusí být vůbec patologická a negativní, může být projevem třeba výtvarných aspirací dívky. Pokud by vaše pochybnosti přetrvávaly a projevy dcerky se nemírnily, pak by bylo na místě kontaktovat psychologa, nejlépe v pedagogicko psychologické poradně, kde bych doporučila zároveň posoudit i úroveň rozumových schopností dívky. Lépe je ale počkat se zjišťováním rozumových schopností kolem pěti let věku, kdy už je výsledek testu relevantnější. Návštěvy psychologa se obávat nemusíte, nejedná se o lékaře, ale o absolventa filosofické fakulty oboru psychologie a psychologové v poradnách se setkávají a pracují právě s normou populace a jejich úkolem je pomoc při řešení výchovných či výukových potíží dětí.

Dobrý den, ve vašem dotazu velmi neuspořádaně popisujete celý soubor problémů, který ale výchovně neřešíte opravdu šikovně, spíše se jedná o soubor výchovných chyb a selhání, které mají zákonitě dopad na chování dítěte. Doporučila bych vám určitě kontaktovat dětského klinického psychologa a dohodnout si návštěvu třeba nejdříve vás jako rodičů a dále postupovat podle jeho doporučení. Je pravděpodobné, že bude chtít vidět i vaše dítě a to jak spolu reagujete, fungujete. Epidemiologická situace je sice nepříznivá, většina odborníků je očkovaná a zcela jistě dodržují hygienicko-epidemiologická opatření. Momentálně se mi návštěva odborníka jeví pro vás jako menší riziko, než napáchat nějaké nevratné chyby ve výchově s negativním dopadem na vztahy ve vaší rodině. Abych se vrátila k vašemu dotazu, to že se tříleté dítě chová hyperaktivně, nemusí do budoucna znamenat, že se u něj rozvinou poruchy pozornosti s hyperaktivitou, či syndrom ADHD apod. Nervová soustava tříletého dítěte se prudce vyvíjí a k tomu také patří její labilita a nestabilita. Na chování, které je podobné hyperaktivitě, se velkou měrou podílí také nervózní a nejednotný přístup rodičů k dítěti. Dítě se také v tomto věku nachází v období vzdoru, pro které jsou emoční výbuchy a přehnané emotivní reakce jak píšete právě typické a normální. Mohou se u citlivých dětí objevit i poruchy spánku. Diagnózu ADHD lze většinou stanovit až po dovršení šesti let věku, kdy se mnohdy i velmi hyperaktivní děti naprosto s vyzráním nervového systému uklidní a žádné potíže do budoucna nemají. U vás do hry dále vstupuje více faktorů, reakce syna na narození sourozence a přirozená žárlivost na něj. Předpokládám, že miminko asi nespí samo v pokoji a péče o něj vám zabírá hodně času a proto se syn dožaduje vaší pozornosti, Dále to vypadá, že otec dětí s nimi přes týden asi moc nebývá a tak se syn na něj tolik těší a chce jeho pozornost, že prostě neovládne svoje emoce. Je potřeba, aby k němu otec přistupoval klidně, neprojevoval nervozitu, netrpělivost, protože syn pouze zrcadlí jeho chování. Dospělý je zodpovědný za výchovu dítěte, dovede se ovládat a nemůže tedy čekat, že se dítě samo nějakým zázrakem zklidní. Smích vašeho chlapce je jen prostředek jak se vyrovnat s pro něj náročnou emocionální situací, kdy v touze po pozornosti dostává jen negativní reakce, křik a bití, navíc se zřejmě před ním hádáte. Rodiče také často dělají to, že dítě rozdivočí, jak se říká a dítě ponořené do hry skutečně nedokáže odhadnout, kdy končí sranda a kdy ne. Proč by také mělo, vždyť je to pro něj sranda pořád. Proto musí zase dospělý korigovat svoje chování a chování dítěte, a pokud ví, že nějakou situaci pak dítě emočně nezvládne zpracovat a vyústí ve scénu, pak je lepší se této aktivitě vyhnout. Váš chlapec si prostě jen říká o pozornost, že chce, abyste se mu věnovali, hráli si s ním, zajímali se o něj a měli ho rádi, i když se chová podle vašeho mínění hrozně. Zkuste ho místo bití proutkem třeba naopak obejmout, uklidnit a pak si o jeho chování nebo o situaci, kterou řešíte v klidu promluvte. Vy jste dospělí a dovedete se ovládat, malé dítě ne. Ohledně popisovaného bití se dostáváte na hranici toho, aby se o vás začal zajímat OSPOD a také já mám ohlašovací povinnost při podezření na týrání dítěte. Doufám tedy, že tak daleko snad nezacházíte, ale přesto vám důrazně doporučuji vyhledání odborné pomoci, než bude pozdě a dostanete se do problémů. Bitím navíc v dítěti pouze probouzíte agresivitu a učíte ho, že problémové situace se řeší násilím a agresí. Dáváte tím také najevo, že si nedovedete poradit jako rodiče a ztrácíte rodičovskou autoritu, podrýváte váš vztah do budoucna. Ohledně školky bych ve vaší situaci momentálně počkala, změn v životě vašeho chlapce je s narozením sourozence hodně a další nároky na jeho adaptaci by nebyly rozumné. Navíc by snadno mohl docházku do školky spojit s tím, že ho chcete poslat pryč, zbavit se ho. Ne že by do školky neměl nastoupit, pouze v této vaší situaci teď není vhodná doba. Kontaktujte tedy odborníka a postupujte podle jeho doporučení. S pozdravam Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, pokud máte smlouvu na dobu neurčitou, nemusíte řešit žádost o prodloužení na úřadech, ale stačí se dohodnout se zaměstnavatelem, který pak informace předá dál. Místo Vám musí ze zákona držet 3 roky, takže pokud v této době nastoupíte na další mateřskou, budete pobírat stejnou PPM jako u prvního dítěte.

Na dohodu můžete pracovat, ale je třeba si hlídat roční výši příjmů. Pokud bude do 67.757,- (limit pro rok 2017), pak za Vás platí pojištění stát, protože se jedná o formu vedlejšího pracovního poměru. Pokud byste limit překročila, musela byste pak doplácet sociální a zdravotní pojištění.

Podobný dotaz již psycholožka, paní Mgr. Matoušková odpovídala, přikládáme tedy odkaz: http://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/psycholog-radi/negativni-chovani-ditete-k-otci#odmitani.