Rozlučka se svobodou

Rozlučka se svobodou

Jak se zdá, zase jsme svatbě o kousíček blíž, a v tomto okamžiku přichází ta „první pařba“, nebo se má říkat ta „poslední“? U mě se bohužel moc o pařbu jednat nemohlo, protože jak víte, čekám drobka. Taky se přiznám, že se mi moc nechtělo nikam razit ven, protože v hospodách je zakouřeno, když by se šlo do nekuřácké, stejně začínám brzy usínat a člověk by tam stále musel být tak nějak „kultivovaný“ :oD. Taky by na sobě nemohl mít své domácí oblečení. Z toho důvodu jsem se rozhodla, že to uspořádám doma.

Martina jsem se zbavila tak, že šel také na rozlučku :oD. Trošku jsem z té jeho rozlučky měla strach. Byli jsme totiž na večeři v restauraci a tam byla velká banda kluků. A najednou se ten jeden zeptal: „A prosím tě, co tě k tomu vlastně vede, ona dobře kouří?“ Chvíli jsem přemýšlela, o čem to vlastně mluví – nebo spíš řvou (už měli trošku upito). Jejich debata se stále ubírala tímto směrem a začala být ještě… hledám to správné slovo… nenacházím, prostě jsem se chvílemi musela i červenat :oD. Pak mu předali nějaký dárek a ukázalo se, že je to taky rozlučka se svobodou. Já jsem si hned představila, jak podobné řeči vedou kluci s Martinem a nebo, jak mu to rozmlouvají :oD.

Také musím říct, že mě moc potěšila jedna z kamarádek – zavolala Martinovi a chtěla po něm seznam holek, které tam chci, a že tu rozlučku uspořádá ona. To jsem se dozvěděla až následně po tom, co jsem jí psala, jak si to představuju já a jestli mi trošku nepomůže :oD. Raději se přiznala, takže bylo trošku po překvapení. Asi jsem kamarádky dost překvapila, myslím si, že takovouto rozlučku nečekaly :oD. Účast byla následující – Angie (ta, co ji chtěla pořádat), stále chtěla přijít dřív, aby mi se vším pomohla, a já jsem se jen smála, že nic chystat nebudu, ale jestli chce, ať teda přijde. Dále dvě Lenky, jednu znám od základky, má dvojčátka a je už pár roků vdaná, a druhou znám z vysoké a je to takový ďáblík. Dále Šárka, tu znám také od základky, a pak byla ještě pozvána Dáša, s tou se znám ze střední, ale ta bohužel z Českých Budějovic nemohla dorazit.

Dopoledne jsme s Martinem vyrazili nakoupit, já jsem udělala věnečky (které jsem měla ještě naplnit krémem) a pak trošku jednohubek, které si Martin vezl na rozlučku, ale to bylo opravdu vše. Když přišla Angie, pozvala jsem ji dál, dala jsem jí do ruky nůž a ona začala krájet rohlíky na jednohubky (a taky mi rozkrájela věnečky, abych je mohla naplnit) – z toho důvodu dostala přezdívku „kráječka“. Pak dorazila Lenča ďáblík, ta dostala mazací nůž a začala natírat jak jednohubky, tak veku pomazánkami – a tudíž to byla „mazačka“. Jako další dorazila Šárka, dostala do ruky sýry, salámy a z toho důvodu to byla „zdobička“. Později dorazila druhá Lenča a na ni zbyla přezdívka „brzda“ :oD mno dobře, maličko přeháním, ale prostě holky společně připravily chlebíčky a jednohubky. Já jsem naplnila ty větrníky. Skvěle jsme se u toho pobavily, nasmály a taky vyřádily. Každá z holek donesla další mňaminky, takže tam byli šneci z lískového těsta, bonboniéry, brambůrky, sušenky, v lednici byl meloun na bouli atd. atd. atd. Po pravdě řečeno, když na to množství pak koukaly, tak se mě ptaly, jak dlouho že bude ta oslava trvat – týden??!! A já jsem jim na to hrdě odpovídala, že dokud to nesnědí, tak nepůjdou domů!

Dvě mohly pít, tak nafasovaly vínko a colu, a tři ne, a tak jedna donesla nealkoholický šampus (přiznávám, ten mě nenapadlo vůbec koupit). Hezky jsme si tím přiťukly a pak začal ten správný výslech. Dokonce se divím, že si na mě nenatočily i lampičku. Musela jsem jim ukázat všechny fotky, všechno, co mám doma a je připravené na svatbu, samozřejmě skoukly i prstýnky. Když jsem jim pak řekla, jaký je náš rozpočet a co jsme doposud utratili, tak Lenče se to moc nezdálo – prý je toho nějak málo :oD.

Mamča Lenča mi přinesla jako svatební dar, kromě další lahve, ještě podvazek, a s tím jsme se hezky dlouho bavily! Od druhé Lenči jsem dostala pro změnu nějaké věcičky na mimíska. Angie, jestli si pamatujete, mi platí účes. A Šárka přinese „dáreček“ na obřad, protože slyšela, že dostávat to dopředu nepřináší štěstí :o).

Pomalu se přiblížila půlnoc a mamča Lenča začala být utahaná (aby ne, když má dva malé raubíře, kteří jsou i pětkrát za noc vzhůru) a jelikož bydlí stejně jako Šárka, tak jsme se společně rozloučily a holky odjely domů. S Angie a Lenčou jsme pak dál kecaly a kecaly. Čas tak neuvěřitelně utíkal a co víc, já jsem nebyla vůbec unavená. Kolem půl čtvrté začala pomaloučku usínat Angie, a tak jsme se nakonec rozloučily a holky také odešly – Angie vzala Lenču domů autem. Já jsem si pak šla číst a plná dojmů jsem ještě dlouho nemohla usnout.

Martinova rozlučka musela být taky supr, i když s ním byl jen jeden jeho kamarád (ostatní měli buď rodinné povinnosti – jeden kamarád – anebo měli narozeninovou oslavu na chalupě – druhý kamarád). V jednu šli na střelnici a hodinu tam stříleli na terče. Pak měli zase sraz na pátou odpoledne a vyrazili do města. Nejdřív šli na kulečník, pak na kebab, pak na motokáry, následovala další hospoda. Potom se jim udělalo špatně, následně si prý dali zase kebab, protože byl hlad, pak následovala diskotéka, po diskotéce – to už bylo ráno – spásný nápad, že půjdou na snídani na pumpu a tam si dali rajskou. Domů dorazil kolem deváté ráno, utahanej jako kotě a ještě za dva dny mu bylo blbě :oD. Mno řekněte, kdo si uměl víc užít??!! :oD