Ženich a nevěsta dnes

Novomanželé s odstupem času

Dnes je 9. 2. 2014. Je to přesně měsíc, co se nám narodil druhý syn a skoro půl roku od svatby. Proto nastala ta správná chvíle na zamyšlení nad tím, co se od svatby změnilo. Vlastně ani sama nevím, jak to pojmout a co zde popsat. Dá se na to podívat hned z několika pohledů:

1) Jak se změnil náš vztah – rozhodně nenastalo nic, z čeho bych si připadala jako nový, jiný člověk. Život jde stále dál a jak říká moje maminka – chleba levnější nebude. Někdy si ovšem říkám, že je asi pravda to, že „dokud ptáčka lapají, krásně mu zpívají“ :oD. Prostě občas mám pocit, že manžel si je mnou hodně moc jistý a věci, které dříve dělal automaticky, teď dělá jedině po tom, co mu je připomenu. Ovšem těžko říct, zda to souvisí přímo se svatbou, anebo to dělá jeho lenost :oD.

2) Vzhledem k úřadům – tak tady se určitě něco změnilo. Už mohu více zastupovat Máru a nemusím s sebou nosit jeho rodný list. Také třeba, když se měl narodit druhý syn, nemuseli jsme běhat po úřadech kvůli uznání otcovství. Další výhoda je v tom, že teď nemusí manžel brát s sebou mou mamku, aby dostal nějaké informace třeba od doktorů, kdyby se mi něco stalo. Manžel si na mě také může uplatnit odpočet za manželku (protože moje příjmy v roce 2013 nepřesáhly 68 tisíc). Občas mám trošku problémy s poštou – když náhodou přijde zásilka, kde je uvedeno mé původní příjmení – jak se prokázat? Já to řeším tak, že buď s sebou vezmu pas – tam mám stále ještě původní příjmení, nevyzvedla jsem si dosud nový, nebo si s sebou beru rodný list jednoho z kluků, tam je také mé původní příjmení, anebo jim vše musím sáhodlouze vysvětlovat, načež se smilují a někdy mi zásilku vydají. Přemýšlím nad tím, asi to tak bude, přesunula jsem se do jiné kategorie v případě dědictví :oD.

3) Vzhledem k rodině – samozřejmě všichni jsou takoví jakoby spokojenější, ale přitom se jedná jen o jeden papír, který v podstatě nic moc neznamená – respektive: nechci, aby si někdo myslel, že to shazuju, ale myslím tím, že na tom papíru to nestojí a nepadá, rozhodující je, jak se k sobě lidé chovají

4) Vzhledem k lidem – už máme na dveřích novou cedulku se jménem (našim společným příjmením), to byla jedna z prvních věcí, kterou Martin udělal hned po svatbě. Možná vám to přijde legrační, ale mnoha lidem, co Martina už znali, jsem ho znovu představovala. Dívali se na mě docela divně a říkali, že Martina přece znají – což o to, znají, ale asi si nevšimli, že jsem jim ho představovala jako svého „manžela“! Oba si na to stále zvykáme. Ale už jen chvíli musím přemýšlet, když se mám někde podepsat, jak že se vlastně jmenuji a co víc, v porodnici jsem zjistila, že na své nové příjmení i slyším!
Takže, jestli uvažujete o svatbě, nevím, co vám doporučit – je to jen a jen na vašem uvážení, ale co si budeme říkat, snad každá z nás chce být jednou ta krásná princezna třeba v bílých šatech, která má jediný úkol  – říct ANO :o).

Všem, co svatbu chystají, přeji vše nejlepší a ať je to opravdu jeden z vašich nejšťastnějších dnů a váš život je jen o krásném souznění. Těm, kteří jsou již svoji, přeji pevné nervy :o), ale především spoustu lásky, která dokáže vše vyřešit a přes vše se přenést!

Buík (sákryš anebo mám psát Dostík .o))