Inzerce
Inzerce
Inzerce

Ženich a nevěsta dnes

20. Novomanželé s odstupem času

Dnes je 9. 2. 2014. Je to přesně měsíc, co se nám narodil druhý syn a skoro půl roku od svatby. Proto nastala ta správná chvíle na zamyšlení nad tím, co se od svatby změnilo. Vlastně ani sama nevím, jak to pojmout a co zde popsat. Dá se na to podívat hned z několika pohledů:

1) Jak se změnil náš vztah – rozhodně nenastalo nic, z čeho bych si připadala jako nový, jiný člověk. Život jde stále dál a jak říká moje maminka – chleba levnější nebude. Někdy si ovšem říkám, že je asi pravda to, že „dokud ptáčka lapají, krásně mu zpívají“ :oD. Prostě občas mám pocit, že manžel si je mnou hodně moc jistý a věci, které dříve dělal automaticky, teď dělá jedině po tom, co mu je připomenu. Ovšem těžko říct, zda to souvisí přímo se svatbou, anebo to dělá jeho lenost :oD.

2) Vzhledem k úřadům – tak tady se určitě něco změnilo. Už mohu více zastupovat Máru a nemusím s sebou nosit jeho rodný list. Také třeba, když se měl narodit druhý syn, nemuseli jsme běhat po úřadech kvůli uznání otcovství. Další výhoda je v tom, že teď nemusí manžel brát s sebou mou mamku, aby dostal nějaké informace třeba od doktorů, kdyby se mi něco stalo. Manžel si na mě také může uplatnit odpočet za manželku (protože moje příjmy v roce 2013 nepřesáhly 68 tisíc). Občas mám trošku problémy s poštou – když náhodou přijde zásilka, kde je uvedeno mé původní příjmení – jak se prokázat? Já to řeším tak, že buď s sebou vezmu pas – tam mám stále ještě původní příjmení, nevyzvedla jsem si dosud nový, nebo si s sebou beru rodný list jednoho z kluků, tam je také mé původní příjmení, anebo jim vše musím sáhodlouze vysvětlovat, načež se smilují a někdy mi zásilku vydají. Přemýšlím nad tím, asi to tak bude, přesunula jsem se do jiné kategorie v případě dědictví :oD.

3) Vzhledem k rodině – samozřejmě všichni jsou takoví jakoby spokojenější, ale přitom se jedná jen o jeden papír, který v podstatě nic moc neznamená – respektive: nechci, aby si někdo myslel, že to shazuju, ale myslím tím, že na tom papíru to nestojí a nepadá, rozhodující je, jak se k sobě lidé chovají

4) Vzhledem k lidem – už máme na dveřích novou cedulku se jménem (našim společným příjmením), to byla jedna z prvních věcí, kterou Martin udělal hned po svatbě. Možná vám to přijde legrační, ale mnoha lidem, co Martina už znali, jsem ho znovu představovala. Dívali se na mě docela divně a říkali, že Martina přece znají – což o to, znají, ale asi si nevšimli, že jsem jim ho představovala jako svého „manžela“! Oba si na to stále zvykáme. Ale už jen chvíli musím přemýšlet, když se mám někde podepsat, jak že se vlastně jmenuji a co víc, v porodnici jsem zjistila, že na své nové příjmení i slyším!
Takže, jestli uvažujete o svatbě, nevím, co vám doporučit – je to jen a jen na vašem uvážení, ale co si budeme říkat, snad každá z nás chce být jednou ta krásná princezna třeba v bílých šatech, která má jediný úkol  – říct ANO :o).

Všem, co svatbu chystají, přeji vše nejlepší a ať je to opravdu jeden z vašich nejšťastnějších dnů a váš život je jen o krásném souznění. Těm, kteří jsou již svoji, přeji pevné nervy :o), ale především spoustu lásky, která dokáže vše vyřešit a přes vše se přenést!

Buík (sákryš anebo mám psát Dostík .o))

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Ženich a nevěsta dnes - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce