Dobrý den, prakticky všechny budoucí maminky prožívají jisté obavy o zdraví a vývoj děťátka v době těhotenství a určitá míra obav je přirozená. Pokud však tyto obavy a úzkostné prožívání začnou být nad rámec racionálního zdůvodnění, máte například poruchy spánku, jídla, nadměrně se strachujete či hlídáte, vyskytují se u vás panické obavy, strachy, pak bych vám při přetrvávání obav bez faktického základu pro jistotu doporučila konzultaci u odborníka - klinického psychologa, který se věnuje úzkostným stavům. O kontakt můžete zkusit požádat svého ošetřujícího lékaře v poradně pro nastávající maminky, je výhodné, aby klinický psycholog měl zkušenosti s těhotnými ženami. Ohledně toxoplasmósy a zvětšování uzlin konzultujte se svým ošetřujícím lékařem či se svým gynekologem. Konzultovat s lékařem bych doporučila také vámi tak často uváděné používání domácího ultrazvuku, vzhledem k možným účinkům na vyvíjející se plod. 

Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, vývojové období časné adolescence (prepubety), ve kterém se váš syn právě nachází, je obdobím velkých vývojových změn, formuje se jeho osobnost, sociální identita, toto období je charakteristické emoční labilitou, objevují se výbuchy vzteku, změny a kolísání nálad, změny zájmů a aktivit, sklon k rizikovým aktivitám a další projevy. Po stránce rodiny se mladý dospívající s rodinou identifikuje a zároveň se od ní odpoutává. Rodinné vztahy se postupně uvolňují, na síle nabývají vztahy vrstevnické. Čím pevnější a stabilnější rodinné zázemí dítě má, tím snáze toto období probíhá. Z výše uvedeného je patrné, jak citlivým obdobím váš syn právě prochází, jak těžce vnímá právě nyní změny ve vašem rodinném životě (rozchod rodičů, nový patner). V tomto vývojovém období děti vnímají a přijímají nového partnera rodičů snad nejhůře. Výše uvedené ovšem neznamená, že byste se kvůli synovi měla vzdát svého osobního života a partnera, který vám vyhovuje a se kterým jste spokojená, pouze to chování syna alespoň částečně vysvětluje. Nátlaku ani výlevům syna se nepodvolujte, na osobní život máte právo a on se bude muset přizpůsobit. Situaci mu vysvětlete, buďte zcela konkrétní, chovejte se k němu přiměřeně jeho věku, buďte racionální, můžete s ním promluvit i o vývojovém období, kterým prochází, vyjádřete mu pochopení, ptejte se na jeho pocity a potřeby, co by potřeboval, aby mu vaše fyzické kontakty s partnerem tolik nevadily, nebo naopak proč mu vlastně tolik vadí, dospějte k vzájemné dohodě, stanovte si pravidla, avšak neustupujte. Sdělte mu jasně co od něj požadujete, jak by se měl chovat, pochvalte a oceňte jakékoliv známky vyspělejšího chování směrem k partnerovi. Jeho případné výbuchy vzteku nezveličujte ani přehnaně neřešte, přijměte je jako normální chování typické pro jeho věk. Dobré by bylo také syna podpořit v zájmových aktivitách a také ve vztahu a v kontaktech s jeho biologickým otcem, pokud je funkční. Pokud by se potíže nedařilo zvládnout, pak bych vám doporučovala obrátit se na odborníka a to buď na dětského klinického psychologa, nebo můžete využít služeb Poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy, které by měly být v každém okresním městě. Pokud by chování syna přetrvávalo a vy jeho manipulaci až citovému vydírání ustupovali, pak je situace pro vašeho partnera zvýšeně náročná a reálně by mohl hrozit rozpad vašeho vztahu. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Dobrý den, zkuste pomoci společně s dcerou najít, co by jí usínání mohlo usnadnit, co by jí pomohlo. Může to být nějaká blízká věc z domu (hračka, polštářek...., cokoliv co si dcera vybere). Nerozebírejte situaci nadměrně, vyslechněte dceru, nedělejte však z usínání problém, ale vyhněte se bagatelizování dceřina problému. Dceru krátce uklidněte, převeďte její pozornost k jiným tématům např. co bude na soustředění zajímavého, co všechno zažije, co se naučí.

Dobré by bylo navštívit dětského klinického psychologa, který by vám mohl pomoci pátrat po příčinách tohoto problému. Píšete, že do loňského roku bylo vše v pořádku, takže se pravděpodobně muselo odehrát něco, proč se dcera začala usínání v cizím prostředí bát. Sami se však do rozhovoru na toho téma raději nepouštějte, nemuseli byste umět její emoce zpracovat a vyhledejte pomoc odborníka. 

Dobrý den, vývoj vašeho syna podle toho jak jej popisujete, se jeví být naprosto normální. Dítě v tomto věku zkouší různé pohybové aktivity, je živé, někdy se může jevit i hyperaktivním. Na temperamentu dítěte se podílí samozřejmě i dědičné faktory, formující se osobnost, dosavadní výchovný přístup apod. Některé děti jsou živější a jiné klidnější, nejedná se o žádnou poruchu ve vývoji. Také pokusy s agresivním chováním i vůči rodičům jsou ve věku dvou let normální. Předvádění se před návštěvou souvisí skutečně s potřebou získat a upoutat pozornost na sebe. Syn potřebuje zaměstnat a napřít energii konstruktivním způsobem a klidný, trpělivý, ale důsledný výchovný přístup. Projevy případné agrese či živosti nepotlačovat, ale učit syna je ovládat.