Dobrý den.Mám 3letého syna. Už od malička je hodně aktivní, neposedi, nepostojí. Je hodně impulsivni, bezprostřední a nemá žádné zábrany. Špatně mluví, a moc se mu do toho ani nechce.V září má nastoupit do školky a máme z toho velké obavy. Je agresivnější k jiným dětem. Např. Máme sousedy, kteří mají 3 kluky. 11,5 a 3 roky. S jedenactiletym si rozumí nejvic, ale s těmi mladšími je problém. Než jdeme ven, vždy si ujasnime jak by se měl chovat. On mi ukáže, že nebude kousat, nebude žduchat, nebude je tahat např. Za oblečení. Ukáže mi, že je pohladí a dá jim pusu. Když za nimi přijdeme, jako by v něm přeplo a je jak utržený ze řetězu. To by ani nevadilo, ale on utíká vedle jednoho a z ničeho nic ho žduchne. Nebo chce nějakou hračku, druhé dítě mu ji nechce dát, tak ho vší silou přimáčkne ke zdi a drží ho. Blbé také je, že má hroznou sílu oproti ostatním. Nebo jdou se sousedy na trampolinu.. tam se po všech válí, tahá je za nohy a když ho okriknu, tak na mě kolikrát ani nereaguje a někdy ho hned pustí a za 10 vteřin to udělá znovu.. Nedávno se stalo, že si kluci obouvali boty, a on toho 5ti letého z ničeho nic zduchnul dolů. V téhle situaci ho okamžitě beru domů, tak mu rázně vysvětlím, že to delat nesmí, ze nebude mit kamarády. On pláče, kýve hlavou že mě chápe. Slíbí mi, že to neudělá, a řekne mi že bude hodný. Řekne mi tou svou řečí, že chce kamarády, že si chce hrát. Tak ho vezmu zpátky ven, ale zachviličku zapomene, a udělá to znovu. Už jsem z toho zoufalá a nevím jak na něj.. Mám strach, že to bude dělat i ve školce a může někomu ublížit, protože tam na něj nebude učitelka pořád dohlížet. Nemůžu ho ani na vteřinu spustit z očí, musím mu pořád "stát za zadkem" aby nikomu neublížil.. Ostatní děti si spolu hrají tak hezky, ale on to prostě neumí. Vím, že to nemyslí kolikrát špatně, jde vidět že si chce hrát ale neumí to. Byli jsme i u psychologa, ten nám ale řekl že je naprosto normální, jen je prý akčnější..

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den,měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě? Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže.... Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?CO DĚLAT DÁLE?Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....L.

Dobrý den, prosím o radu ohledně syna 3,5 roku. Jsme rozvedení s manželem 2 roky, syna pravidelně navštěvuje, má ho každých 14 dní na víkend. Syn má představy ve smyslu když někam jedeme, že už tam byl s tatínkem a přitom tam a ním nebyl. Nebo že mu tatinek koupil tu a tu věc nebo hračku a přitom ji nemá od něj. Je to prosím normální? Já to přehlížím. Ale jak mám prosím reagovat nebo to nějak řešit? Děkuji Markova