Dobrý den,mám syna (4 roky), pravidelně navštěvuje MŠ, do MŠ chodí 1,5 roku. Dnes mi paní učitelka (není se synem pokaždé) řekla, zda-li neuvažuji o logopedii. Odpověděla jsem, že ne, že syn mluví krásně. Jenže problém je v tom, že ve školce nemluví... Vlastně nemluví tak celkově mezi lidmi, kromě rodiny. Je strašně stydlivý, to jsem dnes řekla i paní učitelce ale koukala se na mě, jakoby mi nevěřila. Trápí mě to už déle, že je syn takto stydlivý. Doma je strašně šikovný, rád se učí novým věcem, zpívá písničky, dělá rád různé úkoly ale pro lidi, co ho takhle neznají, působí, jakoby neuměl nic. Trvá mu dlouho, než se rozkouká a rozpovídá. Prvně sleduje okolí a až tak po hodince se uvolní a komunikuje. Ve školce byl dnes po třech měsících a já na něm viděla, že to pro něj bylo, jakoby šel do školky prvně. Mrzí mě, že není víc průbojný, nejde se hned zapojit mezi děti a podobně. Každopádně na něho netlačím ale chtěla bych vědět, jak s ním pracovat na tom, aby se tak nestyděl, aby s jinými lidmi také komunikoval atd. Také mě napadlo, že bysme navštívili i dětského psychologa ale zas nechci, aby na něj někdo tlačil. Uvítala bych nějaké rady, jak na něj a jestli toho psychologa zkusit.Děkuji moc. Hezký den. Vaňková Ž.

Dobry den, mam dvojcata v cervnu jim budou dva roky. Dale jeste dceru ta ma 4 mesice. ... Chtela bych se zeptat na jedno z dvojcat a to syna, mam obavu jestli nebude autista. Nektere jeho chovani me znepokojuje. Jeho dvojce holka je sikovna, opakuje slova, komunikuje a na vsechno dobre reaguje, je spolecenska, proste sikovna. Syn oproti tomu nemluvi jen vydava zvuky, ma nejoblibebenejsi hracku panacka, se kterym si hraje, vsude mozne ho strka. Obcas jej vymeni i za jine hracky, ale panacek je top. Kdyz po nem neco chci, treba aby za mnou prisel tak moc nereaguje, ted uz teda obcas prijde ale kolikrat ma svoji hlavu a jde klidne uplne pryc, tteba se ani nepodiva, ze na neho mluvim. Ale z toho zase trebas i za mnou prijde. Moc se nepodiva do oci. Ne ze vubec, ale moc to nedela. Nejvic, kdyz se tuli, nebo lezi na zemi. Chodi se za mnou posledni dobou hodne tulit, neda mi normalni pusu, ale jak kdyz by chtel kousnout, ale jen se prilozi na tvar a tuli. Kdyz jsou jsou s malou na gauci a on ji chce prelezt a jit za mnou vubec ho nezajima ze tam je, klidne leze pres ni, jak kdyby tam nebyla, nebo kdyz mam mimino u sebe na rukach a on se rozhodne, ze chce taky ke me, tak se taky dere bez ohledu.... Ale kdyz jde o neco co se mu libi, treba kdyz si zpivame tak se usmiva a treba i zatleska, kdyz se chvalime. Nekdy se ji pokousi trochu napodobovat.... Myslite si, ze muze jit o projevy autismu? Napada me jeste ze treba i mohl seknout tim, ze se nam narodila nejmensi... Nebo je to cele normalni liny vyvoj maleho kluka???? .. chtela bych vedet, jak s nim pracovat... Dekuji

dobrý den, syn (17 měsíců) je již o narození velmi svéhlavý. Už v těhotenství jsem cítila díky pohybům jeho silný temperament. Od prvního dne byl velmi ukřičený (málokdy pláče, ale hodně křičí), nesnesl chování (v šátku hystericky křičel a odtahoval se, na nosítko jsem jej velmi dlouho zvykala a začal ho na krátkou dobu akceptovat na procházkách, kde viděl zajímavé věci a byli jsme pořád v pohybu), měl potíže se spánkem a usínáním, byl velmi pohyblivý a oproti jiným miminkům hodně akční a "rychlý". To mu zůstalo dodnes. Je pohybově moc šikovný a velmi zvídavý, nebojácný, miluje lidi a zvířata. Co mě zneklidňuje, je to, že má dle mého úsudku až moc "svou hlavu" a nesnese jakékoliv omezení pohybu - peřinu, chování, zákazy, při procházkách vzdoruje, když ho chytám za ruku, někam ho nechci pustit. I okolní maminky jen zírají, jak je na svůj rychlý a urputný. Mám pocit, že cíleně ignoruje, pokud na něj voláme jménem a zrovna mu není po chuti, že se snažíme ho na něco upozornit. Nemyslím si, že by trpěl potížemi s pozorností. Dbám na denní režim, nastavování hranic, snažím se mu umožnit co nejvíce realizace při činnostech, které je schopen zvládnout (pomoc s úklidem, vaření, sebeobsluha atd..), ale i tak je pro mě jeho výchova těžká. U doktorky jej držíme tři, aby se vůbec zvážil, i přebalovací pult odmalička nesnášel, protože to znamenalo, že musí chvíli ležet na zádech. Jak pokračovat, aby mi nepřerostl přes hlavu? Aby, jednoho dne, až mě přepere, byl nezvladatelný a nenechal se od lékaře vyšetřit nebo nebude akceptovat jiné autority? děkuji, s pozdravem Cervenka

Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu s mým synem. Je mu 3,5 roků a bojí se vybraných hraček. Například si vybral před pár měsíci plyšového králíčka, spal s ním, apod a z ničeho nic se ho začal bát a když mu ho chci dát, začne histericky plakat, to samé s dvěmi hračkami z Kinder vajíčka - s klokanem a myškou. Ale skoro totožného klokana má také z vajíčka a toho se nebojí. Absolutně tomu nerozumím a nevím si rady. Zkoušela jsem různé hry s těmi hračkami, jakože mluvím za králíčka a říkám, že budu smutný králíček a že jsem jeho kamarád ale nic nepomáhá. To samé ještě s elektrickou motorkou co dostal k narozeninám. Nejdřív měl radost, jezdil na ni - poté se začal hrozně bát přitom nespadl, nic. Ještě co mě trápí tak je to, že nechce ovoce a zeleninu. Dříve to měl moc rád, a přibližně před rokem to z ničeho nic přestal jíst. Od té doby si kousnul párkrát do banánu a snědl párkrát kousek jablka. Moc děkuji za odpověď.