Dobrý den, potřebuju vážně pomoct. V rychlosti, otěhotněla jsem v 17 s člověkem co mě měl jen na jedno, opustil mě a výbavu a vše jsem pořídila pro miminko já s rodinou, u porodu jsem byla taky sama, po porodu si udělal testy otcovství a po prokázání, že je malá jeho se mnou chtěl být, bydlel u mých rodičů 11 měsíců, přispíval 2000 měsíčně já měla 6000 a přispívala jsem taky 2000. Jídlo jsme kupovali oba, po 11 měsících jsem ho vyhodila, protože mě neustále sledoval, pořád jsme se hádali, nemohla jsem si s nikým psat(ani s holkáma) čekal mě před toaletou a koupelnou a když jsem tam byla déle, tak šel dovnitř, co dělám, vystřídal 6 práci, většinou byl na úřadu práce nebo nemocenské, proto byl se mnou doma. Měli jsme pak soud o dítě, on tam napsal hrozný lži, udělal z mé rodiny špíny a bůh ví co(hlavně že 11 měsíců mu to nevadilo) označil mě jako psychicky narusenou, mám porezane ruce z minulosti, kvůli němu. Moje sestra je fetacka a přišla tak o děti, to tam taky napsal a uvedl že malá nemůže žít ve spine a ve styku s drogově závislým. Přišlo mi, že ten soud vyhraje, najmul si nejlepšího advokáta, jeho rodina má dost peněz. Nakonec se odložil kvůli času a melo být 2 stání. My jsme to ale zrušili a šli do podnájmu. Od té doby, co bydlíme sami, mě neustále napadá, dokonce na mě vytáhl nůž, a když jsem zavolala policii, porezal se a utíkal na stanici, že jsem ho napadla a udělal, že on je oběť. To se stalo vždy když jsem zavolala PČR. Psychicky mě týrá, nemám žádné soukromí, když přebalí dceru, nebo se o ní nějak stará, hned to mám na talíři. Říká to jeho mamince, která je při něm, říkala mi že udělá vše pro to, aby mi vzala moje dítě. Nevím co mám dělat, kam mám jít, nemám dost peněz na uziveni mě a male, nemůžu k rodičům, protože uznávám, že to tam není moc pěkné a je tam sestra fetka. Nechci přijít o vše co mám, u soudu to vypadalo jako by to vyhrál, já mám strach že přijdu o svoje malé miminko, nedokážu si bez ní život představit. Zním jako hysterka, ale opravdu jsem zoufalá a nevím, co mam delat, když nemám peníze a nemám kam jít a on tohle vše má, nedokážu si představit, že takhle hnusný člověk mi sebere vše, pro co jsem obětovala vše co jsem měla..navic rodiče už doma nemají místo, takže tam stejně nemůžu. Prosím potřebuji nějakou radu, jsem už úplně vyčerpaná a nevím co mám dělat a na koho se obrátit.

Dobrý den. Mám syna 3 a třičtvrtě roku starého. Od narození žijeme v Německu, kde i od dvou let chodí do sloky. Vývojově byl úplně v pořádku, jen se bal pustit ruky při chůzi, takze sám chodil na roce a půl a dlouho preferoval kasovirpu stravu. V reci tedy od cca roku a půl je jasne ze zaostává. Na foniatrii vyšetření sluchu proběhlo v pořádku. Ve školce se dětem neskutecne věnuji, máme několikrát do roka seslost z vychovatelkou, kde se řeší jak se dítě vyvíjí a zda je vše v pořádku. Ve školce dlouho nemluvil vůbec nic, ted pomalubzacina par slov a začal chodil na logopedii zde v Německu. Můj bratr byl také v reci opožděný a dohnal to až pusu nezavře. Můj problém s nim ale už není jen o reci. Jsem typ rodice, který hodně mluví, povídá si, zpívá, ukazuje, takze barvicky uměl před 2. rokem, bez moji snahy skládá puzzle o level vyšší než na jeho věk, počítá do deseti bez problému a umí poznat písmenka abecedy, příchod sestřičky zvladnul úplně v klidu a je i celkem empaticky, děti má rad, ve školce má jednoho nejlepšího kamaráda a další děti prý toleruje, je na ne hodný, ale nijak zvlášť ho nezajímají. Má mimo školku sestřenici, kamarádku a kamaráda, které má moc rad. Dnes jsem se ale jen tak mimoděk zeptala ve školce, jak to jde s Jonaskem a vychovatelka rekla, ze prý když jich je málo tak to jde, ale když jich je hodně, tak nic moc a ze má svůj svět, a ze by po každých pěti sezenich na logopedii chtěla mluvit s tou logopedkou. Ze se jako jediny nepoznal na fotce, kde byl jako miminko...Dneska jsme přišly domu a on začal zouvat mladší sestřičku, v obchodě mi pomáhá, všechno v klidu udělá, zpívá dlouhé písničky ( ale většinou, když u toho nikdo není a rozumím tomu jen já, jeho rec je velice nesrozumitelna. Některá slova i dlouhá řekne hezky, ale jablko je stále ,,makoje” sestra Johanka ,,Taba” a podobne. Jsou chvíle hlavně večer, kdy mám pocit, ze je úplně z jine planety, ze vůbec nevnímá, ze na něho mluvím a je úplně mimo, nereaguje na mě a ,,jede si to svoje” - zvuky, činnost. Velice těžko něco v půlce ukončuje. Když mu někdo rozpuli banán, je z toho plac, když ho vyzvedam ve školce, nejde ke mě dřív než docte knížku do konce. Pokud na neco kouká, něco vidí, tak to čile komentuje, ale když se ho zeptám jak bylo ve školce, co dělal, co by si dal k jídlu, tak sám vůbec nic neřekne, vůbec, prakticky žádná odpověď na dotaz, kde není odpověď jednoslovná. Většinou řekne nechci. O co má zájem o to si říct ale umí. Všimla jsem si, ze je zpleseni pokud tráví čas s prarodiči, ale to je ted v době koronavirove dosti obtížné. Nevím, zda už je to na podrobnější psychologické vyšetření, jestli jsou nám náznaky nějaké patologie, nebo to chce jen čas a dal trpělivost a vřelé prostředí. Děkuji velice za odpověď. Je to tu pro mě v lehce cizím prostředí a odříznuta od rodiny občas trochu náročné. Děkuji

Dobrý den. Doma máme malou dcerku, která má něco málo přes 2 roky. Od narození byla velmi plačtivá a my jsme se s partnerem stali nervózními rodiči, kterými jsme i do dnešního dne. Pláč dcerky více méně ustál, sem tam samozřejmě zapláče, což přisuzujeme hlavně období vzdoru, které u nás probíhá. Dcerka chce všechno dělat sama, nic jí pořádně nebaví, u ničeho nevydrží a je stále neklidná a často kňourá. A nejhorší ze všeho, co se u nás teď aktuálně děje je, že mlátí malé děti. Přijde třeba k cizímu dítěti a jde mu záměrně nabacat bez důvodu. Především mladším a menším dětem, klidně i miminkům. Jsme z toho s partnerem opravdu špatní. Nevíme, jak máme dceři vysvětlit, že to nesmí dělat. Už mnohokrát jsme vysvětlovali po dobrém, dokonce i po zlém, dostala na zadek ale nic nemělo účinek. Už si opravdu nevíme rady co s tím. Když mám jít s dcerou ven na hřiště, tak už jsem předem vlastně ve stresu z toho, aby zase nenabacala jinému dítěti jen tak pro nic za nic. Nevím, jestli tím na sebe chce upoutat pozornost, nebo nás provokuje a zkouší trpělivost. Každopádně bych ráda poprosila o radu, jak bychom se jako rodiče měli chovat. Je nám to velmi nepříjemné, a nevíme si rady. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, mám doma 5tydenniho chlapečka. Od 4 týdne nechce přes den skoro vůbec spát. Když už usne vydrží spát max. 20 minut jinak skoro pořád brečí. A to hledám co mu může vadit. Večer už má kruhy pod očima a v noci spí pak třeba 6 hodin v kuse. Teď se nám i stává že se ze spaní pozvrací, protože nám dělá problém si pořádně odříhnout. Musím dávat UM. O MM jsem přišla v 3 týdnu. Prosím o radu co dělat, aby i přes den usnul a nezvracel.