ADHD syndrom - dotaz v poradně

Dobrý den,

popisujete chování Vašeho 4letého synka, které Vás především v noci značně vyčerpává a ruší i Vaši dceru.
Takovéto noční poplachy jsou jistě náročné pro celou rodinu a zkoušela jste dělat už různé věci, abyste synovi pomohla.
Zmiňujete i jeho neklidné chování s afekty přes den, což by mohlo ukazovat např. na poruchu pozornosti s přidruženou hyperaktivitou. 
Tyto specifické poruchy chování se vyskytují často v kombinaci s dalšími potížemi, jako jsou např. poruchy spánku - např. potíže s usínáním, neklidné spaní, noční děsy...Někdy zase mohou spánkové potíže způsobovat projevy neklidu apod., což se pak jeví jako ADHD. 
Doporučovala bych tedy obrátit se na odborníky (např. PPP nebo klinický psycholog) kvůli diagnostice a především pro doporučení vhodného přístupu k dítěti - nastavení přiměřených režimových opatření přes den.
Důležité je snažit se předcházet afektivním záchvatům u dítěte, zjistit, co tyto afekty nejčastěji spouští. Dítě by mělo mít pokud možno klidný a pravidelný režim (dítě může být přetížené i z kontaktu s ostatními dětmi ve školce, tudíž doma se pak ventiluje), vhodné jsou rituály před spaním (chodit spát ve stejnou dobu, předtím koupání, vynechání elektroniky před spaním - celkově by měla být elektronika omezena na minimum, TV, tablet by optimálně měly být cca hodinu denně max - večer přečtení pohádky..). 
Děti mohou také citlivěji reagovat na změny v rodině, nemoc někoho z členů rodiny apod. 
Nevím, zda syn spí se sestrou v jednom pokoji, zkusila bych pak eventuálně zvážit jeho přesun do vašeho pokoje/postele, jestli by ho to částečně nezklidnilo. Napadá mě, zda syn reaguje stejně, když ho zklidňuje někdo jiný než Vy?
Někdy také pomáhá dítě preventivně probrat v době, kdy se obvykle noční děsy vyskytují.
Noční děsy obvykle bývají přechodnou záležitostí danou nevyzrálostí nervového systému, který nestíhá zpracovávat vjemy, které dítě přes den zažívá (často se vyskytují u dětí mladšího věku, typicky u batolat), je tedy pravděpodobné, že toto u syna postupně odezní. 
Vzhledem k tomu, že popisujete i další projevy u dítěte, bude pro Vaši i pro synovu podporu vhodná výše zmíněná návštěva odborníka, který s Vámi probere podrobněji, jak postupovat.

S pozdravem a přáním brzkého klidného spaní
M.Krupková

Dobrý den, zájem o smrt a věci související s koncem života je u dítěte ve čtyřech letech normální. Je to období, kdy si dítě začíná uvědomovat konečnost života, i když skutečný pojem smrti pochopí až později, asi kolem deseti let. Dítě je konfrontováno s úmrtím blízkých, zvířátek, hmyzu, domácích mazlíčků a právě v tomto období kolem čtyř let se začíná zvýšeně o dění kolem smrti zajímat. Znám případ z rodiny, kdy čtyřletá holčička večer po oslavě sedmých narozenin její starší sestry plakala, že nechce být tak stará, jako je sestra, protože by brzy umřela. Podle reakcí vaší dcerky to vypadá, že smrt ji děsí, proto se snaží toto téma zpracovávat ve hře a také její „záchvaty“ křiku mohou souviset s jejími vnitřními myšlenkovými pochody. Zde je velký prostor pro vás jako rodiče k povídání s holčičkou o tomto tématu. I když to pro dospělé bývá nepříjemné mluvit o smrti a věcech s ní souvisejících je potřeba svoji nechuť překonat. S dítětem by se mělo mluvit otevřeně, ale přiměřeně věku, vysvětlit mu, že smrt je přirozenou součástí života, že kdyby všichni živočichové na světě stále zůstávali, tak by se na zeměkouli již ani nevešli a také že by byli staří a nemocní a nebylo by jim dobře. Můžete dcerku i uklidnit, že obvykle se umírá ve vysokém věku, což je ještě daleko. Využijte magického období tohoto věku, kdy v rozvoji dítěte vévodí schopnost fantazie a povídání příběhů, magické myšlení a můžete si na toto téma vymyslet příběh, pohádku, při jejím vymýšlení s vámi dcera může i spolupracovat. Můžete si pak zkusit tento příběh třeba i namalovat, zahrát si ho, možnost opory o konkrétní představu pomůže dceři toto téma vnitřně zpracovat, uzavřít a začne se zabývat zase něčím jiným. Co holčičce řeknete a jak jí smrt vysvětlíte, záleží na vás a vašem přesvědčení či víře, někdo věří na posmrtný život, někdo na převtělení, někdo smrt považuje za definitivní konec bytí. Také reakce holčičky, kdy je pohroužená do pohádky tak, že vás nevnímá, je v tomto věku normální. Holčička je zcela pohlcena příběhem, který považuje v tomto věku za skutečný, schopnost rozlišit realitu a skutečnost se u dítěte vyvíjí také později a je ukončena také až kolem deseti let věku. Takže pokud vám dítě nadšeně povídá o nějakých neexistujících věcech, zvířatech, případně si doplňuje nějaké skutečnosti pomocí vlastní fantazie, pak se nejedná u tohoto dítěte o vědomé lhaní, ale právě o projev neschopnosti zcela správně a přesně rozlišit skutečnost a fantazijní představy. Pokud nějaký děj zůstane neukončen, je to pro dítě stresující a proto si ho ve fantazii doplní tak, že pak domyšlenému i samo věří. Nemusí rozlišovat ani sen a skutečnost, takže vám pak o snu povídá, jako by se stal. Pokud si dcerka hraje na mrtvou i v MŠ s dětmi, pak by bylo na místě promluvit si s učitelkami, ať jí v této hře nebrání, dcerka tím nikomu neubližuje a pokud s ní nějaké dítě tuto hru je ochotné hrát, tak jí to pomůže vyrovnat se s tímto tématem. Je možné, že spouštěčem vyvolání zájmu dcery o toto téma, může být smrt pejska vašeho bratra. Holčička vnímala pozornost strýce, které se mrtvému zvířátku dostávalo, a také po ní zatoužila. Může za tím být skrytá potřeba získat pozornost a uznání od strýce, které se jí nedostává v takové míře, v jaké by si ji přála. Opět prostor pro vysvětlení a možná pro rozhovor se strýcem, zda by nebylo možné věnovat se malé poněkud více, popovídat si s ní, pohrát si s ní, vzít ji ven. Potom si holčička přestane přát zemřít, aby získala jeho pozornost, kterou získal smrtí pejsek. Někteří muži jsou v kontaktu s dětmi neobratní, nevědí, jakým způsobem se jim mají věnovat a ani je nenapadne, že dítě po jejich zájmu může toužit. Proto je dobré doporučit i konkrétní činnosti, které s dítětem může dělat, které má dítě rádo. Vymyšlený pejsek, mimozemšťané či jiné bytosti také nejsou v tomto vývojovém období ničím neobvyklým a dcera je opravdu ve svých hrách považuje za skutečné bytosti či postavy. Jejich existence je spíše dokladem citlivosti a vnímavosti dítěte, jejího bohatého vnitřního života a velké fantazie, nikoliv zřejmě ničím patologickým. Je možné, že také nadání vaší dcerky bude vyšší a celkově je vyspělejší. To že dobře vystřihuje za pomoci mimozemšťanů je přeci jasné, také kdyby vám pomáhali „skuteční“ mimozemšťané, tak by vám spoustu věcí výborně šlo :-). Ani kresba černou pastelkou v tomto věku nemusí být vůbec patologická a negativní, může být projevem třeba výtvarných aspirací dívky. Pokud by vaše pochybnosti přetrvávaly a projevy dcerky se nemírnily, pak by bylo na místě kontaktovat psychologa, nejlépe v pedagogicko psychologické poradně, kde bych doporučila zároveň posoudit i úroveň rozumových schopností dívky. Lépe je ale počkat se zjišťováním rozumových schopností kolem pěti let věku, kdy už je výsledek testu relevantnější. Návštěvy psychologa se obávat nemusíte, nejedná se o lékaře, ale o absolventa filosofické fakulty oboru psychologie a psychologové v poradnách se setkávají a pracují právě s normou populace a jejich úkolem je pomoc při řešení výchovných či výukových potíží dětí.