Inzerce
Inzerce
Inzerce

13. narozeniny BOL

Milé holky Bolky, vážení čtenáři či náhodně příchozí na Babyonline!

První den nového roku přichází a s ním i naše každoroční bilancování. Proč zrovna 1. 1.? Právě v tento den byl roku 2007 kolem 10. hodiny večerní, tedy přesně před 13 lety, spuštěn Babyonline.

Inzerce

Krátce po svém spuštění si i díky drobné inzerci v televizním programu blízko anonce na Růžového pantera získal několik tisíc čtenářek. Velmi rychle se rozjela i komunitní část, kde by se za diskuze nemuseli stydět ani přední světoví akademici. Jsem tomu velice ráda, že jsem získala v období, kdy má člověk mírně řečeno okleštěné zájmy a náplň, takto spřízněné duše.

Mimochodem, víte, že si nás jako rodičovskou generaci velice považovali dětští lékaři? Jako úžasné parťáky v péči o děti. Hodnotí nás jako generaci velmi racionálně a kriticky uvažujících rodičů, kteří si v informacích uměli udělat pořádek. Prý na rozdíl od další rodičovské generace. Respektive na Babyonline to nepoznáte. Ten vždy bude přitahovat jako pravidelné návštěvníky rodiče, kteří umí ve svém životě určit priority, srovnat si hodnoty, nepodléhat hystericky fake news, jak je teď oblíbené říkat :-), a kteří si úzkostlivě hlídají, co a koho čtou.

Inzerce

Zpočátku mě trochu mrzelo, že jsme již tuto generaci nestrhli ke spontánní účasti na Babyonline, ale otevřelo nám to zase trochu jiné cesty a obzory.

Nevím, jak to děláme, ale v podstatě si vždy PFkem tak trochu předpovíme, co nás v následujícím roce čeká.

Inzerce

V minulém roce, aniž bychom zanedbávali naše kmenové Babyonline, jsme rozjeli spoustu nových aktivit. A opravdu jako by platilo motto našeho PFka: „Přes překážky ke hvězdám.“

Inzerce

K letošnímu výročí jsem si poprvé musela vzít k pomoci svůj diář. Tolik toho bylo a sama jsem byla překvapená, kdy se udály, nebo měly počátek ty nejdůležitější události.

Do jakých nových aktivit jsme se vrhli?

Hned v prvním čtvrtletí minulého roku potkávám velmi zajímavé odborníky, kteří nás nasměrovali dále v našich kmenových tématech, jakým jsou předškolní příprava a sexuální výchova.

Pustili jsme se do workshopů Den předškoláka, které jsme postupně vedli pro ředitelky a pedagožky MŠ, rodiče s dětmi a rodiče samostatně. Také jsme natočili nová videa práce s předškoláky a dětmi 2-5 let, kde dokonce krátce účinkuje i jedna z našich tří činčil. Fífa mu říkal Mončila.

Jsem ráda za rodiče, kterým není zatěžko svým dětem věnovat čas

Radost z předávaného know-how rodičům i pedagogům měla i jeden hořký nádech, který se snažím vytěsnit, ale příliš úspěšně mně to nejde. Jak by mohlo, když i sdělovacími prostředky proběhl ke konci roku výsledek průzkumu rozevírajících se nůžek v připravenosti dětí do školy, se kterým jsme se již dříve setkali. 

Kromě stejných nadšenců v oblasti pedagogické i rodičovské jsem si bohužel nemohla nevšimnout části, jak to říci slušně, vyhořelých jak pedagogů, tak i rodičů. U té druhé jmenované skupiny mně to mrzelo dvojnásob. 

Hloupým se nikdo nerodí, hloupým se člověk stává

Během minulého roku, kdy jsme se nejen setkávali s odborníky, rodiči, ale točili i další videa přípravy předškoláka a dítěte 2-5 let, jsem si uvědomila jednu opravdu hořkou skutečnost: „Hloupým se žádný člověk nerodí. Ale stává. Nejprve leností svých rodičů, pak svou vlastní.“

Společně s pedagogy sledujeme, jak se stále více rozevírají nůžky u dětí v prvních třídách. Toto se s nimi táhne i v dalších ročnících. Viník? Laxnost rodičů. Přesvědčení, že od vzdělávání jsou tady instituce. Musím přiznat jednu neblahou skutečnost, a to, že se nám rodiče nedaří přesvědčit, že první základy všeobecného vzdělání si dítě odnáší z rodiny. To, co se mu v rodině nedostane v prvních 6 letech, už nikdy dítě nedožene.

Stejná situace je v sexuální výchově

Úplně stejná je situace v přípravě k rodinnému a pohlavnímu životu, jak tomu "masarykovsky" říkám. Když mně jedna známá, učitelka hudby, v hovoru sdělila, že vše o sexu její 15letý syn stejně už ví z internetu, na chvíli jsem oněměla. Při dotazu, jestli se dívala, co na tom internetu najde, zareagovala slovy: „Tak to ví od vrstevníků!“ Na mou otázku, odkud to ví ti vrstevníci, již argument nenašla. 

V této chvíli jsem se již sama sebe ptala, v čem pro některé rodiče spočívá rodičovská role. Předškolní příprava by měla být podle nich úkolem školky, sexuální úkolem internetu. To skutečně mysleli vážně? Musela jsem se 2x štípnout, abych viděla, že ta situace je opravdu skutečná.

Splnila jsem svou historickou úlohu matky

Jak asi vidíte, vrháme se stále více i do témat mimo těhotenství. Souvisí to s tím, že se přihodilo něco naprosto nečekaného, co jsem si tajně přála, ale příliš v to hlasitě nedoufala. Neuvěřitelně u našeho ADHD syna nastala situace, kdy jsem naznala, a to v jeho 14 letech, že jsem splnila historickou úlohu matky a stáhla se do ústraní. Myšleno tak, že jsem za ním již intenzivně nepřešlapovala a nevracela věci do normálu. Ostatně, kdy jindy si má nabít ústa, když ne teď?

O to více jsme si uvědomili, jaký vzdělávací poklad pro děti jsme v minulých letech inspirováni těmi našimi vytvořili a ač měl původně sloužit hlavně pro naše děti, začali jsme jej stále více šířit dále.

Knížkám jsme dokonce loni věnovali nový e-shop: www.prochytrehlavicky.cz a po 12 letech nátlaku všech kolegů a externistů jsem konečně přistoupila k vytvoření zastřešujících stránek pro všechny naše aktivity: www.janamartincova.cz

Trocha tajnůstkářství

Víte, několik nápadů započatých v minulém roce ještě zbývá dotáhnout. U těch bychom o těch překážkách mohli mluvit asi nejdéle. Zvláště u jedné, jestli ji dotáhneme, si v cíli budu připadat jako po zdolání kanálu La Manche. A asi nejen já. :-)  Ale nepředjímejme, ať jejich případný úspěch nezakřikneme. Jsou to pro nás nové a poměrně velké věci, ale jelikož jsem pověrčivá, nechci o nich raději ještě mluvit. Určitě se však o nich dozvíte, jestli je dotáhneme. To už se pak neutají.

Ve vzduchu se nad námi stále vznáší spousta témat. Některá již byla otevřena, ale to, které se stane tou největší výzvou příštího roku, jak máme pro změnu v našem letošním PFku, je zatím ve hvězdách.

Možná jste z toho překvapeni, že nemáme vše do puntíku nalajnované. Já už ne. Je to už nějaký měsíc, kdy věci netlačím, ale nechám volně plynout.

Kdo za námi stojí?

Sluší se zmínit, kdo náš vzdělávací vůz pomáhá startovat i někdy táhnout. Protože už to dávno není one woman show. Předně spousta odborníků. Nesmírně nás těší, když kohokoliv z nově objevených kvalitních odborníků oslovíme, je potěšení i na jeho straně. Tuto důvěru v nás bychom chtěli udržet i v následujícím období. 

Ve voze, občas i za ním je také několik nadšenců v zázemí Babyonline. Ty, které nám pravidelně přispívají v Rodíme online, testování, i výherci jsou v kontaktu s úžasnou kolegyní Andreou. Na dotazy o mateřské vám odpovídá Lenka. Nechybí ani mé první spolupracovnice Věra a Naďa. A paralelně s nimi se rozrůstá i „knižní“ tým, který doufám v příštím roce stabilizujeme.

Všem výše zmíněným děkuji za jejich neúnavné nasazení, vám čtenářkám a čtenářům za to, že vás to s námi stále baví. Našim sponzorům za podporu. Dokud tomu tak bude a přijde nám naše činnost smysluplná, budeme v ní nadšeně pokračovat. Pokud to pomine, už máme vyzkoušeno, že se vyrojí zase něco nového, co nás bude naplňovat a přinášet významnou hodnotu i někomu dalšímu.

 

Přejeme nejen sobě, ale i vám, milé maminky a tatínkové, ať vás stále baví čelit novým a novým výzvám a s radostí, někdy obavami, ale hlavně s odvahou se do nových aktivit pouštět. 

Kdo něco dělá, může sice něco zkazit, i se dříve opotřebovat, ale jeho život rozhodně stojí za to. Jsme toho celý tým důkazem každým dnem let minulých a pevně věřím, že tomu letos nebude jinak.

Tak tedy vstříc novým výzvám roku 2020!

Vaše Jana Martincová

P.S.: A ještě nějaké perličky z natáčení 2019:

  • 20 let manželství Jany a její první status na FB a IG.
  • Svatba Andrey 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

13. narozeniny BOL - diskuze

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×