Není nad skvělé rodiče
„Ze srdce bych všem dětem přála rodiče, které mi dopřál osud,“ říká doktorka Jana Martincová.
Narodila jsem se starším rodičům, v žertu říkám, že jsem z těch kvalitních odložených genů. Mamince bylo necelých 40, tatínek 14 dní po mém narození slavil 41. narozeniny. Dnes je to již běžné, ale v 70. letech minulého století ne.
Přístup První republikou ovlivněných rodičů byl naprosto fantastický.
Mohla jsem si jako dítě dovolit objevovat, zkoumat, přicházet ve špinavém oblečení, s rozbitými koleny nebo hlavou. Ani po pravidelné návštěvě opavské chirurgie, kde nás již znali jménem, mně doma nebylo nijak vyčiněno.
Mohla jsem být u nás doma dítětem.
Co více. Dítětem, které si vytváří svůj vlastní názor, pohled na svět. Bez manipulace dospělými. Ano, rodiče mně jej zkorigovali svým názorem, ale to mělo pozitivní dopad, že mě tím naučili kultivované diskuzi. Přijmout jiné názory, ale moci si zachovat ten svůj.
Je mi vlastně těch některých ošklivých lidí ve veřejném sektoru líto. Jejich netolerance ukazuje na to, že opravdu neměli šťastné dětství.
Předchozí článek:
Každé dítě potřebuje individuální přístup
Následující článek:
Komplexní přístup nade vše
Poradna
Dobrý den, na tuto stránku jsem narazil, ale asi trochu jinak než jsem chtěl. Je mi 13 a mám pořad někde ve vnitř put škodit rodičům. Nevím co s tím dělat protože i když se to zdá normální mě už moc ne. Konkrétně napr když se rodič o něco snaží třeba udělat mi lepší den a koupi mi zmrzlinu ten put se mi aktivuje a nutí mě abych tu zmrzlinu hodil na zem. I když tomu odolávám je to pro mě hodně těžké a nejsem si jistý jestli to vydrzim. Některé ty puty mě vedou napr až k tomu abych strhl volant když jedeme po dálnici nebo abych chytil mámu pod krkem když sedím za ni v autě. Už to nezvladam potřebuji nejaky návod jak se toho zbavit.
Zdravím tě, velice oceňuji na tvůj věk vyspělou schopnost nahlédnout a uvědomit si popudy a možné následky vlastního chování a odvahu napsat dotaz psychologovi. Obdivuhodná je i chuť něco s tím a sám se sebou udělat. I když by se mohlo říct, že v pubertě je potřeba vzdorovat rodičům a dělat jim třeba i naschvály normální. Máš pravdu, že některé tvoje nápady, jako například při jízdě autem s rodiči, mohou mít nebezpečné důsledky pro všechny zúčastněné. Zatím tyto nápady zřejmě držíš na uzdě, ale asi se bojíš, že bys svoje chování nemusel pokaždé ovládnout. Jedinou radou je co nejdříve si těchto nápadech s někým promluvit. Protože ještě nejsi zletilý (dospělý) a rodiče za tebe zodpovídají, pak bys měl sebrat odvahu a svěřit se právě jim. Zkus si vyhlédnout vhodnou chvíli, kdy budete na sebe s mámou nebo s tátou naladěni a toto téma otevři. Když jsi ho tak pěkně dokázal popsat tady, tak se ti to určitě podaří i při rozhovoru s rodiči. Požádej maminku nebo tatínka, jestli by s tebou nevyhledali pomoc dětského klinického psychologa, který by ti mohl pomoci sám se sebou pracovat, vyznat se v sobě a ovládat své pocity, nápady, pracovat s emocemi, se zvládáním agresivity a hněvu. Nebo rodičům můžeš dát přečíst tento tvůj dotaz a moji odpověď. Určitě pochopí, že z tvé strany nejde o žádný naschvál, že tě situace skutečně trápí a chtěl bys ji řešit. Přeji ti hodně odvahy a sil a co nejméně nebezpečných nápadů. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Pro akci je nutné přihlášení
Související články
Aktuální soutěže
Aktuální testování
Mohlo by vás zajímat
Sledujte náš FACEBOOOK
Nejoblíbenější obsah
Další projekty Babyonline
