Pupeční kýla v kojeneckém věku

Pupeční kýla je v kojeneckém věku poměrně častá. Po zhojení pupku totiž zůstává pod pupeční jizvou vazivový kruh, který může být někdy více otevřený a při zvýšeném nitrobřišním tlaku (častý křik a pláč zejména v prvních 3 měsících při zvýšené plynatosti střev) se tlakem střevních kliček postupně rozšiřuje, kůže se v místě pupeční jizvy vyklenuje a pohmatem lze ve vazivu v místě pupku nahmatat různě široký otvor. Potom při křiku dítěte, nebo vyprazdňování, kdy se zvýší nitrobřišní tlak, je v místě pupku viditelné vyklenutí, které však v klidu zmizí. Pupeční kýla se snadno vytvoří u dětí s ochablou kůží, svalovinou a nízkým tukovým polštářem (děti předčasně narozené, děti podvyživené, děti s nějakým vážnějším celkovým postižením).

Pokud kýla není příliš velká, většinou se sama uzavře zesílením svalstva a vaziva a také tvorbou tukového polštáře. Pokud přetrvává ještě v průběhu předškolního věku, je vhodné chirurgické řešení, protože zvýšenou fyzickou aktivitou dítěte v průběhu školních let by se mohla kýla nejen zvětšovat, ale mohla by být také příčinou opakovaných bolestí břicha.

U kojenců se v dřívější době k léčbě používala široká náplasťová fixace, která spočívala ve vytvoření hlubokého podélného záhybu kůže ve střední čáře. Někdy se do pupeční jizvy vkládala vrstva tamponů, která se opět přelepila širokým pruhem náplasti. Ukázalo se však, že tyto metody situaci nelepší, podstatné je totiž zesílení vaziva a svaloviny v průběhu růstu dítěte. Navíc kůže dítěte pod náplastí byla vždy velmi poškozená.
Jiná situace je samozřejmě u vrozených extremně velkých pupečních kýl, ale to už je zcela jiná problematika.

Výše popsané běžné pupeční kýly kojenců se neuskřinují, takže s chirurgickým řešením není třeba spěchat. Má-li vaše dítě pupeční kýlu, neděste se, snažte se mírnit jeho břišní koliky, cvičte s ním, ale v žádném případě je nenechte spát na bříšku. Pokud máte nějaké obavy, sdělte je svému ošetřujícímu dětskému lékaři, který vaše dítě dobře zná.