Jak jsem začala podnikat (Lenka Cacková)

Milé maminky,
dovolte mi malé pozvání... a zároveň možná pro některé z vás i cestu, jak rozjet vlastní podnikání.
Ráda bych vás na malou chvilku pozvala do mého světa, světa Trdlohrátek.
Jmenuji se Lenka Cacková a už víc jak 13 let se věnuji dětem. Můj obor je dramatika. Jsem herečka, ale především režisér a dramaturg. Učila jsem dramatickou výchovu, roky vedu divadlo pro děti „NETRATRDLO“ a věnuji se mnoha aktivitám pro děti, s dětmi, ale i s rodiči a pro rodiče.

V roce 2008 jsem se stala také maminkou. Maminkou, která se chtěla naplno věnovat svému dítěti, ale zároveň jí zoufale chyběla práce. Chybělo mi toho vlastně mnohem více. Přesto, že jsem dceru milovala, nenaplňoval mě život matky na mateřské dovolené tak, jak jsem si před porodem myslela. Bojovala jsem sama se sebou, cítila jsem se mnohdy jako sobec, když myslím i na své potřeby. Chtěla jsem mezi lidi. A jakmile Hanička trochu povyrostla, začala jsem hledat, kam bychom spolu mohly chodit. Snažila jsem se hledat kurzy, cvičení, ale vše my přišlo bohužel zcela nepřínosné a prázdné. Jen nějak strávený čas a leckdy z dětí dělali tak trochu bezduché panenky. Buď jsem měla vysoké nároky a nebo smůlu na všechny aktivity v mém okolí. Nicméně jsem se začala pídit po informacích, jestli se vůbec někde někdo snaží dělat něco kvalitního pro ty úplně nejmenší děti a jejich rodiče. Dokonce jsem navštívila i jeden kurz nejmenované společnosti, ale bohužel i ten mě utvrdil v tom, co jsem v sobě už nějakou chvíli nosila: „že to prostě musí jít lépe“.

Neříkám, že někde nemůže být skvělý program pro děti, naopak doufám v to, ale zřejmě je jen pro pár dětí z okolí, protože zde záleží na kvalitě lektorky. A právě proto jsem všechnu svoji sílu a všechno svoje úsilí soustředila do TrdloHrátek. Na základě zkušeností, a to mateřských i pracovních, vznikly první hodiny a já pozvala své maminky kamarádky. Za pár týdnu jsem měla dvě třídy dětí. A vymýšlela další a další hodiny. Druhým rokem už byly třídy čtyři. Maminky byly nadšené a to mě přimělo k myšlence, že by bylo skvělé, kdyby se to, co jsem dala dohromady, šířilo dál. Dlouho jsem přemýšlela jak na to, ale nakonec mě nadchla představa franchisy. Od představy k realizaci byla dlouhá cesta, ale jsem na jejím konci… nebo začátku?

Vše je připravené, pohádky, pracovní listy, originální podklady pro lidové, ale i nové dětské písničky, básničky, texty, hry a cvičení, ale hlavně podrobný manuál, který každého lektora či lektorku povede programem krok po kroku. První školení proběhne už na konci června a první maminky začnou vyučovat od září 2012. Těším se a doufám, že bude lektorek přibývat. Kvůli dětem, jejich rodičům, ale i kvůli lektorkám samotným. Vždyť co může být lepšího na „mateřskou depresi“, než najít si smysluplného koníčka, který se stane ještě i podnikáním.

A TrdloHrátky smysluplné jsou. Tvoří ucelený, kompaktní a propracovaný program pro pravidelné setkávání dětí a rodičů po celý školní rok. Jsou plné her, cvičení, zpívání, ale také inspirací pro hru a komunikaci pro rodiče. To však není vše. Trdlohrátky jsou jiné v tom, že jednotlivé hry, básničky, písničky, rytmizace a cvičení jsou uspořádané tak, aby zapadaly do kontextu a doprovázely prožitek dítěte. Každý měsíc si tak děti i jejich rodiče ve čtyřech lekcích "prožijí" jednu lidovou pohádku. Navíc je každá hodina doplněna nějakým tipem pro výchovu, rodiče jsou postupně seznamováni s termíny jako je např. znakování, motýlí či dětské masáže, baby handling… a získají tak představu o čem tyto pojmy jsou. Hodiny mají danou strukturu, ale dále jsou naplněny velmi pestře a různorodě. Vše je dramaturgicky zpracované tak, aby se ani děti, ani rodiče nenudili a přitom veškeré nové informace i zážitky byly rozložené a nepřetěžovaly. Vše je provázáno dějem. Vše na sebe plynule a logicky navazuje. Navíc je kladen důraz i na individualitu a ke každému dítěti se přistupuje jako k osobnosti, která není k ničemu nucena.

Ani vás milé maminky k ničemu nenutím, ale pokud byste rádi se svými dětmi Trdlohrátky navštívily, podívejte se, jestli je někdo ve vašem okolí vyučuje. Informace o všech lektorkách najdete na našich webových stránkách. A pokud nikdo ve vašem okolí Trdlohrátky nevyučuje, třeba byste to mohla být zrovna Vy. Pokud v sobě máte zrovna teď zvláštní chvění a pocit, že by vás tahle práce mohla bavit, nebojte se a podívejte se na naše stránky. Najdete tam veškeré informace o tom, co je třeba k tomu, abyste začala a věřte, že toho není moc.

Děkuji, že jste přijaly pozvání a přečetly si tento článek a pokud se rozhodnete pro spolupráci, těším se na osobní setkání.  

www.TrdloHratky.cz https://www.facebook.com/TrdloHratky

Lence jsem položili hned několik otázek...

1. Jak dlouho trvala cesta od nápadu k realizaci, tj. k první hodině?

Po pravdě nevím, jestli lze přesně určit, kdy se objevil nápad a ani co lze oficiálně označit za první hodinu :-). První myšlenky ohledně programu pro nejmenší se začaly honit určitě v době, když se mi narodila dcera a já i přesto, že jsem kreativní a pracovala jsem s dětmi i pro děti, nevěděla co s ní. Hrozně jsem s ní chtěla komunikovat, rozvíjet ji, ale pořádně jsem nevěděla jak na to. Začala jsem zjišťovat možnosti a už to ve mně začalo pracovat… neoficiální první hodiny proběhly po pár měsících. Daleko složitější a delší byla cesta od rozhodnutí jít do toho naplno a oficiálně. Samotná výuka běžela dva ročníky. Po té byl další rok příprav k dalšímu kroku – tedy připravit program tak, aby se dal prodat jako licenční produkt. První oficiální hodiny proškolených lektorek proběhly před pár dny. Dceři byli v létě čtyři … takže řekněme, že ta cesta trvala čtyři roky :-)

2. Kde Vaše setkávání s ostatními maminkami a jejich dětmi na začátku probíhalo? Kde probíhá nyní?

Na začátku byl pronajatý prostor. Naštěstí to nebylo ani tak složité, stačilo se jen trochu podívat se kolem sebe a zeptat se. Ostatně i nové lektorky nyní učí v různých pronajatých prostorách. Někde vychází vstříc mateřská centra, někde jde o prostor obce, někde jde i o soukromé prostory, např. dětská kavárna apod.… Já osobně však nyní učím u sebe doma. Protože jsem měla tu možnost, postupně jsem investovala a vybudovala učebnu v podkroví. Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli budou ochotné maminky dojíždět, ale dojížděli a dojíždějí :-) 

3. Jak jste zvládla počáteční finanční investice nutné k podnikání?

Víte, já se snažím stát na vlastních nohách už pár let, takže vím, že nějaká ta koruna se investovat musí. Když jsem před víc jak deseti lety rozjížděla divadlo Netratrdlo , popravdě moc lidí nevěřilo, že to někam povede a smáli se, že v tom topím jen peníze. A neutopila… tedy ne, že bych byla za vodou a topila se v penězích, ale plavu… ta čeština je krásná že? Stejné je to i nyní… ano, stálo to nějakou tu korunu, ale naštěstí to nebyly částky, které by mě a mou rodinu zruinovaly. Vše se muselo řešit postupně, v mnohém mi pomohli přátelé, rodina a něco se muselo oželet. Např. vydání knihy pohádek jsem skoro oplakala. Chtěla jsem, aby kniha byla skutečnou knihou v pevné vazbě, ale když jsem zjistila, že cenové nabídky se pohybují od 500,- do 700,- Kč za jednu knihu, pochopila jsem, že je to utopie. Ano, cena by šla určitě dolů, kdyby měla sto tisíc na větší náklad, ale takovou investici jsem si dovolit nemohla… ale nakonec jsem našla kompromis a jsem spokojená :-)

4. Podporovalo Vás Vaše okolí? Našel se někdo, kdo Vás od toho odrazoval?

Odrazovat už si nikdo nedovolil… tedy krom vážených investorů ze dne D :-)
Ne, skutečně mě všichni podporovali. Především samozřejmě rodina, bez toho by to určitě nešlo.

5. K nápadu Vás vlastně přimělo mateřství, myslíte si, že byste se k němu dopracovala i bez něj?

Těžko říct, co by bylo kdyby… ale myslím, že spíš ne. Věnovala bych se dál tomu, co jsem dělala. Tedy divadlo a dramatická výchova pro děti, ale ne pro batolátka a miminka.

6. Kdy pracujete, převážně dopoledne, odpoledne? Jak se Vám daří skloubit práci a péči o domácnost?

No, tak to by byla otázka spíš pro manžela :-). Snad to zvládám, ale určitě jen díky toleranci a pomoci celé mé rodiny. Pracuji momentálně hodně, ale vše je velmi flexibilní a mohu si vše naplánovat. Takže ve výsledku si myslím, že mám třeba na dceru, manžela a domácnost více času než některé zaměstnané ženy. Sama učím v letošním roce jen jednu třídu, ale jezdím po ostatních hodinách, školím a hlavně hodně řeším kolem propagace TrdloHrátek. Kromě toho stále funguje divadlo, kde děláme různé programy pro děti. Hrajeme pohádky, čteme dětem… no je toho hodně, ale je to krásný… prostě mě to všechno stále baví :-).

7. Berete s sebou na hodiny dceru Haničku?

Ne na všechny, protože už chodí do školky, ale ano když nechodila do školky, chodila na všechny hodiny a i nyní byla na několika hodinách. Dnes už je spíš pomocnice než účastnice. Zná všechny hodiny lépe než já, ale i to že ji hodiny stále bavili a baví, mě utvrzuje v tom, že jde o dobrý program :-).

8. Jaké jsou reakce rodičů? Setkala jste se i s negativními postoji ze strany maminek či tatínků?

S negativním postojem jsem se samozřejmě setkala, ale jen od těch lidí co TrdloHrátky nezažili a nikdy se ani nesetkali se mnou osobně. Tedy, když to shrnu, přišlo mi pár negativních mailů, které byly navíc všechny anonymní. Taky na anonymních diskuzích se ozývaly hlasy, jako, že jsem hloupá, že je to stupidní název… zkrátka silná slova od slabých lidí. Převahu však tvoří spokojenost, nadšení a povzbuzování do dalších aktivit… což je koneckonců důvod proč to celé dělám. Nebýt kladných ohlasů právě od maminek a tatínků, kteří TrdloHrátky absolvovali, určitě bych se nedostala až k myšlence franchisi.

9. Co Vás inspiruje, kde hledáte nápady a tipy na další hodiny?

Knihy, časopisy, televize, internet, samozřejmě pozorování her dětí na hřišti, i lidí kolem sebe, samozřejmě moje dcera… to vše čerpám do sebe a pak přetvářím, používám a spojuji s tím, co vím z praxe pedagoga, dramaturga a vlastně i režiséra. Zpracovávám nejen programy pro nejmenší, ale i velké programy pro karnevaly, besídky, dětské dny,  píšu scénáře pro divadla.. zkrátka je to můj denní chleba a děkuji tomu nahoře, že mi dal do vínku alespoň nějaký um :-).

10. Co na to manžel/partner? Je rád, že se takto realizujete nebo by Vás naopak měl doma?

Opět otázka spíše na něj samotného :-). Ale myslím, že už si mě bral takovou, jaká jsem, věděl, že nejsem ženuška, která sedí doma, plete, šlechtí orchideje a žehlí i kapesníky. Zná mě a toleruje mě. Jestli je rád… to nevím, ale já jsem každopádně ráda, že ho mám.

11. Závěrem ještě zbývá dodat, že se Lenka umístila v prestižní soutěži Živnostník roku v kraji Vysočina na 2. místě. K ocenění Lence blahopřejeme!
 

Zpracováno redakcí Babyonline na základě příběhu Lenky Cackové.