Inzerce
Inzerce
Inzerce

6. týden těhotenství

Čtěte také předchozí díly:
I.díl - Soniks a její těhotenství
II.díl - Soniks a její těhotenství

16. 11. 2010 dopoledne nás čekala roční prohlídka u dětské lékařky. Honzík váží 9370 gramů. Byl před námi kojenec, který vážil 7400 ve 4 měsících. Z Honzíka je už velký chlap - když si vzpomenu, jak byl maličký, jak si číšnice myslela, že mám panenku místo kojence, když jsem se ptala, kde si mohu přebalit miminko. Zdá se mi to všechno jako včera a vhání mi to slzy do očí, uteklo to jako voda. Byl to moc náročný rok pro nás pro všechny a velká zkouška naší trpělivosti a nervů. Všechno jsme to zvládli a já jen doufám, že toto těhotenství proběhne bez komplikací a já porodím v termínu krásné donošené a zdravé miminko.

Cestou od lékařky potkávám kamarádku Renatku z cvičáku. Ochotně mi nabídla chvilkové hlídání Honzíka a já si mohla v klidu skočit na oběd do firemní jídelny. Vůbec mi ale nechutnalo, byla nějaká houbová omáčka s vepřovým a hranolky a já v těhotenství nemohu houby ani cítit, natož sníst. Zvedal se mi žaludek. Aspoň jsem snědla polévku a zeleninový salát. Poté jsme šly s Renatkou společně až ke cvičáku a já se pak rozloučila a šla navštívit kamarádku z práce Mirku. V červnu se jí předčasně narodila holčička Kristýnka ve 29. týdnu těhotenství. S váhou 1050 gramů byla jednou tak menší než můj Honzík, ale nesla to statečně bez komplikací. Sama dýchala, hned papala sondou - no prostě šikovná holka. Dalo by se říct, že ukázkový případ, že porod v 7. měsíci je pro dítě daleko snazší než porod v 8. měsíci. Doteď jsem si myslela, že to je jen fráze pro maminky, kterým se narodí tak brzy miminko, ale možná na tom je i něco pravdy.

Popovídaly jsme si, sdělila jsem ji tu krásnou novinku. Byla nadšená, jen ji hned přepadly obavy, jak to vše budeme zvládat, a co když nastanou zase nějaké komplikace. Říkala jsem jí, že doufám, že ne, že toto těhotenství je od začátku úplně jiné než to předchozí, že samozřejmě strach mám, ale musím ho přemoci a nenechat se strachem ovládat. Byl to nádherný pohodový den.

Dnes 17. 11. 2010 je mezinárodní den předčasně narozených dětí. Od rána pláču, vzpomínám, jaké to bylo před rokem a jak statečně jsem to nesla, v té době jsem si slzy a smutek nepřipouštěla. Musela jsem být silná, moje miminko bojovalo a bylo statečné, já musela být také. I teď, když to píšu, tak mi to vhání slzy do očí - ach ty těhotenské hormony. Prohlížím si staré fotografie z neonatologie, zdá se mi to jako hodně špatný sen, navíc do toho mi kamarádka poslala jedno video věnované k příležitosti mezinárodního dne předčasně
narozených dětí. Nemohu ho neposlat dál. To už by mě rozbrečelo úplně. Všichni se těší na krásné rostoucí bříško, těhotenské slušivé oblečení, hladí si a mluví k bříšku, píší si porodní plány, rozhodují se, kde budou rodit, zařizují miminku hnízdečko, chtějí mít miminko hned po porodu u sebe, přestřižení pupečníku po jeho dotepání, sejmutí a Apgar score a základní vyšetření novorozence pediatrem na hrudi rodičky, první přiložení k prsu a REALITA? Krutá - místo dotepání pupečníku, místo přiložení miminka hned po porodu, krutý boj o holý
život, kdy vidíte jen z dálky, jak se tým neonatologů snaží vaše dítě rozdýchat, zajišťuje mu dýchací cesty, žilní vstupy a vy se na porodním křesle bojíte i dýchat a v hlavě vám běží myšlenka - on nepláče, je modrý, prosím tě, Bože, ať dýchá, ať aspoň zapláče, prosííím!


18.11. je svět konečně zase normální a já nepláču při každé vzpomínce a sebemenší pitomosti. Celý den se motám kolem počítače a přes skype sleduji tvorbu narozeninového dortu a domlouvám se na detailech zdobení.

19.11. - konečně pátek. Dnes v noci odjíždíme na Moravu. Dopoledne jsem si koupila ještě pro jistotu 1 těhotenský test - citlivost od 10 HCG. Dopoledne si ho dělám a druhá čárka naskakuje okamžitě a obě čárky jsou jako dálnice. Jsem nesmírně šťastná, vše probíhá v naprostém pořádku.

Jsem unavená, ale nemohu si teď dovolit jít spát. Doma je plno práce. Vím, že bych měla poslouchat své tělo, ale taky toho musím ještě tolik udělat. Nikdo za mě nesbalí věci na Moravu. Úklid vem čert, ale sbalit prostě musím

Na hodinku jsem si zdřímla a pak odpočatá sbalila vše potřebné na cestu, včetně spacáku na přikrytí, kdybychom náhodou uvízli v zácpě. Ve 23 hodin vyjíždíme, ve Strakonicích čerpáme benzín a já usínám a probouzím se až na sjezdu z dálnice směrem na Slavkov u Brna. Ještě podřimuji, ale to už jsme doma. Jsou 3 ráno, Honzík je vyspaný a řádí až do pěti do rána, pak konečně usne a spinká do devíti. Pak přítel s dědou hlídá Honzíka a já s tchýní jedu
nakoupit. Před odjezdem mi ještě povídá: „ty jsi ale zhubla, jak malá máš prsa.“ Musela jsem se otočit a předstírat kašel, dusila jsem se smíchy. Do neděle to musíme zatajit, snad mi v autě nebude špatně.

20.11. trávíme první den na Moravě a dopoledne s tchýní nakupujeme suroviny na zítřejší oslavu Honzíkových 1. narozenin. Bohužel jsem pitomá a nedala jsem na sebe pozor. Při nákupu jsem zvedla karton 1,5 litrových PET lahví s minerálkou. Dojeli jsme domů, ale začalo mě pobolívat v podbřišku jako při menstruaci, přebalila jsem a oblékla prcka a jelo se na oběd do restaurace. Přes víkend měli zvěřinové hody, jenže už v restauraci jsem musela jít 4x na WC, nutilo mě to na stolici a bolel mě podbřišek, ani ten oběd mi nechutnal. Dojeli jsme domů a já si zdřímla do 18 hodin. Pak jsem šla znovu na WC a znovu, ale to jsem začala krvácet. Byla to jasná čerstvá krev, takže jsem zalarmovala přítele. Museli jsme s pravdou ven a jeli jsme do nemocnice na gynekologickou pohotovost.

Měla jsem příšerný strach, nejdřív jsme sjeli na porodní sály, ale tam nás odeslali na gynekologickou ambulanci o patro níže. Sestřička byla moc příjemná, snažila se mě uklidnit, pak přišel lékař, ptal se mě na anamnézu, kdy jsem měla poslední měsíčky a dodal, že s mou anamnézou (1x spontánní potrat, 1x udržované těhotenství v nemocnici s předčasným porodem), tam budu nejspíš ležet celé těhotenství, pokud jsem už tedy nepotratila. Ještě že jsem tam sebou měla svého přítele, který mě pevně objal, jinak bych se tam nejspíš zhroutila.

Lékař mi udělal vyšetření + ultrazvuk. Na něm viděl gestační váček + žloutkový váček, ale akci srdeční neviděl. Podle ultrazvuku je těhotenství 5+4, ale mělo by být o týden starší. Sestřička mě pak odvedla na oddělení, sepsali se mnou příjem a uložili mě na pokoji do postele s nohami nahoru. Za chvíli přišla sestřička s infuzí, ve které byl nějaký lék proti krvácení, a infuzi mi pustila děsně rychle, až mě z toho studila celá ruka. Taky mi dala 2
ascorutiny na zpevnění cév a ultragestan.

2.11. - neděle. Honzík má slavit své první narozeniny, ale bez mámy. Je mi do breku. Ráno mi odebírali krev a dostala jsem zase 2 asorutiny. Ty budu teď brát 3x denně. Naštěstí už nekrvácím, ale jenom špiním. Další infuzi jsem už nedostala, ale pro jistotu mi nechávají ještě kanylu v ruce, kdybych zase začala krvácet. Smím pouze na WC a pak do jídelny na jídlo. Pobolívá mě v podbřišku, takže opravdu jenom ležím. Odpoledne za mnou přijela moje mamka a pak se ještě na chvilku večer stavil přítel.

22.11. - pondělí. S napětím čekám na velkou vizitu. Kromě toho mám dneska slíbený kontrolní ultrazvuk, ale nic se neděje. Vše odkládají na zítřek, mají frmol. Odpoledne mám návštěvu -přítel mi donesl Honzíka a pak se za mnou stavila ještě tchýně. Už nekrvácím, ani nešpiním. V noci nemohu spát, bolí mě záda a nemohu se dočkat zítřka, jestlipak miminku půjde už vidět srdíčko? Jen na to se čeká, pak by mě mohli propustit eventuálně domů, když nekrvácím.

23.11. - úterý. Už mě to v nemocnici štve, spolupacientka Martina začíná rodit a odváží ji na porodní sál a já jsem sama. Doktor mě při vizitě prohlídne s tím, že po vizitě si mě zavolá na ultrazvuk. Mám strach, co bude?

Konečně si mě volá. Mám si ještě odskočit na malou, aby to šlo lépe vidět, ale jak se bojím, tak jsem stažená a nedaří se mi vymočit, i když mám plný močák. Na ultrazvuku je docela sympatický gynekolog. Představil se, podal mi ruku a nejdříve vysvětlil, co bude dělat. Poprosila jsem ho, jestli by mi mohl monitor natočit, abych na něj viděla. Odpověděl mi, že samozřejmě, jen že neví, jestli tam něco uvidím. A zasunul do mě vaginální sondu...rozplakala jsem se. Viděla jsem, jak tam slaboučce tepe nějaká dučej. Lékař to ještě pro jistotu zkontroloval s mým tepem, aby to nebyla má céva, ale nebyla. Opravdu se jedná o primitivní srdíčko mého miminka. Tiskne mi zprávu a posílá mě s dokumentací za ošetřujícím lékařem, ten později přichází za mnou na pokoj a sděluje mi, že mě propouští do domácího ošetřování. Jsem šťastná jako blecha. Je příliš těžké být v nemocnici a mít doma roční dítě. Předává mi zprávu pro ošetřujícího gynekologa a v ní čtu, že plod odpovídá stáří 5+4. To je o týden mladší, než by měl být a pod graviditou se nalézá fisurka (trhlinka) velikosti 10x2 mm jako zdroj krvácení. Mám předepsaný klid na lůžku a 2x denně ultragestan na podporu těhotenství.

24.11. ve středu odpoledne vyrážíme domů. Celou cestu jsem prospala, jsem nějaká slabá, unavená. Domů dojedeme před půlnocí, je tu děsná zima, v bytě jen 8 stupňů a ouha nemůžeme nastartovat plynový kotel. No to nám ještě scházelo. Přítel se ho přes hodinu marně snaží nahodit ale nic. Nakonec vytahuji starý přímotop, který jsme koupili, když se s Honzíkem cvičila vojtovka. Naštěstí funguje. Brr to je kosa. A plním 2 termofory horkou vodou. Jeden dávám Honzíkovi do postýlky a druhý příteli. Ten si vytáhl spacák - přímotop byt vytopil na příjemných 12 stupňů. Pod dekou se dá vydržet, ale na záchodě pomalu mrzne.

25. 11. ve čtvrtek hned jak se vzbudíme, vyrážíme do mateřského centra. I když běžně chodím pouze v pondělí, nechce se mi dopoledne mrznout doma. V centru je aspoň teplo, takže si Honzík prvně hraje s většími dětmi (pondělky jsou vyhrazené pouze pro nechodící děti). Naštěstí starší děti jsou ohleduplné. Měla jsem strach, aby ho neshodily. Jdeme na chvilku domů. Prcek spí v kočárku, tak jen skočím udělat domů mlíko, vezmu plínky a razíme tentokráte ke mně do práce. Ukázat se a hlavně pochlubit, bylo to hezké setkání.
Odpoledne jdu pro klíče od nového bytu. Bohužel paní bytná mi sděluje, že se nejspíš do bytu nastěhuje její dcera, ale půjčí nám byt aspoň do doby, než se nám opraví topení. Takže odpoledne se tam stěhujeme s nutnými věcmi. Byt je nádherný, ale k ránu studený. Navíc bývalá majitelka schválně nechala odhlásit elektřinu, a tak nás dopoledne odpojili, takže jsme se odstěhovali zpátky do našeho bytu, tam funguje aspoň elektřina.

26. 11. Soused nám půjčuje další 2 přímotopy, protože topení stále nefunguje. Přítel
přestěhoval ložnici do obýváku. Je to teplejší místnost než ložnice. Konečně jsme pokoj vytopili na 18 stupňů. Bohužel Honzík začíná pokašlávat.

27. 11. sobota. Konečně pořádně napadl sníh a mě začínají těhotenské ranní nevolnosti, takže dopoledne přes hodinu objímám toaletní mísu. V puse mám kovovou pachuť, nevím, co bych snědla, bohužel následně to vyzvracím. Honzík stále kašle. Ve 21:30 večer přišel konečně opravář na topení, ale kotel nenastartoval.

28.11. zase ráno zvracím. Odpoledne chci na procházku s přítelem, tedy spíše k večeru podívat se na osvětlený stromeček a město. Bohužel neohlášeně přichází opravář na topení a tak jsem šla s prckem a se psem sama. Honzíkovi se to moc líbilo a pak jsme zašli do restaurace s tím, že si dám něco dobrého a počkám na přítele. No dala jsem si Kofolu a krokety a palačinku s horkými malinami, ale moc mi to nechutnalo. No jo to jsou ty těhotenské chutě. Zaplatím, přítel nikde, opravář stále spravuje topení, takže se zvedám a chystám se odejít. Ale jak jsem se zvedla tak zrovinka přítel došel do restaurace, ale nechtělo se mu tam sedět, takže vyrážíme ven, aspoň do večerky, koupit něco dobrého. Koupila jsem si olivy, v poslední době na nich hodně ujíždím a jdeme ještě jednou společně osvětleným městem. Je mi moc příjemně.

Večer ještě klepu na sousedku, slíbila mi, že se u ní mohu vykoupat a zítra mě čeká první gynekologická prohlídka, takže jsem její nabídku využila, bohužel jen ve vlažné vodě a šla jsem spát.

8. týden těhotenství

29. 11. ráno návštěva na gynekologii. Odebírali mi krev, vážila jsem se, pak následoval ultrazvuk. Miminku krásně bije srdíčko. Pak následovalo ještě vaginální vyšetření, čípek je zkrácený, ale zatím by to vadit nemělo. Později, až miminko bude těžší, by to mohlo způsobit problémy, tak se uvidí. Pak mi ještě odebral cytologii po roce od porodu, dostala jsem těhotenskou průkazku, přísný klid na lůžku, co nejméně zvedat Honzíka. Vyfasovala jsem 2 balíčky torecanu a šla jsem domů.

30.11. v 10 dopoledne přichází opravář a konečně opravil topení, ale jen provizorně, nejde nám termostat, ale kotel funguje v základním režimu. Prostě ho musíme na ostro vypnout a pak zapnout.

Podle příběhu Soniks zpracovala Naďa Barochová

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

III. díl - diskuze

  • teda,nemáš to jednoduché,ale určitěš bude dobře, držím pěsti ať je to jen lepší  
    HankaŽ   | 11.03.2011 18:03:29
    Reagovat | URL příspěvku
  • To opravdu jsou vzpomínky z listopadu? Tak to není fér, když vy už máte informace z března jestli je všechno v pořádku :)) Jinak držím palce ať to všechno dopadne dobře      
    luciasek84   | 09.03.2011 18:13:31
    Reagovat | URL příspěvku
  • Honzik je krasne velkej
    Maruska nemela v roce ani tech 9 kilo a to predcasne narozena neni 
    Taky jsem koukala na stejne stare deti, ktere mely ve 5 mesicich 8 kilo. Aspon jsou pekne stihli a nebudou tlusti a dobre se zvedaji 

    Doufam, ze tehotenstvi bude probihat bezproblemove, co to pujde
    zajic   | 09.03.2011 14:03:37
    Reagovat | URL příspěvku
  • dokážu si představit , jak si se cítila, když si začala krvácet...zažila sem si to při prvním těhotenství taky. Ty 4 dny kdy jsem čekala až bude vidět, kde je vajíčko uhnízděno(podezření na mimoděložní těhu) byly nekonečné. Nakonec vše dobře dopadlo.Tak at se vede dobře i nadále 
    kamila   | 08.03.2011 22:10:08
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pravděpodobné, že jsem otěhotněla 24.11., když na uz, který proběhl 30.1. byl vidět pouze gestační váček a 15.2. už byla potvrzena srdeční akce? Nemám pravidelnou menstruaci, ale nejsem si jistá termínem porodu.

Moc děkuji za Váš čas

Dobrý den,

datace těhotenství a od toho termín porodu se koriguje na prvotrimestrálním ultrazvukovém vyšetření, v rámci internetové poradny se více radit bohužel nedá.

MUDr. Pavla Zahrádková | Babyonline | dnes, 07:40
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×