Rhfenda a její boj s neplodností

Příběh, který vám přinášíme dnes, se udál na přelomu let 2005 a 2006. Je to příběh dvou milujících se lidí Heleny a Reného a jejich snaze mít potomka. Příběh o umělém oplodnění. S jakým koncem? To zatím neprozradíme…

Začátek příběhu

Helena a René spolu chodili od roku 1994. Po šesti letech, 15. 4. 2000 se z nich stali manželé.

Ze začátku jejich společného života na děti příliš nemysleli. Vždyť když se poznali, bylo jim teprve Heleně 17 a Renému 20 let. Tak jako jiné páry si říkali, že je času dost, že děti přijdou, až budou mít bydlení, až budou mít našetřeno, až budou mít auto.... a najednou se ocitli v situaci, kdy zjistili, že v jejich životě se za ty roky zas tolik nezměnilo a že tedy nemá cenu čekat.
Od roku 2000 se přestali těhotenství „bránit“. Při „snažení“ sázeli spíš na náhodu. Vůbec si nepřipouštěli, že by nemělo být něco v pořádku. Prozření přišlo až s novou gynekoložkou. Při první návštěvě si lékařka dělala kontrolu údajů, při které se Heleny ptala také na děti. A Helena jí popravdě sdělila, že zatím nemá, ale určitě je chce a že se již nějakou dobu snaží otěhotnět. Přišel cílený dotaz lékařky. Helena začala počítat… počítala, počítala, jak je to vlastně dlouho, až s hrůzou zjistila, že jejich snažení již trvá 5 let a 7 let nebere žádnou antikoncepci. Lékařka okamžitě reagovala slovy, že tedy opravdu asi nebude něco v pořádku, když za 7 let nechráněného styku neotěhotněla. A tím se rozběhl kolotoč událostí.

Neplodnost

Na tomto místě příběhu by bylo vhodné trochu nastínit pojem neplodnost a její možné příčiny. Neplodnost neboli nechtěná bezdětnost, je problém, který se v současnosti týká asi 15 – 20% párů v hospodářsky vyspělých zemích Evropy a 5 – 8% párů na světě. O neplodnosti se začíná hovořit po jednom roce pravidelného nechráněného pohlavního styku. V případě, že se za tu dobu nepodaří otěhotnět, doporučuje se, aby pár vyhledal odbornou lékařskou pomoc a podrobil se doporučeným vyšetřením, což je první krok k cílené léčbě. Více o neplodnosti https://www.babyonline.cz/tehotenstvi/neplodnost

Kolotoč vyšetření

Celý proces začal tím, že Helenina gynekoložka poslala Reného na spermiogram – to je vyšetření, při kterém se zjišťuje, zda spermie žijí, zda a jakým tempem se hýbou, zda mají chuť do života... Výsledek bohužel nebyl příznivý. S ním šla Helena za svou gynekoložkou, která ji odeslala do Plzně na genetické vyšetření. Na genetice se jich ptali na počet sourozenců jich i rodičů, nemoci v rodině a všechny získané informace zanesli do grafu. Pak přišel zvrat v podobě zpochybnění výsledků spermiogramu, který byl údajně odečten starými metodami, a tudíž je bylo vhodné opakovat. Za hodinu byly výsledky k dispozici a vypadaly slibně, zjistilo se, že u spermií se jedná o normální stav a je možné partnerům k otěhotnění pomoci.
A kolotoč se točí dál. Po předání výsledků gynekoložce se rozhodla Helenu předat do jednoho z center asistované reprodukce - v Plzni nebo v Praze. Před tím bylo ale nutné provést laparoskopické vyšetření vejcovodů a vaječníků. Helena se ocitá v nemocnici v Karlových Varech, kterou si pro tento výkon vybrala.

Laparoskopie

Pobyt v nemocnici kvůli laparoskopii trval tři dny. První den Helenu přijali a provedli jí předoperační vyšetření. Druhý den jí v celkové narkóze udělali laparoskopii, aby zjistili, co je kde v nepořádku. A další den se dozvěděla, že je vše v naprostém pořádku a tak šla domů, kde asi 14 dní absolvovala pobyt v klidu.
Výsledky opět putovaly ke gynekoložce, která rozhodla, že nyní může Helenu konečně předat do rukou centra asistované reprodukce.

Inseminace

Z center dala Helena přednost blízké Plzni, kde se objednala nejdříve na pohovor, při kterém si obě strany vyjasnily, co je vlastně čeká. Pak už přišla na řadu praktická pomoc. Nejprve se snažili pomoci jim inseminací. Inseminace spočívá v tom, že Helča přijela v den předpokládané ovulace, udělali jí ultrazvuk, aby zjistili, zda vajíčko skutečně dozrálo. Jestliže tomu tak skutečně bylo, tak spermie zavedli katetrem přímo do dělohy. Odborně se tento zákrok nazývá intrauterinní inseminace. IUI znamená zavedení spermií tenkým plastovým katétrem přes hrdlo děložní do dutiny děložní. Jedná se o nejběžnější a nejméně invazivní zákrok asistované reprodukce, jeho úspěšnost je asi 10-15%.
Při prvním pokusu zjistili, že má Helena malinko pootočenou dělohu dozadu a tak zavádění pro ni bylo celkem nepříjemné. Ale co by člověk neudělal pro miminko... Pak nastalo období nekonečného 14denního čekání do termínu menstruace. Pokud by nastala, pokus byl neúspěšný.

Heli, jak jste čekání zvládali, co se Vám všechno honilo hlavou?

„Ze začátku jsme vše brali tak, že je problém a že poté, co nám lékaři pomohou, bude fajn. Jenže, jak se dlouho

nedařilo, a šel měsíc za měsícem, tak jsme pomalu přestali věřit, že se to někdy podaří. Všechno bylo buď a nebo a úplná jistota nikde a v ničem.
Já jsem v té době měla navíc v sobě jakýsi blok, neumím to vysvětlit, ale ačkoliv jsem sama usilovala o miminko, tak „cizí“ děti mi nic neříkaly. Jakmile se narodilo v rodině mimi, tak mi vůbec nebylo potěšením si ho pochovat, pomazlit, styděla jsem se sama před sebou, ale nešlo s tím nic dělat, měla jsem jakýsi odstup....
No a manžel ten to bral statečně, nestyděl se za to, jak to u chlapů mnohdy bývá, hodně jsme o tom mluvili se známými. Dokonce s radostí vyprávěl vtipné historky, které se nám, spíše tedy jemu, přihodily. Např. tato: Místnost pro odběr spermatu byla takový útulný obývací pokoj, kde byla pohovka, stůl, televize, video a spousta podpůrných kazet a časopisů. Jednoho dne se manžel rozhodl pustit si video a zjistil, že poněkud nefunguje. Tak nelenil a hledal příčinu, našel, opravil a bylo :-) Byl tam tedy o mnoho déle, než kdy jindy, mě už se to v čekárně nezdálo, ale potom mi to vysvětlil :-)
Jeden odběr zase probíhal za krásného slunného letního dne, kdy okno v místnosti muselo být otevřené, jenže pod oknem pracovali pánové se sbíječkou. Manžel to komentoval slovy:"Romantika jako blázen!!!"
Nebo říkal: "Když jsme přišli na odběr poprvé, dali mi na vzorek půllitrovou nádobu, když jsme tam přišli podruhé, potřetí, počtvrté objem nádoby se výrazně zmenšoval, neboť zjistili, že ze mě víc jak deci stejně nedostanou.““
Inseminaci podstoupili celkem třikrát a bohužel touto cestou se jim otěhotnět nepodařilo. Čekání na dvě čárky na testu bylo pro oba frustrující.

Co se také událo?

Při některém pokusu se stalo, že ovulace nebyla, takže to Helena s Reném otočili a jeli zase domů a opět se vraceli následující den. Takže celý proces byl velmi náročný i časově.
Po celou dobu snažení brala Helča vitamíny pro lepší udržení případného těhotenství a v obdobích inseminace hormony gestageny. Naštěstí se až doposud jednalo o výkony hrazené pojišťovnou. Tedy až na náklady na cestování, které nebyly zanedbatelné, ale jak Helča říká, za tu pomoc to stálo.

A co dál?

Protože se nepodařilo oplodnění pomocí inseminace, kdy byly Heleně prokazatelně při ovulaci vpraveny spermie na cestu k vajíčku, tak jim centrum asistované reprodukce doporučilo umělé oplodnění jako takové. Při něm se do dělohy vpravuje již zárodek.

Zrání vajíček

A teď začalo rozhodování o penězích! Nejprve je totiž před umělým oplodněním potřeba donutit vaječníky vyprodukovat více vajíček. To se docílí tím, že se ženě vpraví do těla hormony, které zrání vajíček stimulují. U Heleny proces stimulace a zrání vajíček trval 10 dní.
Lékař tedy Heleně a Renému řekl, že existuje spousta přípravků. Jedny, které jsou plně hrazeny pojišťovnou, ale jsou na trhu již několik let a tedy mají nejvíce vedlejších účinků a musí být podávány odborníkem. Další možností byly léky, které měly méně vedlejších účinků, ale u kterých byl doplatek okolo 3 000. I tyto léky mají být podávány odborníkem, ovšem kamarádce Heleny je po zaučení na středisku píchal přítel. Další léky mají ještě méně vedlejších účinků a na ty se doplácí okolo 5 000. U těchto léků je méně injekcí, ale též je má aplikovat odborník. A poslední variantou jsou léky, na které se doplácí okolo 7 000 a ty jsou ve speciální stříkačce (obdobná jakou si píchají diabetici inzulín) a může si je žena píchat sama.

Volba

Helena s Reném v tuto chvíli zvolili hormony bez doplatku. Říkali si, že takto ušetřené penízky se jim můžou ještě v budoucnu hodit, kdyby se na cestě za vysněným miminkem vyskytly další komplikace.
Helena přišla každý den na středisko k obvodnímu lékaři na injekci. O sobotách a nedělích si aplikaci domluvila v Karlových Varech na gynekologii.
Během této stimulace probíhala každý druhý ultrazvuková kontrola k posouzení účinnosti stimulace zrání vajíček. Helena hormonální stimulaci zvládla dobře a ani nijak výrazně nepocítila vedlejší účinky podávaných léků. Jen jí pobolívávalo břicho, vaječníky totiž neúměrně rostly.

Poslední injekce

V neděli v půl jedenácté se v Karlových Varech podrobila poslední injekci. Ovulace byla odhadována na pondělí dopoledne, kdy měla být Heleně odebrána vajíčka. V celkové anestezii (tj. při uspání) jí odebrali z obou vaječníků dohromady 30 vajíček a nechali jí odpočinout. Poté se Helena s Reném museli rozhodnout, jakým způsobem oplodnění proběhne.

Oplození „ve zkumavce“

Buď se spermie přidají k odebraným vajíčkům a čeká se, zda dojde k oplodnění či ne. Pokud by k oplodnění nedošlo, znamenalo by to celou proceduru znovu opakovat. Druhou možností je, že se vyhodnotí ty nejlepší spermie a mikrojehlou se zavedou přímo do vajíček – viz obrázek https://www.babyonline.cz/vyvoj-miminka/fota-z-ivf U tohoto postupu je pravděpodobnost otěhotnění mnohem větší. Ovšem za zavedení spermií do vajíčka pomocí mikrojehly se platí 7 000 korun. Helena s Reném se rozhodli pro mikrojehlu. Odborně se tento zákrok nazývá intracytoplazmatická injekce spermií (ICSI). Tímto způsobem bylo oplodněno asi 15 Heleniných vajíček, do konečné fáze jich přežilo 8. 3 embrya byla zamražena v prvotním stadiu oplodnění, 3 byla zamražena 4 dny stará a 2 byla vpravena do dělohy po 4 dnech při plném vědomí za pomocí ultrazvuku. Již po odběru vajíček dostala Helena léky, aby se jí děloha připravila na uchycení zárodku.

Po chvilce zklamání…

14 dní po umělém oplodnění měli jet do Plzně na krevní testy. Během té doby Helena nevydržela a dělala si těhotenský test. Byl negativní a tak na testy jeli celkem zklamaní. Nicméně z testů se zjistilo, že se Heleně v těle vytváří hormon HCG, což je spojené s těhotenstvím, ale hodnota toho hormonu vzhledem k době oplodnění měla být v ten den vyšší. Tak jim lékař řekl, že Helena těhotná je, ale nemůžou vyloučit, že mimoděložně.
Ačkoliv byla embrya vpravena do dělohy, může děloha při své činnosti vajíčka „vystrnadit“ ven. Hodnota HCG dávala najevo, že je v těle jen jedno embryo, pokud by tam byla obě, musela by hodnota být dvojnásobná. Lékař tedy Heleně vypočítal, jaká by měla být hodnota HCG za další 4 dny v případě, že by se jednalo o těhotenství děložní.

…konečně vzplála naděje

Na další testy přijíždí manželé za 4 dny…
… miminko za tu dobu naštěstí vše dohnalo a hodnota HCG byla dokonce o něco vyšší než dle výpočtu lékaře.

Heli, jaký to byl pocit? Jak to vnímal manžel?

„Jeli jsme tam tenkrát s hrozným pocitem, neboť jsem počítala s tím, že budu muset na potrat a ta představa mě

šíleně děsila.
Jaké bylo překvapení, když jsem si z laboratoře nesla papírek s hodnotou HCG vyšší než odhadl lékař!!! Neubránili jsme se slzám štěstí!!!!
Hned jsme smskovali známým a příbuzným, že nám držení palečků nejspíš hodně pomohlo!!!! Já samou radostí probrečela skoro celou cestu z Plzně domů.
Jen jak opadlo prvotní nadšení, tak jsme měli opět nejistotu podloženou lékaři, ať už z centra asistované reprodukce, nebo mou gynekoložkou, kdy nás výrazně upozorňovali na zranitelnost těhotenství do 12. týdne. Takže každou další kontrolu jsme podstupovali s velkými obavami.
Nakonec se na nás štěstí usmálo…“

Konec dobrý, všechno dobré

Po 2 letech od první návštěvy IVF centra se Helena a René dočkali svého štěstí. 26. 12. 2006 se jim v porodnici v Karlových Varech narodil zdravý Filípek. Bylo to pěkný dlouhán. Měřil 53 cm a vážil 3,57 kg.

Na základě příběhu od rhfendy připravily: Naďa Barochová a Jana Martincová