Naše první seznámení s Řeckem (Evulik25)

Když jsme si s Lojzou v červnu roku 2007 vybírali dovolenou, nosila jsem domů tuny katalogů, pročítala stránky cestovek na internetu a od začátku mi bylo jasné, že bych se chtěla podívat na nějaký řecký ostrůvek.  Do oka mi jich padlo hned několik, ale po opravdu dlouhém průzkumu nakonec vyhrál méně známý ostrov Lefkada.
S Lojzou jsme toužili hlavně po romantických plážích, křišťálově čistém moři a přáli jsme si poznat jak ostrov, tak některá místa na pevnině, která je pro turisty rovněž dostupná, protože ostrov leží v její blízkosti a dokonce je s ní propojen dvěma mosty.
Jedenáctidenní dovolená mohla začít. V den odletu jsem byla jako vždy mírně nervózní, protože mám strach z létání a vědět předem, že letiště v Preveze má jednu z nejkratších přistávacích drah v Evropě, tak mě tam nikdo nedostane.

Naším cílem bylo letovisko Nidri. Ubytování jsme měli skromné, žádný pětihvězdičkový hotel, ale příjemný a čistý apartmán s malou kuchyňkou a koupelnou. Nám dvěma však bohatě stačil a radost jsme měli z velké verandy, kde jsme mohli vysedávat a kochat se pohledem do okolí.

Naše první kroky vedly samozřejmě k moři. Lefkada se může chlubit spoustou nádherných pláží a hned ta první nás ohromila a to jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Ráchání v moři nás zabavilo na celý den, až hlad nás vyhnal zpátky do města.  Řeckou kuchyni jsem si zamilovala při první večeři, kdy nám jako předkrm v restauraci naservírovali tradiční Tzatziky, řecký salát a k tomu výborné domácí pečivo. Jako hlavní chod byla Musaka, kterou jsem si přála ochutnat jako první a zachutnala mi tak, že ji často dělám i doma.

Každý večer jsme se vydali na procházku do centra letoviska, užívali si tu báječnou atmosféru a až za tmy se vraceli do apartmánu.

I když oba milujeme moře a plavání, naplánovali jsme si i několik výletů. Při tom prvním jsme měli možnost projet kus ostrova v džípech.

První zastávka byla u vodopádů Nidri, pod kterými se rozprostírá i malé jezírko, ve kterém se údajně koupala i Jackie Onassisová. Následovala prohlídka kláštera Agii Assomati. Cestou v džípech jsme mohli obdivovat nádhernou přírodu ostrova, Englouvy, městečko, které je vyhlášené pěstováním čočky. Poslední zastávka nás čekala u nejkrásnější pláže Lefkady Porto Katsiki, kterou obklopují vysoké bílé útesy. Myslím, že při pohledu na ni se mi na chviličku zastavilo srdce, protože až takovou nádheru jsem nečekala. Připadala jsem si jako v Karibiku a vůbec mi nevadilo, že cesta k pláži je opravdu dlouhá, vlastně jsme museli sejít opravdu hodně schodů, ale za to báječné koupání v průzračně čistém moři to rozhodně stálo.

Osmý den nás čekal velký celodenní lodní výlet. Na ten jsme se taky moc těšili, protože jsme měli možnost vidět a koupat se na těch nejhezčích plážích. První zastávka byla na pláži Egremni, následovala pláž zamilovaných Milos, dále Agiofylli a nakonec opět úchvatná Porto Katsiki. Nám se ale líbily úplně všechny, každá nás ohromila svou čistotou, žádné stánky s občerstvením, jen nádherná nedotknutá příroda a neskutečně čisté moře.  

Hned další den jsme se museli zmátořit a unavené svaly z celodenního plavání jsme šli tentokrát provětrat na pevninu. Čekal nás báječný výlet na Epirus. Jako první jsme navštívili trosky starobylého římského města Nikopolis, kde římský císař Oktavián (Augustus) zvítězil nad Markem Antoniem a egyptskou královnou Kleopatrou. Musím přiznat, že mě až mrazilo, když na mě dýchalo tolik historie a mlčky jsem nasávala tu atmosféru a představovala si, jak to tam muselo vypadat tehdy…

Zajímavá byla i prohlídka Nekromantionu, starobylé věštírny. V dávných dobách zde byly prováděny zvláštní procedury, jejichž cílem bylo setkání člověka s posmrtnými duchy, kteří jim měli ukázat, jaká budoucnost je čeká.  Průvodkyně nám prozradila, že tam poprvé stanul bájný Odysseus, který zde hledal cestu zpět na rodnou Ithaku.

Milujeme přírodu a tak nás neskutečně potěšila i další zastávka, a sice procházka řekou Acheron. Řeka lemovaná kaňonem nám předvedla neskutečně překrásné scenérie, a že byla hodně studená, nám vůbec nevadilo. Brodili jsme se až k místu, kde už začíná být dost hluboká, vykoupali se a s pocitem, že jsme viděli opravdovou přírodní PECKU, se vraceli zpátky.

Ještě nás čekala poslední zastávka, a sice památník Zallogo. Výstup nebyl vůbec jednoduchý, obzvlášť v tom šíleném vedru, ale nakonec jsme těch 410 schodů pokořili a výhled, který se nám odtud naskytl, byl úžasný.  Pohled na památník v nás vzbuzoval zvláštní pocity, neboť byl postaven na památku 56 žen, které se svými dětmi v náručí vrhly z kamenných útesů, než aby byly zotročeny tureckou nadvládou v roce 1803.

Na dovolenou strávenou na Lefkadě máme jen ty nejhezčí vzpomínky, jen kdyby tak rychle neutekla. A zatím je to jediné místo u moře, o kterém jsem přesvědčena, že určitě ještě jednou v budoucnu navštívíme.

Uživatelce Evulik25 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.